Čt, 18/05/2017 - 17:29
12

Sběratelovo pravé koleno exploduje ve změti krve a úlomků kostí. Stačilo k tomu jedno nevinné „puf“ z Tamerovi pistole. Tlumič se postaral o ticho, úctyhodná ráže Mk 24 zase o efektivní výsledek. Sběratel přestane bít Aleca a popadne se za nohu. Šok přichází dřív než bolest. Nevěřícně zírá na díru v koleni. Orlando mu dá k údivu ještě lepší důvod – prostřelí mu i druhou nohu. Zasažený se svalí jako podťatý. Otevře ústa k výkřiku. Tamer už je u něj. Přišlápne mu hrdlo, čímž ho připraví nejen o hlas, ale i o dech. Přidušený ho v panice chytne za lýtko. Orlando mu ten hloupý nápad rozmluví tím, že mu prostřelí oba lokty.

Sběratel leží na zemi bezmocný jako hadrový panák. Čtyři krvavé kaluže se slévají do jedné veliké. Orlando zdvihne hledí motorkářské helmy. Při zabíjení rád hledí svým obětem do očí. Navozuje to pocit jisté intimity, jakéhosi zvláštního propojení mezi vrahem a vražděným.

„Vzal sis něco, co ti nepatří!“ osloví chrčícího muže. „Poničil si mojí hračku!“

Přestane se těžkým bagančetem opírat o Sběratelův krk. Zraněný se znovu pokusí vykřiknout. Tamer mu do otevřených úst vrazí Jimovu ruku. Hnilobné prsty zašimrají Sběratele na mandlích. Dáví. Marně se pokouší páchnoucí roubík vytlačit jazykem. Orlando se opírá o druhý konec odřízlé končetiny a tlačí jí hloub a hloub. Sběrateli lezou oči z důlků. Tím spíš, že mu Tamer jednou nohou podupává na prostřelený loket. Se sadistickým potěšením sleduje, jak se jeho oběť zalyká krví a zvratky. Jeho předsevzetí přenechat Sběratele Newmanovi je zapomenuto. Copak by ho mohl nechat bez trestu po tom, co provedl Alecovi?! Alec! Orlando ukončí divadlo které ho sice baví, jenže trvá až příliš dlouho. Střelí Sběratele mezi oči. Uhnilou ruku mu ponechá v roztržených ústech. Působí to vcelku uměleckým dojmem.

Spěchá za svým milencem. Alec vypadá jako mrtvý. Zkrvavená hlava mu klesla na prsa a zdá se, že snad ani nedýchá. Orlando mu přiloží dva prsty na krční tepnu. Oddechne si. Srdce dosud bije. Zavíracím nožíkem přeřízne Alecova pouta a hodí si ho přes rameno jako krvácející a sténající pytel brambor.

„Vydrž, štěně,“ utěšuje ho, zatímco s ním stoupá po schodech, „ještě vyřídím pár policajtů a jdeme domů.“

S vědomím, že už ho nahoře nejspíš čekají, že se bude muset ven prostřílet a jeho jedinou šancí je okamžik překvapení, sevře pevněji to, co vzal ze Sběratelova stolu. Není to hezké a už vůbec to nevoní, ale svůj účel to bezesporu splní. Znovu si zaklapne hledí přilby a rozrazí poklop.

 

Dvířka od sklepa se s prásknutím otevřou. Z rozdrcené suti se zvedne clona prachu. Trojice policejních baterek se marně snaží zamořený prostor prosvítit.

„Odhoď zbraň a vylez s rukama nad hlavou, Tamere!“ křikne kapitán a přidušeně se rozkašle. Vzápětí ho do hlavy uhodí noha. Ne, že by ho někdo kopl. Prostě ho trefí uřízlá, tlející končetina. Za ní přilétne ze tmy sklepa další. Zasáhne Anitu do prsou. Poručík zcela nepředpisově vyjekne jako malá holka.

Veškerá koncentrace je pryč. Parchant Tamer dosáhl svého. Jako lasička se prosmýkl ze sklepa a zmizel mezi trámy. Newman za ním vystřílí celý zásobník. Netuší, jestli zasáhl.

 

Zasáhl. Aleca. Už tak dost ztýraný chlapec sebou škubne a tiše zanaříká, když se mu kulka zahryzne do levého ramene. Orlando má štěstí. Nebýt živého štítu – Aleca, dostal by to rovnou do páteře. To mu náladu nijak nevylepší. Jediné po čem nyní ze srdce touží, je zbavit se Newmana. Zabít ho tisíckrát by bylo málo! Bohužel to je přesně to, co udělat nesmí. Zastřelením kohokoliv ze „svaté trojice“ by si pod sebou podřízl větev. Odstartoval by hon na čarodějnice. Newmana se zbaví jinak. Chytřejším a bezpečnějším způsobem.

To ovšem neznamená, že nikomu z policajtů neublíží. Právě naopak! Je třeba vyřadit je z boje, jinak se jich nezbaví a on musí Aleca dostat co nejrychleji do nemocnice. Ukrytý za mohutným trámem, namíří zbraň na své pronásledovatele. Srabi! Samozřejmě mají neprůstřelné vesty. Snadné řešení by bylo vypálit jim kulku mezi oči. Pokud však nechce zabíjet, má na výběr ještě čtyři končetiny. Vířící prach a zmateně poskakující kužely baterek mu v míření zrovna nepomáhají. Také Alec ho svou tíhou vyvádí z rovnováhy. Naštěstí má jeho pistole laserový zaměřovač. Tahle hračka všechno značně usnadňuje.

Obtloustlý taťka Sanders je nejblíž. Na rameni se mu objeví červený bod. Dva výstřely umlčené tlumičem a Sanders má proděravělá ramena. Zbraň mu vypadne z ochablé ruky. Poručík Blakeová se Orlandovi odjakživa líbila. Je k ní tedy hodný. Prostřelí jí koleno. Jenom jedno. Ruce ne. Ty může krásná ženská potřebovat ke spoustě zajímavých věcí. První tři zásahy následovaly rychle po sobě. Nikdo z policistů nestihl včas zareagovat. Teď už to nepůjde tak snadno. Newman se ukryl za hromadou suti a polámaných střešních tašek.

„Todle si vodsereš, Tamere!“ ječí z druhé strany haly. Hlas mu vzteky přeskakuje. Znovu nabije a celý zásobník vystřílí do tmy.

Oba policajti se válí v krvi a skučí jako psi. Orlandovi se takový koncert zamlouvá, jenom mu do něj schází třetí zpěvák. Kdepak je kapitán? Tamer si počíná rozvážněji než Newman. Musí. V zásobníku už mu zbývají jenom čtyři náboje.

Blakeová odepne svůj opasek a duchapřítomně si nohu nad prostřeleným kolenem zaškrtí. S bolestným sykáním se odplazí k Sandersovi. Snaží se ošetřit i jeho. Do vysílačky hlásí jejich polohu. Sama volá záchranku i posily, když se kapitán k ničemu nemá.

V tichosti a mimo vtíravé světlo baterek se Orlando žene k východu. Překážkový běh přes harampádí s bezvládným Alecem na zádech, je olympijský výkon. Mohl by tam svůj sténající náklad nechat, Sběratel je mrtvý a jiné nebezpečí nehrozí, jenže ti pitomí policajti by ho nejspíš nechali vykrvácet, jen aby dostali svého vraha. Tamer je momentálně asi jediný, komu na Alecově životě záleží.

Vyběhne z budovy. Kéž by se tak za ním zbortila! Řítí se ke garážím. Předběhne ho jeho stín. Orlando se překvapeně otočí. Newman! Letící kulka odštípne lak z motorkářské helmy. Tamer přidřepne, přičemž se mu Alec svalí ze zad. Vystřelí instinktivně, téměř nemíří. Newman sebou trhne a skácí se. Baterka leží v trávě. Osvětluje kapitánovu zkrvavenou hlavu. Není čas se přesvědčovat, jestli je nepřítel skutečně mrtvý. Není čas myslet na následky.

Orlando znovu zvedne Aleca a pospíchá s ním k ukryté motorce. Než nasednou, zavolá řediteli jedné z nejprestižnějších newyorských nemocnic a oznámí mu, že k nim veze velmi důležitého pacienta. Samozřejmě pro něj očekává tu nejlepší péči, tým odborníků a to vše musí zůstat v naprostém utajení. Má právo něco takového žádat. Nemocnice je jedním ze zařízení, která už léta sponzoruje štědrými finančními dary. Nikdy po nich nic nechtěl, nyní je načase ukázat kapku vděčnosti. Lehce drastickými způsoby se mu povede přivést Aleca částečně k vědomí. Dost na to, aby se dokázal udržet na motorce. Stejně mu ještě obtočí kolem nahých boků opasek, který si vepředu provlékne poutky svých kalhot. Teď už ho neztratí.

Svůj drahocenný náklad složí před nemocnicí tak, jak se s ředitelem domluvili. Není třeba, aby ho personál viděl. Stačí že ho zachytí zvědavé oko kamery. Tedy ne jeho, ale motorkáře s obličejem ukrytým pod helmou. Alec se v sedě opírá o zeď budovy. Orlando ho jen nerad opouští ale ví, že bude v dobrých rukách. Dřív než řvoucí motorka zabočí za roh, sklání se nad Alecem žena v lékařském stejnokroji.

Tamer má ještě spoustu práce. Musí se zbavit Hondy, pistole, helmy se zářezem od kapitánovi kulky i příliš velkých bot. Řeka Hudson všechno hladově spolkne. Orlando do ní hodí i Brownovu odřenou bundu a svoje kožené rukavice. Ulpěl na nich střelný prach. Mohou posloužit jako usvědčující důkaz. Věci zatížené kameny se rychle noří pod hladinu. Nejvíc ho mrzí ztráta motorky.

Bosý, jen v triku a v džínách si zavolá taxi. Doma ho čeká spoušť a spící opilci, povalující se na všech možných i nemožných místech. Kdyby je tak viděli jejich fanoušci! Orlando se proplíží do svého pokoje a bez milosti vykopne Browna, který právě cvičí na spící krásce sexuální gymnastiku. Po kolikáté už téhle noci? Tamer se otočí zády k dívce, jejíž jméno už zase zapomněl a bezstarostně usne.

 

Probudí ho tlak pušky, opírající se mu hlavní o zátylek. Do bytu mu vtrhli policisté. Pobíhají mezi rozlehlými pokoji, řvou nesmyslné rozkazy a zakopávají o opilce. Orlanda tím nemohou vyvést z míry. Nic jiného totiž nečekal. Co ho však překvapí je Newman, tyčící se nad ním s bojovně zaťatými pěstmi.

„Ta kulka mě jenom škrábla, parchante!“ dotkne se kapitán obvazu na hlavě. Určitě měl být ještě v nemocnici ale utekl, jen aby chytil svojí lišku.

„Nevím o čem mluvíte, kapitáne a vůbec se mi nelíbí, že mě zase z něčeho obviňujete.“

„Tak ty nevíš, jo?! Blakeovou už hodinu operujou a vůbec není jistý, že jí tu nohu zachráněj! Sanders je na tom ještě hůř!“

„Služba u policie je tak nebezpečné povolání. Vyřiďte Sandersovi i Blakeové, že jim přeju brzké uzdravení.“

Pěst zasáhne Tamera do brady. Nijak se nebrání, jenom si chrání nos, který mu už Newman jednou zlomil. Čím víc ho policista bije, tím hlouběji potápí svou kariéru. Krev v ústech má příchuť vítězství.

 

Newman zaklapne dveře svého bytu a vyčerpaně se zhroutí na židli. Ze stolu na něj přátelsky pomrkává poloprázdná láhev whisky. Kapitán na ní mrkne taky a zhluboka se napije. Právě prožívá nejhorší den svého života. Přitom to všechno začalo tak nadějně. Ještě v noci to vypadalo, že po letech neúspěchů konečně dopadne Řezníka. Místo toho málem přišel o svoje lidi i o život. Sotva mu v nemocnici zašili ránu na hlavě, vtrhl s posilami do Tamerova bytu. Doufal, že ho nachytá. Že najde důkaz. Jakýkoliv. Nenašel nic až na spoustu svědků, víc než ochotných potvrdit Tamerovo alibi. Nejhorší byla husička v jeho posteli. Přísahala, že s ní milionář celou noc souložil. Ví to jistě, vždyť je z toho ještě celá bolavá. Může se snad kapitánovi někdo divit, že mu ruply nervy a svého hlavního podezřelého do krve ztloukl?

Samozřejmě, že to byla chyba. Věděl to už v okamžiku, kdy dal první ránu. Však za to taky zaplatil. Policejní ředitel Palmer, jinak také Tamerův velký kamarád, ho seřval jako malého kluka a bez milosti ho postavil mimo službu. Musel odevzdat odznak i služební zbraň. Nyní mu zbývá jen čekat na obvinění. U policie skončil, to je jisté.

Znovu se napije whisky. Zlatavá tekutina zanechává na jazyku hořkou příchuť. Kapitán se nediví. Dnes je všechno hořké. Vyhledá si v mobilu fotografii Julie Stampletonové. Dlouho na ní hledí.

„Já ho dostanu, Julie! Slibuju! I kdyby to znamenalo, že ho budu muset zabít. Stejně už nemám co ztratit.“

„Takhle by policista mluvit neměl,“ vynoří se ze tmy vedlejšího pokoje Tamer.

„Co tady…?!“ Newman se vymrští ze židle, ale hned se na ní zhroutí zpátky. Nohy má jako z vosku. Odmítají ho poslechnout. Motá se mu hlava a rozostřuje vidění.

„Moc pijete, kapitáne. Neřekli vám, že to škodí zdraví?“

„Ty svině! Co si mi tam dal?!“ padne kapitánův kalící se zrak na láhev whisky.

„Nic moc,“ usměje se mile Tamer, „jenom jsem tu fádní chuť trochu vylepšil hrstičkou prášků. Obal máte tady v koši. Můžete si ho prostudovat, jestli to ještě stihnete.“

„Tohle ti neprojde! Zabít policajta…“

„Jenže ono už mi to prošlo. Umíráte. Stárnoucí, neúspěšný, osamělý policajt, právě propuštěný z milované práce. Jaké by mohly existovat lepší důvody pro sebevraždu?“

„Moji kolegové nikdy neuvěřej…“

„Ale ano, uvěří. Tady mám dokonce váš dopis na rozloučenou,“ zdvihne Tamer prsty v rukavici list papíru, s několika řádky napsanými na Newmanově domácím počítači. „Je to smutné čtení. Moc smutné. Slabší povahy možná i zapláčou.“

„Parchante!“ mumlá kapitán. Leží horní polovinou těla zhroucený na desce stolu. Oči se mu zavírají. Orlando stojí nad ním a přihlíží jeho konci. Je to dobrý pocit. Ještě lepší by bylo, rozpárat Newmana nožem a vyvrhnout ho, dokud by ještě žil. Tamer si povzdechne. Člověk nemůže mít všechno.

 

Orlando sedí v nemocničním pokoji. Přístroje na kontrolu životních funkcí nepříjemně pípají. Pacient, který je k nim připojený, má zafačovaný obličej i levé rameno. Nikdo by neuhodl, že se pod vrstvou obvazů ukrývá Alec Frail. Jak lékaři Orlandovi sdělili je téměř zázrak, že chlapec žije. Ztratil spoustu krve a co bylo horší, do otevřených ran vnikl „mrtvolný jed“. Jedovaté látky vznikající rozkladem bílkovin v mrtvém těle, způsobily u Aleca otravu. Naštěstí ho Orlando dovezl do nemocnice včas. Také jeho rozbitý obličej se podařilo zachránit, jak Tamera ujistil nejlepší plastický chirurg v zemi. Zbývá otázka jak se mladý policista zachová, až se pobere k vědomí. Co všechno ve sklepení viděl a jak moc si toho pamatuje?

Alec může Orlanda ohrozit, o tom není pochyb. Po všech opatřeních, která pro svou bezpečnost vykonal by bylo hloupé, nechat se chytit kvůli slabosti pro hezkou prdelku a sladký úsměv.

Pohladí Aleca po ruce s napíchnutou infuzí a s povzdechem zašeptá: „Je mi to líto, štěně, ale nemůžu ti dovolit, abys mě zradil.“

 

V jiné nemocnici a na jiném pokoji se přístroje kolem Anity Blakeové divoce rozpípají. Její tep i krevní tlak vystoupali do kritických hodnot. Právě se dozvěděla, že našli kapitána Newmana. Mrtvého. Prý spáchal sebevraždu. Nesmysl! Někdo jako on by se tak snadno nevzdal! Bojoval by! Šel by po Tamerovi navzdory tomu, že ho od policie vyhodili! Nikdy by svůj život neukončil prášky rozpuštěnými ve whisky.

Anita se ještě pořád na šéfa zlobí kvůli tomu, jak snadno obětoval Aleca. O nejmladším členovi oddělení vražd doposud nejsou žádné zprávy. Je téměř jisté, že už nežije a Blakeová to náležitě oplakala. Zároveň však začíná pochybovat o tom, že kapitánova posedlost Tamerem byla jenom neopodstatněnou záští. Ne, v parku Latourette neviděla víc než ostatní – střelce s obličejem ukrytým pod motorkářskou helmou. Nic, co by ukazovalo na Tamera, a přece jí policajtský instinkt napovídá, že to všechno byla jeho práce.

Kolegové už jí samozřejmě prozradili, že se stopy pneumatik a podrážek nalezené v parku s ničím v Tamerově majetku neshodují. Zároveň má nevyvratitelné alibi, dokonce i na dobu Newmanovi smrti. Přesto Anita stále pochybuje. Kapitánova teorie o Řezníkovi už se jí zdaleka nezdá tak šílená. Tamer měl motiv Sběratele zabít. Měl dokonce důvod se mstít, pokud na místě nalezl Aleca už mrtvého. Samotná vražda Alberta Cooka, nyní už jméno Sběratele znají, byla spáchána obzvlášť sadistickým způsobem. Normální člověk by se takhle nezachoval. Ani ve vzteku. Ovšem někdo jako Řezník…

Intuice Anitě říká, křičí na ní, že je Tamer vinen. Vinen i ze smrti zostuzeného Newmana. V duchu si slíbí, že půjde v kapitánových šlépějích. Třebaže jen s jednou nohou.

 

Alec strachy sotva popadá dech. Všude kolem něj je tma a v ní se skrývá nebezpečí. Neslyšně se k němu krade smrt. Nechce zemřít! Vždyť je ještě tak mladý! Tak málo toho zažil! Na rameno mu zaklepe kostnatý pařát. Vykřikne.

S úlekem otevře oči. Je zbrocený potem a celý se třese. Je připoutaný v měkce polstrované sedačce. Malými okénky proniká do úzkého prostoru slunce. Jsou vidět mraky. Nadýchaná bělost oblaků se zdá být nepřirozeně blízko. Je v letadle?!

„Špatné sny, štěně?“ zapřede mu do ucha Orlandův hluboký hlas. To jeho, ne smrťákovi prsty se útěšně dotýkají chlapcova ramene.

„Kde to jsem?“ vypraví ze sebe s obtížemi Alec. Obličej ho příšerně bolí, stejně jako levé rameno.

„V mém soukromém letadle. Rozhodl jsem se oslavit tvůj návrat mezi živé malým výletem,“ usměje se Orlando a nabídne mu sklenici džusu opatřenou brčkem.

Alec se opatrně napije. Mluvení je pro něj utrpení, ale zeptat se musí: „Co se stalo se Sběratelem? A co Anita a kapitán? Dostali ho?“

„Co všechno si pamatuješ?“ přivine se k chlapci Tamer se zvláštním výrazem v očích.

„Všechno,“ pronese Alec truchlivě, protože na zážitky ve sklepení by moc rád zapomněl. Orlandova ruka objímající jeho ramena ztuhne. Jako by se přesunula blíž k Alecovu krku. Uvolní se až při dalších slovech. „Pamatuju si všechno až do chvíle, kdy mě Sběratel začal tlouct. Od toho okamžiku mám v hlavě černo.“

„Tak je to lepší, štěně, věř mi. Ty ohavné vzpomínky by ti mohly zkazit život.“

Alec poslušně přisvědčí. Nepřizná, že se mu v zamlžené paměti tu a tam zablýsknou střípky vzpomínek. Mlčí, že v nich vidí Orlanda. Orlanda provádějícího věci, které by žádný normální člověk neudělal. Snad jenom Řezník…

„Kam letíme?“ otáže se svého staršího milence bezstarostně. Ve skutečnosti zkoumá jeho obličej, jako kdyby ho viděl poprvé. Jak to že si nikdy nevšiml, jak chladné má Orlando oči?

„Do Říma. Už léta tam vlastním pěkný dům, bude se ti líbit. Dolce vita! Život v Itálii tě přivede na jiné myšlenky. Zapomeneš na Sběratele a všechny hrůzy s ním spojené.“

A když ne, jestli si vzpomenu na co nechceš, možná mě zabiješ; pomyslí si Alec rozechvěle. S vědomím, že na sobě nesmí dát nic znát, se k Tamerovi přitulí. Zbývá otázka zda je Orlando jeho milující přítel, nebo budoucí vrah.

Dodatek autora: 

Tak tohle je poslední díl Pasti na lišku, ale doufám že ne poslední setkání s Alecem a Orlandem. Jejich další osudy už se mi rojí v hlavě, stačí je hodit na papír. Tedy vlastně do počítače. Snad to budete chtít číst. Všem děkuju za pozitivní reakce, jsou pro mne povzbuzením. Apollymi díky za rady. Haar jsou první stránky, kam jsem svoje práce poslala a je moc fajn pocit mít čtenáře. Tak snad zase příště…

4.911765
Vaše hodnocení: Žádné Průměrné hodnocení: 4.9 (hlasů: 34)
Detailní hodnocení není k dispozici.
Hodnocení:
5/5
- Komentářů: 45
Derien Cox dorazil ke svému bytu a zaparkoval. Když vcházel do domu, uvědomil...
Hodnocení:
5/5
- Komentářů: 7
Keď sa chcete stretnúť s rodičmi svojho partnera určite máte strach ako vás...
Hodnocení:
5/5
- Komentářů: 39
 „Jste… Jste v pořádku?“ sklonil se k Tomášovi muž starostlivě...
Hodnocení:
4.9/5
- Komentářů: 13
  Zatvoril som knihy z neurológie. Zaklonil hlavu a zatvoril oči. Už to...