Po, 08/10/2018 - 01:07
6

Věnování: 
Pro všechny, které to baví číst : )

Stinná zákoutí tisového háje – Kapitola 17

Čekání

 

| Císařství Zarhara, město Rhara, 26. den IV. měsíce roku 2732 Druhého věku.

 (tj. úterý 16. září 2015 zemského času)

 

         Mravní Kodex společnosti vychází z filozofie, která se souhrnně nazývá jako Učení. Zásady se tvořily v průběhu tisíciletí a staletí. Filosofové různých časů sepsali svá moudra do filosofických knih – rozšiřovali buď již existující díla a rozvíjeli myšlenky v nich nebo nabízeli nové pohledy a nová řešení. Postupným historickým vývojem byla Slova učených rozdělena do 36 celků, tzv. Knih moudrosti. Knihy moudrosti jsou děleny na První (základní), Druhou a Třetí (též nazývanou jako Velkou) triádu, z nichž každá obsahuje dvanáct knih. Duchovní hodnoty i právní systém zemí Zarharského spolku (s nepatrnými rozdíly) vychází z První triády.

         Čtvrtá kniha První triády shrnuje rozdílná pojetí dělení magie navržená různými učenci. V první řadě vysvětluje rozdíl mezi mágem a alchymistou. Podle uvedené definice se mágy rozumí ti, kteří pracují s magií přímo – konkrétně s její syrovou podobou, mohou ji usměrňovat gesty i znaky, nejdůležitější v ní je však princip vůle, vizualizace a představivosti, alchymisté jsou pak ti, kteří s magií pracují nepřímo – k jejímu usměrnění používají artefakty, vyrábí lektvary, dryáky a využívají vnějších prostředků. Jelikož v mnoha magických disciplínách docházelo k směšování obou metod, došlo postupně k překrytí původního významu. V současnosti jsou oba pojmy používány a z podstaty i vnímány téměř synonymně. Přesto z historických důvodů se v různých zemích vytvořil různý pojmoslovný úzus, proto v Ceiře vznikla Komora mágů, zatímco Zarharské císařství užívá spíše označení alchymisté.

         Jiné dělení, které ovlivnilo vnímání a uzpůsobení alchymistických (a magických) institucí vychází ze Zarharského učení. Jedná se o Sedmero magických umění.

         To dělí magii na:

  1. Malířství (zahrnuje světoznalectví (nauku o jiných světech), písma magie, tvorbu obrazů určených k přechodům mezi světy, …)
  2. Mravoznalectví (zabývá se magickou rovnováhou, magickou etikou, právem, historií, …)
  3. Umění boje
  4. Léčitelství
  5. Osudoznalectví
  6. Umění přeměny (Transformace)
  7. Dušezpytectví (zaměřuje se na psychickou magii, znalost aur, energií, …)

         Těchto sedm disciplín představuje stěžejní dělení magie ve většině zemích Zarharského spolku. Se dvěma výjimkami.

         Ceirské učení hovoří o Magické triádě – Zrod, Destrukce, Poznání.

         V Támasí magii dělí do Čtyř pilířů magie: Duše, Tělo, Osud, Svět.

 

         Struktura Ceirské Komory mágů nevychází z žádného dělení magie, ale z ideového základu. Na základě tří filosofických proudů vznikly tři strany, kterým se zjednodušeně říká: Strana principu srdce, Strana principu rozumu a Strana principu přirozenosti. Bývá zvykem, že každý z ceirských mágů (který chce zastávat nějakou funkci) se přihlásí k jednomu z principů. Každé straně předsedá devítičlenné uskupení zvané Devítirada. Každá z těchto Devítirad volí svého předsedu, kteří tvoří vrchní vedení Komory mágů - ceirskou Triádu. Ze tří předsedů je vždy na devět let volen prezident Komory. Roku 2724 (tj. 2007 zemského) byl prezidentem podruhé zvolen (Erianelův strýc) Ciliriaian Indrian cir Taira.

         Členové ceirské triády jsou členy Nejvyšší Rady Císařského společenstvo alchymistů.

         V Támasí stojí v čele alchymistického vědění uskupení nazývané Rada Pěti (nebo jednoduše Pětka). Tu tvoří nejvyšší vůdci každého ze čtyř pilířů a panovník (nebo vybraný člen císařské rodiny).

 

         Systém ve všech ostatních států vychází ze Sedmera magických umění. V čele každého státu je Velká Sedma, tj. uskupení sedmi představitelů každého ze sedmera umění, pro něhož se ujalo označení ministr. Z nich je volen jeden předseda, který se stává členem nejužšího vedení Společenstva (pro něž se ujalo označení Velká Devítka).

         Speciální výjimkou jsou instituce v Království Keiri, které dlouhá období předtím spolupracovaly nebo přímo podléhaly Ceirské Komoře. Po napojení tamních institucí na Císařské Společenstvo došlo v Keiri k jejich (rádoby) reformaci. K původním pěti stranám vzešlých z ceirského principu přibyly dvě nové strany. Vzniklo tedy sedm keirských Devítirad, z nichž jejich předsedové vytváří uskupení zvané Velká Sedma Keiri, z níž je volen prezident Keirské magické rady.

         Shrneme-li to tak, jak by řekli zlé jazyky, Velká Sedma Keiri nevychází ze Sedmera magických umění, nýbrž z „umění velkého chaosu“.

 

Stát

Nejvyšší Rada

Velká Devítka

Císařství Zarhara

Velká Sedma Zarhary

Předseda Sedmy

Císařství Natirša

Velká Sedma Natirši

Předseda Sedmy

Království Čadžirša

Velká Sedma Čadžirši

Předseda Sedmy

Království Dálari

Velká Sedma Dálari

Předseda Sedmy

Království Wastera

Velká Sedma Wastery

Předseda Sedmy

Vévodství Sterge

Velká Sedma Sterge

Předseda Sedmy

Království Keiri

Velká Sedma Keiri

Prezident Keirské magické rady

Království Ceira

(Ceirská) Triáda

Prezident Komory mágů

Císařství Támasí

Rada Pěti

Panovník Támasí (resp. vybraný člen císařské rodiny)

 

         Alchymistická akademie v Elbeře je spravovaná přímo Císařským společenstvem alchymistů. Vedení univerzity (ředitel, dva jeho zástupci, tajemník a Mravokazatel) jsou vždy voleni a dosazeni do funkce přímo Velkou Devítkou a následně se jí zodpovídají...

 

         Ministr Nelanika, celým jménem Lámríta Nelívitár Nelanika, pocházel z Átmarívy, významného dálarského přístavního města. Sám nebyl šlechtic, pocházel z bohaté rodiny léčitelů a lékárníků, který si léčitelství vybral za svůj obor… Později se stal nejprve členem Velké Sedmy Dálari a před osmi lety jejím předsedou. Pracovními záležitostmi, které jej přivedly do Rhary, byla tajná jednání mezi nejbližšími spojenci v Zarharském spolku – Zarharou, Dálari a Támasí. Hlavním tématem byly jak problematické vztahy s Y̊sou (a v důsledku toho napjaté vztahy Zarhary s Natiršou), tak zjištění z tzv. Samerské mise, která před nedávnem skončila. Kolegium Kratu se sice usneslo na politice „není to naše věc“ (lépe řečeno se nedokázalo dohodnout a usnést se na čemkoli jiném), zarharský císař ovšem neměl pocit, že mlčení je aktuálně skutečně tou nejlepší strategií…

         Pan Nelanika svým dětem nemínil ani náznakem sdělit skutečný obsah jeho rharských vyjednávání. Jak znal své přespříliš zvědavé a podnikavé děti, dvojčata Sali se Salimem by se v tom jistě vrtala k jejich škodě. Dcera Kálira se potřebovala soustředit na blížící se přijímací zkoušky. Zbytek jeho potomstva se dokázal dostat do průšvihu jen tím, že šel po ulici…

         Chování Andraila cir Sahariy pana Nelaniku pobouřilo. Jistě, že dal na hlas rozumu, to ale neznamenalo, že by tomu spratkovi nejraději nezakroutil krkem! Přesto, k Andrailovi dobru, o situaci syna sestry ceirského krále nevěděl. Na radnici mířil na přátelskou návštěvou za jedním ze svých dobrých přátel…

 

         Stát se radním ve Rhaře se dalo dvěma způsoby. První možností bylo být navržen císařským správcem města (a následně schválen císařem). Takto místo získalo 11 členů městské rady. Druhou možností bylo zvolení městským sněmem. Takto bylo vybráno 10 členů městské rady z kandidátů, které musel správce města předem schválit. Členem městského sněmu se mohl stát kdokoli, kdo měl ve Rhaře trvalé bydliště alespoň pět let a členství ve sněmu si zaplatil. Ze všech 21 radních byl následně sněmem volen předseda – starosta města Rhary a jeho dva zástupci. Volby se konaly jednou za patnáct let.

         Současný starosta (Arnáh Dámiláha) vládl již čtrnáct let. Spekulovalo se, jestli v příštích volbách svůj post obhájí, nebo nikoli. Větší oblibě se těšil jeho zástupce Milvírdáh Náldarníhsa, za kterým mířil i Nelanika. Ošemetnější bylo, že stejného radního měl v úmyslu oslovit i mravokazatel, pan Rházsra…

 

-

 

         Larnš s Irwaldem následovali pana Rházsru k recepci. Zdvořile pozdravili. Pan Nelanika je přejel zkoumavým pohledem, ale nevypadalo to, že by jim dvěma chtěl věnovat větší pozornost.

         Mravokazatel jej oslovil, vyměnili si pár slov a najednou se spolu pustili do družného, přátelského rozhovoru. V dálarijštině! Jinými slovy – Larnš ani Irdwald neměli tušení, co si říkají. Irdwald věnoval Larnšovi tázavý pohled. Larnš se na něj zakřenil. No nic, nemusí přece Irdovi říkat (ani naznačovat), koho mají před sebou, no ne? Koneckonců teď s tím asi sotva něco udělají…

         Mravokazatel nepůsobil, že by je chtěl ministrovi představit. To možná bylo dobré znamení?

         Co ale rozhodně nebylo dobré znamení, když se na ně mravokazatel usmál a se slovy: „Počkejte tu, chlapci,“ se v doprovodu pana Nelaniky vydal do útrob radnice.

         Skvělé! Vážně, vážně, vážně skvělé!

 

         „Kdo to byl?“ ptal se Irdwald hned, jakmile oba dospělí muži odešli.

         „Ministr Nelanika,“ odpověděl Larnš prostě.

         Irdwald nevěřícně mrkl.

         „Neptej se mě, co to znamená,“ požádal ho Larnš. „Já na rozdíl od Miriho opravdu nejsem politik,“ ubezpečil ho. „Ale myslím, že si můžeme sednout,“ ukázal na lavičky. „A ty mi zatím povyprávíš, jaké jsou tvoje nejtajnější erotické sny!“

         Irdwald mu věnoval nechápavý pohled. Poslední věta ho natolik vyvedla z konceptu, že se ani nestihl pozastavit nad děním. Vážně, o čem to ten kluk pořád mele?! Vždyť mu vůbec nedá šanci se v situaci nějak zorientovat.

         Larnš se vesele zasmál. „No tak, nemusíš se stydět!“ Navigoval ho k lavičce. Posadili se.

         „Sex je běžná součást života,“ pokračoval Larnš. 

         „Nechci se bavit o sexu…,“ vydechl.

         „No, je pravda, že praxe je lepší…“

         „Ne, že by na to byla příležitost,“ odsekl mu Irdwald, v tváři celý zrudl. 

         „Jaký byl tvůj nejlepší polibek?“ vyzvídal Larnš.

         „Můžeme řešit něco jiného?!“ ptal se Irdwald obranně. „Já nevím, třeba…“

         „Hm?“ nadzvedl Larnš obočí, vyčkával, bavil se.

         „Třeba… hm…, odkud vlastně jsi?“

         Larnš protočil očima. „Nudnější téma tě nenapadlo?“ ptal se s despektem. „Jsem z Natirši, přesněji z města Darmišta, to je hlavní město Darakitši. Říká se, že nejlepší nevěstince najdeš u nás. Byl jsi někdy v bordelu?“ uculil se na něj.

         Irdwald zamrkal. Jak to dělá? „To vůbec nesouvisí s tématem. Chci se o tobě něco dozvědět,“ rozhodl se jít tímhle směrem. „Máš nějaké sourozence?“

         Larnš vyfoukl vzduch. „To není o nic zajímavější téma,“ povzdechl si. „Mám staršího bratra a sestru z otcova prvního manželství,“ svěřil se. „Máma umřela, když mi byly tři. Otec se oženil podruhé… Tak jsem získal ještě dvě sestřičky,“ vysvětlil. „Z naší rodiny jsem jediný, kdo má trochu schopný magický potenciál, aby stálo za úvahu věnovat se magii. Tak se jí věnuju.“

         „Aha,“ přikývl Irdwald. „Jaká oblast magie tě zajímá nejvíce?“ pokračoval rychle v další otázce.

         „Pffff,“ reagoval na to on. „Asi transformace,“ usoudil. „Ale celkem mě baví i práce se živly,“ pokrčil rameny. „Jaká oblast zajímá tebe?“

         Překvapivě obyčejná otázka. Navíc kontrovaná. A stejně Irdwalda zaskočila.

         „No…,“ zaváhal. Jaká oblast z magie ho zaujala nejvíce?

         „Mě… vždy bavilo… propojení magie a technologie,“ pokusil se zformulovat odpověď.

         Larnš si ho zkoumavě prohlédl.

         „Myslím tím… hlavně výrobu strojů, jejich navrhování, údržbu…“

         „Tam ovšem magii využíváš jen jako zdroj energie,“ podotkl starší mladík.

         „Jistě,“ přikývl Irdwald. „Musíš ji ale využít co nejefektivněji, případně navrhnout takové řešení, kdy magie jako energie vůbec nebude třeba…“

         Larnšovi cuklo v koutku. „Jasně,“ usmál se. „Pak mám otázku. Neměl bys být právě teď spíš v Laviarmě a hlásit se na tamní Polytechnickou univerzitu? Mám takové tušení, že tomu, o čem mluvíš, se říká strojírenství…“

         „Chci studovat v Elbeře,“ odpověděl mu vzdorovitě. Měl nepříjemný pocit, že podobné náznaky měl i Elmiriel.

         „A co od toho očekáváš?“

         Irdwald se zamračil. Takové otázky se mu skutečně nelíbily.

         „To je důležitá otázka,“ ubezpečil ho Larnš. „Lidi mají různé motivy. Od – magie mě prostě baví – po – chci kariéru v politice a Velká Devítka čeká jenom na mě, ale nikdo nejde studovat na Alchymistickou Akademii, aby navrhoval technologie,“ podotkl.

         „Chci studovat v Elbeře,“ zopakoval.

         „Dobře,“ odtušil. „Koneckonců, až se dostaneš a pokud bys zjistil, že máš jiná očekávání, vždy můžeš odejít a přejít na jinou univerzitu. Nebyl bys první ani poslední.“ Larnš se zakřenil.

         „Stává se to často?“ Irdwald zadoufal, že by se tím přeci jen mohli dostat k jinému tématu.

         Larnš trhl rameny. „Tak třeba Dalniar od nás z ročníku úspěšně ukončil prvák a odešel pryč, protože ho sraly povinné dopolední rozcvičky,“ zasmál se. „Celkem jsem ho chápal,“ dodal.

         Irdwald tázavě nadzvedl obočí. Co to Larnš zase mele? 

         „Linž je lepší případ,“ ujistil ho. „Dostal se s nejvyšším počtem bodů, celý prvák exceloval snad úplně ve všem… Ke konci ročníku ovšem usoudil, že na to dlabe a raději se stal květinářem!“

         Irdwald nedůvěřivě nakrčil čelo. „Vážně?“ ptal se pochybovačně. 

         „Jasná páka. Přeci bych ti nelhal,“ uchechtl se Larnš. „Poslední z naší původní desítky byla Sawira, ta zkraje tohoto léta umřela…“ Cosi temnějšího, co se promítlo do Larnšova výrazu, Irdwaldovi vzalo jakékoli slova, kterými by snad mohl reagovat.

         „Atentát. Její diplomatická praxe jí moc nevyšla,“ zkonstatoval starší mladík chmurně.

         Irdwald polkl. Opravdu mu připadalo těžké vyrovnávat se s někým, kdo v jednu chvíli mele o sexu, v další řeší jeho studijní záměry, potom říká úplně nesmysly a nakonec se zmíní o své mrtvé spolužačce. Usoudil, že mlčení bude nejlepší strategie…

         Larnš nepokračoval. I proto, že do haly se vrátil pan Rházsra.

 

         Mravokazatel se tvářil vážně, nečitelně. Po jeho boku přicházela Harah Tálkiha, mladá snaživá radní, která byla do městské Rady zvolena před třemi lety po odstoupení jednoho z předchozích členů… Jelikož se nijak výrazně neprojevovala, dalo se těžko usuzovat, co od ní čekat.

        Byli všichni, mohli se přesunout na stanici... 

 

 

Dodatek autora: 

: )))

Larnš si vždy má o čem povídat. 

Mravokazatel se také vykecává, otázka je, o čem mluvil... 

 

5
Vaše hodnocení: Žádné Průměrné hodnocení: 5 (hlasů: 4)
Detailní hodnocení není k dispozici.
Hodnocení:
4.5/5
- Komentářů: 3
„Miluju tě, miluju, miluju,…‘‘ Plakal Pavel a líbal Adama na rtech. Chtivě, ale...
Hodnocení:
4.7/5
- Komentářů: 3
„To by snad stačilo,“ ozval se přísný hlas. „Zase tropíš problémy, Simone?“...
Hodnocení:
4.9/5
- Komentářů: 30
„Pane... pane, počujete ma? Čo sa Vám stalo?“ počul som akoby z diaľky...
Hodnocení:
5/5
- Komentářů: 16
„Niko…?“ zkusil Simon opatrně oslovit osobu ukrytou ve spacáku po svém boku...