Pá, 14/02/2020 - 21:23
2

Nechápal jsem to, nechápal, nechápal, nechápal..!

Nejen že jsem měl ráno šílenou kocovinu, ale nedokázal jsem z hlavy dostat Isaakova slova, nedokázal jsem pochopit, jak jsem dokázal usnout vedle něj, jak jsem zvládl stát vedle něj a tvářit se, že je mi všechno jedno. Snad jsem se jen bál toho, že by mě odstrčil, že by se v jeho přívětivém obličeji ukázal odpor, odpor ke mně.. jen proto jsem se ovládal, ale teď tu byl znovu, zase v mém bytě, seděl na mém gauči a hrál se mnou,.. no a já pořád nic nechápal, ale bylo mi to jedno, neřešil jsem to, nechtěl jsem přemýšlet, proč tu je nebo co tím sleduje. Uvolnil jsem se, přestal křečovitě držet tu masku ignoru a doslova cítil, jak mi jakýsi spokojený pocit zaplavuje celé tělo. Já, JÁ jsem se nemračil! Cukaly mi koutky, bavil jsem se, ponořil jsem se do hry a najednou tu byl ten starý známý pocit, že chci něco dokázat, že chci vyhrát, že chci být nejlepší, že tu je někdo, kdo mě ohrožuje a já se musím snažit. Bavilo mě to, nechtěl jsem přestat, zuřivě jsem ťukal na tlačítka a mnou vybraný hráč zběsile lítal po ledě, připomnělo mi to má starší léta, kdy jsem do hokeje dával všechno, miloval jsem tenhle sport, nebylo to jako teď,..

To proto jsem se podíval na Isaaka, protože jsem chtěl, aby cítil moje nadšení, chtěl jsem vědět, jestli se baví stejně jako já, ale než jsem se stačil vzpamatovat, ležel jsem pod ním. Jeho horké rty, jazyk, který tak hladově spolupracoval s mým, ta razance a naléhavost, s jakou si podmaňoval má ústa. Trvalo mi se vůbec vzpamatovat, pochopit, co se děje. Byl jsem to přece vždycky já, kdo začínal, kdo se dožadoval nějaké aktivity, kdo cílevědomě udeřil, i když si nebyl jistý,.. Isaaku, co se stalo, hm?

No jasně, že jsem se neptal, kašlal jsem na důvody, líbal ho jako bych měl poslední možnost, cítil jeho nedočkavé ruce na mém břiše pod tričkem, srdce mi dunělo jako splašené, mé ruce se snad automaticky vpletly do jeho vlasů, potřeboval jsem ho u sebe cítit, potřeboval jsem vědět, že se mi to nezdá. Ochotně jsem se nechal zbavit trička a byl jsem to já, kdo horlivě rozepínal knoflíčky na jeho košili, zatímco on mě líbal na krku, na hrudi, na břiše a mě z úst pomalu začínaly unikat tiché vzdechy.

A pak pronesl tu větu, která nejprve nedávala smysl, ale když mi to došlo, oči se mi rozšířily překvapením. Vážně to řekl, opravdu jsi mi to řekl? Nevěděl jsem, jak reagovat, doufal jsem, že na to zapomněl, a přitom jsem byl tak neskutečně rád, že to v jeho hlavě zůstalo, protože tohle byla ta odpověď, kterou jsem chtěl slyšet. Takže jsi to nakonec chápal, co..? Nevydržel jsem to, nebylo to v mé vůli, když se mi rty roztáhly a já se na něj prostě jenom upřímně usmál. 

Konečně jsem ho svlékl a lačně sledoval jeho svalnaté tělo, doslova ho od sebe odtáhl, abych si ho mohl prohlédnout detailně, snad mi i vzrušením zářily oči, protože Isaak se regulérně zasmál, ale to už mě znovu přitáhl k sobě a políbil a tentokrát jsem se už zapojil pořádně. Nedočkavé, rychlé, šílené polibky, zuby jsem potáhl za jeho spodní ret, olízl ho, vsál a pak pokračoval na jeho ucho, zatímco jsem do něj zatlačil a vyhoupl se mu na klín. Ten jeho pohled, sakra, zbožňuju, když se na mě dívá tak lačně, když se v jeho očích třpytí něco divokého a nezkrotného.

Přejel mi širokými dlaněmi po stehnech, dokud to nezakotvil na mém pozadí a já měl najednou dokonalou představu o tom, že tak jak strašně ho chci já, chce i on mě. Nevěděl jsem, co si smím dovolit, kam až mohu zajít, abych ho neurazil, abych ho neznechutil a zároveň to se mnou fakt házelo ze strany na stranu. Ten rozpor ve mně, jestli zpomalit a užít si to detailně a hluboce a nebo se přestat krotit, mi vydržel jen do té doby, kdy jsem jazykem polaskal jeho levou bradavku a on sotva patrně a přesto jasně vzdychl. V tu chvíli jsem ztratil veškeré zábrany a rukou klesnul bez přemýšlení k jeho kalhotám a začal ho třít. Kousl se do rtu a podíval se na mě, ale nepřestal jsem, už jsem se nenechal vyděsit, už mi bylo fuk, jaké se v něm odehrávají rozpory, protože ať si to chtěl přiznat nebo ne, tohle prostě chtěl.

Rozepnout pásek i kalhoty mi trvalo jen pár sekund, Isaak zrychleně dýchal, ale vždyť i já sám ztrácel dech, taková ta chvíle, kdy se vám plní to, po čem jste hrozně moc a pro vás hrozně dlouho toužili. Se zatajeným dechem jsem se prsty mazlivě dotkl jeho břicha, putoval po linii jeho svalů k lemu kalhot, k černým boxerkách, když mě blonďák chytil za ruku. Zatrnulo ve mně.

„Vážně tohle chceš..?“ zvedl jsem k němu pohled, tvářil se tak vážně, ten jeho chrabrej charakter by mě fakt snad až rozesmál. Podíval jsem se na něj pohledem, že jako ty vole, vypadám, že to nechci?! Zvedl jsem koutek úst do pokřiveného úsměvu.

„Jo, zasloužím si to.“ Pokrčil jsem rameny. Po těch všech lapáliích s tebou? Jasně že jo! Pozvedl klidně obočí.

 „Cos udělal tak světobornýho, že si tohle zasloužíš?“ prohlížel jsem si ho, proč se mi zdálo, že se přemáháš, abys tenhle neplodný rozhovor vedl? Chtěl jsi, aby měla dušinka klid? Ujistit svědomí, že tohle zakázaný ovoce fakt můžeš ochutnat? Obhájit si sám před sebou tenhle homofobní omyl?

„Narodil jsem se.“ Odvětil jsem naprosto bez váhání a pokrčil rameny, no sotva jsem to řekl, Isaak se zasmál a zavrtěl hlavou. Ten vážný, zamyšlený výraz byl pryč.

„Ty se mi fakt snad jenom zdáš,..“ a pak jsem to byl já, kdo mu sral na nějaký morální zábrany a políbil ho, netrpělivě a vášnivě, a sotva mi odevzdaně pustil ruku, vklouzl pod tenkou látky a obtočil prsty kolem jeho chlouby. Zaklonil hlavu a ztěžka se nadechl, na tohle bych se vydržel fakt koukat hodiny. Začal jsem rukou pohybovat, nejdřív pomalu, pořád jsem tak nějak čekal, že mě zarazí, že si to rozmyslí a já fakt nechtěl dělat nic proti jeho vůli, ale čím víc se kousal do rtu a přivíral oči, prostě jsem se už víc neudržel a zrychloval. Skoro pobaveně bych se usmál, když jsem ruku odtáhl a můj kapitán frustrovaně zabručel, že jsem si vybral fakt dobrou chvilku na Irenky, ale já ho nechtěl mučit, naopak jsem mu chtěl udělat něco lepšího. S šibalským úsměvem jsem si kleknul před něj, což opět vedlo k tomu, že chytil moji ruku.

„Ryane, počkej..“ protočil jsem očima, tak copa se ti zase nelíbí? Ten jeho výraz, on se snad fakt styděl?! Pousmál jsem se, fakt seš jak podělanej kapitán Amerika, to snad není pravda. Zvedl jsem k němu oddaný pohled.

„Chci to být já.. se vším všudy..“ pro jednou jsem i já odpověděl naprosto vážně, protože Isaak musel pochopit, že to neberu jako rozmar nebo klukovinu a že i pokud si tím on není v jakémkoliv ohledu jistý, já jo. Sledoval to s rozporuplným výrazem, ale když jsem se jazykem začal věnovat jeho špičce, všechen nesouhlas z jeho očí vymizel jako mávnutím kouzelného proutku. Po tom, co jsem ho olízl po celé délce, si skousl spodní ret a když jsem ho pohltil až po kořen, jeho prsty se vpletly do mých vlasů a on si sám začal udávat tempo, jakým jsem ho zpracovával. Fakt mě to pobavilo, díky bohu, že nejsem sám tak nadržený, že mi to úplně zatemňuje mysl!

Tím víc jsem byl překvapený, když mě od sebe najednou odtáhl a vytáhl na nohy, ale jen proto, abych se o pár vteřin později ocitl pod ním, jeho oči se třpytily chtíčem a on mě s rozhodností hodnou kapitána zbavil kalhot. Ležel jsem před ním nahý a vůbec se nestyděl, nechal ho, ať si prohlíží mé tělo, zkoumal ho a ochutnával, jeho rty byly všude, jeho doteky byly všude a já jenom slastně zakláněl hlavu a mezi prsty svíral okraje sedačky.

A pak do mě začal pronikat, nebylo to žádné miloučké milováníčko, i když Isaak stejně nezapřel to, že se snažil být opatrný a neublížit mi. Rozesmívalo mě to, snesl bych stokrát hůř, byl jsem tak vzrušený, že by se mi ta bolest snad i líbila! Ale bylo to sladké. Objal jsem ho kolem ramen a políbil ho, vážně jsem ho měl rád, tak hrozně, hrozně moc! No a když kapitán Hawks konečně zjistil, že jako nepociťuju žádnou újmu na zdraví, tak to teprve začala pořádná akce.

Vzdychal jsem mu do ucha, přirážel rychle a tvrdě, bral si mě skoro až bezohledně, tak jak bych to u něj nikdy nečekal a já byl na vrcholku blaha a dával mu to dost jasně najevo, když jsem mu zarýval nehty do rozložitých zad, škádlivě si pohrával s jeho uchem a nebo mu provokativně sténal do horké kůže, že chci mnohem, mnohem víc. A když jsem myslel, že lepší už to nebude, chicagský center vzal svou pověstnou pravou rukou do objetí mé neukojené mužství a začal do rytmicky třít. Nedržel jsem se, vzdychal a popadal dech, na schráních cítil kapičky potu a vdechoval jeho vůni, vnímal jeho horký dech na svém krku, tak zatraceně nepravidelný a mělký, až mě to rozpalovalo do běla.

S výdechem jeho jména jsem potřísnil jeho dlaň a on mě jen o pár sekund následoval. Jeho pevné paže se uvolnily, spadnul skoro celou vahou na mě, ale já jen zavřel oči a spokojeně vnímal jeho zklidňující se srdce, v hlavě prázdno a jen ten neodbytný pocit zastavit čas uvnitř svého nitra.

Když jsem pak o pár desítek minut později seděl v kuchyni na lince, už zase způsobně oblečený a Isaak dělal vajíčka, stále jsem si ho prohlížel. Nemohl jsem se nabažit, proč ve mně pořád byla ta neodolatelná touha se ho neustále dotýkat, neustále ho přitahovat do své blízkosti, líbat ho a to všechno? Ty jo fakt, vždyť já byl snad nadrženější než předtím!

„Co je, nekoukej tak. A nemysli si, že ti tohle ulejvání z tréninků budu tolerovat.“ Díval se na mě vážně, ale cukaly mu koutky. Zatraceně, byl tak sladký! Líbilo se mi, že tímhle rozseknutím se mezi námi tak nějak pročistil vzduch, nebylo tam už to napětí, i když jiskření, to bylo teda snad ještě větší!

„Asi potřebuju další motivaci, kapitáne..“ skoro až nevinně jsem se pousmál, což samozřejmě vyvolalo na blonďákově tváři úšklebek.

„Bakere, nehraj si se mnou! Dneska jsi dostal víc, než sis zasloužil.“ Zkušeně začal servírovat vajíčka na talíře, vyndával tousťáky z toustovače, protože jsem si před chvilkou postěžoval, že je mám radši teplé a vůbec vypadal, že v kuchyni se vyzná líp jak já. Uznávám, to tak těžké nebylo, já za tu dobu tady ještě ani nenašel ledničku.

„Ale mě to nestačilo.“ Odvětil jsem opět s tou svou otevřeností, která ho donutila zakuckat se minerálkou, kterou zrovna pil. Jo, jestli se ptáte, docela mě bavilo ho tou upřímností popichovat. Olízl si rty a vyzývavě se na mě podíval.

„Tak to asi budeš muset začít makat.“ Opřel se rukama vedle mě, takže mě víceméně ukoval na místě a zblízka se mi podíval do obličeje. Zase se mi rozbušilo srdce, jak poprvé, jako po tisící, kdy bude stát vedle mě a ty jeho naprosto dokonalé oči mě budou propalovat.

„Takže když začnu hrát s týmem, dostanu víc?“ sondoval jsem a naklonil se proti němu, snad sis nemyslel, že tam budu jen tak nečině sedět! Isaak se pobaveně usmál.

„Zvážím to..“ pokrčil ledabyle rameny, fakt mě s tím napodobováním mě začínal štvát! Ale v jeho očích byl jasný příslib, že už to dávno zvážené má. Naklonil jsem se ještě o něco blíž, skoro jsem se zase dotýkal jeho rtů. 

„A můžu dostat malou zálohu?“

„Ty jsi fakt hroznej egoista..“ stihl jsem se jenom nadechnout, abych se obhájil, když mě umlčel polibkem. Hádám, že pan kapitán už pomalu začínal využívat moje slabiny, prevít, protože jsem samozřejmě na všechny protesty zapomněl a prostě zavře hubu.. nebo jí teda otevřel, ale chápeme se, že jo? Ale ta záloha byla teda fakt zatraceně prťavá! „A teď dělej, až to sníš, NHLko čeká! Rozsekám tě tak, že budeš muset zavolat mámě, aby tě utěšila!“

Dodatek autora: 

Já myslím, že je jasný, že i Ryan to chce laugh

5
Vaše hodnocení: Žádné Průměrné hodnocení: 5 (hlasů: 10)
Detailní hodnocení není k dispozici.
Hodnocení:
5/5
- Komentářů: 8
Simon se toho dne už nemohl vůbec soustředit. Na sál ho nepouštěli se slovy, že...
Hodnocení:
5/5
- Komentářů: 9
Konečne. Tak som sa predsa len dočkal. Aj keď si tá spravedlnosť dala pekne na...
Hodnocení:
4.9/5
- Komentářů: 16
Uvoľnil som najprv jednu nohu a špičkou sa postavil na zem. Triasol som sa. To...
Hodnocení:
5/5
- Komentářů: 6
Skončeme to. Strnule na něj zírám. Smutně se usměji. Co jsem si vlastně...