Pá, 22/11/2019 - 18:27
2

    „Takže říkáte, že vám Alex stačila a bylo to pěkné? No vidíte. Vaše situace se postupně mění,“ říkala mi slečna Starksonová z monitoru páteční odpoledne. Dnes jsem s ní měl hovor, naposledy odtud. Následující den odjíždíme na Slovensko.

„No ano, ale takže říkáte, že už nebudu potřebovat to, co dřív?“ zajímal jsem se potěšeně.

„Já nevím, co vy potřebujete, to víte jen vy. Já vám nemám odpovídat na otázky, ale navedu vás na odpovědi, které máte v sobě.“ Hm, zase mluvila svým jazykem. Nakrčil jsem čelo a ona se chápavě usmála.

„Položte si otázku, ne kdy se stala změna, ale co to zapříčinilo? Přemýšlejte o tom a mezitím si užijte svatbu sestry. Budu se těšit na další telefonát,“ usmívala se slečna terapeutka, také jsem se rozloučil a popřál jí pěkný den.

       Nechal jsem notebook otevřený, čekal jsem hovor od sestry a šel jsem se ještě několikrát přitáhnout na tyči. Po dalších deseti minutách jsem se šel před sprchou napít do kuchyně. Při pití jsem si všiml drahých sousedek naproti. Zamával jsem jim, tentokrát i ony zamávaly. Budou mi přece jen chybět. Položil jsem sklenici na stůl a rozhodl je trochu pobavit. Nikdy jsem nepatřil mezi muže, kteří se stydí. Na druhou stranu nemyslím, že mám přehnané ego. Vím ale, že díky mému koníčku, což je posilování, mám postavu fakt vypracovanou a ženám se to líbí.

       Svlékl jsem si boxerky, které jsem na sobě měl a nátělník. Stoupl jsem si přímo před okno, které bylo až k zemi a tudíž jsem byl vidět úplně celý. Ženy začaly divoce mávat a jedna poskakovala do výšky. Začal jsem se pomalu otáčet a pohybovat pánví, zatínat svaly a celkově jsem se bavil, zároveň na dálku s nimi. Představoval jsem si hudbu ve své hlavě a tancoval. Muselo to být komické. Pak jsem jim zamával, překročil několik zabalených krabic ke stěhování a šel do sprchy. To by mě zajímalo, kdo se sem nastěhuje po mě. Koho budou okukovat.

       Dnes ke mně měla přijít Alex. Opravdu se mnou pojede, jsme domluveni, že nás dodávkou nabere kapela s mámou. Motorka pojede za námi na vozíku. Kamil taky nechápal, proč na ní nepojedu se „svoji“  holkou, ale respektoval, že mi to vadí a sehnal mi vozík. Máma se podivila nad tím, že za pár dní jsem si našel dívku, kterou chci zvát na svatbu. Nechal jsem je přitom. Alex věděla, jak na tom spolu jsme a mě to vlastně akorát pomohlo. Takže si sem přinese věci a nejspíš tu přespí. Ráno přijedou kluci s Veronikou, naložíme motorku na vozík a vyjedeme směr rodina a hory. Těšil jsem se na sestru a na dědečka. Ale byl jsem trochu nervózní ze setkání s Renatou. Snad to bude v pohodě. Když chtěla, uměla být pěkně nepříjemná.

       Začal jsem rovnou připravovat večeři. Zatím jsem nevěděl, co má ráda Alex za jídlo, ale rozhodl jsem se připravit boloňské lasagne. Takže jsem si připravil těsto na lasagne, které jsem po odpočinutí začal válet na stole. Nalil jsem si k tomu víno, dával jsem přednost červenému suchému. Recept mi dal přímo Antonio, takže soudím, že je opravdu dobrý. Než mi připravené lasagne oschnou, smažil jsem na pánvi pancettu, poté cibulku a česnek. Po orestování jsem přidal mleté hovězí maso, ochutil. Přidal rajčata, strouhanou mrkev a velmi štědrou dávku červeného vína. Dal jsem puklici na maso, když mi začaly vibrovat hodinky. Sestra volala na skype.

„No ahoj, kde vězíš takovou dobu, vždyť volám v obvyklý čas,“ peskovala mne Tamara hned v úvodu. Usmál jsem se na ní, utřel si ještě pořádně ruce do utěrky a odpověděl: „ Promiň, jasně, že jsem čekal hovor, ale vařím, no. Tak co, zítra přijedeme. A bude nás o jednoho víc…Hmm, přijedu s holkou. Jmenuje se Alex.“ Sestra se chvilku odmlčela. Potom nakrčila čelo.

„Neříkal jsi, že nikoho nemáš?“ divila se a pozorně se mě snažila pozorovat skrz monitor, jak jen to šlo. Na obrazovce se náhle objevil i hnědovlasý, snědý kluk s vyzubeným úsměvem.

„Ahoj, Danieli,“ pozdravil jsem ho. Dotyčný se nahnul přímo před kameru a promluvil.

„Tak konečně zasouváš do správný díry, jo?“ Sestra ho začala mlátit po hlavě, on se smál, pak na mne mávl a zase zmizel. Od něj mi to nevadilo. Jen jsem se mírně pousmál a zase jsem mluvil s Tamarou.

„No, nejsme spolu dlouho…a jako jde nám to spolu,“ vysvětloval jsem hloupě. „Teda jako nejen jako sex, ale jako no prostě…se spolu bavíme no. Hele, je to jedno, je to má věc a má volba ne, s kým přijedu.“ Sestra našpulila rty, myslím, že se jí to moc nezamlouvalo.

„Hm. No, tak…budu se těšit, až ji poznám…“  Jo, to já vlastně taky. Co jsem o ní věděl, bylo jen číslo prsou a že má ráda elektrosex.

„ Takže zítra vás čekáme k obědu, i když to bude i večeře. Dle času a nálady. Zkrátka hora jídla. Děda už něco připravuje v kuchyni,“ usmála se sestra. Všichni zbožňují jeho kuchyni. „Hele a co si vaříš ty? To je pro tu Alex?“

„Jo. Lasagne, boloňské. Tak budu končit, zítra se uvidíme. A, no, Renata už přijela, jo?“ zajímal jsem se ještě a už ucítil vůni masa. Bylo připravené tak akorát, ne moc a ne málo.

„Jo, Renča s Ríšou už tu jsou několik dní, připravuje svatbu přece se mnou už nějakou dobu,“ vysvětlila mi polopatě.

„S Ríšou? Kolik mu je, deset?“ zašklebil jsem se. Tamara jen pohoršeně zavrtěla hlavou.

„Tobě je asi deset, brácha. Nechovej se jako idiot, prosím. Ríša je fajn chlap. Ne každý se dokáže tak krásně starat o svoji dívku.“

„Ty děláš pořád, jako kdyby byla Renata nesvéprávná, nebo co. Ne každá potřebuje starostlivého kluka. A obzvlášť ona potřebuje pořádného chlapa.“

„Aha, a že ty toho tolik zrovna víš, moc vám to nedopadlo.“ To mě od ní překvapilo. A zamrzelo.

„Promiň mi to, to jsem nechtěla takhle říct,“ omlouvala se sestra. „Opravdu, promiň. Ty jsi správný chlap.“ Hm, asi ne pro ni.

„Neomlouvej se, máš pravdu. No, jsem rád, že je šťastná. Hele, musím jít na to maso, ať ho neuvařím moc. Takže zítra, mějte se, čau,“ rozloučil jsem se a rovnou notebook zaklapl. Přihodil jsem ho do jedné krabice, která ráno pocestuje na Slovensko. Dal jsem vařit vodu na lasagne a říkal si, že ten zítřek bude zajímavý.

       Alex přišla akorát, když jsem z trouby vyndal vonící jídlo. Vešla ke mně do kuchyně a vyvalila oči. „No hustý, ty jsi jako vařil? To děláš normálně, jo?“ Pověsil jsem jí bundu na věšák do předsíně. Táhla za sebou dva kufry, jeden velký a druhý malý. Nechal jsem je u dveří, kde byla spousta plných krabic mého nynějšího života. Měl jsem věci sbalené. Pobídl jsem ji ke stolu.

„Ano, jsem vlastně kuchařem. Baví mě to, mám vaření rád a rád pro někoho vařím. Máme boloňské lasagne, doufám, že je máš ráda.“ Alex si sedla ke stolu a přičichla k pekáčku s jídlem.

„Hm, no. Víš, já nejím maso. Ale vypadá to celkem dobře…promiň. Ale jestli máš třeba rohlík a sýr nebo tak, nejsem náročná,“ mluvila a ledabyle mávla rukou.

„Říkala jsi, že nejíš maso?“ ujišťoval jsem se překvapeně. Ona kývla. No, to je pěkný.

„Aha. Tak to si asi nedáš. Co když ti maso vyberu?“ navrhoval jsem jí.

„Už se to dotklo masa. Ne, díky. Stačí mi rohlík, vážně,“ zavrtěla Alex svými loknami. Uvědomil jsem si, že jsem jí nikdy neviděl v culíku. Vyndal jsem ze skříňky chleba. Co nadělám, lasagne sní zítra kluci, jim to přijde vhod i po cestě. Nalil jsem jí víno, podal kozí sýr, který si vzala, naštěstí.

„Nebude ti vadit, když já budu jíst maso před tebou? Mám hlad a nechci jíst chleba, když máme tohle,“ ptal jsem se jí. Zavrtěla hlavou a zakousla se do chleba se sýrem. Malé drobečky jí zapadaly za hluboký výstřih hnědého svetříku. Začala je vehementně vyndavat a rovnou si oprášila i své tmavé džíny.

       Když jsem snědl svoji porci, Alex už také měla dost, přesunuli jsme se na pohovku. Zapnul jsem televizi, ale spíše jsme si povídali. Jaké měla dětství, že neudělala školu, rodiče ji vykopli a od svých šestnácti se snaží protloukat životem sama. Potkala pár špatných chlapů, uběhlo několik let a skončila v tomto klubu. Já moc sdílný nebyl. Vlastně jsem ani neřekl pravdu o své ztrátě sluchu. Bylo mi osm, přestal jsem slyšet, hotovo. Prostě jsem neměl chuť se svěřovat. Poznala, že nechci mluvit a nechala to být. Vypili jsme už celou láhev.

„Tak co brouku, dáme další, ne?“ navrhovala Alex, myslím, že se jí rty kroutily víc, než by bylo třeba. Sedla si na mě obkročmo a začala mi ohryzávat ucho. Pak mě zatahala za vlasy a podívala se na mě. „Si takovej tmavej typ, tmavý vlasy, máš i tmavší kůži. Akorát oči ti svítí. Máš nějakej jinej původ? Co tvoji rodiče, jsou to cizinci?“ ptala se mě přiopile. Uvědomil jsem si, že vlastně o mě opravdu nic neví. Ale proč s tím začínat teď, do rána si to nemusí pamatovat. „Hele, tak co ta láhev?“ ukazovala na láhev, kterou jsem měl sbalenou už sebou.

„Ne, nebudeme načínat další lahev, dnes končíme. Zítra nás čeká dlouhá cesta a brzy vstáváme.“ Protáhla uraženě obličej a cvrnkla mě do nosu.

„Hmmm, to je nuda. Pojď, mám pro tebe zajímavou hračku,“ řekla dychtivě a namáhavě ze mě slezla. Moc alkoholu tedy nesnesla. Dost jsem vypil já. Ohnula se k malému kufříku a něco z něj tahala. Měl jsem výhled na její zadeček, džíny měla pěkně upnuté. Vytáhla malou krabičku.

„Pojď si hrát se mnou, jo. Kde máš postel?“ Rozhlížela se po obývacím pokoji a kuchyňském koutu. „Hele, ty tu žádnou postel nemáš?“ Zasmál jsem se jejímu uvažování, vstal jsem a vypnul televizi. Natáhl jsem k ní ruku a společně jsme šli dozadu do ložnice. Krabičku si držela na břiše, jako svátost. Ohodnotila ložnici celkem rychle.

„Hm, nic moc no, ale asi se vyspíš, co.“ Pokrčil jsem rameny a světlo nechal rozsvícené, abych jí rozuměl a aby mi ukázala, co tedy přinesla. Rovnou se svlékla do naha, s ničím se nezdržovala, sedla si na postel a otevřela krabičku.

„Co to máš?“ zajímalo mne. Vypadalo to jako takový malý, děravý vibrátor. Ale zase měl kabely. Alex to vyndala a svůdně na mě mrkla. Sedl jsem se vedle ní na postel a vzal tu věc do ruky. Podíval jsem se na ní.

„To je vaginální nebo anální sonda. Vysílá elektrické impulsy…uvnitř,“ myslím, že šeptala. Člověk změní při šeptání artikulaci. Nevím, proč se mi nelíbil její pohled. Slibující pohled. Trochu mě to znervóznělo. Hračku jsem jí podal.

„Nečekáš doufám, že to zasuneš ty mě, že ne?“ zeptal jsem se nervózně. Ona povytáhla jen jeden koutek úst a zavrtěla hlavou. „Líbilo by se mi to, ale vím, že mi to nedovolíš. Takže ne, tahle hračka je jenom pro mě,“ řekla a rovnou se celá položila na postel a rozevřela nohy. To je tedy předehra. Vlastně, k čemu ten zbytek, to bylo akorát zdržování. Holky před Renatou to vyžadovaly a dost mě to otravovalo. Často jsem to ukončil po prvním či druhém sexu.. No a s Renatou to bylo od začátku jiný. Taky byla svolná experimentovat s čímkoliv, ale zároveň chtěla víc.

Zahlédl jsem pod sebou mihotavý pohyb rukou, jak na mě Alex divoce mávala.

„Tak co je??“ Donutil jsem se myslet na přítomnost, vzal jsem si do ruky hračku a přidal se k ní.

Další den ráno jsem dělal své obvyklé cviky. Přidal jsem pak ještě sérii kliků navíc. Dnes už budu spát někde v Tatrách. Určitě to tam bude krásné. Uvidím rodinu, na to se musím soustředit. Bývalá holka mě nemusí vůbec rozhazovat. Vždyť kolik holek jsem měl a nikdy jsem na žádnou tak nevzpomínal. Třeba už nastal ten čas změny. Ten čas, o kterým mluvila slečna terapeutka, když mi vysvětlovala, proč vyhledávám muže a ne ženy. Proč neumím mít normální vztah s ženou. Ale že by stačilo jenom zavzpomínat na ni? Na Renatu? To byl nesmysl. Moc jednoduché a já se měl za komplikovaného chlapa.

      Vstal jsem a zjistil, že Alex pořád spí. Za hodinu tu budou kluci, měla by vstávat. Popleskal jsem ji po nahém zadečku, včera se ani neoblékla. Po třetím orgasmu odpadla. Já na sebeuspokojení neměl ani myšlenky, takže jsem potom zalehl k ní. Pleskl jsem ji silněji a už se probouzela.

„Vstávej, za hodinu jedeme,“ řekl jsem ji a šel si nasypat snídani do mixéru. Dal jsem dvojitou dávku. Než chia semínka nabobtnají, zašel jsem do sprchy.

„Tohle piješ běžně?“ ošklíbala se Alex nad ranním koktejlem z banánu, mléka, semínek, trochu tvarohu a medu. „Nejradši mám vajíčka, obzvlášť naměkko,“ dodala na mě.

„Tohle je vydatná snídaně,“ kývl jsem na ni a dopil svoji dávku. Tak zase nic. Já tu holku snad nenakrmím. Když začala lžičkou vyndávat semínka, zakroutil jsem hlavou a šel raději připravit všechny krabice už za dveře bytu.

„Pět krabic? Tvůj celý život je jen v tomhle?“ žasl Kamil a ukazoval na bedny.

„No ano, co chceš víc? Mixér na snídani, pánev a kvalitní nože na jídlo, tyč a pytel na cvičení. Trocha oblečení. Nic víc nepotřebuju,“ vysvětlil jsem mu a musel jsem se smát jeho stále nevěřícnému pohledu.

„No neboj se, já mu několik věcí přidám, pokud spolu začneme bydlet,“ řekla Kamilovi slibně Alex a přilepila se mi na tělo. To se mi nelíbilo. Pokud šlo o mě, jeli jsme jen na výlet s výhodami.

Kamil se na ni podíval a pak stočil pohled na mě. Měl jsem pocit, že poprvé vnímal i něco víc, než jen můj zevnějšek. Díval se pozorně. A potom se sehnul pro bednu a vynesl ji ven. Alex si vzala kufříky a šla za ním. Já se otočil do bytu s nábytkem, ale bez mých věcí. Byl to už několikátý byt, ale tady se mi líbilo nejvíc. Mrkl jsem ze zvyku naproti do oken. A s překvapením jsem zjistil, že tam opravdu opět stály ženy. To nechodí v týdnu do práce? Divný. Byl čtvrtek, chtěli jsme záměrně jet v týdnu. Jedna žena divoce mávala a další tentokrát dvě držely velký plakát, na kterém stálo – Budeme tě milovat navždy! A na konci smajlík. Musel jsem se smát, něco jim pošlu, třeba láhev. Jasně že jim neuniklo stěhování. Jim nic neuniklo. Někdy jich bylo víc, někdy míň. Kdo ví. Zamával jsem jim. Taky mi budou chybět, pipiny.

Přišel jsem dolů, kde se bavili všichni ve skupině. Neměl jsem to rád. Byl pro mě problém stíhat odezírat ze rtů všem. A jakmile se lidé baví ve skupině, já nevím, na koho se podívat dříve, často mi konverzace ani nedává smysl. Jako teď.

„Jo, potkali jsme se v jednom klubu,“ řekla Alex mé mámě. Máma se místo očekávané odpovědi podívala na Luboše, u něj jsem nestihl nic vyčíst, pak se máma podívala na Kamila, který řekl: „ potom v prdeli.“ Tak jsem se rychle podíval na mámu, ale ta se zasmála a dívala se na Alex. Ta zase řekla: „Aha, ale to bylo telecí.“ Všichni se začali smát, včetně Alex. Prostě na nic. Často jsem to nechával být, ale mrzelo mne to. Byl jsem prostě mimo. Složil jsem tedy rovnou poslední věci do kufru, zkontroloval již naloženou motorku na vozíku a nasedl dozadu do dodávky.  

„Neboj, chlape, přivázal jsem tvojí černou holku, jako svou vlastní,“ poplácal mne po rameni Patrik dříve, než promluvil, což bylo milé. Měl jsem čas mu odezírat. Ale na druhou stranu jsem tyhle dotyky bez předchozí komunikace neměl rád. Pokud o lidech nevím, proč na mě sahají? Dělával mi to Kostival, doma. Věděl, že ho neslyším, a tak se rád plížil za mými zády, aby mne mohl snáze skolit. Dařilo se mu to do doby, než jsem byl silnější. Jako malý kluk jsem vždy padl na zem. Později už ne.

„Jo, jasně, děkuju. Kam si mám sednout, dozadu?“ ptal jsem se Patrika. Ten pohodil hlavou tak, že se mu dlouhé tmavé vlasy rozevlály kolem ramen. Rád házel hlavou, když hrál na kytaru na jevišti. Ale vypadalo to divně, když to dělával i v běžném životě. Měl k nim i tmavé hnědé oči, postavu malou a útlou. Velký chlap to nebyl, ale ženy ho měly rády.

„Kam chceš, hele. Já můžu sedět kdekoliv.“ Poslechl jsem ho, ještě jsem se přivítal s mámou a potom jsme s Alex zalezli dozadu.

„Předpokládala jsem, že tvoje máma neví o tvých návštěvách v klubu, takže jsem neřekla, který klub konkrétně. Jo hele, ona je zpěvačka, jo? To jsem nevěděla. Vlastně si říkám, že o tobě nevím nic,“ Jen jsem trhl hlavou a připomněl jí, aby se připoutala. Ušklíbla se na mě a začala komunikovat s Lubošem, který seděl vedle Patrika před námi. Kamil řídil a máma mu dělala společníka vedle. Luboš měl z mé nové holky radost, pořád opakoval, jak mi holky určitě chybí a další nesmysly. Dělalo mu dobře, když ho mohla Alex osahávat, on dost posiloval, možná víc, než já. Ale taky se tím rád chlubil. Byl menší postavy, jako Patrik. Ale oproti němu byl mohutnější, krátkovlasý, světlé vlasy a neustále s někým flirtoval. Ať to bylo na jevišti nebo v reálu. Jediný Kamil byl tichý. Přestal jsem je vnímat a pozoroval město z okénka. Město, které mi dělalo domov několik týdnů. Nebyl jsem si jist, zda cítím úlevu nebo smutek.

                                                                                                                                                                    ****

5
Vaše hodnocení: Žádné Průměrné hodnocení: 5 (1 hlas)
Detailní hodnocení není k dispozici.
Hodnocení:
3.7/5
- Komentářů: 6
Po dlouhé době jsem něco konečně mohla cítit. Nebylo to ale hezké. Bolelo mě...
Hodnocení:
5/5
- Komentářů: 4
Doma jsem se nestihla moc rozkoukat a zasedli jsme ke stolu. Div se neprohýbal...
Hodnocení:
4.9/5
- Komentářů: 12
Sedel som v naštartovanom aute a pokúšal sa utriediť si myšlienky....
Hodnocení:
4.5/5
- Komentářů: 8
            S Iz jsme...