So, 20/07/2019 - 16:28
2

Ambriel se ráno probudí kvůli pocitu, že ho někdo líbá a hladí po těle. Pousměje se a otevře oči. Rozespale pohlédne na Ludruna, který se trochu odtáhne.

„Dobré ráno, lásko!“ usměje se na něj Ludrun.

„Hmm, dobré!“ zívne Ambriel a natáhne se pro svého manžela.

Ludrun se k němu opět přiblíží a políbí ho. Ambriel polibky opětuje a ty se stávají stále vášnivější. Ludrun přejede rukou na Ambrielovo stehno a začne ho po něm hladit a tím vyhrnovat Ambrielovu noční košili. Poté rukou zapluje pod ni a hladí Ambrielův zadeček. Ambriel hladí Ludruna po zádech a tiskne ho k sobě. Ludrun se odtrhne od Ambrielových úst a posune se dolů. Roztáhne Ambrielovi nohy a pohlédne na něj nahoru.

„Chci tě ochutnat. Dovolíš mi to?“ zachraplá.

Ambriel přikývne a zaboří hlavu do polštáře. Ludrun se usměje a vyhrne Ambrielovi noční košili nad pas. Vezme do ruky Ambrielův penis, políbí jeho špičku a pohltí ho do úst až po kořen. Nos zaboří do Ambrielova ohanbí a nasaje jeho vůni. Začne pohybovat hlavou a sát, Ambriel zasténá. Užívá si péče a pozornosti svého manžela, které se mu dostává, když v tom jím projede vlna nevolnosti a zvedne se mu žaludek. Odstrčí Ludruna a urychleně běží do koupelny. Padne na kolena před toaletu a vyzvrátí do ní obsah svého žaludku. Ludrun, kterého Ambrielův úprk překvapil, za ním dojde a přidrží mu vlasy, aby si je nepozvracel. Ambriel se po chvilce uklidní a posadí se na zem vedle toalety. Ludrun se natáhne a nevábný obsah spláchne.

„Cítíš se líp?“ poklekne před Ambriela, ten si zakryje ústa rukou, aby Ludrun necítil odporný zápach z jeho úst a zakroutí hlavou. Stále je mu zle.

Ludrun si povzdechne a zastrčí jeden pramen Ambrielových vlasů za jeho ucho.

„Pošlu pro lékaře. Tohle se mi nelíbí,“ poznamená.

Ambriel přikývne a nakloní se nad toaletu, protože se mu znovu zvedne žaludek. Ludrun mu opět přidržuje vlasy a když Ambriel skončí, spláchne.

„Budeš ještě zvracet?“ zeptá se.

„Nevím,“ odpoví Ambriel.

„Víš co, teď si půjdeš lehnout do postele. Já ti tam přistavím kbellík, kdyby se ti náhodou chtělo a pošlu pro lékaře, co ty na to?“ navrhne Ludrun.

Ambriel přikývne a s pomocí Ludruna se postaví. Je celý bledý a roztřesený.

„Počkej, chci si vypláchnout pusu,“ zarazí Ludruna, když ho začne táhnout k ložnici.

Ludrun přikývne a Ambriel přejde k umyvadlu. Do kelímku si napustí vodu a přidá trochu ústní vody. Napije se a zakloktá. Zopakuje to ještě několikrát ale té odporné pachuti se nezbaví. Roztřesenou rukou se natáhne pro kartáček a zubní pastu a vyčistí si zuby. To mu trochu pomůže. Ještě jednou si vypláchne ústa a společně s Ludrunem se vrátí do ložnice. Ulehne do postele, Ludrun přes něj přetáhne peřinu a vrátí se do koupelny, kde z jedné skříňky vyštrachá kbelík, který postaví k posteli. Poté přejde ke dveřím z ložnice a nařídí jednomu ze strážných, aby došel pro lékaře. Poté zavře dveře a převleče se, zatímco Ambriel ho sleduje z postele, kde leží stočený do klubíčka a třese se zimou.

„Lékař za chvilku přijde a pomůže ti,“ řekne tiše Ludrun, posadí se na okraj postele a poupraví Ambrielovi peřinu.

Ambriel přikývne, tohle přece sám ví, ale je Ludrunovi vděčný, že se snaží utěšit. Darek, který vycítí, že jeho páníčkovi není dobře, přejde k posteli a postaví se před kbelík.

„No tak Darku, pojď sem,“ stáhne ho Ludrun k sobě.

Darek zakňučí, ale posadí se u Ludrunových nohou a starostlivým pohledem sleduje svého páníčka.

„Měl by ses jít postarat o Morana,“ hlesne Ambriel.

„Teď je u něj chůva a až se vrátí strážný s lékařem, tak pošlu zprávu tvé matce a ta se o něj postará,“ řekne Ludrun.

Ambriel přikývne a zavře oči. Silou vůle se snaží uklidnit svůj žaludek. Ozve se zaklepání a dovnitř vejde lékař.

„Veličenstva, co pro vás mohu udělat?“ pokloní se.

„Ambrielovi se udělalo špatně,“ oznámí Ludrun.

Lékař přikývne a přejde k posteli. Prohlédne si Ambriela, který nevypadá dobře.

„Zvracel jste?“ zeptá se.

„Ano, dvakrát,“ odpoví Ambriel.

„A zvratky vypadaly normálně? Nebo v nich byla krev?“ položí lékař další otázky.

„Normálně,“ odpoví Ludrun.

„Dobrá. Potřebuji vědět, co všechno jste včera jedl a pil,“ řekne lékař.

Ambriel se zhluboka nadechne a snaží se vzpomenout, co všechno snědl a vypil a vyjmenovává to lékaři. Ludrun mezitím vstane z postele a nařídí strážným, aby informovali Bronu, že ji žádá, aby se postarala o vnuka. Poté se vrátí a postaví se k nohám postele, aby lékaři nepřekážel. Darka přivolá k sobě.

Lékař, který se zeptá na všechny důležité a potřebné informace, přistoupí k samotnému vyšetření.

„B-budu zvracet,“ vyhrkne Ambriel.

Lékař se urychleně natáhne pro kbelík a pomáhá ho Ambrielovi přidržet, zatímco Ambriel, nakloněný z postele, dáví naprázdno a kromě trochy žaludečních šťáv ze sebe nic jiného nedostane.

„V pořádku?“ zeptá se lékař.

Ambriel přikývne a znovu ulehne do postele. Lékař položí kbelík a se zamračením pokračuje ve vyšetřování. Když ho dokončí, zadívá se na Ambriela a usměje se.

„Gratuluji, veličenstvo! Jste těhotný,“ řekne.

„Cože?“ vyhrknou Ambriel a Ludrun najednou.

„Čekáte dítě. Ta nevolnost je nejspíše způsobena právě těhotenstvím,“ vysvětlí lékař.

„Ale když jsem čekal Morana, tak jsem takové problémy neměl,“ namítne Ambriel.

„U každého těhotenství je to jinak. U jednoho ani nevíte, že vůbec proběhlo, jak bylo klidné a u druhého zvracíte, omdléváte a podobně,“ vysvětlí lékař.

„Bohové, takže chcete říct, že tohle budu muset snášet celých devět měsíců?“ zeptá se Ambriel.

„Ne, veličenstvo. Jen sedm, jste totiž na začátku druhého měsíce,“ usměje se lékař.

„No to je tedy útěcha,“ poznamená ironicky Ludrun.

„Ano a další útěchou jsou tyto žaludeční kapky. Pokud ucítíte, že na vás jde nevolnost a že je vám na zvracení pak si vemte pět kapek a zapijte čistou vodou. Mělo by to pomoct,“ vyndá lékař ze své kabely lahvičku s kapkami a položí je na noční stolek.

„Děkuji!“ poděkuje Ambriel.

„Není zač, veličenstvo. Ale dovolte mi připomenout vám, že princi Moranovi je již pět měsíců a měl by se dostavit na další várku očkování,“ připomene lékař.

Ambriel přikývne, lékař se pokloní a odejde. Ludrun přejde do koupely, kde horkou vodou umyje kelímek, do kterého následně natočí studenou vodu a donese to Ambrielovi. Ten otevře kapky a nakape si pět kapek přímo na jazyk a urychleně je zapije. Myslel si, že budou mít odpornou chuť, proto ho chuť máty příjemně překvapí. Poté se rozzářeným pohledem podívá na Ludruna a široce se usměje.

„Dítě! Budeme mít další dítě!“ zavýskne nadšeně.

„Ano, naše rodina se opět rozroste,“ přisedne k němu Ludrun a i on se široce usmívá a v očích mu planou jiskřičky radosti a štěstí, přitáhne si Ambriela do náručí.

Ambriel se k němu přitulí a jednu ruku si položí na břicho. Oba setrvávají v tichu a vstřebávají tu šťastnou novinu, kterou jim sdělil lékař.

„Půjdu se umýt a převléknout,“ vymaní se Ambriel z Ludrunovy náruče, když kapky zaberou a jemu se uleví.

Ludrun přikývne, pustí ho a sleduje jak Ambriel nadšeně vtančí do koupelny. Po chvíli se z ní zase vynoří a s pobrukováním se převlékne. Ludrun vstane, vezme do ruky kartáč na vlasy a jakmile se Ambriel usadí u toaletního stolku, rozčeše mu vlasy. Poté se oba ruku v ruce vydají do jídelny, kde na ně ještě pořád čeká Brona s Moranem v náručí a se snídaní. Ta se na ně starostlivě a znepokojeně podívá, když vejdou.

„Co se stalo? Jste v pořádku? Prý u vás byl ráno lékař,“ spustí.

„Všechno je v pořádku, jen mi bylo špatně,“ usměje se na ni Ambriel.

„Jsi nemocný?“ zděsí se Brona.

„Ne, nejsem,“ zakroutí Ambriel záporně hlavou a naloží si na talíř trochu jídla.

„Tak co ti je?“ zeptá se Brona a přejíždí pohledem z Ambriela na Ludruna a zpět.

Ti si vymění pohled a Ludrun vezme Ambriela za ruku. Oba se zářivě usmějí a Ambriel pohlédne na svou matku.

„Čekám další dítě,“ oznámí jí.

Brona na ně chvíli překvapeně hledí, pak se ale rozzáří.

„To je ale báječná zpráva. Moc vám gratuluji! Ani nevíte, jakou mám za vás radost,“ začne gratulovat a těšit se z té dobré zprávy.

„To my taky. Už teď se nemůžu dočkat, až to mrně budu moct držet v náručí,“ řekne Ludrun.

„Na to si ještě počkáš. A oba se musíme modlit, abychom se dočkali,“ zvážní Ambriel.

„Dočkáme, uvidíš. To nebude jako...,“ nedokončí Ludrun, nechce Ambrielovi připomínat ztrátu jejich prvního dítěte.

Brona mezi nimi těká pohledem ve kterém se zračí zmatek.

„Proč byste se nedočkali?“ zeptá se a poupraví si Morana v náručí.

„Moran není naše první dítě. Byl jsem těhotný ještě před ním. Ale o naše první dítě jsem přišel, když jsem byl ve druhém měsíci,“ sklopí Ambriel pohled a do očí mu vhrknou slzy, ztráta prvního dítěte ho stále nepřebolela.

„Oba jsme to nesli těžce. Ambriel o něco hůř než já. Byl na tom mizerně. Nejedl, nespal a nakonec se pokusil vzít si život, protože ta bolest pro něj byla neúnosná,“ dodá Ludrun a stiskne Ambrielovu ruku.

„Bohové, to jsem netušila. Je mi to tak líto,“ vrhknou Broně slzy do očí, když si představí, jakou tragédii a bolest musel její syn prožívat.

„Nikdo to netušil. O těhotenství jsme se nešířili a o potratu a mém následném selhání jsme také pomlčeli. Armádní velitel, strážní a lékař, kteří toho byli svědky a kteří mě zachránili byli diskrétní a co se stalo nikomu neřekli, nechali si to pro sebe,“ zvedne k ní Ambriel zrak.

„To je dobře. Ale změňme téma. Co myslíte, že to bude?“ nasadí Brona úsměv.

„Na tom nezáleží. Chlapec nebo děvče, tak jako tak to bude mé dítě, má krev a už teď vím, že ho nebo ji budu milovat,“ usměje se Ludrun, který změnu tématu přivítá.

„Přesně tak. Na pohlaví přece nezáleží,“ přikývne Ambriel.

„Slyšíš Morane, budeš mít sestřičku nebo bratříčka,“ usměje se Brona na Morana.

Ten se začne smát, pootočí se a natáhne ručičky k Ambrielovi. Ten se natáhne a převezme si ho.

„Ty moje sluníčko,“ řekne a začne se s ním mazlit.

Moran se přitulí ke svému tatínkovi a usmívá se. Už dávno si všiml, že každý jeho úsměv a zasmání dělá jeho tatínkovi radost a on chce, aby jeho tatínek měl radost a byl šťastný. Ambriel vtiskne jemný polibek na hlavičku svého syna a spojí svůj pohled s Ludrunovým. Už za pár měsíců budou chovat jejich další dítě.

Brona je s úsměvem sleduje. Její syn čeká své druhé dítě. Je šťastný a spokojený a milovaný a její mateřské srdce je naplněné štěstím. Žádná matka si pro své dítě nepřeje nic jiného.

5
Vaše hodnocení: Žádné Průměrné hodnocení: 5 (hlasů: 5)
Detailní hodnocení není k dispozici.
Hodnocení:
4.1/5
- Komentářů: 2
„Cože?“ prksnu vztekle a rozmáchnu rukama. Snad jako by mi to mělo pomoct, když...
Hodnocení:
5/5
- Komentářů: 2
          Když jsem procházela...
Hodnocení:
5/5
- Komentářů: 23
BratrHned jak kočár odjel, zhluboka jsem se nadechl a zahleděl se na věž Rady...
Hodnocení:
4.9/5
- Komentářů: 28
Kapitola 2   Za nějaký ten čas, provázelo myšlenku ,,jde se domů“...