Čt, 07/06/2018 - 20:35
3

Další otravný den. I slunce mě dnes sere, protože mi svítí přímo do očí. Úplně jedno, že už venku mrzne jak v mrazáku, slunce se nám stále ukazuje ve své zářivé kráse. Ani ta blbá kapuce mi oči nezakryje. Jako na potvoru bylo v busu jediný volný místo na straně, kde svítí nejvíc. Do prdele, ať se ti zmrdaní lidi vycpou se svými sedadly!
Strčil jsem si do uší červená sluchátka a spustil hudbu. Nastavil jsem na nejvyšší hlasitost a ignoroval upozornění, že přesahují bezpečnou hranici hlasitosti. Když ztratím sluch, bude jen dobře. Nebudu poslouchat blbý kecy sester, rodičů a ani učitelů. A Maty toho stejně tolik nenamluví.
Sevřel jsem očí k sobě, protože jen tak jsem mohl zabránit pronikavému světlu. Prostředek sebou drcal na hrbolaté cestě, místy se můj obličej skryl do objetí stínů stromů, které nějaký botanik zasadil vedle silnice, kde každý od sebe na dva metry lemoval cestu.
Zapípala mi SMS a já byl přinucen otevřít oči. Musel jsem se podívat, kdo zas otravuje. Snad si mamka teprve teď vzpomněla, že potřebuje něco koupit?


Matyáš
Vim co jsme meli v planu, ale nestiham snad jindy
 
Chjo, ten kretén to ruší? Myslel jsem si, že se dneska konečně odreaguji a zbavím stresu a ten debil mi mé plány překazí. Co budu dělat místo toho? A proč to vlastně zrušil? Vždyť ani nic v plánu neměl, když jsme se domlouvali. Že by se učil?
„Hahahaha," neubránil jsem se smíchu. Co mě to jenom napadlo? Že by se Mates vykašlal na sex kvůli učení? To by mi přišlo víc uvěřitelnější, že se Pavel nebo Vašek dají na balet. „Ježíš, jen to ne. Ale ta růžová by jim slušela - hahah." Tak jo, možná je i dobře, že mi někteří lidi do hlavy nevidí. Za tu představu by mě určitě chtěli zabít.
Bus zastavil u maličké budky, kterou nazýváme zastávkou. Ani mi nepřišlo, že ta trasa uběhla tak rychle. Počet cestujících se rapidně snížil. Z padesáti zůstalo tak pět, kteří se už stejně zvedali na odchod. Vystoupil jsem též. Na zádech mi splývala černá taška značky pumy a v ruce jsem nesl červenou brašnu s nářadím.
Vydal jsem se svou obvyklou cestou po silnici, která mě měla zavést k domu. Automaticky jsem na rozcestí pohledem zaměřil domek na kopci schovaný velkým stromem bez listí. Bohužel mi štěstí nepřálo a já Matesa nezahlédl. Možná tam ani není. Stočil jsem se na svou cestu, vyšlapal mírný kopec kolem růžového domu jeho babičky, dalšího žlutého, jednoho téměř zříceného.
Dalších pět metrů bylo hned za mnou a já už stál u okna, na které jsem klepal. Mokré bláto na neobstarávané předzahrádce se mi lepilo k botám a já už jako bych slyšel, jak na mě mamča křičí, sotva vejdu do domu.
Záclona se odhrnula a za sklem se na mě šklebila sestra. Složila ruce na hruď a otevírala ústa ve větě. „Zas nemáš klíče?"
„Pohni a běž mi otevřít. Tvému zadku to jen prospěje." Zavrčel jsem dostatečně nahlas, aby prošlo každé slovo dvěma tabulkami proskleného okna. Dneska jsem na ní opravdu mluvil hnusně, ale nemá otravovat blbými kecy.
„Debile." Zavrčela i ona a i když s velkým sebezapřením, otočila se a já jen přes sklo zahlédl, jak mizí ve dveřích. Přešel jsem tedy k obrovským hnědým vratům a čekal. Když se otevřely, vešel jsem a zavřel za sebou. Sestra byla už dávno pryč.
Prošel jsem průjezdem, přes dvůr a schoval se v domě. Zrzavý kocour a mourovatá kočka se mi začali lísat k nohám. Nedalo se z toho moc účinně dostat. ,,Kšá" Hrozil jsem jim, ale jako by neslyšeli, pořád otravovali. ,,Běž už!" Vyštěkl jsem nepříjemně a botou odstrčil Zrzka.
„Ty jsi dneska ale hnusnej." Zašklebila se sestra, klekla si na zem a přivinula si Micku k hrudi. Na tváří se jí rozvinul úsměv.
„Tss." Zasyčel jsem a bez zájmu vyšplhal po schodech do svého pokoje. Hnusnej? Hnusnej? No jasný, že jsem. Kdyby ti nějaký kluk zrušil sex, budeš z toho skákat radostí? Během mých naštvaných a vzteklých myšlenek jsem ze sebe rval všechno oblečení do té chvíle, než jsem zůstal celý nahý. Na dnešek nemám žádné plány. Co budu dělat?
„Martine! Běž vynést koš." Ozval se křik mamči.
„No, tohle jsem zrovna na mysli neměl." Podrbal jsem se ve vlasech a začal si hledat přijatelně čisté oblečení. Všechno na židli nějak divně zapáchalo a úplně čisté se mi vytahovat nechtělo. Nakonec to skončilo u červeného trika a hnědých teplácích pohozených na posteli. Přes to ještě žlutě svítivou bundu, mobil do kapsy a mohl jsem jít.
Vyšel jsem ze dveří, když mě zastavila něčí ruka a otočila čelem k sobě. Mamča držela koš, z něhož čouhala nažloutlá plínka, obal od čokolád a poloprázdné kelímky jogurtů.
„Nezapomněl jsi na něco?" Bez odpovědi jsem si převzal smrtící odpad a s rozloučením vyšel ven. Tohle ještě bude dlouhý den, povzdychl jsem si.


***


Maty se neukázal ani v sobotu, kdy jsme na chatě pili. Jen já s Vaškem, Davem a Pavlem. Takhle mi nechutnalo ani to pivo. Přesto jsem se opil téměř do bezvědomí, pak usnul a vstal jsem s přikresleným knírkem a čurákem na čele. No jo, kluci se zřejmě nudili. V neděli Mates zase odvolal a víkend utekl, aniž bych si všiml.
„Zas pondělí," kňoural jsem a snažil se vymotat z postele. U obličeje mi už levitovala houba nasáklá ledovou vodou.
„Nestěžuj si a oblíkni se." Zavrčela ségra a houba se dostala nebezpečně blízko mé tváři.
„No jo, no jo." Víčka se mi samovolně zavírala, každou minutu jsem zíval, nohy mě neuzvedly a ve výsledku jsem si navlékl tričko naopak i naruby. „Do prdele," zaklel jsem a zase si černé triko přetáhl přes hlavu. Rána jsou nejhorší.
„Dělej, nebo ti ten bus ujede." Sestra už odložila předmět z ruky a místo toho mi projížděla v mobilu.
„Maty se ptá, jestli chceš zítra svézt na chatu." Zítra? Já a on sami v klubovně? Že by?
„Že jo." Odpověděl jsem jí ledabyle, jako by mě to ani nezajímalo. Ve skutečnosti jsem šílel radostí. Ten debil mě v pátek tak nasral a pak tomu jen napomáhala jeho nepřítomnost. Teď mi to musí pěkně vynahradit.
„Okey. Tak jo. Bud-du moc r-ád. Milu-ju tě. <3" Diktovala sama sobě a odeslala. Chvíli mi to nedocházelo. Miluju? Ona? Ne, počkat, já!
„Kurva!" Vztekle jsem se na ní otočil. Smála se jak pominutá a tak mi nedalo moc práce jí mobil vytrhnout z ruky. Fakt mu to napsala. Já jí fakt jednou zabiju.
„Dobrej pokus, ale já háčky nepíšu." Zamračil jsem se a mobil radši schoval do kapsy. Dobalil jsem si nějaký krámy a vyrazil do pekla. Tedy, chtěl jsem říct do školy.


***


Celý den byl tak moc chaotický, že jsem se zastavil až v devět večer a to jsem jen spadl do postele a nechtělo se mi stávat. Aniž bych ze sebe sundal to propocené a smrdící oblečení, usnul jsem. Vzbudil mě až paprsek světla, který si hrál s mým obličejem.
„Ráno?" Zamumlal jsem a otočil se na druhý bok. Nechtělo se mi stávat.
„Doneste mi někdo máslo," zazní hlas mamči a mě konečně dojde, že je teprve úterý. A kurva!
Okamžitě jsem se posadil a mrkl na mobil. Čas ukazoval téměř sedmou hodinu. Do prdele, do prdele, do prdele!
Smrdící kousky hadrů jsem ze sebe serval rychleji, než by to byl dokázal nadrženej Mates. Snažil jsem se v rychlosti na své tělo narvat oblečení, ale to se mnou nespolupracovalo. Omylem jsem si oblékl malé tričko, zřejmě ségřino ale vůbec nechápu, jak se dostalo do mé skříně. Kalhoty se mi zdály relativně čistý a tak jsem si je nechal. Ponožky, tak to už fakt byla síla. Ale jako na truc jsem v šuplíku žádné neměl.
„Co ty tady ještě děláš?" Zamračila se setra, když se zastavila v mém pokoji.
„To je tvoje chyba. Včera si mě vytáhla, ale dneska ses na mé probuzení vysrala!" Štěkl jsem na ní a zamířil k sušáku. Snad tam nějaký ponožky najdu.
„Já kvůli tobě nebudu vstávat o hodinu až dvě dřív! Mám taky školu!" Křikla za mnou. Ale to už jsem stál u prádla a hledal dvě stejné ponožky. Nakonec jsem si vzal jednu šedou a druhou čistě černou.
„Ty jseš ještě doma? Vždyť jsem tě šla budit pětkrát!"
„Kdybys přišla i po šesté, tak bych se fakt probudil." Odvětil jsem  mamče a ve stoje na sebe začal navlékat ponožku. Balancování mi ale nějak nevyšlo a skončil jsem na zemi. Ale vždyť takhle to jde taky.
„Já se z tebe fakt picnu," přestala si mě všímat a zmizela v druhém pokoji.
Holky už vyrazily z domu na bus a já vyšel hned za nimi. Mráz mě okamžitě praštil do obličeje, zakousl se do pokožky a já, s pocitem že umrznu, se rozešel k zastávce. Čekal jsem, až přijede a nevšímal si ani svých sester, které na zastávce dost blbly, tak ani ostatních lidí. Když přijel, počkal jsem, až všichni nastoupí a teprve pak jsem vlezl i já a v kapse začal šmátrat po peněžence. Ale - nic tam nebylo. To už snad vážně není možný! Prvně zaspím, pak se nemůžu ani pořádně obléct a teď ještě k tomu všemu zapomenu peněženku?! Může být tento den ještě horší?
Vystoupil jsem a jen se díval, jak mi před nosem odjíždí. V jednom okně ještě zahlédl tvář sestry, jak se na mě šklebí a mává mi. Mrcha.
No, nakonec jsem zůstal doma. Mamče se to moc nelíbilo a tak mě přinutila spravit světlo v koupelně a uklidit na dvoře po psovi. Do háje, můžu být dnes ještě víc nasranej?!


***


Blížilo se k páté hodině a já nedočkavě seděl na posteli. V tašce jsem měl schovaný dvě flašky Krušovic, zásobu kondomů, lubrikantů a pár jiných nezbytných maličkostí jako například mobil a cigarety. Dokonce jsem se odvážil vzít i růžový dildo, které mi daroval na Vánoce, ale nedostaly jsme možnost ho vyzkoušet.
Chvěl jsem se a nedočkavostí se mi stahoval žaludek. Já jsem, zatraceně, nemohl ani pořádně dýchat. Tak moc jsem se na něj těšil. Na to, až budeme jen my dva.
„Macku, je tady Maty!" Okamžitě jsem vstal. Konečně! Martine, klid. Nenech na sobě nic znát, rozumíš?
S bezvýrazným obličejem jsem se vydal ven k černému autu a nasedl na zadní sedadlo. Pozdravil jsem Matyho mamku, jeho úkosem též a jen bezcílně hleděl z okna. Neměl jsem náladu zapojovat se do jejich rozhovoru, ale neuniklo mi ani slovo.
Vysadila nás před domem Pavla, jak tomu vždycky bývá. Ale tam, k mému překvapení, čekal Pavel a Vašek. Mlčky jsem pohlédl má Matyho s otázkou v očích. Ale jelikož on mi nevěnoval pohled žádný, o otázce ani netušil.
„Tak jdeme?" Zavelel Vašek a kluci vyrazili k chajdě. Zůstal jsem pozadu a upřeně sledoval široká záda, jenž mě tak vzrušovala, přestože jsem nyní těžko ovládal vztek.
Nakonec se nic nekonalo. Kluci zůstali po celou dobu a debatovali nad něčím, co jsem ani nevnímal. Pořád jsem jenom čuměl na Matyho a čekal, zda se na mě aspoň podívá, ale ten jako by ani nezaznamenal mou přítomnost. Pořád o něčem s někým mluvil, nedostal jsem žádnou možnost mu něco říct.
Po celou dobu jsem upíjel z toho, co mi spadlo pod ruce. Každý pokus o rozhovor jsem zabijel, pouze Matesa bych nechal mluvit, ale ten debil mi nevěnoval jediné slovo. Všichni mě poslali do prdele, že dnes se mnou není normální řeč. Prostě jsem jenom pil a myslel na věci, které skrývá černý batoh. Domníval jsem se, že se konečně něco stane a místo toho...
Zahučel jsem maximálně rozloučení, když jsme se já, Maty a Vašek zvedly na odchod, ale za zbytek večera jsem pak už nepromluvil. V autě panovala živá debata mezi oběma kámoši a jeho mamkou, ale já opakoval stejnou činnost, které jsem se věnoval při původní jízdě. Ale i tak se něco změnilo. Před tím jsem naštvaný byl, ale méně a s vyhlídkou krásného večera, možná noci i rána, teď jsem měl nervy v kýblu s posraným večerem.
Nevím, zda si toho všimli. Třeba to přisuzovali únavě, možná špatné náladě nebo opilosti, která stejně nebyla tak velká. Ani mě nezajímalo, co si myslí. Dneska jsem si chtěl zašukat a ten největší čůrák na světě mě v podstatě poslal do prdele, ale bohužel ne tím příjemným způsobem.
Když se auto zastavilo před domem, Vašek už s námi nebyl. Mates zabručel rozloučení. Čekal jsem aspoň, že si bude chtít promluvit, až nás nikdo nebude otravovat, ale on si odjel v mámině autě a nepohlédl na mě ani ve zpětném zrcátku, což jsem samozřejmě jenom odhadoval.
Stál jsem na zasněžené cestě ještě dlouho. Kočky se mi postupně lísaly k nohám, ale nebyl jsem dostatečně při smyslech, abych je odstrčil.
Svou chladností a ignorací se mi snažil něco naznačit. A já to pochopil. Chtěl náš vztah ukončit, ale neměl dostatečný koule na to, aby to udělal tváří tvář. Možná se bál, že bych mu jednu natáhl? A asi bych to i udělal. Bolelo by to, ruka i srdce nebo tak něco, ale aspoň bychom v tom měli jasno a já bych část vzteku a frustrace ztratil. Avšak takhle?
„Kokote zkurvenej!!" Zakřičel jsem na prázdnou a tmavou ulici, kterou ozařovala pouze tenká pokrývka sněhu. Takže konec? Tak konec! Vždyť jsme spolu ani nechodili. Bylo to pouze přátelství s výhodami a nic víc. Možná ho to se mnou přestalo bavit? Ale já si na sex můžu najít někoho jiného a někoho, komu nebude vadit, když si občas vyměníme pozice a že já nebude jen ten, co někomu podrží!
Se špatnou náladou, s nervy v kýblu a trochu přiopilý jsem zalezl do postele, v níž jsem se dlouho převaloval. Nakonec jsem nad ránem usnul.


***


Za mé nepříjemné probuzení vděčím pouze sestře. Svině jedna zpropadená snad čekala na chvíli, až usnu, aby mě mohla hned probudit.
„Martine, vstávej! Máš dvě minuty, abys vystřelil z domu!" Vykřikla hned, jak vpadla do pokoje. Rozsvítila ostré světlo, které se přičinilo na mém probuzení.
V šoku jsem okamžitě vyskočil z postele, hodil na sebe věci, které se povalovaly na stole ze včerejška. Vsunul se do bot, zip žluté bundy zapnul až ke krku a peněženku chytil do ruky. Když jsem sahal po mobilu, omylem jsem ho zapnul a mě to na moment vůbec nedošlo. Čas ukazoval 4:00, měl jsem ještě víc jak hodinu.
„Kurva?!" Otočil jsem pohled k ní, když se ozvalo tiché hihňání, ale po mém oslovení vybouchla v horlivý smích.
„Ale kdyby ses viděl," snažila se mezi útržky smíchu vysoukat pár slov, „jak jsi vyskočil. Ani superman by to nesvedl rychleji." Kráva, husa, kunda, strašně mě nasrala!
K mému překvapení jsem díky tomu šoku úplně zapomněl na včerejšek, ale jakmile jsem se vydal na autobus a osaměl jen se svými myšlenkami, hned jsem si všechno vybavil.
Nechtělo se mi na to myslet, ale musel jsem. Přece jen žijeme ve stejné vesnici, máme stejné přátelé, chodíme na stejná místa. Není možné se mu vyhýbat, ale zrovna teď jsem potřeboval od něj pauzu. Asi napíšu klukům, že prozatím mě nemají nikam tahat, ale musím si vymyslet věrohodnou výmluvu.


***


„Martine, brzdi trochu. Vždyť už držíš desátou flašku," Vašek mi pivo vytrhl z ruky a sám si z něj usrkl.
„A ty držíš dvanáctou." Natáhl jsem se pro další. Nechtěl jsem se s ním přetahovat o tu svou, navíc v ní už bylo na dně.
„Ale napil jsem se pouze ze tří. V tom je rozdíl." Pokrčil jsem rameny. Měl jsme blbou náladu.
Dva týdny, co jsem toho debila ignoroval a on mě vlastně taky. Nenapsal mi. Já mu taky ne. Nepsali jsme si vlastně moc často. Nezavolal, já taky ne. Nedohodl se ohledně ničeho, já taky nic naplánoval. Nesetkali jsme se, vždyť ani jeden z nás nikam nechodil. Nepřišel, když přišli kluci, k němu jsem zase nechodil já, když za ním kámoši zamířili. Nemuseli jsme o tom ani mluvit, nemuseli jsme se nijak dohadovat. Na první pohled bylo poznat, že to mezi námi skončilo.
„Martine, usměj se," pohlédl jsem nechápavě na Vaška a v tu chvíli to blesklo. Přivřel jsem oči, do nichž se mi prodraly slzy z podráždění.
„Koukejte, jak je tady úplně mimo." Smála se Aneta a už stačila fotku přeposlat na mobily všech přítomných.
„Vy čůráci, smažte to." Nahmatal jsem náhodnou věc, která po mém uchopení letěla jejich směrem. Avšak Pavel stačil uhnout a bota se zarazila o stěnu, po níž se hlučně sesunula.
„Zapomeň," odmítla Aneta a s pohledem upřeným do displeje se ďábelsky usmívala.
„Tak si s tím dělejte, co chcete." Nahnul jsem flašku a ledová hořkost smáčela mé hrdlo.
O půl hodiny později se už všichni zvedali na odchod. Pavel s Anetou se omluvili, že půjdou dřív a snad ještě stihnou autobus. Nepátral jsem po pravdě, která se mohla, ale také nemusela schovávat za jejich slovy.
„Počkej Vašku, jen schovám ty flašky a doprovodím tě." Zastavil jsem jej, když se pomalu sunul ke dveřím. Zastavil se, opřel se zády o dveře a čekal. Hnědé skleněné láhve pomalu vyplňovaly bednu a já si ani nestačil všimnout, že mi začal pomáhat a o něčem žertovat. Hučelo mi v hlavě, podlaha se zdála být nějak blízko, jazyk se mi místy motal, třebaže jsem vůbec nemluvil. Slyšel jsem jeho hlas i smích, dokázal jsem zaznamenat vzdalující se hlasy dvou předešlých osob, dokonce se ke mně donesl štěkot psa z domu, ale nedávalo mi to souvislost.
Když jsem se ohnul pro poslední předmět, o mou ruku se otřela jiná, velká dlaň. Zvedl jsem pohled a zrak zaznamenal Vaška naproti mně.
„Pardon." Pustil mě a zvedl se, ale oční kontakt nepřerušil. Věděl jsem, že jsem se asi kapánek opil, že mi to zrovna nemyslí a že zřejmě dělám pitomost. Ale sex skoro každý den, po němž přišel celibát, hlasy, jenž jsme už ani nemohli rozpoznat a skutečnost, že jsem tady osaměl s jinou osobou nakonec zavinili, že jsem se přilepil k jeho tělu, objal ho paží kolem krku, tím si ho přiblížil ke svému obličeji a rty se přilnul k ústům společníka. Dech zaváněl smradem z alkoholu, avšak nedokázal jsem určit, komu z nás dech patřil, zřejmě oběma. Teplo sálalo z každé části jeho těla, které jsem se dotýkal, pouze prsty zaryté do mých ramenou vysílaly chlad i přes tu látku trika. Jazykem jsem se vetřel až k němu a nevšímal si jeho odporu a snahy mě odstrčit.
Kdybych nebyl do své činnosti tak zabranej a neměl oslabené smysly, všiml bych si mírného zavrzání dveří, cizího dechu a spěšných kroků. Přítomnost další osoby jsem si uvědomil až ve chvíli, kdy mě něco zatáhlo za límec trika a následně přidusilo. Vašek se ode mě konečně odtrhl a hřbetem ruky si přejížděl po rtech, které jsem ještě před chvílí dobýval.
„Ty vole, hrabe ti? Jsme ti říkali, že nemáš tak pít." Vztekl se a rozčileně odešel, nebo bych to měl spíše přirovnal k útěku. Dveře zavrzaly, ozvalo se pár kroků a následné bouchnutí vrat. Pak už po něm nezbylo žádné památky.
„Můžeš mě už pustit?" Zaúpěl jsem, když mě stále něco dusilo a nechtělo pustit. Dobře jsem věděl, kdo za mnou stojí. Jeho zvláštní vůni bych rozpoznal vždycky.
„Můžeš mi to vysvětlit?" Tlak na krku povolil a já klopýtl, když jsem se nečekaně musel zase spolehnout na vlastní nohy bez jakékoliv opory.
„A co přesně?" Pokrčil jsem rameny, ohnul se pro láhev, na kterou jsme zapomněli a ani jednou na něj nepohlédl. Proto jsem taky nemohl tušit, že má získaná svoboda nebude mít dlouhého trvání. Jeho ruka vzala za onen nebezpečný límec, který asi někdy v budoucnu ustřihnu, jedním zatáhnutím mě zvedl na nohy a mrštil mnou do nejbližšího křesla. Následně přišpendlil zápěstí k opěrkám a obkročmo zaklekl na matraci, na níž jsem přinucením seděl.
„Co přesně?" Zavrčel do ucha, do něhož se zakousl. Ne jemně, s něhou a opatrně. Naopak prudká bolest prošla celým lalůčkem, pustilo se po něm teplé vlhko, možná sliny, možná krev, po zádech přeběhl mráz a vyskočila husí kůže. Obě zápěstí si přichytil v jedné dlani, což mi imponovalo a zároveň sralo zároveň a natáhl mi je nad hlavu. Prsty druhé ruky zapletl do modrých vlasů a hrubě škubl hlavou a tím vystavil můj krk k jeho úchylným choutkám. „Třeba tohle?" Zavlnil se boky a otřel se o mou tvrdnoucí chloubu. Ani jsem si nestačil uvědomit, co se dělo s mým tělem, takže jeho upozornění mi bylo novinkou.
„Nic- o tom nevím." Zašeptal jsem přerývavě a přesunul všechen odpor do rukou, abych se mohl vysvobodit.
„Tak nic?" Ušklíbl se a zmizel z mého zorného pole. Ostré zuby se otřely o kůži mého krku, ale nezůstalo u toho. Pod kousnutím to zaštípalo, horké sliny spočinuly na pokožce a důsledkem vzduchu zchladly. Hlavu mi zakláněl čím dál víc dozadu, zuby se zaryly tak hluboko, že musel na chvíli dýchat kyslík vdechnutý mými ústy. A tomu hajzlovi v kalhotách dělalo tohle sadistické mučení dobře, jelikož se látka pod jeho ohromností vyrovnávala a napínala.
„Matyáši," zalapal jsem po dechu, když se jeho erekce vystavila naproti mé a třásla si s ní na pozdrav i přes skutečnost, že nás dělily čtyři kousky oblečení. Horký dech zamaskovala látka mého trika, ale jakmile se ústa zastavila před ztvrdlou bradavkou, horoucí závan obklopil mojí část těla a jeho rty jí vcucly dovnitř i s onou bavlněnou látkou. Bavlna se zvlhčila a tím víc podráždila svého vězně pod sebou.
„Matesy, to.. - co to-- děláš??" Zapřel jsem se celou váhou do něj a tím se mi podařilo vysvobodit jednu ruku. Sotva jsem se stal volným, paže samovolně vyletěla před sebe a trefila jeho obličej. Tvrdě se zahryzl do bradavky, nedalo se odhadnout, zda úmyslně a nebo podvědomě, a mě tou částí pokožky projela prudká bolest. V první chvíli jsem se i obával, že mě o ní připravil.
„Co bych dělal? Nepoznáváš to?" Zavrčel, když se ode mě oddálil a pohlédl mi do očí. Mírně pootevřená ústa, hřejivý dech dopadající na kůži mé maličkosti. Hnědé oči ve zvláštním lesku, který vypovídal o jeho vzrušení. Jeho touhu po sexu potvrdila i erekce tlačící se na erekci druhou.
I já byl nadržený, i já se chtěl nechat tvrdě opíchat a pak si to klidně několikrát zopakovat, dokud nám nedojde sperma i energie, ale mohl jsem to snad dopustit? Maje stále na paměti poslední hrozné týdny, kdy jsem bloudil v neznámu, až k našemu "rozchodu", jsem ho udeřil znovu, tentokráte pěstí a do tváře. Objetí kolem zápěstí polevilo a já dostal možnost shodit i jeho ze svého klínu. Aby se situace neopakovala, vstal jsem z křesla a shlédl na něj.
„Nedělej si ze mě prdel!" Vyštěkl jsem podrážděně a máchl paží. „Po tom všem? Si co myslíš? Že mě můžeš ignorovat, kašlat na mě a myslet si, že já to budu brát v pohodě?! Nebudu trpět tvoje rozmary!" Křičel jsem dál a divoce gestikuloval, při čemž on zůstal stále sedět na zemi tak, jak jsem ho shodil a ani nezvedl pohled k mému. „Když už jsme to ukončili, tak by-," další slova ve mně utichla, jelikož se jeho hlas rozezněl celou místností.
„Ukončili?!" Zvedl se na nohy a já musel zaklonit hlavu, abych na něj zase viděl. Naprosto nechápal, o čem se to mluví. „KDY, JAK a CO jsme MY ukončili?" Zeptal se s důrazem na některé slova očima upřenýma do mých.
„Nehraj debila," odvrátil jsem se od upřeného sledování a na tvář mi vnikl mírný úsměv, kterým se většinou chráníme, když nechceme ukázat svoje rozrušení, vztek, snad i smutek. „Mluvím o našem vztahu."
Kdyby mi na ten prokletej límec, kterého se musím vážně co nejdřív zbavit, nedopadla dlaň a nesevřela ho, ani bych na Matyho nepohlédl. Z očí mu prýštil hněv a k jeho děsivosti přispěla i smrtelně vážná tvář.
„A kdy jsme se měli rozejít?" Nekřičel, neječel, pouze zavrčel, ale i to stačilo, aby to někomu nahnalo strach. Já tím někým ale nebyl.
„Rozejít? To je poněkud silné slovo s ohledem na to, že jsme spolu ani nechodili."
„Oh?" Překvapením povolil stisk a já se z něho vytrhl, abych odstoupil o pár kroků a nemusel být tak blízko. Erekce sice poklesla, ale žár sálající z něj, přirozená vůně či pach chcete-li, jemnost pokožky, ba i ten obyčejný výraz ve tváři by dostatečně stačil, abych změnil názor a vrhl se na něj s jediným cílem. „Takže takhle to bereš? Ty se nechceš rozejít, ty ani nechceš přiznat, že by jsme spolu něco měli? A není na něco takového nějak pozdě s ohledem na to, kolikrát jsem Ho do tebe strčil?"
„Co to meleš, ty kokote? Možná jsme spolu byli, ale jenom jako kámoši na šukačku, ale sotva bychom to mohli nazvat chozením!" Vyjekl jsem a už jsem se nadechoval pro další nadávky, když v tom se dvěma kroky dostal ke mně, vmáčkl mě mezi sebe a zeď a obří dlaň se přilnula k mým ústům. Všechno se to odehrálo tak rychle, že jsem to ani nezaznamenal a už sotva bych se mohl snažit bránit. Začínám si říkat, že kdybych byl pěkná holka a snažil by se mě někdo znásilnit, neměl by to asi zas tak těžký vzhledem k tomu, kolikrát mě už Maty uvěznil či chytil tak, že jsem se nemohl dostatečně bránit.
Ale když mi konečně dopnulo, co se stalo, jedna ruka se hned pokoušela odstrčit jeho celého, druhá pouze dlaň přilepenou ke rtům.
„Pssst," umlčel mě, chytil zápěstí volné ruky a přilepil ji ke zdi. Zůstala mi pouze ta, s kterou jsem se snažil osvobodit pusu, o což jsem se nyní přestal usilovat. Naše pohledy směřovaly k černým dveřím, za nimiž se rozléhaly blížící se dunivé kroky. Když jsem je zaznamenal, srdce se výrazně rozbušilo. Komu patří? Mohl ten někdo slyšet naší hádku? A míří sem? Naše pozice vypadaly opravdu podezřele a kdyby někdo vešel, určitě by nám vysvětlování dalo pěkně zabrat.
K mému sluchu dolehl i nepravidelný tlukot srdce osoby, která mě tak účinně držela v zajetí. Ano, i to monstrum bez srdce mělo srdce. Vůně jeho těla se dostala z jeho dlaně až k mému nosu a já bojoval s nutkáním vypláznout jazyk a olíznout hřejivou pokožku. Tak dlouho jsem držel nedobrovolný celibát, teď konečně můžu to prokletí zlomit a já se toho dobrovolně vzdávám?
„A nezapomeňte poděkovat." Zazněl tlumený, vzdálený hlas mamči.
„Jo, neboj se." Následně se ozvaly hlasy sester. Rozléhaly se po průjezdu až do doby, než se za nimi zavřely dveře a my dva zase osaměli.
Srdce jsem cítil někde v krku při představě, že nás někdo nachytá. Dech mi brala ještě i skutečnost, že se na mě lepil Mates, kůže se o sebe místy třely, k tomu se ztvrdlý, bohatý rozkrok cpal na můj podbřišek a ten můj se tlačil do jeho stehna. Jemu to očividně nevadilo.
Zůstal jsem tiše a klidně stát jen pro jistotu, abych nepřivolal možnou nevítanou návštěvu. Třeba někdo zrovna stál za dveřmi a odposlouchával nás, co já vím? Když však utrhl pohled od dveří a upřel ho do mých očí, už se to nedalo snést. Zamračeně jsem ho sledoval a skrz jeho ruku zamumlal nadávku na jeho účet. Sklonil se blíž k mé tváři a upřeně hleděl do mých očí. Srdce splašeně běželo už asi desátý kilometr a já se bezděčně přitiskl na jeho tělo.
„Nejde ti rozumět," zašeptal vzrušeně a sklonil rty k odhalenému krku. Vlhký jazyk pošimral pokožku a z hrdla se mi ozval zadržovaný vzdech. Byl dost zřetelný na to, aby ho neslyšel. „Už to vzdej Martine. Nehodlám to ukončit a to i třeba, kdybych tě musel přivázat ve sklepě." Pomalu pouštěl moje zápěstí i opouštěl mou pusu, v lehkých ale přesto v mokrých polibcích se sunul po mém těle níž. Já už se ani nebránil, ba nezadržoval steny.
Zastavil se u mého rozkroku, jednou rukou stiskl polokouli zadku, druhou rozepnul knoflík i poklopec a vklouzl do mého prádla. Horká, jemná dlaň objala tvrdý penis a vytáhla ho na čerstvý, chladný vzduch. Ovanul ho mírný vánek. Věnoval mi jediný pohled do očí a pak už jsem jen sledoval žalud, který se pomalu nořil do jeho úst. Pozřel mi ho do půlky a aniž by se na mě jedenkrát podíval, nasával, oblizoval, objížděl rty, sunul si ho hlouběji do pusy. Vzdychání se nedalo zabránit. Bezděčně jsem jej chytil za dlouhé vlasy a sevřel v prstech. Svaly na nohou se mi třásly, sotva jsem se udržel.
Za celou dobu našeho vztahu bylo tohle první kouření. Ani já a ani on jsme tohle dělat nechtěli. Pokud šlo o samotný akt, nebyl problém. Jeho byl v podstatě normální, u mně to už bylo horší. Ale kouření, to už opravdu znamenalo stát se pravým buzerantem. Tím už asi zřejmě oba dva dávno jsme.
„Ahhh," vydralo se mi z úst a já se sunul na podlahu. Opřeného o stěnu mě udržela pouze jeho ruka namačkaná na můj zadek, tou si mě zároveň vždy vsunul o něco hlouběji. Tohle bylo o něčem úplně jiném než obyčejně a svým obratným jazykem mi nevykouřil pouze penis, ale i všechny vzpomínky na náš "rozchod". Matesy
„Ma - tesy," vydralo se mi těžce z úst. Snažil jsem se dýchat, ale tohle bylo sakra úžasný. Nikdy přece nikomu nekouřil, tak jak to může umět?
Tiskl jsem jeho husté vlasy, tahal za ně, zapíral se o něj téměř celou váhou. Místností se neslo hlasité funění, sténání, vzdychání. Ani nevím kdy se mi do prdele nacpal svým prstem a pohyboval jim v mým nitru. Obepínaly ho stěny a když zatlačil na prostatu, náhlá křeč mě okamžitě svázala a já se nedokázal ani pohnout.
Penis zasáhl příval orgasmu, kdy se jen cukal. Mates se v tu chvíli ode mně odsunul a bílý výstřik ho zasáhl přímo do obličeje. V předklonu jsem se zapíral o jeho ramena, protože jinak bych se svalil na podlahu. Teplé kapky potu tekly z vlasů po spáncích, po tvářích až dopadaly do Matyho tváře a spojily se s mým vyvrcholením.
Prst opustil mé nitro a já se pomalu sesunul na kolena a skončil v objetí kolem jeho krku. Dopadl na záda a já zůstal ležet na něm. Oddechování postupně zpomalovalo, ale na stehno se mi neustále tlačilo něco tvrdého.
„Hajzle, to byl ošklivý trik." Poznamenal jsem, převalil se vedle něj a ruku vsunul do jeho kalhot.
„Hlavně, že fungoval." Jednu paži omotal kolem mého pasu, druhou objal hřbet mé ruky spočívající na jeho péru. „Pomůžeš mi?" S pohledem upřeným do mých očí, chtíčem zastřených, si mě k sobě víc přitiskl.
„Můžu snad odmítnout?" Ve společném objetí jeho ptáka se opakovaly pravidelné pohyby postupně zrychlující. Tvář měl Mates stále od mého spermatu a potu, který se míchal s jeho. Dech se mu postupně zrychloval a když jsem na oplátku skousl pokožku na klíční kosti, dočkal jsem se i zasténání.
„Nem- můžeš," vydral se vzdech z jeho pusy. Orgasmus se na něj pomalu, ale jistě valil. Všechno z něj vyšlo ve chvíli, kdy se naše rty spojily v polibcích a vzájemně jsme si vyměňovali své sliny, mé s příchutí alkoholu, jeho masem. Lepkavé vlhko pokřtilo břicho Matyho a naše ruce, které již v nečinnosti, stále zůstávaly spojené na penisu.
„Proč jsi se vlastně naštval?" Promluvil po několika minutách ticha, kdy jsme se k sobě přilepení zabývali vlastními myšlenkami.
„Ještě se ptáš?" Posadil jsem se, abych se konečně mohl upravit. „Víš, kdo z nás dvou přišel s tím nápadem, že spolu budeme šukat?" Vstal jsem a podal mu ubrousky. Ani nevím, jak se sem dostaly.
„Já," pokrčil rameny.
„A kdo si to potom vyžádal každý den, někdy i víckrát?" Opřel jsem se o stěnu a pouze ho pozoroval.
„Já," odpověděl stejně a pomalu si poupravil kalhoty
„A kdo mě pak asi tři týdny nechal trápit celibátem?"
„Že bych to byl zase já?" Vstal a opřel se o stěnu vedle. Přitákal jsem. „Tak proto?" Zeptal se nevěřícně.
„A zdá se ti to málo?" Zavrčel jsem vztekle. „Navíc si mě úplně ignoroval.”
„Ne, promiň. Ale budeš mi to muset odpustit." Položil svou bradu na mé rameno a tím se na mě celý přitiskl.
„A to proč?" Nereagoval jsem na doteky ani polibky.
„Musel jsem se naučit kouřit." Odpověděl klidně, téměř jako by jsme se bavili o počasí.
„Cože?" Odtáhl jsem se od něj a pohlédl mu do hnědých očí. Myslel to vážně?
„Mluvím pravdu. To mi snad můžeš i potvrdit." Usmál se a přitulil se k mé maličkosti. „Ještě nikdy jsem tolik mrkve neolízal." Jeho slova následovala můj smích.
„Tak tys mě celou tu dobu podváděl se zeleninou." Představa, jak jsem naštvaný, na všechny vrčím, do všeho kopu a to jen kvůli jídlu? Záchvatu smíchu se ubránit nešlo a to nijak.
„A neignoroval jsem tě úmyslně. Jen jsem byl prostě jen nasraný, že mi to nejde a nechtěl jsem říct něco, co by se nedalo vzít zpátky.” Usmál se.
„Tak, tím je to vysvětleno." Vydechl jsem úlevně. Přilnul se ke mně v dalším polibku. Vidíte lidi? Říkal jsem, že Maty je mašina na sex. Nadrženej i po ledové sprše. Vše je zase tak, jak má být.

Hodnocení: 
4.583335
Průměrné hodnocení: 4.6 (hlasů: 24)
Žánr: 
Detailní hodnocení není k dispozici.
Hodnocení:
5/5
- Komentářů: 18
„Alexi, jak bys to asi chtěl zařídit? Trojka, Alexi, je prostě trojka. Ne dva a...
Hodnocení:
4.8/5
- Komentářů: 17
‚Mám dost špatný pocit…‘ pomyslel si smutně a ignoroval mobil, který mu...
Hodnocení:
5/5
- Komentářů: 1
Ještě dlouho jsem nemohl usnout. V tu chvíli jsem si byl ale jist, že to není...
Hodnocení:
5/5
- Komentářů: 4
Sledoval jsem lidi kolem mě, jak se připravují na poslední, rozhodující bitvu....