Čt, 14/01/2016 - 19:50
9

Drahý Marku,

 

Já nemůžu.

Promiň.

 

Rico.

 

Mark odložil lísteček na stůl a zhluboka si povzdechl. Věděl, že Ricovi možná rupnou nervy a vycouvá. Že zmizne, vlastně jako pokaždé, když se zrovna nedařilo. Stejně se pokaždé zase vrátil. Ale... že se rozloučí až tak krátkým vzkazem připnutým na dveře ledničky, to už statného instruktora thajského boxu docela namíchlo.

 

Děláš si prdel?! Drahý Marku. Drahý. Kdybych ti byl drahý, tak mi kurva nezdrhneš den před svatbou, kreténe! ulevil si v duchu.

 

Někdy toužil, aby nebyl boxer. Pak by se mohl na všechno vybodnout a zlít se. Ale tvrdá pravidla životosprávy, která na sebe uvalil, mu nedovolovala požít alkohol v míře větší než malé. Místo nedokončené lahve vína z večera proto sáhl po mobilu. Věděl, že volat Eurikovi nemá cenu. Když se takhle vypařil - a že to svého času dělával pěkně často, nezvedal telefon. A vracel se pozdě v noci, ve zmuchlaném oblečení, a unavený. Marka zaplavila vlna žárlivosti. Na Diega. Protože chcete-li sehnat Eurica Luího Santo de Castra, musíte volat Diegu Fosterovi.

 

Jako vždy při pomyšlení na vysokého policejního inspektora se v Markovi vzedmula neskutečná zášť a vztekle natřískal na obrazovce smartphonu jeho číslo. Opsal si ho od Rica… potají. Zatímco mu mobil vytáčel u ucha, mohutný muž horečnatě přemýšlel nad podezřele pevným poutem svého milence s jeho starým přítelem.

 

Znal se s ním déle než s Markem. Pro radu chodil k Diegovi, a ne za Markem. Často se s Diegem svezl z práce, trávíval večery s Diegem, Diego ráno přivážel tašky s krámy, co u něj Rico zapomněl. Chodili spolu na kafe. Diego měl Rica nonstop, a aby to nebylo málo, měl i papouška jménem 'Rico'.  Náhoda? Mark si to nemyslel.

 

Na druhou stranu, i když se právě vrátil od Diega, měl jeho brazilský milenec apetit jako tygr. Při sexu křičel "Marku!" a ne "Diego!" což taky bylo jeho jediné štěstí, protože jinak by skončil na úplně jiném lůžku než jejich dvojposteli. Na nemocničním, například. I když Mark pochyboval, že by Rica kdy dokázal uhodit. Jednou. Jednou mu kdysi jednu vrazil, omylem, a následoval úžasný sex na usmířenou.

 

***

„Marku? Hej, tady Rico... Hele fakt mě to mrzí, ale dneska přijedu zas pozdě…," dál se nedostal. Mark si nepamatoval, jakými všemi jmény svého drahého počastoval, a než práskl mobilem o stůl, bylo mu to i jedno. Pak svých slov litoval. Co Rica v práci povýšili, vstával se sluncem a vracel se dávno po jeho západu. Skoro se neviděli a jejich milostný život se odstěhoval za dinosaury. Ricovi určitě chyběl americký boxer stejně, jako brazilský manažer jemu.

 

No… byl pátek. Zítra měl volno a tak mohl na Rica počkat. S pizzou a omluvou za ta hrubá slova. Ručičky hodin se pomalu sunuly k půlnoci, Mark se na gauči pomalu sesouval do pololehu a upadal do snu.

 

Byl to sen, protože kolem něj poskakovala husa ve fraku a tenkou holí v křídle. Motala se mu pod nohy, pošklebovala se a tu a tam ho přetáhla hůlkou.
„Ano, pane! Jste hlupák! Naivní hlupák. Rico tě nemiluje. Jsi jen bokovka."
Mark se po huse ohnal, ale ona jen uskočila, zatočila kloboukem - teď měla najednou klobouk - klepla jej přes prsty a pokračovala v krutém duševním týrání.
„Ale no tak, nic si nenamlouvej. Na Diega si přece čas udělá, ne?"
Mark se po ní opět ohnal a tentokrát se jeho pěst zaryla do něčeho hmotného a teplého.

 

Až pak si uvědomil vůni dávno vychladlé pizzy a fakt, že místo snové husy srazil k zemi svého milence. Chtěl se omluvit - ale sen, pozdní hodina, vychladlá pizza a možná i jeho hrdost mu v tom zabránily. Zvedl se do sedu.
„Jdeš brzo."

Jo, byla to podpásovka, ale naštvaný Mark byl pěkně protivný Mark. A že ho vytočila husa a ne kučeravý beran, to mu seplo až po chvilce. Povzdechl si.
„Promiň, musíš bejt unavenej. Běž se vysprchovat, já to tu zatím sklidím."

 

Rico se na nerudnou omluvu zrovna dvakrát nevážil.
„Dobrý. Zasloužil jsem si to," zasyčel, zvedaje se z podlahy. Mark, sklízejíc připravené skleničky, se na něj nepodíval, ale cítil, jak ho propaloval pohledem, slyšel jeho rázné kroky a naštvané přibouchnutí dveří. Znova si povzdechl. Nebyl násilník, ale kvůli své vlastní nejistotě a pýše teď vypadal jako naprostý grobián a hajzl. Nakonec boxer trucoval spíš kvůli nedostatku svého taktu než kvůli pozdní hodině Ricova  návratu.

 

Naštěstí, naštěstí byl Rico ten lepší. Mark si nevšiml, kdy se k němu jeho drahý Tarzan připlížil a objal ho zezadu, přitisknul své široké plece na Markova záda a nabídl smír, přestože měl plné právo se na boxera zlobit. Hnědovlasý muž v duchu kroutil hlavou. Jak, se svojí výbušnou, žárlivou, protivnou povahou, získal tak skvělého přítele? Ať mu Eurica přihrála jakákoli božská entita, Mark jí ze srdce děkoval.

 

Oddechl si úlevou a uvolnil se. Tohle mu chybělo. Ricova holá kůže a silné paže.

„Promiň," konečně ze sebe dostal, „že jsem tě uhodil, a že jsem takovej syčák."

Jemně se vymanil z milencova objetí, aby ho sám mohl sevřít do svěráku. Rico se na něj v mžiku nalepil, ruce opět kolem boxerova pasu.

„Vždyť víš, že tě i tak miluju," usmál se lehce, přestože černé oči se již kalily touhou. Miloval Markova medvědí objetí a nedobrovolná abstinence zážitek ještě prohlubovala. Zavzdychal, když ve vlasech ucítil hrubé prsty a hladově přijal jemný polibek na usmířenou.

 

Na rozdíl od jeho předchozích dvoumetrových milenců byl Euriko zhruba stejně vysoký jako Mark, což boxerovi nesmírně vyhovovalo. Nemusel se zdvihat na špičky, aby si užil hebké síly tmavých rtů a sladkou příchuť sezamové tyčinky. Mohl ho po libosti ožďubávat, uhýbat nedočkavým pokusům o hluboký polibek, jemně sát a pořádně skousnout. V těchto chvílích slasti vyplývala na povrch Markova sadistická stránka osobnosti. Zatímco Rico byl téměř okamžitě rozpálený jako asfalt uprostřed léta, Mark si užíval dráždění, burcoval touhu až na nejzašší mez, přiváděl snědého krasavce k šílenství. Nebyla pak odměna o mnoho sladší?

 

 Ale nesměl to přehnat. Rico nebyl masochista a měl dost horkou hlavu na to, aby za sebou prostě práskl dveřmi a šel se někam vyhonit. Taky už se párkrát stalo.

 

„Marku…"
Vzdechy nabyly na naléhavosti, ruce na nedočkavosti. Zajely na pevný boxerův zadek v boxerkách a přirazily si ho ke klínu. Oběma projel záchvěv vzrušení, který zažehl i v Markovi sžíravý plamen touhy, který plál ve vřící krvi jeho milence. Zaútočil na pootevřené rty, nacpal Ricovi tak toužebně očekávaný vlhký jazyk až někam do krku, sebral veškerý vzduch z plic a stejně tak ten jeho se vypařil kamsi do éteru. Odtáhl se a mohutná hruď se mu zdvihala a klesala se vzrušeným dechem a divoce bijícím srdcem.

„Na kolena."

 

Eurico stále lapal po dechu. Za Boha by nedokázal zopakovat, co vyšlo z Markových dokonalých rtů. Svého drahouše ale znal natolik, že hned věděl, co se po něm chce. S úsměvem se svezl na kolena, vychutnal si každý kopeček pevných břišáků a zahákl prsty za lem šedých boxerek. Mark jen zaklonil hlavu a přimhouřil oči rozkoší. Znali se dokonale a oba moc dobře věděli, že se neudělá, dokud neucítí toho černovlasého ďábla v sobě.

***

 

Ne! Nepřenechá Rica nějakému policajtovi.

 

Proč to sakra nezvedá? Má snad službu

 

 Markovi začínaly téct nervy ušima a proto, když se hovor konečně spojil, jen zavrčel:  „Hej. Tady Mark Hunter. Máš tam Rica?"

V lehkém šumu na pozadí vřískal skřípavý hlas papouška:„Rrrico tu není! Rrrico tu není!" avšak jeho páníček jej přehlušil. „Ty zavři zobák! Jo, je tady. Mám ti ho převzít nebo si pro něj přijedeš?"

Tenhle přímočarý přístup Marka taky štval.
„Přijedu."

 Bylo načase se konečně podívat, kam se to Riko neustále zašívá. Diego mu přes hlučného opeřence nadiktoval svou adresu a bez zbytečných průtahů se rozloučili. Mark neměl čas ani náladu se nějak vybavovat.

 

Podle předpisů by cesta k Fosterovu bytu trvala přes hodinu, načuřený boxer to vyfikl za dobu téměř poloviční.

 

Už skrze dveře slyšel Diegovo láteření, ať ten pták konečně sklapne a žere.

„Pojď dál," vyzval vysoký, mírně prošedivělý inspektor o mnoho statnějšího přítele svého kamaráda.

„Kde je Rico?" Mark opravdu neměl náladu na nějaké zdvořilosti. Chtěl prostě sebrat svého ďáblíka a doma ho přivázat k posteli, aby už nemohl zdrhnout.

 Nezdálo se však, že by Diega ten nedostatek taktu nějak urážel. Oči mu na okamžik zaletěly k jasně červenému papouškovi, který jakoby nervozitou rázoval sem tam po stole a přeskakoval složky s případy.

„Zabarikádoval se v koupelně. Nervy. Dáš si něco, než ho to přejde? Kafe, čaj…," odstoupil ode dveří, zvouc podmračenou boxerskou gorilu dále.

 

Mezi 'pracovním pořádkem' našel Mark přeci jen kousek místa na sezení a zatímco Diego připravoval kávu, sledoval Rica-papouška. Věděl, že je to extrémně chytrý pták  se širokou slovní zásobou. Ten den byl ale zřejmě trochu na hadry, protože jen běhal sem a tam, občas roztržitě uzobl ze sezamové tyčinky a neustále Marka ujišťoval, že: „Rrrico tu není! Fakt tu není. Diego kecá. Není tu."

 

„Sklapni zobák a jez, ty jeden opeřenče," utnul Diego mazlíčkův projev. „Za chvíli jedeš. Tak, že se prý zítra berete?" nahodil a postavil před svého podmračeného hosta hrnek s horkou tmavou tekutinou. Malý kalíšek nabídl i papouškovi. Ten do něj jen nakoukl a znechuceně se odvrátil.

„Jo, jestli se teda vůbec ukáže," prohlásil boxer hořce a napil se z kouřícího hrnku. "Neříkal něco, náhodou?" Neměl Diega rád. Ale Rico mu říkal věci, o kterých se Markovi ani nezmiňoval.

 

Diego pokrčil rameny.
„Vlítl sem stejně zdrceně jako poslední tři týdny. Jak si tě hrozně nemůže vzít, protože ti lže a podvá-au!"
Utržil neskutečný klofanec do ruky. Ale jeho posluchač stejně nic víc slyšet nepotřeboval. Soptil. Vyskočil ze židle, div se nepřevrhla.
„Tak přece! A já mu věřil!"

 

Tedy, více méně

 

 Ironická poznámka jeho upřímného já však na zchlazení horké hlavy nestačila. Zuřivé burácení jeho hlasu se proplétalo s frustrovaným vřeštěním papouška, který jako by procitl a snažil se střídavě Diega a střídavě Marka utlouci křídly. Celý byt se převrátil v chaos.

„A dost! Kašlu mu na to! Ať se tu s tebou klidně oblejzá do aleluja, mě už je to jedno! Jeho volba!"
Mark si rozčilením a zklamáním neviděl do úst. Eurico ho podváděl! O jaký druh podvodu a s kým, o tom nebylo pochyb. Jako býk, který zmerčil rudý pláštík matadora, boxer se obrátil na odchod. Něco rozmlátit, aby se mohl vrátit s chladnou hlavou a nějak... to vyřešit. Říkal sice něco úplně jiného, ale Rica ztratiti nechtěl.

 

Jenže tu se mu před očima rozevlál opravdový rudý prapor. Papouščí křídla vykreslovala ve vzduchu krvavé vzory a stejně tak skřípavý hlas, který rozčilením ztratil slova, sliboval statnému muži bolestivou smrt, jestli se vůbec opováží překročit práh. Mark se po ptákovi ohnal, tak jako býk odhání oháňkou mouchy. Nezdálo se, že by to pestrý opeřenec vzdal. Jen změnil taktiku. Jako stíhačka se snesl na stůl a ládoval se medem lepenými semínky sezamu jako o život, přestože předtím se jich sotva dotknul. Mark papouškovo počínání chvilku ohromeně sledoval, než potřásl tou svou tvrdohlavou kebulí. Co je mu po ptákovi? Co je mu po Ricovi? Znovu se obrátil ke dveřím, když v tom…

 

„Marku, počkej!"

Silný hlas jeho milence jej zastavil s nohou na půl kroku. Otočil se jako na obrtlíku a najednou, zničeho nic, měl svého Eurica v náručí.
„Není to tak, jak si určitě myslíš! Což mimochodem velice zraňuje mý city," snědý černovlasý se mírně odtáhl, ale stále pevně držel milencovy ruce. Bůh ví, že by zase mohl chtít utéct, paličák.

„Není to, jak si mysl- proč jsi nahej?!" Markovi se rozšířily zorničky překvapením.

Není to tak, jak si myslím, no jistě! To vidím!

 

Ale během okamžiku viděl něco mnohem víc.

 

Eurico se přímo před jeho očima jaksi rozostřil, rozplizl, Mark opravdu nevěděl, jak ten stav nazvat. Jako když se čaj přelívá z jednoho hrnku do druhého, bylo nejlepší přirovnání, které mu přišlo na mysl. A na podlaze najednou dřepěl papoušek Rico. Oba, muž i papoušek, velice sprostě zakleli, každý ze svých důvodů. Ohromený boxer sledoval ptáka, jak se přenesl na stůl, obratně vyzunkl svůj kelímek kofeinu, vychlemtal zbytek Markova a pokusil se o totéž s Diegovým, kterážto snaha byla odměněna důrazným kššššc a tak dojedl zbytek sezamové tyčinky.

 

Teprve pak se snesl zpět na podlahu a zopakoval ten podivný jev, tentokráte z ptáka na člověka.

„Marku, já…," začal urostlý Brazilec, ale odmlčel se, protože po něm Diego  hodil tričko. Rychle se do něj nasoukal. „Marku, já-"

„Proměnil ses v papouška." Mark tomu nemohl uvěřit. V papouška. Červenýho papouška.

 

Jako mají piráti.

 

Eurico si odkašlal.

„No, jo. Dělám to od narození. Víš, jak jsem ti říkal, že do Států jsem přijel s pašerákama?"

Mark nepřítomně přikývl. Nikdy se o té cestě nedozvěděl víc, než že byla příšerná.

„Přijel jsem v kleci."

Diego se pohodlně opřel v židli.
„Koupil jsem ho své malé neteři k narozeninám. Pak jsme na ně udělali zátah," zavzpomínal s mírným úsměvem na tváři.

 

To bylo na Marka moc. Musel se posadit. Rico si mu stoupl za záda a objal jej. Boxer to gesto ocenil malým pohlazením snědé pokožky na hřbetu ruky.

„Proč ses neproměnil na člověka, když tě chytili?" zeptal se nakonec. Nebyla to ta nejdůležitější otázka, co ho pálila na jazyku, ale něčím začít musel.

„Nemohl jsem."

„Drželi je podvyživené," dodal Diego vysvětlení, které nic nevysvětlovalo. Mark se zatvářil dostatečně zmateně, aby Eurico vykládal dál. „Můžu se přeměnit, jen když na to mám dost energie. Když mám hlad, přeměním se na papoucha ať chci nebo nechci."

Mark pomalu začínal chápat.

„Tak proto… jsi tehdy tak mizel? Když tě povýšili?"

Ty tři měsíce Eurico skoro nejedl, jak byl neustále v presu. Když byl nervní, nedokázal do sebe nasoukat ani sousto.

„A proč jsi nic neřekl?! Já tu šílím, že mě možná podvádíš tady s panem inspektorem," Diego se sarkasticky pousmál. „A ty mezi tím někde lítáš! Doslova! Zatraceně, vždyť já přes osm let spím s papouchem!" chytl se za hlavu, snaže se vstřebat tu novinu.

 

Ricovy paže se kolem něj sevřely pevněji.

„S člověkem! Papouchdlakem. No chápeš, jak je těžký to někomu říct? Hlavně v týhle zemi šílených vědátorů?"

Mark k němu vzhlédl.
„Chceš jako říct, že bych tě zaprodal?"

Rico mu věnoval ironický pohled.

„První tři roky? Určitě. Tos přece děsně toužil po tom super boxovacím pytli."

Přitulil se k teplu svého šampiona. Pro případ, že by ho Mark opravdu zaprodal. Nebo hůř, pustil k vodě.

„Neuhýbej od tématu a pojď sem," Mark zabručel a přitáhl si svého opeřeného milence na klín. Ani jeden z nich nebyl žádné tintítko a Diegovi ten výjev přišel neobyčejně vtipný, i přesto, že se odehrával v jeho obýváku. Ale dva velcí chlapi, co se k sobě tulí jako párek koťat... Radši se tiše vypařil.

 

Mark chvíli mlčel a na čele se mu honily mraky. Nakonec zabodl ukazovák Ricovi do opálených prsou.

„Za to tajnůstkaření tě doma ojedu, že si týden nesedneš. A pak tě na líbánkách pomiluju tak, že si týden nesednu já."

Hodnocení: 
4.608695
Průměrné hodnocení: 4.6 (hlasů: 23)
Detailní hodnocení není k dispozici.
Hodnocení:
4.9/5
- Komentářů: 15
„To je on?“ neveriacky sim zíral na chalana, ktorý práve vychádzal z pôdy...
Hodnocení:
4.6/5
- Komentářů: 7
Jmenuji se Ben. A tohle se mi stalo, když mi bylo čerstvých 16. Rodiče museli...
Hodnocení:
5/5
- Komentářů: 4
Stinná zákoutí tisového háje – Kapitola 26 Přijímací zkoušky (Andrail, Rei a...
Hodnocení:
4.7/5
- Komentářů: 3
Ambriel zavýskne a pobídne Stína k ještě větší rychlosti. Konečně se na něm...