Ne, 14/04/2019 - 16:53
1

Catan dobalí a uzavře truhlu se všemi svými věcmi. Ještě jednou se rozhlédne po pokoji, ve kterém žil celý svůj život. Uvidí ho ještě někdy? Povzdechne si a uchopí truhlu. Pokusí se ji zvednout a překvapeně vydechne nad její váhou. Něco tak těžkého nemůže nikdy unést. Ozve se zaklepání na dveře. Otevřou se a dovnitř vejde otec.

„Je čas,“ řekne.

Catan přikývne a znovu se pokusí zvednout truhlu.

„Počkej, pomůžu ti,“ řekne otec a uchopí jednu stranu truhly.

Catan chytí druhou a společně ji zvednou. Vyjdou z pokoje a snesou truhlu do sednice. Postaví ji ke dveřím a zasednou ke stolu, u kterého už sedí Faleon. Matka jim podá talíře se snídaní a také se usadí.

„Tohle je naposledy, co tu spolu takhle jíme,“ povzdechne si matka.

„Určitě budou dny, kdy spolu zase takhle jíst budeme,“ řekne Faleon.

„Určitě ano,“ usměje se matka.

„No, pokud jste najedení, je čas jít,“ řekne otec.

Catan pouze přikývne. Má pocit, jako by se mu v krku vzpříčila obrovská knedla, která mu nedovolí promluvit. Teprve teď mu dochází, že se svoji rodinu opravdu chystá opustit. Všichni vstanou a Catan přejde k truhle.

„Nech to být. Já a Faleon to vezmeme,“ řekne otec.

Catan znovu pouze přikývne. Otec a Faleon popadnou truhlu, každý z jedné strany a celá rodina vyjde z domu. Pomalu dojdou do přístavu, kde už čeká Jidáš a s ním Zbyněk a Vladimír. Jako první je uvidí Zbyněk, který začne Catanovi nadšeně mávat, pak se k němu rozběhne a obejme ho. Catana to zarazí. Tohle nečekal. Naštěstí ho Zbyněk brzy pustí a odhopsá zpátky k Vladimírovi. K zaražené rodince přejde Jidáš a přitáhne si Catana do objetí.

„Za Zbyňka se omlouvám. On je prostě spontánní,“ řekne.

„Bude se to stávat častěji?“ zeptá se Catan.

„Vzhledem k tomu, že se s tebou rozhodl skamarádit, tak zřejmě ano,“ uchechtne se Jidáš.

„Tak to se mám na co těšit,“ zakroutí Catan s úsměvem hlavou.

„To ano,“ zasměje se Jidáš.

„To je vaše loď?“ ukáže na loď pohupující se u mola, na které jsou vyplašeně vypadající námořníci.

„Ano, to je ona,“ přikývne Jidáš.

„No, měli byste jít. Ať na vás nečekají,“ řekne otec.

„Ano, to bychom měli,“ odsouhlasí smutně Catan.

„Ještě chvíli počkají. Zatím vás nechám,“ řekne Jidáš a vrátí se ke Zbyňkovi a Vladimírovi.

„Budete mi chybět. Hrozně moc,“ řekne Catan.

„Ty nám taky, zlatíčko,“ obejme ho matka.

Catan její objetí opětuje a bojuje s pláčem.

„Tady to je pro tebe,“ podá mu matka větší balík.

„Co to je?“ převezme si Catan balík a osahá ho.

Je měkký. Tázavě pohlédne na matku.

„Jsou to kožešiny. A také přehoz na postel. Udělala jsem ho s tím, že ho jednou dám tvé ženě. Ale teď ho dávám tobě,“ řekne matka.

„Děkuji!“ zašeptá Catan.

„Ach a ještě něco. Natáhni ruku,“ usměje se na něj matka.

Catan natáhne pravou ruku a matka mu na prostředníček nasadí prsten. Zlatý prsten ve tvaru draka, jehož šupiny představují zelené kamínky a oči zase dva rudé kameny.

„Ten je krásný. Nevím, jak ti poděkovat,“ zahledí se na ni Catan.

„Bude stačit, když na nás nezapomeneš,“ řekne matka.

„Nezapomenu. Nikdy,“ slíbí Catan a ještě jednou matku obejme.

„Catane, tady máš něco ode mě,“ ozve se Faleon.

Catan se k němu otočí a Faleon mu vtiskne do rukou krásně vytepávanou dýku v bíle zbarveném dřevěném pouzdře se stříbrným zdobením.

„Faleone,“ vydechne Catan překvapeně.

Faleon místo řečí Catana obejme.

„Žij blaze a buď šťastný, bratříčku,“ usměje se do Catanových vlasů.

„Děkuji Faleone. Jsi dobrý bratr, i když jsem občas měl chuť tě něčím praštit nebo rovnou zabít,“ zasměje se Catan.

„Od toho starší bratři jsou. Aby provokovali a zlobili mladší bratry,“ zasměje se Faleon.

„A už mám zase chuť tě praštit,“ poznamená Catan.

Tato poznámka rozesměje nejen oba bratry ale i rodiče.

„Pojď sem, kluku,“ obejme ho otec.

„Mám tě rád otče,“ řekne Catan.

„Já tebe taky. A tady máš něco ode mě,“ podá Catanovi meč.

Meč je krásný. Je rovný a vyvážený, se zlatou rukojetí zdobenou kameny, založený v tmavě hnědé pochvě se zlatým zdobením.

„Ten je nádherný. Děkuju otče,“ pohlédne na něj Catan.

„No, měl bys už jít,“ poplácá ho otec po rameni.

Catan přikývne, otec a Faleon vezmou truhlu a všichni vyjdou směrem ke třem mužům, se kterými má Catan odjet.

„Buďte na něj hodný. A starejte se o něj,“ otočí se matka k Jidášovi.

„To budu. Nemějte strach,“ usměje se na ni Jidáš.

„Je to i ve vašem zájmu. Pokud se někdy doslechnu, že jste Catanovi nějak ublížil, tak si vás najdu i kdybyste měl být na konci světa a vyřídím si to s váma,“ pohrozí Jidášovi Faleon.

„Myslím, že v tom případě bychom si vás našli oba,“ přidá se k němu otec.

„Beru na vědomí,“ kývne Jidáš.

„Nerad vás ruším, ale měli bychom už nastoupit. Kapitán je čím dál nervóznější a netrpělivější. A myslím, že má v plánu vzít do zaječích“ vstoupí do jejich rozhovoru Vladimír.

„Dobrá. Rád jsem vás poznal a určitě vás někdy navštívíme,“ rozloučí se Jidáš.

Catan ještě jednou všechny obejme. Jidáš převezme truhlu a nastoupí na loď společně se Zbyňkem a Vladimírem.

„No tak počkat. Tohle jsme si nedohodli,“ přejde k nim nervózní kapitán.

„Nějaký problém?“ zeptá se Vladimír.

„Ano. Sem jste jeli tři a teď chcete jet čtyři. To je jeden člověk navíc,“ řekne kapitán.

„A dostanete za něj zaplaceno. Navíc zásoby máme svoje, tak si s tím nemusíte dělat starosti,“ zavrčí Vladimír.

Kapitán jen něco nesrozumitelně zabručí a odejde. Catan za ním zmateně hledí. Netuší o co šlo, protože rozhovoru nerozuměl.

„Nějaký problém?“ zeptá se Vladimíra.

„Nic co bychom nezvládli. Nedělej si starosti,“ usměje se na něj Vladimír.

V té chvíli vydá kapitán rozkaz k odplutí. Loď se odpoutá od mola a vypluje na širé moře. Catan se otočí a mává své rodině. A to tak dlouho, dokud se mu neztratí z dohledu. Poté odejde do kajuty, o které mu Jidáš řekl, že ji mají pronajatou, lehne si na lože a obejme polštář. Je to pro něj těžké. Po chvíli do kajuty vejde Jidáš, který si k němu přilehne a přitáhne si ho do náruče.

Na palubě mezitím kapitán přejde ke kormidelníkovi a oba sledují obzor.

„Tohle bude neuvěřitelný průšvih,“ řekne po chvíli kapitán.

„To ano. Už ten zrzek byl velké pokušení a chlapi měli co dělat, aby se udrželi. A teď je tady nejen ten zrzek ale i ten hnědovlásek, který s ním může v roztomilosti a rozkošnosti soutěžit. A já si nejsem jistý, který z nich by vyhrál,“ zamračí se kormidelník.

„Pro chlapi bude hodně těžké se udržet,“ poznamená kapitán.

„Bojím se, že tentokrát se neudrží. Pokud jeden z těch dvou nebude do konce plavby alespoň jednou znásilněný, tak to bude stejný zázrak, jako kdyby se tady a teď zjevil Ježíš,“ řekne kormidelník.

„Toho se právě bojím,“ povzdechne si kapitán.

Oba zmlknou a kapitán stočí zrak na posádku pod nimi. Bůhví, jak tohle dopadne.

Mezitím se v jejich kajutě Zbyněk přitulí k Vladimírovi a začne mu na hrudi kreslit kolečka.

„Jsi nějaký zamyšlený,“ poznamená Vladimír a políbí Zbyňka do vlasů.

„To nic. Jen, myslíš, že bude Jidáš šťastný? A Catan?“ zeptá se Zbyněk.

„Myslím, že ano. Stejně jako my dva,“ usměje se Vladimír.

„To doufám. Zaslouží si to,“ usměje se Zbyněk.

„To ano. Mimochodem, už jsme spolu dlouho nebyli,“ přetočí se Vladimír tak, aby byl nad Zbyňkem.

„Jsme spolu prakticky pořád,“ namítne Zbyněk.

„To ano. Ale ne tak, jak to myslím já. Je to dlouho, co jsem tě naposledy ochutnal. Tvoji těsnost,“ zašeptá Vladimír a přitiskne své rty na Zbyňkův krk.

„Hm, to je pravda. Naposledy to bylo před třemi dny,“ zasměje se Zbyněk.

„To je dlouhá doba,“ řekne Vladimír.

„Hotová věčnost,“ přikývne Zbyněk.

Vladimír se zasměje a stáhne ze Zbyňka oblečení. Okamžitě se přisaje k jeho bradavkám. Zbyněk jemně zavzdychá. Vladimír zamručí. Ten zvuk je tak rajcovní.

Po chvilce se z bradavek přesune na bříško. Jemně ho okusuje a olizuje. Jazykem sjede do rozkošné prohlubně pupíku, přičemž Zbyněk vyjekne. Z bříška sjede do slabin, kde nasaje Zbyňkův pach. Spokojeně zafuní a sjede níž, aby mohl vzít do úst Zbyňkovo vzrušení.

Zbyněk zasténá, když se ocitne v té horké vlhkosti a pod péčí talentovaného jazyka. Vladimír začne pohybovat hlavou a sát. Netrvá dlouho, než se Zbyněk pod návalem slasti prohne a vystříkne své semeno.

„Chutnáš dokonale,“ řekne Vladimír a políbí těžce oddechujícího Zbyňka do koutku úst.

Zbyněk se usměje.

„Vezmeš si mě?“ zeptá se Zbyněk a roztáhne nohy.

„Ano,“ vydechne Vladimír a z toho pohledu mu vyschne v krku.

Zbyňkovi zajiskří v očích. Je na sebe hrdý, že dokáže Vladimíra takto vyrajcovat. Vladimír vyloví zpod polštáře mandlový olejíček a kápne si pár kapek na prsty. Těmi poté zajede ke Zbyňkovu vstupu a zlehka jeden prst zatlačí dovnitř. Zbyněk vydechne a uvolní se. Vladimír ho začne prstit, což má Zbyněk rád a líbí se mu to.

„Vladimíre, pojď dovnitř, prosím,“ vydechne po chvíli.

Vladimír se usměje, vytáhne ze Zbyňka prsty, potře svůj úd a zasune se do Zbyňka. Oba zasténají potěšením.

Po chvilce začne Vladimír přirážet. Oba vzdychají, sténají a pohybují se proti sobě. Jejich pohyby jsou čím dál rychlejší a trhanější.

Nakonec Vladimír vykřikne a vystříkne své semeno hluboko do Zbyňkova nitra. Vladimír spadne na Zbyňka a snaží se z toho úžasného zážitku vzpamatovat.

Zbyněk ho hladí po vlasech a nechává mu čas, přesto že sám zůstal neuspokojen. Jakmile se Vladimír vzpamatuje, nadzvedne se a vezme Zbyňkovo vzrušení do ruky. Zároveň se začne znovu pohybovat, aby Zbyňka uspokojil po všech stránkách.

Zbyněk vykřikne a již podruhé vystříkne své semeno. Jakmile ho opustí orgastická křeč, tak z něj Vladimír vysune svůj ochabující úd a položí se vedle něj.

Zbyněk se k němu přitulí a zavře oči. Oba odpočívají a leží si v náručí. Ani jeden z nich si nevšimne pootevřených dveří a zvědavých očí.

Catan potichu zavře dveře a s vykulenýma očima zapadne do své a Jidášovi kajuty. Posadí se na lože a hledí do prázdna. V hlavě si přehrává, co právě viděl. Tohle s ním Jidáš bude chtít dělat? Má mu to dovolit? Nebolí to? No, nejspíš asi ne. Podle toho co viděl, si to Zbyněk užíval a neviděl na něm žádné známky bolesti. Skousne se do rtu. Naštěstí Jidáš odešel na palubu vyřešit nějaký problém. Neřekl mu o co šlo.

Catan zatřese hlavou a uloží se do lože. Snaží se zklidnit své zrychlené srdce a zavře oči. Stočí se do klubíčka a snaží se nemyslet na svůj tvrdý úd. Ano, vidět Zbyňka a Vladimíra, jak se milují na něm zanechalo následky. Vzrušilo ho to. Naštěstí se mu po nějaké době podaří usnout.

5
Vaše hodnocení: Žádné Průměrné hodnocení: 5 (hlasů: 7)
Detailní hodnocení není k dispozici.
Hodnocení:
4.9/5
- Komentářů: 31
23             V ...
Hodnocení:
4.8/5
- Komentářů: 11
Královna se den co den snažila zachytit svého syna a najít odpovědi na své...
Hodnocení:
5/5
- Komentářů: 2
Ambriel leží v posteli a nemůže usnout. Přetočí se a pohlédne na Ludruna, který...
Hodnocení:
4.4/5
- Komentářů: 10
Jeho tmavě hnědé vlasy divoce tančili v podzimním vánku a zakrývaly...