So, 05/02/2022 - 18:17
7

Věnování: 
pro Svět

A zase prší. Nejdřív pár kapek, později průtrž jako z velké konve. Každý člověk na náměstí prchá a schovává se pod jakoukoliv věc, co by jim ušetřila mokré šaty a zplihlé účesy. Až na jednu osamocenou osobu. Chlap přede mnou bez ohledu na počasí dál seděl na volné lavičce a cpal se svým dnešním těžce vybojovaným obědem. Dnes bylo u popelnic dost narváno, takže jsem se nedivil. V jistém ohledu jsme si podobní. Přesněji, to co děláme je podobného rázu. Oba se dereme dopředu, abychom měli co do huby, a kvůli tomu jsme oba schopni zabít.

 

Hm, možná bych s ním mohl přeci jenom hodit řeč.

Já bych se svěřil a on by se svěřil mně. Férový obchod.

 

Asi by se divil, co jsem zažil a já bych se nejspíš divil taky. To bez debaty. Každý styl života je přeci zajímavý a každý je těžký svým vlastním způsobem. Takováhle filozofická zamyšlení mě většinou míjí, ale teď přitom pozorování podzimního počasí, na které vůbec není čas, se to prostě ve mně samo zrodilo. A na sekundu všechno pohltilo.

Možná k tomu přispělo i momentální rozpoložení mého srdce, které teď splašeně bilo pokaždé, když mi zavibroval mobil. Bože, snad jsem se do toho sexy blonďáka nezamiloval. Sice by mě to moc nepřekvapilo, ale jisté to prozatím nebylo. Z hlediska mojí hlavy ještě určitě ne. Ale moje péro samo sebou tvrdí něco jiného. A ne není to dvojsmysl. Tak napůl, protože tvrdnu.

Po těch pár tipech, co jsem dal Cincovi alias Aronovi, na to aby si hrál na mstitele, jsem se necítil nijak zvlášť dobře. Proto jsem to Adamovi chtěl nějak vynahradit. Přemýšlel jsem docela dlouho a pořádně, než mě napadla parádní bomba. To se mu určitě bude líbit a mě koneckonců taky.

Déšť už skoro ustal a já se s pohledem na bezdomovce vydal lehkým krokem od kmene dubu ven z parku. Samozřejmě jsem na devadesát procent věděl, že proti Cincovi nebude mít Adam žádné větší problémy. Takže jsem si byl vcelku jistý, že na dalším zasedání vrahounů bude naše nábožná kurvička chybět. Přesto ve mně maličká obava zůstala. Nedokázal jsem se jí úplně zbavit ani potom, co mi od blonďáka přišla sms, že se o něco zdrží. Hlodalo ve mně něco, co připomínalo svědomí, ale to to určitě nebylo. Spíš mě okousávala nějaká mořská ryba, co mi měla připomínat, že na svém Adámkovi něco opravdu nefalšovaně miluju. To ale sakra nemusela dělat. Věděl jsem moc dobře, co na něm miluju ze všeho nejvíc. A to jeho výstavní prdelku. Jen na to pomyslím a skučí mi v klacku.

A co když Adámek potrestá mě? Ale jako za co že? On jde pěkně pozdě.

Už mě studí zadek a koule. Možná není od věci vylézt už z vlažné vody a zabalit se do županu. Stejně mě nejspíš bude chtít v měkké postelní přikrývce. Nebo bych měl přejít do útoku a povalit ho na tu sexy barevnou pohovku. Ta si o to prostě říká. Tak jo. Budu nejdřív zlej a potrápím jeho libido. Super plán. Už aby přišel a mě přestaly vířit v hlavě úchylný nápady, jak ho co nejlíp ojet.

Kurva Adame, ať už si tady!

Upřímně, tak dlouho jsem zase čekat nemusel, jelikož se za méně jak deset minut přiřítil do hotelového pokoje a oddechoval jako parní válec Titaniku. To mě jen víc nažhavilo a bez jediného slova spustil svůj ďábelský plán. Mňamky péro!

Potom, co jsem mu ho výstavně vykouřil a Adam mi za odměnu pokropil obličej, byla na řadě moje bomba. Shodil jsem jedním máchnutím ručník z boků a postavil se do jeho chtíčem zalitého zeleného pohledu. A mám tě.

„Kam mě chceš?“ Zeptal jsem se a prohrábnul si ještě trochu vlhké temné vlasy. To na Adama mělo jasný účinek, a bez řečí si sundal kalhoty. Bože, je na vostro! Blesklo mi pravou hemisférou a polknul. Pak si kleknul na sedačku a vystrčil na mě svou rozžhavenou růžovou díru. Rukama si zmáčknul půlky, roztáhnul je a hlavu zabořil do opěradla. Kousnul jsem se do ruky, aby neslyšel můj sten, když jsem to celé představení sledoval a tvrdnul. Přiklekl jsem k němu za další minutu, kdy mě sváděl jen tím, že si masíroval půlky, a naráz přirazil až na úplný konec jeho království.

...

O pár vteřin později už to šlo rychle, ani jeden z nás nic nepředstíral. Proto byla poloha na koníčka dobře zvoleným začátkem. Mohl jsem do Adama bušit bez přestávky a vůbec nemít strach, že by se po mě nespokojeně ohnal kudlou. Naopak, boky nechal po celou dobu hezky vysoko a každej pátej příraz mi šel naproti. Mlasklo to pokaždé, když to udělal. A že měl sakra super sexy načasování. Kvůli tomu jsem se málem předčasně udělal. Naštěstí jsem párkrát zadržel dech a vyhnul se tak ukončení téhle nádherné hry na, kdo dřív vypadne ze sedla býka. Neměl jsem v úmyslu skončit jako první, ale s narůstajícím časem mi postupně začal docházet dech. Když jsem si udýchanou tvář položil na moment na Adamovo rameno, všiml jsem si koutkem oka, že se šklebí. Ten hajzl! O tohle mu šlo!

Kousnul jsem ho naštvaně do krku a olíznul ušní lalůček. „Tak snadno to nebude.“

„Mám ještě eso v rukávu,“ zašeptal Adam, otočil ke mně svojí tvář a políbil mě do kraje úst. Tohle není fér sakra! Naklonil jsem se blíž a polibek prohloubil. Tohle mě bude stát výhru. Věděl jsem to, ale už mi to bylo jedno. Musel jsem ho takhle mít. V téhle poloze. S těmihle ústy.

Stačilo dvakrát dovnitř ven a opravdu jsem se udělal a to ve velkém stylu. Vlna uspokojení byla větší než posledně a tak jsem se posadil na pohovku, kde Adam oddechoval v kočičím klubíčku. Úžasný, jak náš sex zvyšuje svůj level. Ještě tak dvakrát a povezou mě po finálním střiku na pohotovost. Ale za mě hezká smrt. Byl bych nadmíru spokojenej, kdyby v mojí kartě stalo, umřel při super sexu. Možná bych to chtěl i na náhrobní kámen, by mi záviděli živí i mrtví. Výdech sakra.

„Doufám, že nekončíš?“ Otázal se blonďák a posadil se vedle mě. Sundal ze sebe tričko a úplně nahý přešel místnost k vozíčku s alkoholem. Nalil si do sklenky jin a jemně ho do sebe kopnul. Koukala na mě, při jeho otázce, sice jen jeho růžová prdýlka, ale i tak se mi postavil. Dost tomu pomohlo, že mu po stehnech stékala pravá životodárná tekutina. Olíznul jsem se, přešel jsem k němu a natlačil svoje tělo k jeho. Objal jsem ho kolem boků a začal ho líbat na ramenu. Přesunul jsem se polibky až na jeho krk, kde jsem se zdržel a taky si kousnul. Celou dobu Adam spokojeně bručel a vzdychal. Nebyl jsem jedinej, komu se vysunula plošina. Ušklíbnul jsem se a na péro se mu rozhodl nesáhnout.

„Přesunem se do měkkého.“ Navrhnul jsem a Adam přikývnul. Odložil klenku zpět na pultík a následoval mě do ložnice. Tam jsme si lehli těsně k sobě a začali se líbat. Tentokrát jsem nespěchal a jen mu tak přejížděl rukou po stehně, zatímco druhou jsem mu hladil narůžovělou tvář. Netrvalo to však dlouho, Adam ukončil polibek, ušklíbnul se a vyskočil na mě. Nedokázal jsem se neculit, když mi svoje péro otíral o bradavky. To už jsem ale masíroval jeho zadek a vrazil mu dovnitř dva prsty. Začal se na mě pohupovat a přivírat slastně oči. Jo, za moment bude úplně mimo mísu. A já si tentokrát užiju sladkou výhru. A jeho zadek. Sklonil se, rychle mě kousavě políbil a donutil mě vytáhnout prsty ven. Pak se nadzvedl a zasunul moje péro sám. Asi už nedokázal čekat. Když já ho tak rád zlobím. Přivřel jsem tmavé oči a nechal pocit blaha natéct do všech buněk. Promnul jsem Adamovi boky a chtěl ho mírně nadzvednout.

 Už jsem se nadechoval k jeho jízdě, když v tom mě jeho pravá ruka zabijácky chytla pod krkem!

.

„Nechceš mi něco říct, Wille?!“ Zeptal se ledově a jeho stisk nabral na sile. Teď vážně ztrácím dech.

„Musíš… být… konkrétní…“

„Fanatickej psychopat.“

„Myslíš… Cinca? Co…“

„Nezkoušej to, Willieme!“

„Fajn…Byl jsem… to já… stačí…?“

„A dál?“ Nepovolil a dal mě propichoval zeleným pohledem.

„Prdele,… už… už to věděl jasný…“ Prsknul jsem a zamračil se taky. Adam ale nehodlal ustoupit.

„Od koho?“

„Měl… nějaký podezření… A pak mu… něco naznačil Dos,“ odpověděl jsem přidušeně. O dvě sekundy později jsem cítil, jak stisk mírně povolil. Ruka furt zůstávala.

 

„Tři otázky, dle kterých tě zabiju nebo ošukám.“ Jenom jsem přikývl a udržoval si pevný sebejistý výraz. Co na tom, že jsem napůl lhal. Tohle bude určitě rodeo. Adam si mě prohlížel a analyzoval každý tik obličeje. „Znáš jméno Dose?“

„Jo.“ Přivřel jsem ledově oči. Já znám každýho, rád toho zneužívám. Naznačil mi lehkým zmáčknutím krku, ať pokračuju. Moc se mi nechtělo, ale když už to přišlo. „Marks. Lesley.“

„Proč si mi to neřekl?“ Přeloženo jako proč si mě nevaroval? Bylo jasný, že nechtěl, aby to vyznělo naivně a poníženě. Mě to ale zahřálo u srdce. Sladký, jak moc mě chce a pere se sám se sebou.

„Zbytečně riskantní sms… Děje se nám to pořád. Navíc vím, že by tě nedal.“

„Nebyl to problém. Což si odhadl, parchante.“

„Třetí?“ Otázal jsem se a cítil, jak mi škube v péru. Už to musím popohnat. Musel to pocítit taky, protože se zlostně ušklíbnul a nenápadně se zhoupnul v mém klíně. Neměl jsem odvahu zakrýt si pusu a tak jsem nahlas vzdychnul. Líbilo se mu to, to se v jeho zelených očích přečíst dalo. Ten zbytek, jako jestli přežiju už ne.

Dos nemá šestej smysl. Jak to mohl zjistit?“ Ta otázka mě moc nepřekvapila, ale odpověď jsem neměl vůbec připravenou. Snažil jsem se nekousat do rtu a odpovědět se zbytkem mojí grácie.

„Asi načapal Stona, jak tě zoufale hledá.“ Upřímnost nadevše. Teď nebo nikdy bylo zapotřebí vytasit se ze svým trumfem. I když na Adama jsem ho použít nechtěl.

 

Tu změnu v obličeji jsem zaznamenal pomalu, ale přece tam byla. Jakoby změnil barvu očí na temnou zelenou. Polknul jsem a cítil bolest na temeni hlavy, kde mě chytil prudce za vlasy!

 

„Si vážně třída ve sbírání informací, Willieme.“ Skoro jak když mi to řekl někdo jinej. „Vysvětluj.“

„Teoreticky… jsem zaměstnaný… jako detektiv, Adame.“

„Stoneův kolega Harrison. Psal si mu nedávno o pomoc se zásahem.“ Poznamenal Adam a bylo znát, že je naštvanej sám na sebe, že si tohohle detailu ve shodě jmen nevšiml dřív.

„Přesně…“ řekl jsem přidušeně. „Ty mu sleduješ mobil?“ Odvážil jsem se asi moc, jelikož mi dal ránu mezi prsa! Zakašlal jsem a pochopil. Stone je Adamova srdcovka. To zabolí.

 

„To není tvoje věc. Máš jinou úlohu v mém příběhu.“ To mě zahřálo u srdce. Mám naději na alespoň jednu tvou srdeční komoru. Určitě mi trochu zrudla tvář.

„Cokoliv…“

„Poslední šance, Willieme Harrisone,“ oznámil a pustil můj krk. Zhoupnul se a nasedl na mě tak hrubě, že jsem bolestně zavil. Pak se dotknul mích bradavek a stiskl je. „Vyhýbej se Stoneovi.“

„Proved-ahm…zátah a… šlus…ahm…“ zavzdychal jsem a chytil mu ruce za zápěstí. Šklebil se s ďábelsky vzrušující jiskrou v očích a po dlouhé době spojil naše rty. Šel si hladově za svým a já se mu podvolil. Stejně chci to co on.

 

„A teď mě ošukej!“ Zavelel a já ho rychlým hmatem dostal pod sebe a začal přirážet. Tohle je tak úžasně vzrušující sex s příchutí zabíjení, až se mi z toho motá hlava blahem. Už aby bylo třetí kolo. A pak páté. Uf, čtvrté bude zřejmě na dvě části. Nezapomněl jsem, nebojte. A pak ráno, bude peklo. Peklo s vysvětlováním všeho, kde a co dělá Adam se svým výstavním zadkem.

Dodatek autora: 

Hojky. Po dlouhé odmlce jsem se konečně dokopala k dalšímu dílu, kterej už byl sepsanej částečně na papír, ale opisovat se mi nechtěl dlouho... jsem lenoch :-D Taky chtělo doladit pár detailů, který jsem zapomněla a musela si tak číst vlastní příběh, abych je našla. Teď už mám raději osnovu, tak snad nezapomenu zase... Přesto si ho užijte :-P

5
Vaše hodnocení: Žádné Průměrné hodnocení: 5 (hlasů: 4)
Detailní hodnocení není k dispozici.
Hodnocení:
5/5
- Komentářů: 3
Ležel mu v náruči a tiše oddechoval. Oba byli zmožení po předešlé noci....
Hodnocení:
4.9/5
- Komentářů: 4
Tak fajn. Bude to znieť otrepane, no keby mi niekto niekedy povedal, že ja -...
Hodnocení:
5/5
- Komentářů: 22
Zaparkoval jsem kolo před květinářstvím a rozdával úsměvy na všechny strany...
Hodnocení:
4.8/5
- Komentářů: 3
>Svítilo slunce, byl však smutný den. Bylo teplo, vítr si pohrával s větvemi...