Ne, 09/06/2019 - 18:15
3

Ludrun se ráno probudí zimou a nezvyklou tíhou na hrudi. Shlédne a pousměje se, když spatří nádherného černovláska, který si z jeho hrudi udělal polštář. Navíc jak se zdá, Ambriel si pro sebe ve spánku nakradl celou peřinu, jejíž část leží na zemi do zbytku je zachumlaný. Ludrun si jednu ruku položí pod hlavu a sleduje, jak Ambriel spí.

Ambriel se po hodině zavrtí a pomalu otevře oči. Zvedne pohled a rozespale na Ludruna zamžourá.

„Dobré ráno!“ usměje se Ludrun.

„Dobré!“ zívne Ambriel.

Promne si oči a posadí se. Ludrun se také posadí a natáhne se pro polibek.

„Jak dlouho už jsi vzhůru?“ zašeptá Ambriel, když polibek ukončí.

„Dost dlouho,“ usměje se Ludrun.

„Měl jsi mě vzbudit,“ pohlédne na něj Ambriel.

„Vypadal jsi tak rozkošně, že jsem neměl to srdce tě budit,“ mrkne na něj Ludrun.

Ambriel zakroutí hlavou a usměje se. Přitulí se k Ludrunovi a obejme ho.

„Bohové, jsi tak studený,“ otřese se a překvapeně se zase odtáhne.

„To proto, že mi jeden zloděj v noci ukradl veškerou peřinu,“ zasměje se Ludrun.

Ambriel se otočí a pohledem přejede přes celou peřinu a zrudne.

„Moc se ti omlouvám! Vůbec jsem netušil, že něco takového dělám,“ otočí se zpět k Ludrunovi a sklopí pohled.

„Neomlouvej se! Neudělal jsi to schválně a já si teď dám horkou sprchu. Tak si z toho nic nedělej,“ odmávne to s úsměvem Ludrun.

Vstane a přejde do koupelny. Ambriel sklopí pohled. I když Ludruna už viděl nahého a dokonce se ho dotýkal, přesto se mu zdá, že ve dne je to něco jiného než v noci. Když se Ludrun zavře v koupelně, padne znovu do polštářů, zívne a zavře oči.

„Ty dnes nebudeš vstávat?“ ozve se nad ním po nějaké době.

Ambriel otevře jedno oko a podívá se na Ludruna, který je ještě mokrý a kolem pasu má ručník.

„Nechce se mi,“ zamumlá a znovu oko zavře.

Ludrun se zasměje a skloní se k Ambrielovi.

„Lásko, je čas vstát z postele,“ zanotuje a políbí Ambriela.

„Hm, ne,“ odporuje Ambriel a více se zachumlá do peřiny.

„Ale ano, ano, ano,“ zasměje se Ludrun a pusinkuje Ambrielův obličej.

Ambriel se rozesměje.

„No dobře, dobře. Už vstávám,“ směje se a hrabe se z postele.

Natáhne se pro župan v nohách postele a natáhne ho na sebe. Poté odhodí peřinu a vstane. Oběhne postel a krátce Ludruna políbí, poté odcupitá do koupelny, kde zaleze do sprchy. Ludrun jen pobaveně zakroutí hlavou a začne se oblékat. Ambriel se vysprchuje a v županu přejde do ložnice, kde se oblékne.

„Co budeme dnes dělat?“ zeptá se během oblékání.

„Dopoledne a večer budu s tebou. Ale odpoledne se musím věnovat státním záležitostem. A také přípravám na tvou korunovaci,“ vezme Ludrun Ambriela za boky a hladí ho.

„To je škoda. Doufal, jsem že s tebou budu moci být celý den,“ našpulí Ambriel rty.

„Já taky. Ale státní záležitosti jsou státní záležitosti. Ty nemohu zanedbat,“ povzdechne si Ludrun a jemně Ambriela políbí na našpulené rty.

„Pravda. Dáme si teď snídani?“ přikývne Ambriel a odhopsá ke dveřím.

„Jistě,“ usměje se Ludrun a následuje svého chotě.

Dohoní ho a proplete s ním prsty. Ambriel ho obdaruje zářivým úsměv a ruku v ruce dojdou do jídelny, kde se usadí a sluhové jim přinesou snídani.

„Otevři pusu,“ zatrylkuje Ambriel.

Ludrun se usměje a poslušně pusu otevře. Ambriel mu do ní strčí kousek sýra.

„Hm, výborný. A teď ty,“ zamlaská Ludrun.

Ambriel otevře pusu a Ludrun mu do ní strčí kousek pečiva.

„Otevřít,“ poručí Ambriel a drží v ruce kousek šunky.

Ludrun pusu otevře, ovšem místo šunky mu do ní zajede zvídavý jazýček. Uchechtne se a přitiskne své rty na Ambrielovi a rozehrají vášnivý souboj, který nemá ani vítěze ani poraženého. Ludrun se po chvilce odtáhne a ukořistí šunku z Ambrielova sevření.

„Velmi dobré. A ta šunka taky nebyla špatná,“ mrkne na Ambriela.

Ten se zasměje a Ludrun mu mezi rty vsune malé rajčátko. Postupně takto snědí celou snídani. Poté se přesunou do salonku, kde se Ambriel rozhodne zkusit Ludruna nakreslit. Zatímco se pokouší zachytit Ludrunovy rysy na papír, Ludrun drží knihu a čte si, jen sem tam pohlédne na Ambriela.

„Myslíš, že se nám podaří brzy zplodit dítě?“ otáže se Ambriel po dlouhé chvíli ticha.

Ludrun ho obejme a políbí do vlasů.

„Doufám v to. Hrozně moc bych s tebou chtěl mít dítě. Malého chlapečka, který by byl pěkným rošťákem, chvíli by neposeděl a my bychom se s ním ani chvíli nenudili. Nebo malou holčičku, stejně krásnou a rozkošnou jako jsi ty. Věčně zasněnou a něžnou, která by překrásně zpívala a kreslila a dělala nám jen samou radost,“ řekne jemně.

„To zní krásně. A klidně můžeme mít obojí. Malého rošťáka i zasněnou vílu,“ zasní se Ambriel.

„Klidně těch rošťáků a zasněných víl můžeme mít víc,“ usměje se Ludrun.

„Kolik dětí bys chtěl?“ pozvedne Ambriel hlavu a pohlédne na Ludruna.

„Nad tím jsem nikdy neuvažoval. Ale chci jich tolik, kolik mi jich budeš schopen a ochoten dát. Co ty?“ řekne Ludrun.

„Taky jich chci hodně. Chci mít velkou rodinu,“ sklopí Ambriel pohled ke svému břichu a pohladí se po něm.

„Už brzy ji mít budeme. Slibuju!“ políbí ho Ludrun na čelo.

Ambriel se s úsměvem zavrtá do Ludrunovi náruče a ten ho obejme.

„Omlouvám se, veličenstvo. Ale oběd je připraven,“ vejde do salonku sluha a pokloní se.

„Děkuji! Hned jsme tam,“ řekne Ludrun.

Sluha přikývne a s úklonou odejde a úsměvem odejde. Přeje svému králi i lordu Amrielovi jejich lásku a štěstí, které z nich doslova vyzařují.

„Tak co, jdeme se najíst?“ otře se Ludrun svými rty a nosem o Ambrielovy vlasy.

Ambriel přikývne, jemně se vymaní z Ludrunova objetí a postaví se. Protáhne se a pohlédne na Ludruna. Ten se s úsměvem také postaví, jednou rukou obejme Ambriela kolem pasu a společně odejdou do jídelny. Po obědě se jejich cesty rozdělí. Ludrun zamíří do své pracovny, kde se věnuje státním záležitostem a Ambriel zamíří do zahrady, kde se s knížkou usadí do altánku.

***

Ludrun vejde do jídelny, kde už čeká Ambriel a večeře. Trochu se protáhne a usadí se na židli, je trochu ztuhlý z celodenního sezení v pracovně.

„Jaký jsi měl den?“ zeptá se Ambriela.

„Takový klidný. Prošel jsem se po zahradě, četl si a také jsem zašel za Stínem,“ pokrčí Ambriel rameny.

„To zní dobře. Ale počkej, až budeš Druhým králem. Budeš vyřizovat státní záležitosti se mnou a na procházky, čtení a návštěvy Stína ti moc času nezbyde,“ ušklíbne se na něj Ludrun.

„Tak to už se nemůžu dočkat. Budu s tebou trávit víc času. Co můžu chtít víc?“ usměje se na něj sladce Ambriel.

Ludrun na něj zůstane zírat. Tímhle mu vzal takříkajíc vítr z plachet. Chtěl Ambriela trošku poškádlit a pozlobit. Netušil, že na něj Ambriel vyrukuje s tímhle a ještě se na něj bude usmívat.

„Ty jsi neuvěřitelný,“ zakroutí nakonec hlavou a pustí se do jídla.

Ambrielův úsměv se ještě rozšíří a také začne jíst.

„Lásko, mohl bys přijít do naší ložnice tak za dvacet minut? Mám tam pro tebe překvapení,“ mrkne na Ambirela Ludrun.

„Tak dobře,“ přikývne Ambriel.

Je zvědavý, co za překvapení pro něj jeho manžel přichystal. Ludrun se usměje a odběhne. Před ložnicí čeká sluha, který má tácku misku s čerstvými jahodami, láhev nealkoholického šampaňského a dvě skledničky.

„Veličenstvo,“ pokloní se.

„Pojď,“ pokyne mu Ludrun a otevře dveře do ložnice.

Oba vejdou dovnitř.

„Polož to na támhleten stolek a můžeš jít. A děkuji!“ pokyne mu Ludrun.

Sluha přikývne, položí tácek na stolek, pokloní se a odejde. Ludrun vejde do koupelny a napustí vanu horkou vodou, do které přidá pěnu, která voní po třešních. Nakonec po podlaze rozmístí svíčky, které zapálí. Nakonec donese do koupelny tácek se šampaňským a jahodama a dá je k okraji vany tak, aby na ně bylo možné dosáhnout z vany.

„Perfektní,“ zhodnotí své dílo.

V tom uslyší otevírání dveří a vběhne do ložnice. Tam stojí Ambriel a rozhlíží se. Hledá slíbené překvapení. Nakonec zastaví svůj pohled na Ludrunovi.

„To překvapení je v koupelně,“ odpoví Ludrun na nevyřčenou otázku.

„V koupelně?“ podiví se Ambriel a zamíří k ní.

„Počkej. Takhle ne,“ zarazí ho Ludrun.

Ambriel se zastaví a zahledí se na něj. Ludrun k němu přistoupí a rukou mu zakryje oči.

„Co to děláš?“ zeptá se Ambriel vyplašeně.

Nikdy neměl rád, když mu někdo zakrýval oči. Nenáviděl ten pocit, že nic nevidí a je tudíž bezbranný a zranitelný. Navíc, když měl oči zakryté delší dobu, tak ho začala bolet hlava.

„Jen klid,“ broukne Ludrun.

Nasměruje Ambriela ke koupelně, jemně ho chytí za ruku a vede ho do ní.

„Připravený?“ zeptá se, když už jsou uvnitř.

„Ano,“ odpoví Ambriel.

Ludrun se usměje a dá ruku pryč. Ambriel zamrká a rozhlédne se kolem. Svíčky, vana s horkou vodou a pěnou, jahody a šampaňské. Ambriel na to hledí a neví, co říct.

„Líbí se ti to?“ zašeptá Ludrun.

„Je to nádhera. To všechno jsi připravil ty? A jen pro mě?“ otočí se na něj Ambriel překvapeně.

„Ano, připravil, ale nejen pro tebe. Co bys řekl na společnou koupel?“ povytáhne Ludrun obočí.

„Nikdy jsem o společné koupeli neslyšel. Ani jsem nevěděl, že je to možné nebo že se to dělá. Učili mě, že očista těla je důvěrná a soukromá činnost a že ji mám provádět o samotě,“ zašeptá Ambriel.

„Ovšemže to jde. A dělá to hodně lidí, jen o tom nemluví. A vzhledem k tvé výchově se nedivím, že ti namluvili něco takového. Ale neboj, není to nic špatného. Ostatně, proč bychom si nemohli manželský život občas trochu zpříjemnit?“ řekne Ludrun.

Ambriel se usměje a znovu pohlédne na svíčky a plnou vanu.

„Je to krásné,“ zašeptá.

„To jsem rád. Chtěl jsem tě potěšit. Miluju tě!“ zašeptá Ludrun, otočí Ambriela k sobě a políbí ho.

„Já tě taky miluju, ty můj romantiku!“ usměje se na něj Ambriel a pohladí ho po tváři.

Ludrun se také usměje, natočí hlavu a políbí Ambriela do dlaně.

„Co kdybychom šli do té vany, aby nám voda příliš nevystydla?“ zeptá se Ludrun.

„Dobře,“ přikývne Ambriel a chce se začít svlékat.

„Počkej. Tohle je moje práce,“ zastaví ho Ludrun a začne Ambriela svlékat.

Sem tam na odhalenou kůži vtiskne polibek. Ambriel občas tiše vzdychne, natáhne ruce a začne svého manžela taktéž zbavovat oblečení. Navzájem se svlékají, hladí se a líbají.

„Tak pojď,“ zašeptá Ludrun, když už jsou oba nazí a jako první vstoupí do vany.

Natáhne k Ambrielovi ruku, aby mu pomohl do vany. Ambriel se chopí nabízené ruky a vejde do vany. Ludrun se usadí na lavičce pod vodou a stáhne Ambriela k sobě. Ten se usadí mezi Ludrunovy roztažené nohy a opře se o jeho hruď.

„Tohle je příjemné,“ zavrní a zavře oči.

Vychutnává si veškeré vjemy, které cítí. Horkou vodu, vonící pěnu a velké, silné a pevné tělo za sebou.

„To je,“ zašeptá souhlasně Ludrun a natáhne se pro skleničky a šampaňské.

Ambriel otevře oči a sleduje Ludrunovo počínání. Zamračí se, když spatří, že Ludrun nalévá do sklenic šampaňské.

„Víš co si o alkoholu myslím,“ řekne.

„Vím. Ostatně na alkohol máme stejný názor. A proto jsem nechal přinést nealkoholické šampaňské,“ odpoví Ludrun.

Ambriel zamrká a usměje se. Přijme skleničku, kterou mu Ludrun podá a trošku se napije. Chuť ho překvapí.

„Je to dobré,“ řekne a znovu se napije.

„Zkus to s jahodama,“ doporučí mu Ludrun a podá mu misku s jahodama.

Ambriel si jednu jahodu vezme, sní ji a zapije šampaňským. Slastně zamručí a přivře oči. Je to výborné. Ludrun se usměje a také si vloží jahodu do úst a zapije ji. Ambriel sní ještě pár jahod, které zapije a odloží skleničku. Ludrun ho napodobí.

„Jak tě tohle celé vůbec napadlo?“ zeptá se Ambriel, nabere trošku pěny a foukne do ní.

Ludrun se usměje. Ambriel mu připadá neskutečně roztomilý.

„Vlastně ani nevím. Prostě jsem ti chtěl udělat radost. A napadlo mě, že tohle bude romantičtější a potěší tě to víc, než kdybych ti nakoupil drahé šperky,“ pokrčí Ludrun rameny.

Ambriel přikývne a víc se o svého manžela opře. Skousne si spodní ret.

„Myslíš, že by se tady dalo i milovat? Ve vaně? Ve vodě?“ zeptá se.

„Dalo. Chceš to vyzkoušet?“ zašeptá mu Ludrun do ucha.

„To chtěl,“ přikývne Ambriel.

„Tak to vyzkoušíme,“ zašeptá Ludrun a políbí Ambriela na rameno.

Začne vkládat polibky na Ambrielova ramena a šíji a rukama hladí jeho mokré tělo. Ambriel vzdychá a nastavuje se rukám i ústům svého manžela. Ludrun ho dále laská rty a jazykem a jednou rukou začne dráždit jeho bradavky. Druhou ruku přesune na Ambrielovo stehno a hladí ho.

„Prosím,“ zasténá Ambriel a sám neví o co prosí.

„Co chceš?“ zašeptá Ludrun.

„Prosím,“ zasténá Ambriel znovu.

„Nepros. Řekni mi, co chceš? Co mám udělat?“ zašeptá Ludrun.

„Chci tě v sobě,“ odpoví Ambriel zadýchaně.

„Tak se nadzvedni,“ řekne Ludrun a Ambriel ho poslechne.

Nadzvedne se a Ludrun zajede prsty mezi jeho půlky. Najde Ambrielovu dírku a postupně do ní vklouzne vlhkými prsty. Ambriel zasténá a sám se na začne na prsty nabodávat.

„Tak nedočkavý,“ vzdychne Ludrun a vytáhne prsty.

Jednou rukou podrží svůj penis, druhou rukou chytí Ambrielův bok a navede ho. Ambriel dosedne na Ludrunův penis zády k němu a zasténá. Užívá si ten pocit plnosti a tlak, který je na jeho dírku vyvíjen. Zapře se nohama o lavičku, rukama se chytí okraje vany, propne tělo a začne se pohybovat. Ludrun ho jednou rukou drží kolem pasu a druhou přejíždí po jeho těle. Také mu svými boky vychází vstříc. Oba hlasitě sténají a nepokrytě vzdychají a s vášní se pohybují v rytmu starém jako lidstvo samo.

Po chvíli už to nemůžou vydržet a divoce vyvrcholí. Ambriel se zhroutí na Ludrunovu hruď, zatímco Ludrun se zmoženě opírá o okraj vany.

„Mám pocit, že je to pokaždé lepší a lepší,“ vydechne vyčerpaně.

Ludrun se jen zvládne jen usmát.

5
Vaše hodnocení: Žádné Průměrné hodnocení: 5 (hlasů: 9)
Detailní hodnocení není k dispozici.
Hodnocení:
4.8/5
- Komentářů: 1
Ráno připravuju snídani, ale myšlenkami jsem pořád u toho, jak blízko smrti...
Hodnocení:
4.9/5
- Komentářů: 22
Stál jsem ve sprše a vychutnával si horkou vodu dopadající na mou kůži,...
Hodnocení:
4.9/5
- Komentářů: 8
„A když se ta první zkouška blížila ke konci a měli jsme před sebou poslední...
Hodnocení:
5/5
- Komentářů: 26
Marek si připadal, jako kdyby na něj sáhla Smrt. Mimoděk ho napadlo, že nechat...