Ne, 07/02/2016 - 12:27
12

Policejní důstojník, Andrew Benett, se ten večer vracel domů se ztahaným výrazem ve tváři, ale ten mu dlouho nevydržel, když na něj ze dveří velkého rodinného domu vykoukla hlava hnědovlasého usměvavého mladíka. „Vítej doma, Andy!“ Široce se na něj usmál a objal ho.

Člověk by si myslel, že práce na policii a soužití s o patnáct let mladším mužem, který vyžaduje hodně pozornosti, bude hodně náročné, ale Amdrewovi se tenhle styl života líbil a navíc ho trápily úplně jiné věci.

Za chvíli už se svalil na gauči v prostorném obývacím pokoji a jeho partner doběhl za ním jako čiperná veveruška s lahví piva v ruce. „Co se stalo?“ Zajímal se hned.

Andrew se chvíli díval před sebe. „Víš Eriku, že motto policie by mělo znít: Pomáhat a chránit? No tak v naší kanceláři ej to spíš: Co je tvoje, je moje.“ Když viděl Erikův nechápavý obličej, dodal. „Zkrátka se mi ztrácejí kancelářské pomůcky a další věci a vždycky je najdu u někoho z mých podřízených, kteří samozřejmě o ničem nevědí. Už jen čekám na den, kdy mi ukradnou trenky, co mám zrovna na sobě.“

Na to se Erik usmál. „Tomu se dá předejít, když tě těch trenek teď hned zbavím.“ Šibalsky se usmál a obkročmo si na něj sednul. Chudáka ho nenechal ani vydechnout a už mu rozepínal modrou košili, která byla nedílnou součástí policejní uniformy.

„Měl bych se jít nejdřív osprchovat.“ Zaprotestoval Andrew. „Mně to nevadí.“ Opáčil Erik a víc Andrewa zatlačil do pohovky jako by se bál, že mu uteče.

Erik měl hbité prstíky, takže za malou chvíli pana policistu zbavil celého horního dílu uniformy, kromě tmavomodré kravaty a jeho pravačka už si to mířila k poklopci.

Andrew nechtěl zůstat pozadu a i přes únavu způsobenou prací se k mladíkovi nahnul, aby mu zulíbal celý krk. Žils  ním v jedné domácnosti dost dlouho na to, aby  znal všechna jeho citlivá místa, ale proč nezačít těmi hlavními že. S rozepínáním Erikovi bílé košile si schválně dával na čas a šibalsky se přitom na mladíka usmíval. V momentě, kdy ho košile zbavil, věnoval jeho hubenému hrudníku záplavu polibků.

Ano, mezi jejich těly byl opravdu rozdíl, Andrew byl hodně vysoký a svalnatý s rozložitými rameny, takže by hubeného a spíše šlachovitého Erika dokázal obejmout dvakrát, dokonce jej uzvedl na jedné ruce, proto pro něj nebyl nejmenší problém smýknout mladíkem pod sebe.

V Erikových očích jako by zaplály plamínky, když se policista chopil iniciativy a stáhl z mladíka spodky i kalhoty současně a odhalil tak Erikovi  útlé nožky bez jediného chloupku.

Mladík na sebe nenechal dlouho čekat, bylo to nespravedlivé, když měl na sobě Kalhoty ještě Andrew, stáhnul mu je až ke kolenům, protože dál nedosáhl, ale to nevadilo, gravitace dodělala svoje, takže se k sobě v dalším okamžiku tiskli tak, jak je bůh stvořil.

Po chvilce drsnějšího mazlení, při kterém začala Andrewovi téct krev ze rtu, kterou Erik ochotně slíznul, místnost provoněl lubrikační gel. Důležité bylo, že svou funkci plnil, i když voněl trochu jako dřevěné domečky na Hawaii. Gauč už z toho ovšem takovou radost neměl.

Dalo by se říci, že Erikův zadek byl vždy připraven pro všechny špatnosti, proto do něj policista mohl pomalu vklouznout svým údem, který vypadal, že se klepe nedočkavostí. Jen mladíka trochu nadzvedl, aby mu to bylo příjemnější. Dokázal by ve vzduchu udržet i celé jeho tělo, ale v tuto chvíli to nebylo zapotřebí.

Ne jen Erikův zadek, ale také jeho penis se dožadoval pozornosti. Andrew vyslyšel jeho „volání“ a pevně jej uchopil do levé ruky a jemně do začal masírovat od kořene až po žalud. Erik ho občas počastoval slovy jako. „To je ono“ nebo „Ještě víc“ nebo také „Hlouběji.“ Policista při tom aktu nebyl nikdy ani z poloviny tak ukecaný, ale vždycky e usmíval, když mu mladík přerývaně říkal, co by si přál, aby s ním dělal, občas nad tím Andrew musel kroutit očima, ale teď si užívali tak nějak klasicky a oba byli spokojeni, alespoň to naznačovalo Erikovo sémě, které se přelilo přes Andrewovy prsty a Andrewovo vyvrcholení, které se co nevidět mělo rozlít po gauči, jen co se Erik trochu hne.

Po očividném znesvěcení gauče se oba muži vydali do koupelny a večer pak korunovali večeří o třech chodech.

***

Když ve středu přišel Andrew do práce, čekal ho tam jeho pracovní stůl s jasným světlým kolečkem v levém horním rohu. Ještě včera na tom místě stál hrnek na propisky. Ne, že by měl těch propisek kdovíkolik, ale i tak. Zatnul zuby. Začal se procházet mezi svými podřízenými, a že jich naštěstí nebylo moc, pouze pětice převážně mladých mužů. Jack Harrison, Mathew Lendrey, Steven Hunt, James Carter a Peter Walice.

„Harriosne, to co držíš v pravačce je moje propiska.“ Začal, když se procházel po oddělení. „Cartere, sežeň si vlastní podložku pod myš.“ A takhle ještě chvíli pokračoval, než se zase vrátil za svůj stůl a zapnul počítač.

Náladu mu trochu zlepšovalo, že Erik měl mít brzy narozeniny a on pro něj sehnal dokonalý dárek, chybějící figurku do jeho sbírky. Erik tomu říkal akční hrdinové a v 25 letech si s nimi dokázal vyhrát jak malý kluk.

Když však Andrew sáhnul do kapsy, aby se na figurku ještě jednou podíval, zjistil, že tam není. Bouchnul pěstí do stolu. Byl si jistý, že ještě včera ji měl u sebe. „Chlapi, tady přestává už všechna legrace. Ty kancelářské potřeby si klidně nechte, ale pokud má někdo z vás u sebe červenou krabičku, ve které je malá figurka, okamžitě mi ji vraťte.“ Zařval přes celé patro, aby ho všichni dobře slyšeli.

Když se ani do hodiny nikdo nepřihlásil s červenou krabičkou, pozval si je všechny k sobě. Na tváři se mu usadil ďábelský výraz. To nenasvědčovalo nic dobrého. „Tak, abyste si nemysleli, že vám to projde. Dostanete trest všichni, takže máte poslední šanci se přiznat a zachránit tak ostatní.“ Všichni zarytě mlčeli. „No dobrá, jelikož stejně nemáte nic důležitého na práci, zavolal jsem do půjčovny kostýmů slečny  Mici, všichni si tam vyzvednete baletní kostýmy a zítra odpoledne mi tu předvedete světové číslo. A ty se nemusíš bát Lendreyi, slečna Mici říkala, že má i piškoty ve velikosti 46.“ Usmíval se jako sluníčko na hnoji. Všichni se po sobě dívali, jako by si nebyli jistí, jestli si z nich dělá legraci. „A když už jsme u toho, mohli byste si u toho hopsání i něco pěkného zanotovat.“ Nedělal si legraci.

***

Následujícího odpoledne se všichni sešli na jejich patře. Andrew pozval taky Erika, aby se na tu show přišel podívat.

Policisté se mezitím převlékali v šatně. „Chlapi, ale zcela upřímně, nemám v tom velkej zadek?“ „Ty seš pako, Harrisone.“ Ozvalo se z Huntových úst. „Do háje, ty vycpávky nějak nedržej.“ Postěžoval si Carter. „Co to děláš Walici?“ Zhrozil se pak, když ho Peter chytil za umělá prsa a začal mu je narovnávat, aby seděla. „Jen ho nech, je to asi jediná příležitost, kdy si může sáhnout na prsa.“ Smál se Harrison na celé kolo. „Lendreyi, hele čůrá ti prso.“ Upozornil Hunt svého kolegu, kterého napadlo vzít si místo vycpávek cosi jako vodní podprsenku, která mu asi právě praskla a z jeho hrudníku se stala malá fontánka.

Takhle se tam dohadovali ještě dobrou půl hodinu, než nastoupili do řady a začali…baletěním se to nazvat nedalo, s trochou dobré vůle to vypadalo, jako když se Francouzské ženy snaží vymačkat víno nohama. Jejich chlupaté nohy se opravdu vyjímaly v tenkých silonkách a Harrison si při jednom nepovedeném skoku roztrhnul sukýnku.

Andrew byl docela spokojený, ale jeho podřízení ne. Když skončili, Hunt se zamračil. „A to všechno kvůli jedný blbý figurce?“ „Kvůli figurce?“ Otázal se Erik. S trochu třesoucí se rukou vyndal z kapsy u kalhot pomačkanou červenou krabičku a v ní tak nějak roztátou figurku. Omluvně se podíval na Andrewa. „Promiň, včera jsem vzal jedny tvoje kalhoty od uniformy na vyprání, zřejmě to bylo v nich.“ Zatvářil se jako zajíček těsně před tím, než začal kličkovat lesem před zlým vlkem. Andrew mu za to nevynadal, ale jedna věc byla jasná, ten vražedný pohled, který mu v tu chvíli věnovali jeho podřízení, nevymaže z paměti až do konce života.

 

Hodnocení: 
4.727275
Průměrné hodnocení: 4.7 (hlasů: 11)
Žánr: 
Detailní hodnocení není k dispozici.
Hodnocení:
4.7/5
- Komentářů: 10
Seděl jsem na lavičce jako každé ráno. Beze slova jsem vnímal krásu přírody a...
Hodnocení:
4.8/5
- Komentářů: 30
No, kdo mohl tušit, že fotka něčího penisu, není nejlepší cesta k nalezení...
Hodnocení:
4.9/5
- Komentářů: 12
„Čo máš zas za problém!?! Celé dni sa len sťažuješ ako taká socka!“ „Ty...
Hodnocení:
4.9/5
- Komentářů: 19
Jonatan   „Ahoj, tak co tě donutilo se spojit zrovna se mnou?“...