Pá, 04/08/2017 - 19:10
3

Chapter 3

Nevím, jak dlouho jsem tam živořil. Čas se příšerně vlekl a já cítil, jak slábnu. Z nedalekého rohu se linul nehezký závan mých exkrementů. No co? Jsem přeci jen člověk, nebyl tu nikde záchod.

Byla mi zima, celý jsem se třásl. Kručelo mi v prázdném žaludku.

Vzpomínal jsem na bratra. Jak se Kotaroo má? Je pořád s Izumi? Nejspíš ne...Hledá mě vůbec? Všiml si, že jeho jediný bratr zmizel?

Ani nevím, jak se mi podařilo usnout.

 

+++


,,Bože můj! To je ale puch!“

Probral mě něčí hlas. Byl to ten muž. Má cela se zalila mě už známým bílým světlem z vedlejší místnosti. Rychle ke mně přistoupil a chytil mi tvář do dlaní. Snažil jsem se vzpouzet, ale neměl jsem sílu ho jakkoli odstrčit pryč.

,,Si bledej jak stěna. Co je s tebou?!“ Neměl jsem se k odpovědi. Jeho ruce pěkně hřály. Třesoucími dlaněmi jsem je chytil a přitiskl si je k sobě blíž.

,,Sakra! Musíš odsud pryč, nebo mi tu chcípneš!“ To bylo poslední, co jsem byl schopen zaregistrovat, než se mi obraz před očima přeměnil na mlhu a já ztratil vědomí.

4
Vaše hodnocení: Žádné Průměrné hodnocení: 4 (hlasů: 6)
Detailní hodnocení není k dispozici.
Hodnocení:
4.9/5
- Komentářů: 3
No prostě a jednoduše, zase jsem to podělal. Strkal jsem péro tam, kam jsem...
Hodnocení:
3.9/5
- Komentářů: 3
„Tak co to tu máme?“ vystoupí před místem činu ohraničeného žlutou páskou z...
Hodnocení:
4.7/5
- Komentářů: 5
Už to bude pár let, kdy mi společnost doma dělají jen dva švábi Hiro a Miro,...
Hodnocení:
4.9/5
- Komentářů: 8
„Šéfe, kluci už jsou zpátky v kanceláři?“ zeptám se zvědavě. Nejspíš jo...