Pá, 02/02/2018 - 10:47
7

„Hej Armine, pamatuješ si naše poslední chvíle?" zeptal se muž s plačící tváří. Vypadalo to, že čeká, až mu někdo odpoví.

O NĚKOLIK TÝDNU DŘÍVE

„Opravdu je mi dobře,“ zamumlal už posté Armin.
„Ano, sice mi to říkáš už posté, ale nevypadáš nejlépe,“ starostlivě odvětil Christian.
„Ale opravdu mi je dobře. Jen jsem trochu ospalý,“
„Dobře tak si jdi odpočinout,“ zašeptal Christian a políbil ho na spánek.
„Dobrou noc,“ zamumlal vyčerpaně Armin.
„Dobrou prdelko,“ popřál Christián a zasmál se Arminovu naštvanému pohledu. Když Armin vyšel nahoru, pouze si povzdechl. Poprvé lhal Christianovi. Ale on musel, protože by ho pravda hodně ranila.

TÉHOŽ DNE RÁNO:

„Pane Woodsi, je mi to moc líto, ale bohu…," nestačil doříct doktor.
„ Kolik?“ zašeptal Armin.
„Já…já.,“ doktor nevěděl co říci.
„Tak kolik?“
„Maximálně dva týdny,“ prohlásil smutně doktor Argent.
„Dobře,“ zavřel oči Armin, „děkuji za upřímnost, na shledanou."
„Na shledanou,“ odpověděl doktor. Když vyšel Armin, z ordinace už na něj čekal jeho milovaný Christian.
„Tak co? Jsi už v pořádku?“ strachoval se.
„Ano, ale ještě bude pár týdnů trvat, než se začnu plně zotavovat,“ zalhal poprvé svému příteli.
„To je úžasné!“ zvolal Christian a políbil Armina na ústa.

ZPÁTKY DO PŘÍTOMNOSTI:

Armin ležel na posteli a celý se třásl. Byla mu zima, hrozně špatně se mu dýchalo a cítil, že má horečku.
„Broučku?“ zavolal Christian a chvíli čekal, než mu někdo odpoví. Nikdo mu však neodpověděl, tak se vydal nahoru podívat. Když otevřel dveře, zamrazilo ho. Jeho brouček ležel na posteli a celý se třásl.
„Armine? Bože co se děje?“ zpanikařil Chris.
„ T..T..oo je dd..obrý," zablekotal Armin.
„Ne očividně není. Jedeme do nemocnice.“
„Nnee.. říí..ka..l jseem t.ti, žže tto b…ude chv…íli tr..va..t.“
„Ale tohle je ..“
Nne. V ppoh..odě.“
„Dobře, tak já si k tobě lehnu ano?“ navrhl Christian.
„Jj-o,“ zamumlal Armin.
Christian na nic nečekal a vlezl si k němu do postele. Přitáhl si ho do náruče a přikryl se i s ním dekou. Armin se uvolnil a bylo mu o trošku lépe. Christian ho nádherně hřál a jeho bušící srdce bylo pro něj jako hudba, kterou velmi rád poslouchal. Spokojeně zavřel oči a za několik málo minut usnul.

Christian sledovala Arminovu spící tvář a při tom přemýšlel nad jejich životy. Byly spolu už 13 let. Dohromady se dali, když bylo Arminovi 16. V 19 zjistili, že je nemocný, ale nikdo netušil co mu přesně je. Poté následovaly různé testy, léky, pokusná antibiotika a tak dál. Avšak štěstí se na ně jednou zase otočilo. Jeho miláček se konečně uzdraví. Byl nesmírně rád a děkoval všem bohům, že ho vyslyšeli a uzdravili.
Okolo druhé ráno Christana vzbudil rachot a kašel z koupelny. Zkontroloval místo vedle sebe, ale Armin byl pryč. Svítilo se z koupelny a tak urychleně vstal a šel se tam podívat. Jeho brouček byl ohnutý přes záchod a zvracel.
„Armine, to je v pořádku. Vše je v pořádku,“ konejšil ho a hladil mu záda.
„Pro..mi..ň.., žže j.sem tě vz…budil.
„V pořádku, miláčku v pořádku. Jen klid.“
 Seděli v koupelně asi dvacet minut, než Armin opět usnul. Chris si povzdechl a zvednul ho ze studené země, jemně ho přenesl do postele a zabalil okolo něj deku.
" Bože co mi to děláš," zašeptal, vtiskl mu polibek do vlasů a taky usnul.
Ráno bylo pro oba peklo, nejenže byli nevyspalí, ale také měli hlad, ale ani jeden se nepřinutil vstát, aby udělal snídani. Po deseti minutách už to opravdu nevydrželi a tak se oba zvedli a došli dolů do kuchyně.
„Vidím, že je ti opravdu dobře,“ zasmál se Chris, když si Armin přidával osmou palačinku.
„Já ti to říkal, jenom prostě ještě teď na začátku budu mít tyto stavy,“ usmál se na něj Armin.
„To je dobře. Včera jsi mě pořádně vyděsil.“
„Já vím, promiň.“
„Hej, tady není nic za co by jsi se musel omlouvat," zamračil se Christian a objal svého broučka okolo pasu.

O PÁR DNÍ POZDĚJI:

" Armine, tohle už není normální. Pořád zvracíš a včera si kašlal krev," pochodoval po pokoji Chris a snažil se přijít na to, co má dělat se svým paličatým přítelem.
„Říkám ti, že jsou to pouze poslední dozvuky a..,“ nestačil doříci, protože ho zachvátil další záchvat kašle.
Chytil se za ústa a hrudník, který ho bolel, jako kdyby mu někdo do něj dělal díru. Když jeho záchvat pominul a on se lehce uklidnil, všiml si, že má na rukou krev. Christian vstal, vzal si kapesní a začal mu něžně otírat krev z koutků úst.
„Je mi dobře. Opravdu," zamumlal Armin, svalil se unaveně do Christianovy náruče a okamžitě usnul.

Jenomže nic nebylo v pořádku. Arminovi záchvaty se stupňovaly a den ode dne byl slabší a slabší až nakonec nedokázal vstát sám z postele. Christian se o něj pozorně staral a ujišťoval se, že mu vůbec nic nechybí. Ale ani on nebyl z oceli, a když se šel koupat, tak plakal jako malý kluk, protože ho děsilo co se děje s jeho milovaným. Často byl frustrovaný z toho, že nemůže nic dělat a tak si chodil zaběhat, aby tu frustraci dokázal snést. Nikdy však neběhal dlouho nebo někam daleko.
„Broučku chceš něco,“ zašeptal Chris, Arminovy do vlasů. A něžně jej líbnul na spánek.
„Ne, nic nepotřebuju. Stačí, když jsi tu se mnou,“ Zamumlal potichu Armin a jemně se na svého partnera usmál.
„Miluju tě.“
„Já tě miluju víc. Chrisi, děkuji ti za vše. Nejenom teď, ale za celých 13 let co jsme spolu prožili. Byl jsem opravdu šťastný. Děkuji ti, za tvoji lásku a něhu. Jsi úžasný člověk a já tě moc moc miluju,“ pronesl potichu Armin, „ Chrisi ty pláčeš?" zašeptal pobaveně.
„Kdo by brečel, ty hloupý,“ rychle si utíral oči Christian.
Armin se na něj zašklebil a nastavil pusu. Chris mu s radostí vyhověl a vlepil mu pusu a znovu mu zašeptal ty dvě slůvka.
„Dojdu ti pro něco na zub,“ vstal z postele a sešel dolů do kuchyně.
Chvíli jen tak stál v kuchyni a plakal, pak svojí lásce oloupal a nakrájel jablka. Mezitím nahoře naposledy vydechl mladík, který v posledních dnech života, prožil tolik lásky a péče, že málem puknul štěstím, ale také prožil tolik utrpení, bolesti, mučení, že by to nepřál ani svému nepříteli. Jeho poslední myšlenka byla na chlapce dole v kuchyni. Z očí mu vyteklo pár slz než jeho srdce naposledy zabušilo.
„Armine, doufám, že ty jablka sníš, protože jsem se říznul, když jsem je krájel,“ zamumlal naštvaně Christian.
„Armine?“ zeptal se, přešel k posteli a snažil se probudit svého milého.
„Hele, tohle není vtipné,“ pokusil se ho probudit ještě jednou.
„Ne, ne, ne. Vstávej, Armine, slyšíš? Vstávej. Říkal si, že jsi zdravý, že je ti dobře, že….že mě miluješ. Tohle mi nesmíš udělat." Poslední větu zašeptal a svezl se na kolena, pořád se díval na nehybného mladíka a cítil, jak mu po tvářích tečou slzy.
Snažil se najít nějaké známky života, ale bylo pozdě jeho milovaný už nedýchal. Christian začal křičet a brečet zoufalstvím. Klečel před postelí, houpal se dopředu a dozadu, a usedavě plakal. Jeho žal momentálně převzal kontrolu nad jeho tělem a on se zmohl jen na tiché výčitky tam nahoru a pláč. Po půl hodině pláče zavolal do nemocnice a snažil se jim vysvětlit, co se stalo, jenomže pokaždé, když se konečně uklidnil, začal nanovo plakat. Operátorka mu řekla, ať nezavěšuje, že si ho najdou pomocí GPS. O dvacet minut později z jejich baráku bylo vynášeno tělo, které doprovázel naříkající muž, který odmítal odejít od těla. Za týden, ve kterém Chris prožíval noční můru, byl pohřeb. Chrisitan s nikým nemluvil, pouze seděl před rakví, plakal a všechny ignoroval. Po pohřbu ho vyhledal Arminův bratr Alecto.
„Chrisi, nebuď tak smutný. Můj bratr by si nepřál tě vidět takhle zničeného,“ snažil se ho uklidnit, ale mělo to spíše opačný účinek. Christian se naštval a jednu mu vrazil. Alecto to neustál a upadl na zem.
„Ty, mi neříkej, co by chtěl a co ne. Od té doby co jste zjistili, že je gay, jste s ním zpřetrhaly všechny vazby, a i když byl v nemocnici, po prvním záchvatu, jste se o něj nestarali. Nikdo z vás nepřijel,“ s tím odešel z pohřbu.
Doma se skácel se na podlahu a znovu se rozplakal. Naivně si myslel, že když otevře dveře, přivítá ho jeho přítel s něžným polibkem a objetím. Byl tak naivní. Nic už nebude stejné. Uběhly dva týdny, ale pro Chrise to byla věčnost. Byl ošklivý den, když se Chris vydal na hrob svého milovaného. Koupil lilie, protože věděl, že je Armin miluje. Došel na hřbitov a zastavil se u náhrobku s citátem: „Milovat je ta nejkrásnější věc na světě.“
„Promiň, že jsem se nezastavil hned, ale měl jsem trochu depresi, ale teď už je to v pořádku,“ usmál se něžně.
„Miluju tě, ani nevíš jak moc. Strašně tě miluju a chybíš mi.“
„Hej Armine, pamatuješ si naše poslední chvíle?“ zeptal se muž s plačící tváře.
Vypadalo to, že čeká, až mu někdo odpoví. Ale nikdo mu neodpověděl, nikdo už mu nikdy neodpoví. A to byl ten zlomový bod. Christian si vytáhl pistoli z kapsy, zašeptal ty dvě krásná slůvka a zmáčkl spoušť. Rána se rozléhala po celém hřbitově a pak už jste jen mohli vidět padající tělo.

BONUS:
Chris se probral na nějaké louce. Chvíli se rozhlížel okolo, než ucítil ránu na hlavě. Rychle se otočil, aby viděl, kdo ho uhodil. Za ním stál uplakaný a nahněvaný Armin.
„Ty idiote, proč jsi to udělal?“ plakal a mlátil ho do hrudi. Chris byl zkamenělý.
Proč, proč? Měl jsi celý život před sebou,“ mumlal dál Armin.
„Bože miluju tě, tak moc tě miluju a život bez tebe není život," prohlásil Chris, objal ho a vášnivě políbil na rty.
„Taky tě miluju a moc.“

Dodatek autora: 

Moje prvotina. Snad se bude líbit.

Hodnocení: 
4.583335
Průměrné hodnocení: 4.6 (hlasů: 12)
Detailní hodnocení není k dispozici.
Hodnocení:
4.9/5
- Komentářů: 12
Z přípravny krmiv pro koně vyšel vysoký, modrooký mladík, který svým oblečením...
Hodnocení:
4.9/5
- Komentářů: 18
Pred štyri a pol rokom.....   „Parkovanie mimo vyhradeného...
Hodnocení:
4.7/5
- Komentářů: 25
Mimoděk jsem se rukou dotkl stolu a přejel po něm prsty. Na bříškách mi zůstala...
Hodnocení:
5/5
- Komentářů: 14
Stinná zákoutí tisového háje - Kapitola 1 Bez komplikací by to nešlo!...