Út, 09/01/2018 - 18:17
8

„ ... hmota a počet jednotlivých organismů, jakož i spolupráce a konkurence mezi organismy, a to jak uvnitř, tak mezi ekosystémy. Ekosystémy jsou složeny z dynamicky navzáj-"

„Sklapni! Lezeš mi tím na nervy!" Křikl jsem na toho krypla. Co ho to hned po ránu napadá? Fakt bych mu neměl pouštět ty vědecko-přírodní pořady.

„Tak já lezu na nervy tobě? Nebýt k sobě přirostlí, už dávno bych odsud zmizel!" Zvýšil hlas i on.

„Věř, že já bych se tě taky, mít tu možnost, okamžitě zbavil!" Vztekle jsem na něj prskl.

„Eriku, s kým se to tam hádáš?" Ozval se za dveřmi hlas mámy a začala lomcovat s klikou. ,,Proč máš zamčený?"

„Do prdele, zpátky do kalhot, zpátky do kalhot." Šeptal jsem tiše a naléhavě.

„No jo, ježíš. Vždyť už jdu." Vrátil se na své místo a já si zapnul poklopec. Když bylo vše na svém místě, mohl jsem s čistým svědomím odemknout dveře.

„Cos tam dělal?" Zamračila se přísně a nahlédla mi přes rameno.

„Nic mami, opravdu. Jen jsem dělal úkol," pokrčil jsem rameny a pokusil se jí výhledu zabránit. Pod postelí mi spočívalo pár sprostých časopisů a jak jsem si stačil koutkem oka všimnout, jeden nebyl dostatečně zasunutý.

„Úkol? A to jsi zamkl, aby ti ta čísla náhodou neutekla, že?" Nevěřícně mě odstrčila a vstoupila dovnitř. „Určitě si tady kouřil." Začichala a rozhlédla se po důkazech.

„To by se mi líbilo." Zamumlal zasněně ten druhý. Naneštěstí nedostatečně tiše a máma ta slova uslyšela.

„Prosím?" Pohoršení v jejím výrazu jsem nemohl přehlédnout.

„A-Ale nic." Zamával jsem dlaněmi před sebou na svou obranu. Netvářila se tak, že by mi zrovna dvakrát věřila.

„Dobře. Měl by sis pospíšit nebo ti ujede autobus." Skončila debatu a zamířila z pokoje. Já na ní kýval hlavou, jakože rozumím a čekal, až odejde. Sotva vyšla, zavřel jsem dveře a pro jistotu znovu otočil klíč v zámku. Úlevně jsem si oddechl a stáhl si kalhoty.

„Ty jsi se snad úplně zbláznil, ne?! Kolikrát ti mám opakovat, že před nikým jiným nemáš mluvit?!" Zavřískal jsem na svůj penis, ale nashromážděné sliny mi další mluvení nedovolovaly, aspoň ne srozumitelné.

„Tak promiň, ale je to tvoje chyba." Odpověděl uraženě.

„Mo- tak moje chyba? A co jsem udělal?"

Nevěřícně jsem kroutil hlavou nad jeho výmluvami.

„Eriku, jdeš už?" Chystal se odpovědět, ale přerušila ho má máma.

„Ok. Tuhle hádku vyřešíme jindy. Teď jdu do školy a Ty budeš naprosto z ticha!" Přikázal jsem přísně, on jen zabrblal, ale souhlasil. Spravil jsem si kalhoty, popadl tašku a vydal se na cestu do toho vězení.

 

***

 

Nešťastně jsem se coural, ale bohužel jsem do školy přeci jen došel. Přezutý a smířený se svým osudem jsem se usadil na místo v předposlední lavici u dveří a položil si hlavu na lavici. Kdyby Prcek uměl aspoň mlčet, tak bych se nebál usnout, ale jak ho znám, sotva bych zabral, on by rozprodal všechny mé orgány. Ne, děkuji.

„Čus kreténe, mám nový číslo." Dosedl Jacob na židli vedle a šibalsky na mě mrkl.

Z tašky vytáhl nějaký časopis schovaný pod učebnicí a pod lavicí mi ho podal. Já se kolem sebe rozhlédl a když jsem zmerčil čistý vzduch, na klíně krytý lavicí jsem ho otevřel.

Vykoukly na mě žhavé a nahé ženský. Všechny vlastnily skvělé rozměry, některé na sobě sexy prádlo. Mě se zalíbila kočka na straně třináct. Možná pro ty černé vlasy, možná díky snědé pokožce a možná jen díky tomu kostýmku sexy úči. Seděla rozkročmo na lavici a tvářila se přísně a nebezpečně. Takové typy mi vždy zvýšily tep.

„Tyhle věci do školy nepatří," zaprskala Debbi a vytrhla mi pornáč přímo z ruky.

„No tak, vrať mi ho." Zažebral jsem a bezděčně k němu natáhl paže.

„Ne!" Natáhla ho do výšky, abych se k němu nedostal.

„Nech to bejt Eriku. Debbi jenom žárlí, že nemá prsa jako ony." Zažertoval Jacob a ozval se smích od ostatních spolužáků z mužského osazenstva. Debbi zrudla a uraženě našpulila rty.

„Hádám, že tohle si donesl ty, že Jacobe? Připravte se oba na trest, protože tohle se třídní líbit nebude." Odkráčela z místnosti zřejmě, aby mohla žalovat. Naše třída má vždycky úžasný štěstí na třídní učitele. Letos jsme "vyhráli" Laurelovou, tlustou rašpli s odpuzujícím dechem a s křivými zuby.

Zazvonilo na hodinu a do třídy vešla Laurelka a za ní Debbi, která se na nás škodolibě mračila. Přednáška trvala asi pět minut plus poznámka plus týden po škole.

A pak jsme mohli začít s hodinou. Matika mě fakt sere. Zvlášť, když jí nechápu. Naštěstí aspoň Prcek mlčel. Zbývalo pouhých deset minut do přestávky a já si říkal, že už se nemůže nic stát.

„Ty trencle dneska fakt koušou." Prohlásil do ticha hodiny a já bych se v ten moment nejraději propadl do země. Všechny oči se na mě upřely a všichni se smáli jak smyslů zbavení.

„Eriku, to si nech pro sebe. Nikoho tvé trenky nezajímají. Ještě, abys nám tady nevyprávěl jakou mají barvu." Zavrčela učitelka. Já otevřel pusu, že jí něco odpovím, ale někdo mě stačil předběhnout.

„Černé s motivem Hallo Kitty." Jeho hlas se nezachvěl a zněl smrtelně vážně. Jestli jsem do teď chtěl propadnou do země, nyní jsem mohl rovnou zcela zmizet. Tohle byl od toho malýho hajzla jasný podraz.

„Fakt že jo," rozesmál se Jacob a pustil gumu mých kalhot, takže mě šlehly po kůži. Tím potvrzením jen podpořil zbytek třídy v jejich smíchu.

„To jsem netušila, že je náš Erik teplej." Ozvalo se z prvních lavic. Prosím, nechte mě zmizet.

„Držte huby, moje ségra neumí vybírat dárky. No a?" Praštil jsem Jacoba učebnicí po hlavě, když se svíjel ve svém záchvatu.

„Tak ticho třído. Naneštěstí pro tebe Eriku, zbývá nám čas tak akorát na poslední příklad. Tak pojď k tabuli." Do prdele s tím malým grázlem! Tohle si pěkně vypije.

 

***

 

,,To fakt?" Chlámal se Dan, který vynechal první hodinu kvůli zubaři. „A já o to přišel." Zafňukal smutně.

„A nakonec ho Laurelka poslala k tabuli." Posmíval se Jacob dál, jakoby toho ještě neměl dost.

„Ou, zlý?" Zaúpěl a pohlédl na mě.

„Za čtyři, pako blbý." Jacob si utřel neviditelnou slzičku a dál se křenil.

„Tak už zmlkni. Kdo si má ty myšlenky všechny udržet?" Nabručeně jsem ho kopl do nohy. Naštěstí zazvonilo na angličtinu a naší debatu umlčela.

Ve třídě se objevil učitel Watkins a za hrobového ticha započal s hodinou. To byl předmět, který jsem tak nějak zvládal a prcek překvapivě celou hodinu mlčel.

Posvačil jsem s Jacobem a Danem a pak nastal zemák. To zrovna sranda nebyla. Snažil jsem se krčit a schovával se za učebnicí. Doufal jsem, že si mě učitelka nevšimne.

„Dobře. Na začátek hodiny bych ráda někoho prozkoušela. Přihlásí se někdo dobrovolně?" Nadhodila a třídou se rozprostřelo hrobové ticho. Jak naivní myslet si, že by se někdo dobrovolně rozhodl vydat na popravu.

„Já." rozhodl prcek místo nás. Všichni na mě hleděli jak na hrdinu a zároveň největšího kreténa a já zaraženě čučel před sebe. Stalo se teď to, co si myslím, že se stalo?

„Výborně Eriku, zrovna tebe jsem potřebovala." Usmála se úča.

„Zachránil si nás." Šeptnul Jacob a kamarádsky mi poplácal rameno. Já nebyl schopen odpovědi. Nejen, že jsem byl přinucen vstát ze svého vyhřátého místečka, ale ještě k tomu všemu jsem musel odpovídat na dotěrný otázky z toho nejhoršího předmětu ze všech.

„Tak, otázky?" Pokynul kat a já se s hlasitým polknutím rozhlédl po třídě. Snad v nich viděli tu žádost, aby pokládali pouze to nejjednodušší.

„Hlavní město Velké Británie?" Zeptal se Jacob a já s ulehčením zodpověděl. Celá třída se následně rozesmála. Jen se klidně smějte, oddálíte tím ten proces.

„To nemyslíš vážně Jacobe, že ne?!" Zamračil se kat.

„Zeměpis vždycky beru jako smrtelně vážnou věc," odporoval a třída ho podporovala svým smíchem.

„Ano? V tom případě bys byl taky rád vyzkoušený, že?" Nadzvedla obočí a Jacob ustrnul.

„Ne, to by jsme ale nestihli novou látku a vy víte, jak se na ní tak těším." Doufal jsem, že budou pokračovat, ale na místo toho se vrátili ke mně.

„Co je modrý banán?" Položila otázku Debbi a učitelka jí za ní následně pochválila. Modrý banán, to jsem náhodou věděl - někdy dávno. Něco s obyvatelstvem nebo něco podobného.

„Ovoce." Trapné ticho mi začalo rvát uši a já se chtěl propadnout do země. Pitomej penis, k čemu mi vlastně je? Nemůžu s ním šukat, protože by mě určitě poslali první letenkou k vědcům na pitvu. Když se uspokojuji sám, má k tomu vždycky blbý kecy a k tomu všemu mi ještě pořád podkopává nohy. Naprosto zbytečnej!

„Ehem," odkašlal si kat. ,,Doufám, že si děláš jenom srandu. Nechceš svou odpověď přehodnotit?" Kdybych věděl odpovědět, okamžitě bych jí ze sebe vysypal, ale ač řeknu cokoliv, akorát se ještě víc ztrapním.

„Ne. Banán je ovoce. To nás učili už ve školce." Když už, tak ať vypadám jako debil a ne jako blázen.

„Špatně." Povzdechla si učitelka. ,,Další otázky?" Mrkla na němou třídu. Stále v úžasu se přihlásilo ještě pár lidí. Prcek už naštěstí nic nepověděl a já doufal, že u toho i zůstane. S krásnou trojkou, za kterou mohl pouze ten blbej kus ovoce - nebo spíš kus mě, jsem se vrátil na své místo a z ulehčením se posadil.

Asi dvacet minut trval výklad o něčem, co jsem ani nestačil zaregistrovat a já si v tichosti čmáral na kus papíru. Neustále jsem ale tiskl stehna k sobě a modlil se, aby z něj nevypadlo ani slůvko.

 

***

 

Tak jo, škola tak nějak v klidu skončila a já, jak mi bylo slíbeno, jsem čekal ve své třídě na příchod třídní. Jacob si odskočil na "záchod". Pravděpodobně utekl a nebo někde přehýbá jednu ze spolužaček, protože dvacet minut na chcaní fakt nepotřebuje.

„A když už jsem u toho, která pitomá učitelka nechá školáka čtvrt hodiny bez dozoru?" Zamrčel jsem si pro sebe.

„Odpověděl sis na otázku sám. Pitomá," konstatoval prcek a já, chtě nechtě, s ním musel souhlasit.

„Ty raději mlč. Máš u mě ještě vroubek a to pěkně velký." Zavyhrožoval jsem mu a vztyčil na něj ukazováček, třebaže to nemohl vidět.

„Já?" Prohlásil tónem největšího neviňátka.

„Samozřejmě že ty! Co to mělo znamenat s tím banánem?" Pěkně na prd, že ho nemůžu chytit za krk. Nejradši bych ho zaškrtil, ale sám si při tom ublížit fakt nechci.

„No co by? To byl pěkné hloupý nápad, se zeptat na takovou kravinu. Vždyť to bylo primitivně lehký." Já ho fakt od sebe odřežu a pošlu na charitu! Oni by mi ho ho stejně okamžitě vrátili. Jak může mlít takové nesmysly? Opravdu se jedná o můj penis?

„To teda nebylo! Tos nem-" naší hádku přerušilo až důrazné zakašlání. V šoku jsem se obrátil čelem ke dveřím a prohlížel si dva nové přítomné.

„Kámo, tobě slušně kape na karbid." Uculil se Jacob. Druhá postava nechápavě stála ve dveřích a skenovala mě pohledem. Muž, asi o hlavu vyšší, svalnatější postavy - zřejmě sportovec. Bílá pokožka a čistě blond vlasy upravené na stranu. Typickej týpek z něhož holky slintaj. No, kdyby měl jiné vybavení, zřejmě bych si ho taky nenechal utéct, ale takhle mě ani moc nezajímal.

„Co? Mě?" Zasmál jsem se a pokusil se znít méně zoufale. Tohle se nemělo stát. Do teď byl někde v čudu a když už si začnu se svým tělem povídat, tak se ukáže? A co ten druhej fešák, co tady pohledává?

„Komu jinýmu? Ses už z toho učení fakt zbláznil?" Zažertoval a já se tomu zasmál. No, snad když budu hrát s ním, tak to nebude dál rozebírat.

„Tak jo. Já to chci mít za sebou a vy určitě taky. Tak si sedneme a přetrpíme těch pár minut." Zamluvil tím mojí hádku sám se sebou. Zřejmě už nemůžu vypadat jako cvok víc, než už vypadám.

S jednohlasným souhlasem jsme se posadili do lavice a ten - zřejmě starší spolužák - se neostýchal nahradit místo učitelů. Vytáhl si nějaký sešit a zřejmě se trápil s úkolem.

Jacob vytáhl jeden ze svých pornáčů a bez studu si ho nekrytě prohlížel. Jen tak v úseku myšlenek mi projelo myslí, zda by si vybral stejnou činnost, kdyby se fakt ukázala třídní nebo případně jinej učitel.

Já už na tenhle typ časopisů fakt neměl náladu, zvlášť ne, když jsem měl stále na paměti toho nepřítele uvnitř kalhot. Tak jsem raději chňapl po jiné možnosti. Mobil, zaručený způsob, jak se zabavit. Takže zatímco si Jacob mohl vykoulet oči při pozorování nahých těl a ten starší spolužák převařit mozek z učení, já si po klídku zabíjel zombíky.

Po pár minutách to přestalo Jacoba bavit. No, koho by taky zabavilo pouhé koukání, když si nemůže sáhnout, že ano? A jelikož já hrál a na něj jsem nereagoval, tak si vybral jinou oběť.

„Hej ty, proč tu vlastně není Laurelová?" Třeťák, usuzuji podle výšky, zvedl hlavu od papírů a přeměřil si pohledem mého kámoše.

„Má prý nemocné děcko." Odpověděl jednoduše.

„Jupí!" Chvíli jsem přemýšlel, proč jeho zkoumavý pohled zalétl ke mně a zůstal na mým ksichtu trčet jako červená tečka od zbraně snipera a pak mi to došlo. Ten výkřik vyzněl ode mě, více podrobněji - od mých kalhot, což on samozřejmě nemohl poznat.

„Hej, hej, moc se neraduj. Stejně ta čarodějnice zítra do školy přijde. Sežene si zaručeně hlídání." Bouchl do mě spolužák.

„Jo, to máš zřejmě pravdu." Přisvědčil jsem a pokusil se to tím zahrát do autu. Nesmí poznat, že ta slova nešla z mých úst. Ale oči staršího spolužáka mě stále divně skenovaly a já, na malinkatý moment dostal pocit, že odhalil mé tajemství.

„Tak nemocný děcko? Hm," zamyslel se Jacob. „Dítě. Odkud ho má?" Když jsem na chvíli pohlédl do tváře naproti nám a střetl se s jeho pohledem, konečně ho odvrátil a zase nás ignoroval, nejspíš.

„Odkud asi, vole?!" Zavrčel jsem jeho směrem. To se musí opravdu zabývat takovými kravinami? Ale ten obr naproti mně mě opravdu dokázal dost znervóznit, snad nic nepoznal.

„Tak to nemyslím. Kterej cvok by si jí vzal do postele?" Vyvalil jsem na něj oči a dokonce jsem se přestal zabývat s pánem neznámým. Hlavou mi projela nechutná ukázka tlusté a staré baby oblečené do jednoho sexy oblečků, který na ní rozhodně sexy nevypadal.

„Ty kokote, teď se té představy už nikdy nezbavím." Zaúpěl jsem a skryl svou hlavu do rukou.

„Copak, líbí se ti?" Prohodil se smíchem, ale v momentě ustrnul stejně jako já.

„Samozřejmě. Vždycky na ní myslím při písemce." Dobře, dobře, dobře. Tohle vůbec není tak zlý. Vlastně je to ještě horší! Přímo příšerný! Teď jsem naprosto vážným tónem prohlásil, že se mi líbí ta nejstarší rašple na škole a že na ní dokonce myslím. Třebaže to není pravda, ale to už nikdo neví a já jim to ani říct nemůžu.

Jacob na mě vyvaleně a vyděšeně hleděl a nebyl schopen promluvit. Toho jsem samozřejmě nebyl schopen taky. Ani jsem nevěděl, co říct. Jak bych mohl vyvrátit to, co jsem zrovna nyní řekl? A kdybych to udělal, buď by si myslel, že se jen pokouším zamaskovat vyklouznuté přiznání a nebo že mám rozdvojenou osobnost. Žádná z možností se mi nezamlouvala.

„Si dělám prdel. To si tomu fakt věřil?" Pohotově jsem odpověděl a zasmál se ulehčeně. Teda, jen doufám, že to tak znělo. Ve skutečnosti mi bušilo srdce stresem, potil jsem se na místech, kde jsem ani netušil, že by to šlo a nebudu mluvit o mém mírném třesu těla.

„Jo aha." Rozesmál se a já si málem oddechl. Jenže ten malej mafián si zřejmě umanul, že mě pošle do kytek pár slovy.

„Ve skutečnosti se mi líbí Watkins." Tak tohle bylo snad tisíckrát horší. Chlap?! To jako fakt? A jak se mám vymluvit z tohohle?

„Hej jako, dvakrát na stejný vtip mě nenachytáš." Rozesmál se Jacob a narazil svým ramenem do mého. Naštěstí to vyřešil za mě a já si mohl ulehčeně oddechnout. Taky jsem se, sice trochu křečovitě, ale přece jen zasmál.

„Škoda," poznamenal jsem lživě a očima vyhledal hodiny. Ještě deset minut.

Bohužel jsem si neuvědomil, že mě po celou tu dobu sledoval pár očí a poslouchal jeden pár uší navíc.

 

***

 

Ze školy jsem odešel bez větší újmy. Ale trapností jsem si dneska užil až až.

„To sis to fakt nemohl odpustit?" Až budu doma, tak ho potýrám. Ještě sice netuším jak, ale něco vymyslím.

„Co jako?" Nechápal. Spíš to jenom hrál.

„Dneska jsi toho provedl dost, ale poslední hodina byla snad nejhorší." Prohlásil jsem a kdyby to tak zatraceně nebolelo, praštil bych ho.

„To nebyla hodina. Byl jsi po škole," odvětil posměšně.

„To je jedno. Vyjde to nastejno. Tos to ze sebe musel vysypat? Nemohl jsi aspoň použít moje spolužačky? Znělo by to více normálně." Zamručel jsem. Ten malej hajzl mě fakt sral. Proč vůbec nastal ten osudný den, kdy ze sebe dostal svá první slova?

Bylo to někdy na mé patnácté narozky. Žádná oslava, jen mi někdo popřál, rodiče místo dárků dali prachy, no a ségra si ty Hallo kity spodky nemohla odpustit, dokonce hned troje v různých barvách.

Kdyby mi na dnešek nedošlo všechno spodní prádlo, tak bych si je ani nevzal. No, jako naschvál byli v šuplíku troje. Ale jako fakt, jaká potrhlá společnost vyrábí mužské prádlo s tak ženským motivem? Kupuje to vůbec někdo krom teploušů a potrhlých holek či maminek? Ještě že já mám "pouze" šílenou ségru.

No, prostě někdy mezi tím, kdy jsem si prohlížel novej exkluzivní pornáč, kterej jsem dostal od Jacoba a mou ejakulací, promluvil. Do teď si jeho slova živě pamatuji. „Honíš ho, jako když tvůj děda dojil krávu." Nejen, že jsem strnul šokem a zděšením, ale dokonce mi poklesl a moje touha dokončit rozdělenou práci vzala za své. No a od té doby s tím ďáblem žiju. Spíš paraziticky, protože vzájemně výhodné soužití to rozhodně není. A tak přežívám jako panic a jen přemýšlím, zda to tak nezůstane do konce života.

 

***

 

Proč zrovna já? Proč? Proč?

Ne, opravdu jsem si nepřál, aby mě úča zapsala do výboru pro školní ples. Proč taky? Tančit neumím, nemám s kým a zrovna pro tuhle akci jsem nikdy neměl nějak zvlášť velkou slabost.

Mimo mě byl zapsán i Jacob a ta kráva Debbi se přihlásila sama. Proč, ptáte se? Za všechno může ten malej satan! Stáli jsme na chodbě a kecali, když začal Jacob přeměřovat proporce spolužaček. Ten ďábelskej čůrák prohodil poznámku k tělu Laurenky. Nemohl jsem přeci nechat Jacoba při tom, že si myslím, že je ta ježibaba sexy a na to, že si dělám srandu jsem se už vymluvit nemohl. Tak jsem jí začal urážet. Kdo, kromě Jacoba a pár lidí z chodby, mohl tušit, že stála přímo za mnou?

Takže tohle, poznámku a týden navíc k trávení času po škole byl celkem malej trestík, nemyslíte? Jacob byl obviněn též, třebaže nic ve skutečnosti neřekl. To si ale nenechala vysvětlit.

Museli jsme přetrpět výuku a pak jsme se posadili ve třídě, ve které s námi zůstala i Debbi a čekali jsme na zbytek výboru. Když se ve dveřích ukázala stejná tvář jako den před tím, zůstali jsme zaraženě na něj čučet. Že by taky něco provedl a Laurenka ho takhle mučila? Nebo to jedná o stejného šprta a vlezprdélku jako Debbi?

„Ahoj Sami," usmála se na něj a on jí to oplatil. Tak je to jasný, šprt. Všichni šprti se znají. No, dobře, tak je ve výboru i ten Sam, nebo jak, ale kde je zbytek?

„Ostatní nepřijdou. Druháci a i třeťáci to nechali na nás." Vysvětlil, jako by tušil, o čem přemýšlím.

„Sláva." Poznamenal jsem ironicky. Do prdele, tohle bude fakt otrava!

A ne, že bych se mýlil. První úkol zněl, že musíme vymyslet téma. Debbi navrhla Andělský sen, ale nebyl by to Jacob, kdyby se neozval. Ďábelská můra se mi ale též zdála mnohem lepší. Už jsem ho chtěl podpořit, když ze mě nečekaně vyjel taktéž nápad - celkem nečekaný.

„Žhavé kočky." Ne, nemýlíte se. To řekl ten dole. Ne satan, ten je oproti mému rozkroku andílek. Samozřejmě se na mě upřely tři páry propalujících očí. Teplo v tvářích nešlo ignorovat. Ten mrňavej hajzlík, je mi jedno, zda budu taky trpět, ale jakmile dojdu domů, tak se zavřu do mrazáku a přitisknu k němu kostky ledu!!!

„To je ještě lepší." Užasl Jacob.

„To teda není!" Odvrhla nás Debbi. ,,Příšerný nápad. Může se to líbit jen úchylům jako jste vy dva!" Ukázala na nás. Jacob se na ní nevinně usmál, zatímco já celý zrudl. Do prdele s tím blbým penisem!

„Ty bys snad radši žhavý kocoury?" Podivil se Jacob na oko. Tak rudou Debbi jsem ještě nikdy neviděl.

„Ty idiote!" Křikla na něj a už byli v sobě. Ti dva se hádají pravidelně a není to nic neobvyklého. Tak jsem je nevnímal. Musel jsem se soustředit mezi jejich hlasy na ten jediný, který jsem slyšet nechtěl. Doufal jsem, že ani nic dalšího neřekne. Do prdele, vždyť já doufám furt a on pořád něco mele!

„No tak, už toho nechte." Napomenul je Sam. „Budeme přeci hlasovat." A to už konečně oba uklidnilo. Podívali se na sebe a souhlasili. Křik tedy ustal, což se samozřejmě nezamlouvalo mně. Když tu byl hluk, že jsem sotva slyšel vlastní myšlenky, nemusel jsem se obávat toho, že by prcka někdo uslyšel.

„Tak, kdo hlasuje pro Andělský sen?" Zeptal se ten nejstarší a nejvíc k světu a oba zvedly ruce. ,,Kdo hlasuje pro Ďábelskou můru?" Měl jsem maličké nutkání tu ruku zvednout, ale silné a bolestivé kopnutí do mého lýtka mě v tom hned zastavilo.

„No a komu se líbí nápad se žhavými kočkami?" Zeptal se Jacob a zvedl ruku. A se strachem, že mě zase nakopne, jsem jí zvedl taktéž.

„Vypadá to, že se nedokážeme dohodnout." Konstatovala Debbi.

„Tak to je zlý." Sykl škodolibě Jacob. Musí jí pořád provokovat? Aniž by jste mrkli okem, zase se do sebe pustili. Dohadováním, zda bude lepší ten a nebo ten nápad, strávili téměř celou hodinu. Sam se je snažil od sebe odtrhnout a vymyslet nějaký způsob, jak se dohodnout. Na nic nepřišel a já je v klidu z bezpečné vzdálenosti pozoroval. Trochu jsem ho litoval. Hodně se snažil, ale ti dva ho nevnímali a já mu pomoct nehodlal.

Nakonec se Debbi vztekle sebrala a odešla, za zápěstí odvedla i toho Sama. Mě pro změnu Jacob vykopal z místnosti a dovlékl až ke skříňkám. Už v momentě, kdy třískl dvířky od té své a na jeho ústech se rozšířil širokej děsivej úsměv, jsem tušil, že se mu v hlavě vyrojil dokonalý plán.

 

***

 

Druhej den, když jsem vešel do třídy, jsem si ani tak zcela nebyl jist, zda se opravdu jedná o tu mou. Byla rozdělená na holky a na kluky a obě skupiny se dost propalovaly pohledy. Stačil maličký podnět a už se hádaly.

Jacob vlítl do místnosti v ruce držíc nějaký popsaný papíry a se širokým úsměvem mi je nacpal před oči. Něco drmolil o podpisech a o mém nápadu. Moc jsem toho nepochopil. Když do třídy ladně vplula i Debbi a se zářivým úsměvem mávla na holky, v ruce držíc taktéž desky s papíry, už mi to do sebe začínalo zapadat.

Přiblížila se k Jacobovi a ukázala mu svůj úlovek. „Stačilo jen pár minut a mrkni kolik podpisů jsme nasbíraly. No není to skvělé? Andělskej sen se uchytil." Usmívala se od ucha k uchu. Nevíte, mají anděla v povaze škodolibost?

„Nemotá se ti hlava? Tolik podpisů si ještě v životě nikdy neviděla." Ušklíbl se a ukázal jí ty své desky.

„Přesně dvě stě." Prohlásili zaraz, ale hned na to na sebe vykulili oči.

„Si děláš prdel, ne? Jak můžete mít dvě stě s takovým blbým nápadem?" Nechápal Jacob a jeho úsměv, který ve skutečnosti vypadal jak ďáblův škleb, najednou zmizel.

„To vaše téma nemohlo ani za mák získat tolik podpisů." No, ani Debbi nevypadala jako andílek. Říkejte si, co chcete, ale s takovými satany mi víc seděla Ďábelská můra. „Vždyť ty do tolika ani neumíš napočítat. Určitě jsi někde udělal chybu." Zasmála se a její hlouček jí podpořil.

„Pořád lepší udělat chybu, než to zfalšovat, jak jsi to určitě udělala ty." Souhlasné zabručení se ozvalo od stoupenců Jacoba. Obě skupiny se do sebe pustily a já jen nechápavě stál namačkaný na stěně.

Můj penis toho už hodně způsobil, ale nikdy nerozhádal celou mou třídu. Dalo se to v podstatě nazvat třetí světovou a to zvládl tak malý kousek mého těla a navíc pouhýma dvěma slovy.

Celej den to bylo jak na nože. Stačila maličká chyba jednoho člena ze skupiny a druhá strana toho využila. Navzájem si házeli klacky pod nohy a přestávka na svačinu byla teprve vrchol.

„Samozřejmě nějakej punč." Prohlásil jeden z kluků. Bavili se o plese, skoro jakoby se už rozhodlo, že náš nápad postoupí.

„To je moc obyčejné. Chce to něco nového, co by sedělo k tématu." Nesouhlasil Jacob, který trest od Laurenky bral smrtelně vážně. Možná spíš proto, že chtěl Debbi nasrat, než že by ho to nějak zajímalo.

„Tak mlíko." A hádejte od koho tenhle nápad vyletěl. Ano, ten dole si to nemohl odpustit. Do háje! Zaskočil mi kus svačiny, který jsem zrovna chtěl spolknout.

„To je dokonalý! Mlíko a žhavé kočky, chápete to? Ty válíš Eriku." Vykřikl radostně Jacob a poplácal mě po zádech, až mi málem zaskočilo znovu. Ale jeho radost a výkřiky neunikly "andílkům" na druhé polovině třídy.

„Víte vy, že tohle by se dalo považovat za sexualizaci žen?" Napřímila se rozhodně Debbi.

„Ale ne, vůbec. Přece žhavé kočky nebo spíš žhavý kocouři tam taky budou." Odporoval Jacob, což vedlo k dalšímu střetu ostří, obrazně řečeno. Jídlo třídou ještě nikdy tak nelítalo. Bože, já se dneska už fakt picnu.

 

***

 

Po naprosto těžkém vyučování, kdy se víc probraly hádky než samotné učivo, jsem si konečně odběhl na záchod. Nikdo kromě uklízeček, učitelů a případných opozdilců se už ve škole nepoflakoval a tak jsem se nemusel bát, že by mě někdo při rozhovoru s tím ďáblem nachytal.

„Ty malý sráči, tos udělal schválně a vědomě! Tohle ti nedaruji!" Potáhl jsem si kalhoty trochu dolu a mračil se na žalud, který se mi tím odhalil.

„Já? Z čeho mě to, prosím tě, obviňuješ Eriku?" Nevěřícně se zeptal. Ale já na jeho divadýlko nevinnosti a čistoty neskočím. On, to on všechno způsobil!

„Ano, ty! Tos opravdu musel říct takovou kravinu? Tys věděl, že se toho Jacob chytí a tím se s Debbi pohádají!" Zavrčel jsem. Jeho schopnost mluvit se mi už za mák nelíbila.

„A jak bych to mohl vědět?" Předstíral, jako že nechápe. No jasně, na mě ty tvoje herecké výkony už neplatí.

„Věděl jsi to! Do háje, nebýt tak důležitý pro můj život, tak tě fakt useknu a zahrabu hluboko pod zem!" Vztekal jsem se.

„To si nikdy neslyšel o presumpci neviny?" Prohlásil s tím nejvíc ublíženým tónem, co dovedl.

„Ale vždyť tys zločin spáchal přímo v mé přítomnosti!" Sere mě! Opravdu mě sere. Taky vás sere, ne? „Hele, tuhle konverzaci dořešíme doma. Opovaž se dneska ještě něco podělat, rozumíš?!" Bez čekání na odpověď jsem si natáhl kalhoty, přešel k umyvadlu a umyl se, třebaže jsem nepřišel vykonat žádnou potřebu.

 

***

 

„To ti to trvalo. Sis ho tam honil?" Zabručel Jacob, když jsem vešel do třídy. On s Debbi seděli u jedné lavice, ale ona se dívala z okna, zatímco on hleděl mým směrem. Sam ještě nepřišel.

„Ne, ty pako. Jen jsem musel do prvního patra, protože mě uklízečka tady nechtěla pustit." Zabručel jsem výmluvu, kterou jsem si vymýšlel po cestě k učebně. Přešel jsem k nim a posadil se na místo mezi nimi, protože jinak by se do sebe zase pustili.

„Promiňte, že jdu pozdě." Zahučel zadýchaný Sam a dosedl na místo hned přede mnou. „Můžeme začít?" Usmál se okamžitě. Zaraženě jsem na něj čuměl. Za tak krátkou dobu nemohl získat ztracený dech zpět. Zároveň jsem si teprve nyní všiml těch bělostných zubů. Trochu mě to překvapilo, ale moc pozornosti jsem tomu nepřidával. No tak má svůj chrup rád a kdo ne?!

Všichni jsme přitakali. „Tak, pro jaké téma se rozhodneme?" Na to se ptát neměl. Hned tím probudil na chvíli uhaslé plameny a žár hádky mezi mýma dvěma spolužáky.

„Žhavé kočky!"

„Andělský sen!" Prohlásili zaraz. A hned se začali překřikovat, který nápad byl lepší a proč by měl vyhrát zrovna on.

„To už zase? Jste jak malý děcka." Chytil se Sam zoufale za hlavu, ale zřejmě zmoudřel, protože se je od sebe už nepokoušel odtrhnout. Pochopil, že to by se zbytečně namáhal.

„Ty jseš takovej krypl!" Zavřískala Debbi.

„A ty taková kráva!" Zaječel Jacob.

„Žádnej kretén my nebude nadávat do kráv!" Kdyby měla v tomhle ohledu nějakou odvahu, zřejmě by ho i praštila, ale to se k její povaze nehodilo.

„Tak jsem krypl nebo kretén!? Rozhodni se!" Jistým způsobem mě jejích hádky vždy pobavily. Navíc mi to připadalo i celkem milé. No, nemyslíte si to také?

„Mezi vámi to ale jiskří. Měli by jste do toho už praštit." Tak tohle znamenalo mou smrt. Jak to ten čůrák mohl říct nahlas?! To si to nemohl pouze myslet?! Tři páry oči mě propalovaly a já měl chuť zmizet. Do prdele, tohle už nejde nijak zachránit!

„Ty seš takovej idiot!" Utekla Debbi v slzách.

„Deb, počkej!" Křikl za ní Jacob a najednou přešel na její stranu. ,,Ty seš fakt úplnej kokot," drcl do mě, když procházel kolem. Aniž by na mě pohlédl, zmizel za dveřmi, kterými pěkně hlasitě bouchl a zřejmě se rozhodl najít Debbi.

Já nic neřekl a ani se nezvedl. Nemělo smysl nic říkat. Můj penis to celý posral. Rozbrečel jsem tu největší šprtku ze třídy, kterou zbožňují i ti, co jí vlastně nenávidí a to mi bude v dalších dnech osudným. K tomu všemu jsem nasral i svého nejlepšího kámoše. Dnešní den už horší nebude...

„Tak jsme tu zůstali sami." Promluvil blonďák naproti a já si teprve nyní uvědomil jeho přítomnost.

„Jo, zůstali." Přitakal jsem jen, protože žádná jiná slova mě nenapadala. Nechtěl jsem zapřít rozhovor a nejradši bych odešel, kdybych nebyl vázán svým trestem.

„Chtěl jsem se o něčem přesvědčit." Promluvil a já mu mohl ukázat jen nechápavý výraz. On se zvedl a přešel až ke mně. Já na něj vzhlížel se sedu, jak se zastavil vedle a zaklekl přede mne.

„Co je?" Zeptal jsem se, zatímco se mi díval přímo do očí. Nikdy dřív jsem si neuvědomil, jak krásné oči měl. Světle modré se zeleným odleskem, což mě trochu děsilo. Ale mít takové oči ženská, asi bych se zabouchl.

Bez odpovědi ke mně natáhl ruku, stále upřeně sledoval můj obličej a k mému šoku a zděšení se jeho dlaň usadila v mém klíně, kde bolestivě stiskla mého nepřítele. Nestihl jsem ho v té rychlosti ani odstrčit.

„Do prdele, to bolí ty zmrde!" Zaječel prcek a mě by se v tu chvíli krve nedořezalo. Celou dobu sledoval mou tvář, nemohlo mu uniknout, že se moje ústa vůbec nepohnula. Do hajzlu! Proč jsem si jenom myslel, že dnešek nemůže být horší? Očividně si vesmír usmyslel, že mi můj omyl musí nutně vyvrátit.

„Věděl jsem to," zašeptal a nahnul se ke mně blíž, že jsem na rtech mohl cítit jeho teplý dech. Naprázdno jsem polkl.

„Jak?" Zmohl jsem se jen na tohle. Žádná výmluva by nefungovala a celkem jsem pochyboval, že by se nechal nějak obelhat.

„Měl by sis dávat pozor na to, kde s NÍM mluvíš." Šeptat nepřestal a to jedno slovo dost zdůraznil. Ale já se dokázal zabývat pouze myšlenkami o tom, kde mě mohl slyšet. A pak mi na mysl padly záchody.

„Tys tam byl?" Řekli jsme s mým prcek dvojhlasně. Zřejmě mu to taky došlo. Ani jednoho z nás nenapadlo ho upozornit na to, že mi ho stále drtí v pevném objetí a není to zrovna příjemné.

„V kabince." Zašeptal mi do ucha, když se k němu dostatečně naklonil. Já neměl odvahu nic udělat. ,,Slyšel - Jsem - Všechno." Zdůraznil každé slovo. Srdce mi tlouklo někde v hlavě a nebo možná v kalhotách. Tak či tak z toho nevyjde celé. Zřejmě bude polámané z toho neustálého, rychlého bouchání. Jo a ruce, ty fakt nemohly být víc mokré. Potil jsem se snad i na té prdeli. A chvění, čehož si musel rozhodně všimnout. Třásl jsem se jak osika, takže by si někdo mohl pomyslet, že mě zrovna přepadlo zemětřesení.

„N- není slušné - odpos -slouchávat-t." Vykoktal jsem ze sebe, když mi dlaní přejel po zátylku a jeho dech se otřel o můj krk. Ale přesto můj penis nepouštěl. Ten už dokonce kňučel bolestí.

„A tohle zase není normální," a při tom stisk zesílil, až zakňučení vyšlo i z mých úst. „Jak to děláš?" Zeptal se, ale já celý zamrzl, když se svými rty přisál k mému krku. Dokonce i ten třes zmizel, jak ztuhlý jsem byl. Mým tělem projela zima a polil mě ledový pot. Opravdu, připadal jsem si jako kus ledu.

„Co to děláš?! Jseš snad teplej?" Konečně jsem našel ztracenou odvahu a odstrčil ho od sebe tak silně, že se svalil na zadek. On se pouze zvedl a oprášil se.

,,Co když ano?" Tak jo, tak jo, tak jo. Nepanikařím, vůbec. Tohle se přeci dá vydržet, ne? Vůbec ne! Vždyť mě teď jeden buzerant osahával a k tomu všemu zná moje největší tajemství. Vždyť mě má úplně na háku.

Aniž bych na cokoliv čekal, chňapl jsem svoji tašku a vyběhl ze třídy. Ani jsem se nestaral o to, že na mě volal a ani o to, že jsem vyšel ze školy v přezůvkách. Chtěl jsem se odtamtud jenom dostat.

 

***

 

Tak jo, do školy se mi opravdu nechtělo, ale máti nechtěla uvěřit historce o mé horečce. Zle mi skutečně bylo, ale to všechno jen kvůli tomu hajzlovi teplýmu. Jen při představě, že všechno rozkecal a všichni si na mě budou ukazovat se mi stahoval žaludek. Fakt jsem se strašně bál.

 

***

 

Začala první hodina a Jacob ani Debbi se neukázali. Naštěstí pro mě se všichni ostatní chovali normálně. No, pořád to bylo na ostří nože, protože se ještě nerozhodlo, jaké téma na plese vlastně bude. Ale nikdo netušil o tom, co jsem včera řekl těm dvěma nebo spíš, co řekl můj penis. A to byla druhá věc, nikde jsem nezaznamenal vibrace toho, že by někdo něco byť jen tušil o mém tajemství. Ale musel jsem se mít stále na pozoru.

Den proběhl relativně v klidu. Zůstal jsem schovaný ve třídě, ani jeden ze spolužáků se neukázal a Sam asi taky chyběl a nebo se mé třídě vyhýbal. Dokonce i můj penis byl hodnej a mlčel. Zřejmě měl stále ocas stáhnutý mezi nohama ze včerejška. Bodejž by ne, když ho Sam tak pevně mačkal, že ho málem rozmačkal.

Aniž bych si byl všiml, nastal tělocvik. Tělocvikář nám dal pěkně do těla. Vytrvalostní běh kolem školy, šedesátka, skoky do písku, kliky a dřepy. Druhou hodinu si pro nás přichystal opičí dráhu. Pro ty, co jí zvládly pod průměr, si připravil klikování. Ve výsledku jsme všichni únavou vypustili duše.

Učitel všechny ostatní propustil, pouze mě odejít nenechal. Prý mu Laurenka řekla o mým průseru a že prý mě může taky potrestat. A tak jsem měl celou trať uklidit. Zvednou kruhy ke stropu, poschovávat kozy i švédské bedny, všechny žíněnky a tak podobně. „Jen je škoda, že dnes chybí ten tvůj kamarádíček. Budeš to muset zvládnout sám." Prohlásil a zmizel.

Poslouchal jsem hlasy svých spolužáků a učitele, jak se pomalu vzdalovali a já musel to všechno uklidit. A navíc úplně sám.

„Pomoc by se fakt šikla." S velkým povzdechem jsem se dal do práce. Jako první oběti jsem si vybral ty nejlehčí kousky - žíněnky. Ale že to byla makačka. Třetí dopadla na hromadu a já se udýchaný svalil na ní. „Do háje, blbej Jacobe.. proč tu zrovna .. dnes chybíš?" Dýchal jsem rychle a přerývavě a zpotil jsem se víc než při samotném cvičení.

„Nepotřebuješ pomocnou ruku?" Ozvalo se ve dveřích a já se se zděšením obrátil. Stála tam moje noční můra.

„Same?" Ne! Ne, ne, ne! On? Tady? Proč? „Vlastně ani ne. Jde mi to samotnému dobře," odmítl jsem jej a zvedl se, abych mohl pokračovat. Zamířil jsem k němu a chtěl projít kolem něj, kdyby mi cestu nezatarasil paží.

„Chci si promluvit." Jeho hlas naháněl strach, propalující oči mi vyryly díru do hlavy a nechtějte ani vědět, jakej výraz na mě hodil. Do hajzlu, já se fakt klepu strachy?

„Nemáme o čem." Odbyl jsem ho a stáhl pohled k zemi.

„Pravda," usmál se, „proč mluvit, když můžeme dělat lepší věci." Zašeptal a přiblížil se ke mně. Já se zděšením začal couvat. Tohle se mi vůbec nelíbilo.

„Jaké věci?" Nakřaplej hlas, takhle svůj strach moc nezamaskuji.

„Jaké asi?" Zasmál se pobaveně. Moje nohy se zastavily o ty žíněnky a následně jsem se na ně svalil, když po mě vystartoval. Skončil jsem přišpendlený k měkkému, hladkému ale nyní studenému podkladu a jeho paže se zapřely vedle mé hlavy. Jeho hlava se zjevila hned před tou mou a upřeně na mě pohlížel.

„Same, já," umlkl jsem. Jak dál? Co mu říct? Že nejsem teplej? A co? Co udělá? Bude pokračovat? Nebo mě nechá na pokoji, ale půjde a vyžvaní všude to o mém penisu?

„Copak ty, Eriku?" Zeptal se a sklonil se ke mně tak blízko, že jsem cítil ten krásně teplý dech na svém krku.

„J-j-já j- jsem, teda .. -n- nejs- sem.." Vykoktal jsem ze sebe, ale jeho vlhké rty na mém lalůčku mě umlčely. Chtě nechtě jsem si musel přiznat, že mi to opravdu přišlo příjemné. Ale nahlas bych mu to ani za nic neřekl.

„Co nejsi?" Zeptal se a rty se pohnul níž k mému odhalenému krku. Kdybych neměl tak silný půd sebezáchovy, zasténal bych. Skrz na skrz jsem byl panic a takové jemné a příjemné podněty mě vzrušovaly a s mým tělem dělaly divy. To se přece ví.

„Já," Když jednou dlaní nahmatal mou bradavku a poškádlil jí, už jsem stenu zabránit nedokázal. Do prdele, to jsem baba!? Vždyť mi sáhl na prsa a mě to postavilo prcka do pozoru?!

„Tady se to někomu líbí." Teplo mi projelo celým tělem a usadilo se ve tvářích. Jo, líbí a co?! Jsem normální nadrženej puberťák, kterej o sexu zatím jenom snil. Maximálně ho viděl v pornáčích a sám si pohonil, víc nic.

„Aááh," nedalo se tomu zabránit, když se přes kalhoty dotkl mého tvrdého penisu. Ten malej hajzl, zase mě zrazuje.

Zapřel jsem se dlaní o jeho hruď. Slabý pokus, ale přece jen jsem se snažil o odpor. „Přes -taň." Ne, vůbec to neznělo tak, jako bych ho žádal, ať nepřestává. "Vůbec".

„Neudělám nic, co bys sám nechtěl." Upřel svá modrá kukadla do těch mých a začal mi ho třít přes kalhoty. Jak to může být tak příjemný? Mlčel jsem, nebyl jsem schopen o další odpor. Chtěl jsem ho odstrčit a zároveň jsem si přál, ať pokračuje. „Ne," zašeptal jsem z posledních sil.

„Nepřestávej," žadonil ten prcek dole a dokonce překřičel můj vlastní hlas. Do prdele s ním!!

„Nějak si protiřečíš." Zasmál se a sklonil se k mé hrudi, kde zanechal vlhkou cestičku vedoucí až na mé břicho. Střídavě mě hladil a líbal a já se pomalu a jistě dostával do sedmého nebe.

„Prosím," zažebral jsem. Tohle už nešlo. Toho už bylo moc i na mě.

„O co prosíš?" Zvedl hlavu a podíval se mi do očí. Určitě v nich ten chtíč viděl. Prosím, přestaň! Vysílal jsme k němu podvědomé signály. Nebyl jsem sto je vyslovit nahlas.

„Pokračuj, prosím." Udělal v tom jasno prcek a já už se ke slovu nedostal. Stáhl mi kalhoty a já se mu celý oddal. Ovšem - na moment v činnosti ustal.

„Ona fakt nelhala. Hallo kity." Rozesmál se a já celý zrudl. Až tenhle počin ve mně probudil mou ztracenou bojovnost.

„Vypadni ode mě!" Odstrčil jsem jej a chtěl vstát, ale kalhoty stáhnuté po lýtka mě okamžitě poslaly k zemi. Dopadl jsem bolestivě na kolena a stihl se zapřít rukama jen tak tak, abych si nerozbil i hubu.

„Ty tupče!" Vykřikl můj penis, když jsem ho nepříjemně zašprajcl v trenkách.

„Jauvajs!" Vyjekl jsem a slzy bolesti se mi vetřely do očí.

„Opatrně, ať si neublížíš." Sklonil se ke mně Sam, využil mé polohy, kdy jsem se nemohl bránit a jednou dlaní pohladil má varlata a druhou zadek. Do hajzlu, zabijte ho někdo!

„Nechej mě bejt!" Zavrčel jsem výhružně. Když budu muset, pokoušu ho!

„No tak, vždyť se toho tolik nestalo." Zasmál se a sklonil se k mému uchu, které skousl mezi zuby. ,,Přijde mi to roztomilé." Nejsem žádná ženská a ani teplouš, ale ta slova pronesena tak hlubokým hlasem, to by uhranulo kohokoli. Že jo? Že se mnou souhlasíte?

„A víte, co by bylo ještě roztomilé? Kdyby se mi někdo začal věnovat." Ozval se i můj pták a Sam ho rád poslechl. Tak nadrženej jsem nikdy v životě ještě nebyl.

„Tak, můžu?" Zeptal se a svým jazykem okopíroval celou délku mého ucha a rukou objal mého prcka.

„Můžeš! Že jo, Eriku? Že jo může?!" Zažebralo moje péro a já jako v moci hypnózy si podepsal vlastní ortel.

„Jo," vydechl jsem pouze. Hned si mě otočil čelem k sobě a zaútočil na má pootevřená ústa. Příjemně se otíral jazykem o ten můj a mírné vibrace mi procházely celým tělem. Do háje, já se snad udělám i z toho obyčejného líbání!

Dlaní si vyhledal můj penis a aniž by to celé víc protahoval, konečně ho vysvobodil z vězení zlé Hallo kity. Objal ho a já musel zadržet dech. Teplo z jeho dlaně přecházelo do toho malého tvora a pravidelnými pohyby ho přiváděl k vrcholu. Jeho modré duhovky sledovaly mou tvář, propocenou a očividně plnou rozkoše.

V jednom momentě přestal a já dokonce nelibě mlaskl. Do prdele, nemůžeš to dokončit?! Debile! Držel jsem pevně v rukou nohy od trampolíny, která se přede mnou skláněla, jakoby mi projevovala úctu a nebo se mě chystala políbit na čelo. Dech se mi zadrhával v hrdle a opravdu mi ke konci moc netrvalo.

„Same," ozval se prosebně můj prcek. Už z něj nepadaly žádné průpovídky ani posměšky. Očividně se mu péče od druhého muže líbila. Opravdu chci své poprvé zažít v nářaďovně se svým starším spolužákem mužského pohlaví a navíc kterého vlastně vůbec neznám?! Nejsem cvok? Ale že já se vlastně ptám, že?

Stačil pouhý dotyk jeho prstů na ztvrdlém penisu a jemné kůžičky jeho přirození a všechny moje pochybnosti odplavaly. Tak krásný pocit, když nás ve společném objetí třel a pravidelně zrychloval. Ne, opravdu jsem ty steny nedokázal udržet, do háje!  Mě se to vlastně líbilo!

Přicházel na mě známý pocit, který znamenal jediné - přešel jsem tu hranici snesitelnosti. Pár prvních kapek vyšlo na průzkum do světa a když jsem se slasti natolik poddal, že mi všechno příjemné chvění přešlo do podbřišku a třísel, už jsem to nezvládl. Přirazil jsem pánví proti němu v posledních potřebných pohybech a ztlumil svůj výkřik v polibku. Nedokázal jsem si to užít v tichosti.

Znáte ten krásný pocit, když vás někdo škrábe po zádech a on konečně najde to nejdůležitější místo? A nebo když po hodně dlouhé době ochutnáte čokoládu, kterou naprosto zbožňujete a ona nezůstane pouze na vašich chuťových pohárcích, ale dokonce se rozeběhne po celém těle? Když se probudíte moc brzy, ale můžete se zase zachumlat pod deku a spát dál? Když dojdete ze zimy úplně promrzlí a zaplníte žaludek něčím teplým, které rozehřeje celé vaše tělo a hned si připadáte tak skvěle? Tohle všechno a víc mnou v tu chvíli projelo a usadilo se v tom jediném důležitém bodu ve vesmíru. V mém ptákovi.

Bílá hustá tekutina zkropila moje břicho, ale on stále nezastavoval. Ve tvářích mu hrála mírná červeň a zhluboka oddechoval. Sám se ještě na vrchol nedostal. Ale svými pohyby tím pouze prodloužil mně ten skvělý pocit z prožitého aktu.

Nikoho jsem dosud nemiloval a ani nebyl nikdo, koho bych měl bezvýhradně rád, ale když jeho tvář strnula vzrušením a zpomalujícími pohyby ještě párkrát naprázdno přirazil, udeřil mě v srdci krásný pocit. Nevím, někteří by ho přiřadili k červům v břiše. Nebo že by to byli motýlci? Prostě miliony drobných nožiček, které se ti procházejí po orgánech a ty svině do tebe vypouštějí i nějakou drogu, protože tě ovládne krásný pocit radosti a lásky, jimž chceš ve své naivitě a tuposti zařídit světový mír. Ano, přesně takovej pocit mnou otřásl, když se jeho uklidněný dech otřel o mé rty a políbil mě. A ano, určitě za to můžou jen feromony vypuštěné z mého těla, jinak si to nedokážu vysvětlit.

 

***

 

„To byla jízda. Eriku, mohl by ses trochu přiučit. Pak bys možná ani tak levé ruce neměl." Ozval se můj pták. Ležel jsem na žíněnce a vedle mě Sam. Pořád propocený, ale se skvělým pocitem rozlitým po celém těle.

„Sklapni." Neměl jsem ani moc sil zavrčet a nebo se pokusit o výhružnější tón. Prostě jsem to řekl normálně.

„Vy se asi moc rádi nemáte." Zasmál se Sam a vstal, aby si mohl upravit kalhoty.

„Kdo by mohl mít rád takovýho debila?" Poznamenal jsem a posadil se. Stačilo jediné pročísnutí vlasů, abych objevil rozcuchanost. No skvělý, teď asi vypadám, jako bych teprve vstal. Chjo.

„No dovol? Mě každej, ale ten zbytek mé součástí je očividně nějakej vadnej." Poznamenal kousavě. Mělo nějakou cenu se s ním ještě hádat?

„Vlastně... Proč si to udělal?" Pohlédl jsem na něj a energie se mi zase rozlila žílami.

„Co udělal?" Nechápal, ale ani ho to moc nezajímalo.

„No, proč tohle," mávl jsem rukou za sebe do místnosti, kde vzduch provonělo naše spojení. „Když ses dozvěděl o tom?" Ukázal jsem na své kalhoty, kde se schovával malej satan. „Nějak mi to nedává smysl. Já bych se takovýmu týpku raději obloukem vyhnul." Pozvedl jsem zvědavě obočí a s upřeným pohledem čekal.

„Proč? No, někdy ten sexuální život musíš nějak opepřit a už sis někdy užil s mluvícím pérem? Když slyšíš dvojí sténání, máš hned větší chuť dodělat svou činnost do konce." Zasmál se a vykročil k tělocvičně. Nářadí mimochodem ještě nebylo na svém místě.

„Ty jseš vlastně úplnej uchyl, co?" Zasmál jsem se taky a pomohl mu odtlačit jednu z beden.

„Nedělej, že ty ne." Zamručel prcek, kterému se nelíbilo, že si ho nikdo nevšímal. No jo, Sam už o něm ví a tak ho jeho plynulé ovládání jazyka nepřekvapí. „Hej, Same? Kdo ti řekl o těch spodkách?" Ozval se můj nepřítel. Skutečně, i mě by to zajímalo. Snad se to nerozšířilo po celé škole?!

„Sestra." Řekl jednoduše a přešel k další bedně. ,,Od ní jsem se taky dozvěděl, že jseš teplej." Cože?! Jako, cože??! Vždyť já nejsem teplej? No, okey, taková slova nejsou zrovna přesvědčivá od osoby, která nosí trenky s Hallo kity, ale to je něco jiného! Jsem stoprocentní heterák! Vlastně - jsem ještě heterosuxuál, když mi ho teď vyhonil gay? Ale to snad na věcí nic nemění, ne? Ale pokud se mi to tak líbilo, bylo by možný, že...? Že by?

„Ahoj bráško, konečně jsme se dohodli." Vletěla do tělocviční Debbi, ale hned se na prahu dveří zastavila, když uviděla mou tvář. Tak jo, po tom všem jsem byl připravenej na všechno, ale že by zrovna ona a on byli příbuzní? Vždyť on je sexy a ona - ne! Není sexy, na co to myslíš Eriku?!

„Em, om-omluvte mě." Vykoktal jsem ze sebe a schoval se v nářaďovně. Pořád mi hlavou projížděla vzpomínka na předchozí den a já nechtěl riskovat, že by moje péro zas něco posralo.

Chvíli se nic nedělo, ale pak se dveře odsunuly a v nich se ukázala tvář Sama. Došel až ke mně.

„Jacob s Debbi se konečně domluvili. Zřejmě bude téma Kočičí peklo a psí nebe. No, asi si trochu přihnuli, ale aspoň to máme za sebou." Zasmál se a hned na to se ke mně sklonil. „Vyřiď tomu srabovi, že se na něj ani já a ani Jacob nezlobíme, tak se nemusí schovávat. To mi řekla."

„N-neschovávám se." Nafoukl jsem naštvaně tváře a zamračil se.

„No jasně a já jsem penis papeže." Rozchechtal se pták a za doprovodu toho protivného zvuku se můj jazyk propletl s jeho v dlouhém polibku.

„Nejspíš ho budu muset vychovat, co?" Zasmál se a nepouštěl mě z náruče.

„Když se to nepodařilo ani mně?" No jo, budu si to muset přiznat. Možná že kopeme za stejnej tým.

„Ale já mám speciální výchovné způsoby." Dal si záležet, aby se ty dva tvorové o sebe otřely a mně již v ten moment bylo jasné, že při tom týrání nebude trpět jen ten dole.

„Tss, se nenechám." Pronesl grázlík. V jeho tónu už ale nezněla předešlá jistota. Že by ten sex přeci jen k něčemu užitečnému byl?

Hodnocení: 
4.81818
Průměrné hodnocení: 4.8 (hlasů: 22)
Detailní hodnocení není k dispozici.
Hodnocení:
4.9/5
- Komentářů: 10
Bylo už pozdě cokoli udělat a Marině se tak naskytl pohled na nepopiratelný...
Hodnocení:
4.7/5
- Komentářů: 32
Silvien La Croix „Tak co půjdeš se mnou?“ zeptám se ho znovu a víc se k němu...
Hodnocení:
4.9/5
- Komentářů: 10
Mitsu ako zmrazený ležal na posteli. Nevedel, či sa má brániť proti Zerovmu...
Hodnocení:
5/5
- Komentářů: 10
Sunieheave Zdvihla som svoju tašku a prešla za Frankom do bytu. „Obývačka s...