So, 11/05/2019 - 18:26
1

Catan si s údivem prohlíží hrad před sebou. Jistě, Jidáš mu ho sice popsal ale skutečnost dalece přesahuje jeho představivost.

„Tak co mu říkáš?“ přistoupí k němu Jidáš.

„Je pěkný. A tak velký. Nedokázal jsem si to představit,“ řekne Catan.

Jidáš se usměje, položí ruce na spodní část Catanových zad a pomalu ho zavede dovnitř, kde už na ně čekají Zbyněk s Vladimírem.

„Které komnaty jsou volné, víš. Můžete si vybrat, kterou jen chcete,“ usměje se na ně Vladimír.

Jidáš přikývne a přeloží Vladimírova slova Catanovi. Ten se rozzáří, popadne Zbyňka a společně s ním se vydá na průzkum hradu. Jidáš s Vladimírem je tiše následují. Prohlíží jednu komnatu za druhou a snaží se vybrat tu nejkrásnější. Vyhne se jen jedné a to Zbyňkově a Vladimírově.

„Tahle se mi líbí,“ vybere nakonec jednu kousek od Zbyňkovy a Vladimírovy.

„Ano, je pěkná,“ přikývne Jidáš.

„Opravdu se ti líbí?“ otočí se k němu Catan.

Jidáš znovu přikývne a Catan se na něj široce usměje.

„Necháme vás o samotě, ať se můžete v klidu zabydlet,“ řekne Vladimír a společně se Zbyňkem opustí komnatu.

„Měli bychom vybalit,“ řekne Jidáš.

Catan souhlasně přikývne a oba se pustí do vybalování zavazadel.

„Co chcete vůbec dělat s těma látkama?“ zeptá se Jidáš.

„Ani nevím. Mohl bych si udělat nové šaty. Takové, které by víc vypadaly jako šaty lidí, které jsme viděly po cestě. A myslel jsem, že tobě by se nové šaty také hodily. A z toho co by zbylo, bychom mohli udělat …. ani nevím, ale na něco bychom určitě přišli,“ zamyslí se Catan.

„Nové šaty? To nezní špatně,“ řekne Jidáš.

„Taky si myslím. A když už máme vybaleno, ukážeš mi studovnu? A astronomickou místnost?“ protáhne se Catan.

„To můžu. Tak pojď,“ usměje se Jidáš.

Vezme Catana kolem pasu a společně vyjdou z komnaty. Zamíří do studovny. Když vejdou dovnitř, Catan údivem vydechne. Je tu tolik knih a různých svitků. Přejde k jednomu regálu a s téměř až posvátnou úctou konečky prstů pohladí hřbety knih. Namátkou jednu knihu vytáhne. Otec jeho i Faleona naštěstí naučil číst, psát i počítat. Otevře knihu na náhodné stránce a zamračí se. Ta kniha je v cizím jazyce a písmu. Nepřečte ho. Zase knihu zavře a s povzdechem ji vrátí zpátky.

„Jednoho dne si budeš moct přečíst všechny tyto knihy. To ti slibuju,“ přejde k němu Jidáš a pohladí ho po zádech.

Catan pouze přikývne. Čeká ho náročná a dlouhá cesta. Musí se naučit tolik nových věcí.

„Pojď, ukážu ti astronomickou místnost, ano?“ usměje se povzbudivě Jidáš.

„Tak pojďme,“ usměje se Catan.

Oba vyjdou ze studovny a sejdou po schodech.

„Co je tady?“ zeptá se Catan a ukáže na jedny dveře před schody do studovny.

„Vladimír vyhradil tuto místnost Zbyňkovi. Ten ji používá k malování a kreslení. Má tady všechno, co je k tomu potřeba. Uhly, štětce, barvy, plátna, stojany,“ odpoví Jidáš.

„Ach tak. Podíváme se?“ přejde Catan ke dveřím a stiskne kliku.

„Proč ne? Jsem si jistý, že Zbyňkovi by to nevadilo,“ pokrčí Jidáš rameny.

Catan se široce zazubí a otevře dveře. Oba vstoupí dovnitř a rozhlédnou se. Moc tu toho není. Hotové obrazy a skicy u stěn. Rozpracované obrazy na stojanech. Různé štětce a uhly. Několik palet s barvami. A v rohu čistá plátna a malý stolek s pergameny.

„Má to tady pěkně zařízené,“ řekne Catan.

„Ano, Vladimír ho dost rozmazluje,“ ušklíbne se Jidáš.

„Jistě, vždyť ho miluje. Copak ty mě nechceš rozmazlovat?“ mrkne Catan na Jidáše.

„To víš, že ano. Ať si budeš přát cokoliv, tak ti to splním,“ řekne Jidáš.

„Tak vidíš. A teď vzhůru do astronomické místnosti,“ zasměje se Catan.

„Jak je libo,“ usměje se Jidáš, vyhoupne si Catana do náruče a odnese ho do astronomické místnosti.

V astronomické místnosti položí Catana na zem. Catan se rozhlédne. Spatří police a stoly plné různých svitků a zvláštních nástrojů, jaké nikdy neviděl. Přejde doprostřed místnosti, kde stojí obrovský dalekohled.

„Tímhle sledujete nebesa?“ zeptá se.

„Ano,“ odpoví Jidáš.

Catan přitiskne oko ke kukátku a zahledí se na nebe. Něco málo uvidí, neví co to je. Navíc je to matné a rozmazané. Zklamaně odstoupí, myslel, že toho uvidí víc.

„Musíš počkat na večer, až se setmí. Pak toho uvidíš hodně,“ začne ho chlácholit Jidáš, když spatří zklamaný výraz v Catanově obličeji a očích.

„Opravdu? Tak to se sem musíme večer vrátit. Chci vidět, co je na nebesích,“ přejde Catan k jednomu ze stolů a vezme do ruky jeden ze svitků.

Rozvine ho a prohlíží si skicu na něm. Jsou tam zachyceny jakési zvláštní kulaté objekty. Některé větší jiné menší.

„Tohle je země, na které žijeme,“ ukáže Jidáš na jeden z objektů.

„A co to ostatní?“ zeptá se Catan.

„Podle svitků se znalostmi od ztracených civilizací jsou to další planety. Ale není dokázáno ani zjištěno, zda je na nich život jako na zemi. Obyvatelé těchto civilizací dali těmto planetám dokonce i jména. Tohle je Merkur, tohleVenuše, naše Země, za ní Mars, Jupiter, Saturn, Uran, Neptun a tady ta malá planetka je Pluto. V určitém období je prý Mars vidět i pouhým zrakem bez jakýchkoliv dalekohledů nebo nástrojů. Je jako červená tečka na obloze,“ vysvětlí Jidáš.

„To je neuvěřitelné. A co je to tady kolem Saturnu?“ ukáže Catan na zvláštní kola kolem Saturnu.

„Prstence,“ odpoví Jidáš.

„Aha. A koukám, že u některých planet jsou vykresleny různé útvary,“ zkoumá Catan svitek.

„To jsou měsíce různých planet. Třeba toto je měsíc Země. My ho na obloze vidíme jako bílý kulatý útvar. A prý obíhá kolem Země, proto ho lze spatřit jen některé noci. A tyhle velké útvary, to jsou hvězdy. My je vidíme jen jako malé tečky na obloze, ale ve skutečnosti jsou prý obrovské a hodně vzdálené, proto je vidíme tak malé. A tady ta největší hvězda je naše Slunce,“ řekne Jidáš.

Catan si s vyvalenýma očima a se zatajeným dechem prohlíží svitek a poslouchá Jidáše.

„Jak tohle mohli zjistit?“ zeptá se.

„To nevím. Ale jejich znalosti a vědomosti byly ohromující,“ pokrčí rameny Jidáš.

„To tedy ano,“ vydechne Catan.

„A teď už pojď. Vladimír nás volá k večeři. Na prostudování těchto svitků budeš mít celou věčnost,“ pousměje se Jidáš.

„Dobrá. Tak pojďme, přece nenecháme Vladimíra a Zbyňka čekat,“ zasměje se Catan.

Jidáš se také zasměje a oba vyjdou z astrnomické místnosti a sejdou do jídelny, kde už čekají Vladimír a Zbyněk.

„Co jste tam nahoře tak dlouho dělali?“ zeptá se Vladimír.

„Ukazoval jsem Catanovi studovnu a astronomickou místnost. Byl tím docela zaujatý. A také jsme si prohlédli Zbyňkův ateliér. Doufám, že to nevadí?“ pohlédne Jidáš na Vladimíra.

Vladimír přeloží Jidášova slova Zbyňkovi. Ten se jen usměje.

„Nevadí mi to. Catan může do mého ateliéru, kdykoliv bude chtít,“ řekne.

Jidáš se usměje a přeloží Catanovi, co Zbyněk řekl. Catan se usměje a pokývne Zbyňkovi na znamení souhlasu.

Po večeři se všichni rozejdou do svých komnat.

„Chceš jít už spát?“ zeptá se Jidáš, když se Catan začne převlékat do noční košile.

„Ne. Jsem sice trochu unavený, ale chci splnit svůj slib,“ odpoví Catan.

„Svůj slib?“ usměje se natěšeně.

„Ano. Slíbil jsem ti přece, že první noc v našem novém domově se ti cele oddám,“ otočí se Catan k Jidášovi a sklopí zrak.

Jidáš se v duchu zatetelí a už jen z představy, že s ním Catan ulehne a on ho bude moct osouložit, jím projede vlna nadšeného očekávání a touhy a chtíče a jeho úd ztvrdne a postaví se. Přistoupí ke Catanovi, jemně ho chytí za bradu a pozvedne jeho obličej.

„Vím, že jsi dal svůj slib, ale pokud ho nesplníš, zlobit se nebudu. Nechci na tebe tlačit a pokud se na to necítíš, tak ti dám čas. Jsem ochotný počkat, jak dlouho budeš chtít, dokud nebudeš připravený,“ zašeptá.

„Ale já chci. Jen mi slib, že budeš jemný,“ pohlédne na něj Catan.

„To budu. Budu jemný a něžný a budu dělat jen to, co budeš chtít. Pokud se ti nebude něco líbit nebo ti bude něco nepříjemné, řekni a já okamžitě přestanu,“ řekne Jidáš a jemně Catana políbí.

Catan se na Jidáše jemně usměje, vezme ho za ruku a dovede k loži. Lehne si a Jidáše stáhne na sebe. Jidáš se nijak nebrání, naopak podvolí se a zlehka na Catana nalehne. Znovu Catana políbí a začne ho rukama hladit po celém těle. Zatím přes oblečení. Catan jemně vzdychne a prohloubí polibek. Tohle je něco, co zná a trošku se díky tomu uklidní a uvolní. Přesto je pořád trochu nervózní. Natáhne ruce a začne z Jidáše sundávat košili.

Jidáš se odtrhne a sám si sundá košili. Catan si ho znovu přitáhne k polibku a začne si rukama mapovat známé území Jidášova trupu a paží. Jidáš se svými polibky přesune na Catanův krk a jednou rukou ho hladí po noze, od lýtka až po stehno. Vyhrne tím značnou část Catanovy košile. Catan Jidáše odstrčí, posadí se a natáhne ruce. Jidáš se posadí na paty a stáhne z Catana košili.

Nahý Catan si znovu lehne a Jidáš se nad něj nakloní. Znovu začne Catanův krk zasypávat polibky a jemnými kousanci, zatímco rukama hladí Catana po celém těle. Catan jemně vzdychá a sténá. Jidáš se svými rty postupně přesune na Catanův hrudník, kde se notnou chvíli věnuje laskání bradavek.

Odtud se přesune na břicho. Catan vyjekne, když Jidáš zajede svým jazykem do jeho pupíku. Poté se Jidáš přesune na Catanův podbřišek, který začne svými ústy něžně oždibovat.

„Prosím,“ vzdychne Catan.

„O co prosíš?“ zeptá se Jidáš ochraptěle.

„Vem mě do úst, prosím,“ zasténá Catan.

Jidáš se usměje a vezme Catanův úd do úst. Catanovy steny naberou na hlasitosti. Jidáš pohybuje hlavou a saje. Když zpozoruje, že Catan je úplně a zcela ponořen v rozkoši, nenápadně se natáhne pro lahvičku s olejem, kterou už před tím schoval pod matraci. Nakape si několik kapek na prsty a nenápadně je přiloží ke Catanovu zadečku. Jemně zatlačí ukazováčkem na Catanův vstup a opatrně ho vsune dovnitř. Catan sebou trhne a vylekaně se podívá dolů na Jidáše. Ten vyndá Catanův úd ze svých úst.

„Jen klid. Musím tě připravit, abych ti potom neublížil,“ řekne tiše.

Catan přikývne a znovu se položí. Opět trochu znervózní a navíc prst v jeho těle není zrovna moc příjemný, ale chápe nutnost a nezbytnost tohoto počínání. Jidáš znovu vezme jeho úd do úst. Začne prstem pohybovat dovnitř a ven. Po chvilce se mu podaří nahmatat jisté místečko uvnitř Catanova těla. Zlehka se ho dotkne a Catan sebou cukne a překvapeně vyjekne.

Jidáš přidá další prst a začne Catana roztahovat. Catan začne sténat ještě víc. Jidáš ho propustí ze svých úst a věnuje se pouze jeho zadečku.

„P-proč jsi pře-přestal?“ vydechne přerývaně.

„Protože by to tak skončilo moc brzo. Chci, abychom došli vrcholu ve stejnou dobu,“ zašeptá Jidáš, natáhne se a znovu Catana políbí.

Líbají se hluboce, vášnivě a hladově. Po chvíli Jidáš přidá další prst a všema třema pohybuje ven a dovnitř. Když se mu zdá, že je Catan dostatečně připravený, vytáhne je ven. Vezme si olejíček a potře jím svůj úd. Catan ho celou dobu nervózně sleduje.

„Připravený lásko?“ zeptá se Jidáš, když přiloží svůj úd ke Catanovu vstupu.

Catan přikývne a chytí Jidáše za ruku. Jidáš se usměje a zatlačí. Opatrně pronikne dovnitř a pomalu se sune dál do Catanova těsného tepla. Catan zkřiví tvář bolestí. Jidášův úd je mnohem delší než prsty a také ho víc roztahuje.

„Au,“ zasténá bolestně.

Jidáš zastaví.

„Jsi v pořádku? Mám přestat?“ zeptá se starostlivě.

„K-kolik zbývá?“ zeptá se Catan bolestně.

„Už moc ne. Jsem skoro tam,“ odpoví Jidáš.

„Pak to dokonči,“ řekne Catan.

„Dobře,“ šeptne Jidáš a znovu se začne sunout dovnitř.

Catan ztěžka dýchá a snaží se nemyslet na bolest z průniku. Konečně se Jidášova stehna dotknou oblin Catanova zadečku.

„U všech všudy, jsi tak úzký,“ zasténá Jidáš.

Catan jen ztěžka polkne. U všech bohů, jak se tohle může Zbyňkovi líbit? Jidáš se k němu skloní a začne jeho obličej zasypávat polibky. Zatím se nehýbá a snaží se Catanovi dát čas na přivyknutí. Vezme do ruky Catanův úd, který ztratil většinu své tvrdosti a začne pomalu pumpovat.

„Soustřeď se na tohle,“ zašeptá Jidáš.

Catan zavře oči a snaží se uposlechnout Jidášovu radu a soustředit se na příjemné pocity ve svém klíně. Jeho vzrušení začne opět narůstat a jeho úd opět ztvrdne. Zároveň s tím začne bolest v jeho zadečku povolovat až zmizí úplně.

„Já myslím, že můžeš,“ vzdychne.

Jidáš přikývne, pomalu se vysune a zase zasune. Catan stiskne zuby, stále je to nepříjemné a bolestivé.

Jidáš znovu zastaví, nechce Catanovi ubližovat.

„Prosím, pokračuj,“ řekne Catan, svému milému dopřát potěšení a rozkoš a zároveň to chce mít co nejrychleji za sebou.

Jidáš si ho přemění starostlivým pohledem, ale začne pomalu a opatrně přirážet.

Po chvíli se Catanovo tělo přizpůsobí a bolest pomalu odezní. Když Jidáš již nespatří žádné stopy bolesti, pozmění úhel a začne přirážet rychleji.

Catan slastně zasténá. Tím, jak Jidáš pozměnil úhel přirážení, se každým pohybem otírá o citlivé místečko uvnitř a působí tak Catanovi obrovské pocity rozkoše a slasti.

Oba vzdychají a sténají a užívají si spojení jejich těl. Oba touží být spolu spojeni navždy, ale nakonec po chvíli oba vykřiknou a dosáhnou vrcholu. Catan vystříkne na své břicho a Jidášovu ruku a Jidáš vystříkne své semeno do Catanova zprzněného nitra.

Jidáš vytáhne svůj úd z Catanova těla, následovaný tenkým bílým pramínkem. Lehne si a přitáhne si těžce oddechujícího Catana do náruče.

„To-to bylo...“ lapá po dechu Catan.

„Úžasné,“ dokončí Jidáš.

„Ano,“ usměje se Catan.

Sice ho bolí zadek a sem tam ho píchne v podbřišku a ráno se přidá i bolest z namožených svalů, ale je šťastný, že spojil s milovaným člověkem v tom nejintimnějším a nejdůvěrnějším aktu, jaký existuje. Šťastný, spokojený a uspokojený a s úsměvem na tváři se ponoří do říše snů.

5
Vaše hodnocení: Žádné Průměrné hodnocení: 5 (hlasů: 3)
Detailní hodnocení není k dispozici.
Hodnocení:
5/5
- Komentářů: 15
Nespomínam si, že by som sa niekedy tak bál a zároveň sa bezhlavo vrhal dopredu...
Hodnocení:
3.8/5
- Komentářů: 13
Moje narození byl jeden velký omyl. Když jsem byl narozen, umíral jsem kvůli...
Hodnocení:
4.9/5
- Komentářů: 6
Hazuki Studená. Ten lezavý chlad a děs, který svírá srdce do ledových spárů...
Hodnocení:
4.6/5
- Komentářů: 10
„Vážně odcházíš?“ vyhrkl jsem. Můj hlas nepříjemně prořízl ticho, které v ...