Po, 14/09/2020 - 17:43
4

3.

Teď si asi říkáte, že jsem pěknej hajzl, co?

Jo, to mě taky napadlo, když jsem zabouchl dveře od jeho bytu a běžel jsem chodbou ke schodišti. Byl jsem naprosto zmatený, to musíte pochopit. Všechno ve mně vibrovalo, na jednu stranu jsem byl naprosto rozhozený z toho úžasnýho orgasmu, který jsem s ním zažil. Ale na druhou stranu jsem byl taky pořádně vyděšený. Já? A s chlapem.

(PS: Na to, abych si sáhl do svědomí a do hluboké minulosti a přiznal si pár věcí, na to nebyl čas, tak to rozebereme později, jo…)

Na druhou stranu, nic špatného se asi nestalo, z nebe žádný blesk boží nesjel a já jsem letěl dolů po schodech, v hlavě neskutečnou směsici myšlenek a v sobě pořádný guláš emocí a pocitů. Nepřál bych to nikomu.

Jenže pak mi došlo, že jsem zachoval jako totální Ko***, a to prosím opravdu s velkým K. Zastavil jsem se na posledním schodu, dva metry ode mě byly domovní dveře. Nějak jsem tušil, že když jimi projdu, asi už nikdy nebude cesta zpět. Pak už bych za ním ani do toho baru nemohl přijít, natož, aby se mnou ještě kdy promluvil jediný slovo. Nebo abych s ním znovu zažil to, co před chvílí. Srážku galaxií, výbuch supernovy, sluneční erupci, největší, jakou kdy svět viděl….nebo jak ten úžasný okamžik vůbec popsat.

No jo, ale…..já jsem to možná ještě chtěl někdy zažít. Tak si to rozmysli, Bensone.

Eli, sakra. Totálně jsi mě zblbnul.

Stál jsem tam na těch schodech, klidnil jsem ten uragán v sobě a až po chvíli jsem se mohl v klidu nadechnout. Denně řeším lidi, smlouvy, obchodní kontrakty, konflikty a průšvihy, problémy ve firmě a teď tu stojím jako tvrdý Y a nemůžu se rozhodnout, jestli projít těmi dveřmi ven nebo se za ním vrátit.

Dveře se otevřely a dovnitř se vnesla postarší ženská a divně na mě koukala. Podržela dveře a štěkla na mě: „Jdete dovnitř nebo ven?“ Chvíli jsem na ni civěl a pak jsem se otočil a ignoroval její poznámku o nezdvořácích, co neumí zdravit a odpovídat.

Jo, uhodli jste, vrátil jsem se k němu. Protože představa, že bych ho už nikdy neviděl, pro mě byla najednou naprosto nepřijatelná.

Prošel jsem chodbou a znovu otevřel dveře od jeho bytu. Eli seděl na posteli, schoulený do klubíčka a plakal. Znám se, jsem hnusnej cynik, a spousta věcí je mi lhostejných, ale tohle mě dostalo do kolen. Sedl jsem si k němu, objal jsem ho a sypal si docela dlouho popel na hlavu. Věděl jsem, že na nějakou omluvnou večeři a podobný věci, co běžně zabírají na ženský, mi zvysoka kašle, takže jsem musel přijít s opravdovou omluvou od srdce.

A já ji pro něho měl.

***

Měl jsem pro něj tu nejupřímnější omluvu na světě, jakou jsem kdy z toho svého ztvrdlýho bezcitnýho srdce vydoloval, protože jsem ho z nějakého nepochopitelného důvodu nechtěl ztratit.

Tak jsem se pěknou chvíli omlouval a vysvětloval, že z toho šílím, a Eliho modré oči zalité slzami mě úplně draly u srdce. Pak teda přestal plakat a odpustil mi.

Prý se na to podíval i z mé perspektivy. Je to prostě chytrý kluk. Ovšem výčitky svědomí mě ještě chvíli pronásledovaly, a to jsem si myslel, že jsem tvrďák a že mě jen tak nic nerozhodí. Tu noc se můj život obrátil naruby a nabral úplně jiný směr.

Takže jsme si to s Elim později zopakovali, jako sex myslím, a já jsem zjistil, že chci víc a víc a víc. Byl jsem nenasytný po jeho úžasném hebkém těle, blonďatých vlasech, modrých očích, fascinovalo mě, že je naprostý opak mé osobnosti. Vůbec nechápu, proč si vybral zrovna mě, ukázkovýho nečlověka, který, jak občas pravila Carin, se choval jako bezohledný necitelný debil.

Možná jsem potřeboval někoho, aby mě z toho vyvedl.

Takže když mi o pár dní později holka, co u mě uklízí, oznámila, že je končí, protože je těhotná (pozn. ne se mnou), dostal jsem zvláštní, lehce perverzní nápad, který mě ale neskutečně vzrušoval.

A hned ten večer jsem Elimu dal tuhle nabídku, ovšem s velmi zvláštními podmínkami. Hodně zvláštními podmínkami. Normálně jsem čekal, že odmítne a pošle mě do háje, možná i navždy s tím, že jsem totální idiot. Na tohle přece nemůže nikdo přistoupit a kývnout. Ale on souhlasil, a trochu mi tím vyrazil dech.

Já ho chtěl, protože jsem ho chtěl ovládnout a podmanit si ho. Celou svou bytostí jsem po tom toužil, každá buňka mého těla chtěla jeho. A on na to kývl, protože mu to dělalo sakra dobře. A rozhodně naše úmluva nebyla o penězích, které mu budu platit za jeho práci, ani o tom, že může bydlet v mým fakt velkým luxusním domě.

Bylo to proto, že to chtěl taky. Ne prachy, ne dům. Chtěl mě.

A věděl, co ho bude čekat, když bude souhlasit.

Práce a sex.

Takže, teď víte, jak to všechno začalo, i kdo jsem. Jsem Miko Benson, cynický třiatřicátník, vysoký a pohledný samozřejmě, milionář s velkou prosperující firmou, kterou jsem převzal po svém zesnulém otci, srdcem, který by potřebovalo trošku rozehřát, luxusním velkým domem s ještě větší zahradou a bazénem. A taky snoubenkou, ježiš, na tu jsem zapomněl (divný, že?). V garáži mám fajnový auta, v peněžence pár natřískaných kreditek a velký konto.

To jsem já, teď tu stojím na balkóně, v županu a kouřím cigaretu.

A čekám, až přijde.

Dodatek autora: 

Pan milionář čeká na Eliho a mě čeká asi nejpernější týden tohoto měsíce, takže pokračování asi až o víkendu wink Nicméně, snad vám to alespoň trochu zkrátí čekání na další serii Vlka a jeho prince heart

5
Vaše hodnocení: Žádné Průměrné hodnocení: 5 (hlasů: 3)
Detailní hodnocení není k dispozici.
Hodnocení:
4.8/5
- Komentářů: 5
„Jste v pořádku?“ zeptala se sestřička polekaně, když viděla prapodivný...
Hodnocení:
5/5
- Komentářů: 15
„… musím do konce příštího měsíce vyklidit byt,“ přiznal Tomáš nešťastně. „A...
Hodnocení:
5/5
- Komentářů: 17
Je teprve chvíli po poledni, když Flávus přitáhne svému černému hřebci otěže a...
Hodnocení:
4.9/5
- Komentářů: 15
Díval som sa na malé, biele lietadlo s červenými pásmi, ktoré ma sem pred...