Po, 28/09/2020 - 11:56
3

7.

Sedl jsem si k němu, z nějakého důvodu mi ho bylo líto a asi mě zachvátila i jakási vzpomínková nostalgie, protože jsem si vzpomněl, že moje blbý dětství probíhalo taky tak nějak. Táta na mě zvysoka kašlal, byl pořád v práci, matka si spíše cenila jeho vydělaných peněz a kamarádek, a já trávil dost času ve svým pokoji. Sám.

Jako kdybych tam viděl sebe. Těžko z vás pak za takových podmínek vyroste normální jedinec. Jenže minulost je minulostí, a přítomnost je přítomností, Eli vypadal smutně jako želva a mě ho bylo asi trochu líto, tak jsem si sedl k němu.

„Jak bylo?“ zeptal jsem se ho a on na mě upřel ty svoje modrý oči, trošku se usmál.

„Dobře,“ pípl zase a já přemýšlel, jestli z toho dnešního šoku opravdu neoněměl.

Bylo mu smutno, ale já ho ujistil, že si tu brzy zvykne. A tak nějak jsem vyměkl a chtěl jsem ho dokonce obejmout, když se ozval zvonek a za pár okamžiků se domem ozval vysoký ženský hlásek.

„Zlato, kdéé jsi? Jsem tadýýý.“

Bože, Carin, úplně jsem zapomněl, že má dneska přijít. S tupou omluvou jsem se zvedl, nechal Eliho napospas jeho plíživé samotě s ujištěním, že zítra zajedeme pro ty jeho věci a popřál mu dobrou noc. Asi jsem mu tím moc nepomohl, ale trošku se usmál a mávl na mě rukou, čímž mě asi chtěl uklidnit. No, moc to nepomohlo.

„Kdes byl?“ vyhrkla na mě královna krásy, když jsem se vynořil z chodby. Normálně se v této části domu moc nevyskytuju. Rychle jsem jí obeznámil s novou situací a osobou v domě. Kývla a nezajímalo jí to, tak jako jí nezajímalo nic, co se tu děje. Šla po schodech nahoru, významně a vyzývavě u toho kroutila zadečkem.

Jak jsem vlastně k týhle ženský přišel?

No, vím kde. Potřeboval jsem nový oblek a zašel jsem si do jednoho luxusního butiku na hlavní třídě. A ona tam byla, prodávala tam a motala se kolem mě, samý úsměv a lichotka. Nakonec jsem odešel s novým oblekem od Armaniho a s ní. Byla fakt výstavní kus, to se musí nechat. Postavu jako modelka, kaštanové vlasy a stejně kaštanově hnědé oči, perfektní čtyřky. Brával jsem ji občas na nějakou tu obchodní párty, všichni mě tam plácali po ramenou, jakou to že mám krásnou kost. Dost mi to lichotilo, ale to bylo asi tak všechno.

Táhli jsme to takhle pár měsíců a pak, po jednom dost prohýřeným večeru, který si tak úplně přesně nepamatuju, a kdy jsme oslavovali její narozeniny, jsem se ráno probudil do dalšího šílenýho snu. Protože přede mnou mávala ručkou, na které byl prsten s diamantem, culila se a plánovala svatbu. Trapně jsem jí přiznal, že nevím, o co jde a ona mi řekla, že jsem debil a že jsme se zasnoubili.

Málem jsem dostal mrtvici. A druhou, když jsem se pak podíval na bankovní účet.

A od tý doby raději moc nepiju, když jsem s ní. Nechci riskovat, že si ji v nějakém takovém podroušeném nevědomém stavu nedej bože vezmu.

Tak to je prostě Carin.

***

Zapadla i s těma taškama a taštičkama z butiků, co si nesla, hned do ložnice, hodila je na zem a za neustálého monologu si šla nalít skleničku do baru. Mlela a mlela, a já jsem po chvíli zjistil, že ji stejně vůbec neposlouchám, protože to byly kraviny. Pořád mluvila a já ji nikdy moc neposlouchal, což se mi už jednou zle vymstilo. No nic, do budoucna budu obezřetnější.

Nalil jsem si taky, krapet whisky po těžkém dnu prospěje, a Carin se ke mně žádostivě přitočila, dychtíc po polibku. Její přání jsem jí splnil, aspoň bylo chvíli ticho.

„Já jsem dneska tak unavená,“ vzdychla si se strašně servaným obličejem a já přemýšlel, co ji asi tak mohlo unavit. Jestli prodej dvou obleků denně v butiku, nakupování, kadeřnice, kosmetička nebo tlachání s kámoškama v kavárně u vína. Těžko říct. Byla marnivá a sobecká, proto jsem jí nikdy nedával žádný peníze, rozhodně jsem jí nehodlal nechat vyluxovat mi bankovní konto a kreditky.

„To byl hroznej den, dám si sprchu,“ řekla ještě zničeněji a odplula do koupelny. Věděl jsem, co bude následovat. Za chvíli vytančí z koupelny, obalená jen ručníkem, udělá tři piruetky, plácne sebou na postel a pravděpodobně mě bude nějak svůdně svádět a dožadovat se sexu.

Zvládla to ještě rychleji, než jsem dopil panáka. Svůdně sebou mrskla na postel a vyzývavě se na mě podívala. Civěl jsem na ni a přemýšlel, jestli se taky můžu vymluvit na bolení hlavy, a pak jsem raději zmizel v koupelně.

„To ti to trvalo,“ zamrkala na mě, když jsem se vnořil v županu a pohodlně se uvelebila na posteli. Prstem si svůdně přejížděla přes hruď a pak nenápadně povolila záhyb na ručníku.

„Ale, ale,“ usmála se, když viděla, jak jsem vzrušený. Byl jsem, ale ne kvůli ní a jejímu úžasnému tělu. Když jsi si totiž v koupelně vzal župan a podíval se do zrcadla, vzpomněl jsem si na ráno s Elim, jeho dychtivý výraz plný rozkoše a tak. Naprosto mě to nadzvedlo…

„Tak pojď, milášku,“ zašišlala, nechápu proč, jestli jí to připadalo víc sexy nebo co, ale roztáhla nohy a já si sundal župan. Naklonil jsem se nad ní a ona sáhla do zásuvky a podala mi lubrikant. Jako vždy. Vnikl jsem do ní, vzdychla a já se snažil předstírat, jak moc jsem vzrušený. Snažil jsem se být, vnímat její tělo, vzdechy, letmé doteky její ruky. Jenže pak jsem si představil, že pode mnou leží Eli a prostě jsem byl hotov dřív, než ona vůbec zjistila, že jsme začali. Omluvně jsem se odkulil a Carin zavrčela, že jsem nemožnej a odešla znovu do koupelny.

Na chvilku jsem přemýšlel, proč se mnou vlastně je a chce si mě vlastně vzít, když jsem takový nemehlo, a hlavně v sexu, ale došel jsem k závěru, že můj luxusní dům a miliony na kontě budou docela dost pádný důvod. To se potom možná smíříte s některými méně kvalitními věcmi.

Přišla z koupelny, lehla si a řekla, že jde spát.

Klidně. Zato já měl dlouhou bezesnou noc s whisky a krabičkou cigaret na balkoně.

 

5
Vaše hodnocení: Žádné Průměrné hodnocení: 5 (hlasů: 3)
Detailní hodnocení není k dispozici.
Hodnocení:
4.8/5
- Komentářů: 10
Znáte takové ty momenty, kdy potkáte člověka, u kterého jste doufali, že už ho...
Hodnocení:
4.7/5
- Komentářů: 19
Nevím po kolikáté to už bylo, ale pořád jsem měl pocit jako by to bylo poprvé....
Hodnocení:
5/5
- Komentářů: 12
Pán Dimitriadis 2. KAPITOLA 1 15. den doby větru, čtvrtletí větru, rok...
Hodnocení:
4.9/5
- Komentářů: 11
Lístek jsem vrazil hluboko do kapsy a nechal ho, aby mě celý zbytek směny pálil...