TK
St, 13/01/2016 - 17:15
7

Na šlehačkový krém budete potřebovat 1,5 litru smetany ke šlehání, 10 ztužovačů do smetany, 6 lžic rozmixovaných meruněk a 300 ml meruňkové marmelády.

 

Jsem blbej, jsem blbej, jsem blbej…

 

Na máslový krém vám stačí 250 g másla, 400 ml mléka a 1 sáček vanilkového pudinkového prášku.

 

Proč jsem s tím sakra souhlasil? Proč, proč, proč…?



 

Jsem pekař. V přízemí svého domu jsem před rokem zřídil malou pekárnu a od té doby ke mně lidé z města chodí nakupovat. Peču všechno, co si jen umíte představit - různé druhy chlebů i rohlíků, housky, pletýnky, mini pizzy, až na… až na sladké. Buchtičky, vánočky, koláčky a donuty… Nic takového u mě nenajdete. Nemám rád sladké a rozhodl jsem se, že i přes svou živnost se chci veškerým pochutinám vyvarovat. Zatím si nikdo nestěžoval, lidi brali, co jsem zrovna měl. Tak proč se tady teď patlám s máslovým a šlehačkovým krémem? Protože neumím říct ne…

 

Před pár týdny přijel do města kamarád. Od střední jsme se neviděli, měli jsme si toho hodně co říct, představil mi svou přítelkyni. Vlastně snoubenku… Vlastně se doslechl, že jsem se po škole dal na pekařinu a chtěl mě poprosit, jestli bych pro tu příležitost neupekl dort. Neměl jsem to srdce mu říct, že sladké není moje parketa. A tak jsem jako správný pokrytec nahodil úsměv a s "radostí" nabídku přijal. Pozvánku na svatbu mám tím pádem již předem zamluvenou. Hezký. Jenže jak na to?

 

 

 

Těsto peču každý den, jenže ne dortové, nýbrž chlebové. Nemám páru, jak vyvážit poměr cukru a soli, aby byl výsledek sladký tak akorát, ani bez chuti, ani přeslazený. Neumím dělat krémy a polevy. Ani s marmeládou nemám žádné bližší zkušenosti. Hups…

 


Lehce jsem zpanikařil a začal obvolávat příbuzné. Bohužel, jediná opravdová pekařka-cukrářka v naší rodině byla babička, která před třemi lety umřela. Od mamky a tety jsem sice dostal pár tipů, na celý dort to ale nestačilo. Co si počít? Poslední možnost byla obrátit se na internet.

Takže teď se tady koptím s receptem z nějakého ženského webu a nemám páru, jestli se vůbec k něčemu dopracuju. Smutné.


Každý z korpusů potřete marmeládou, aby se piškot nepromáčel, a promažte šlehačkovým krémem. Všechny korpusy pak z vrchu a ze stran potřete máslovým krémem.

 

Na webu taky doporučovali připravit dort den předem. Měl jsem z toho celkem nervy, tak jsem si ráno přivstal a dal se do práce. Ale když se přiblížila šestá hodina večerní, začalo mě to zmáhat. Možná, kdybych začal o den dřív, nic by se nestalo. Taky mě mrzí ty tři zkažené piškoty, které jsem od rána (hlavně počítám, že nervozitou) zkazil. Čtvrtý korpus už jakž takž ušel, takže teď už ležel pěkně rozkrájený a připravený na slepení. Krémy už jsem taky dodělal, když si pohnu, mělo by to do rána pěkně ztuhnout.

 

 

Sladké jsem přestal jíst ještě na střední, zrovna v roce, kdy jsem měl maturovat. Dřív jsem miloval čokoládky, bonbony, koblížky…  Byl jsem tehdy pěkná kulička.  No a už ani nevím, jak se mi to stalo, ale trochu jsem se řízl do ruky, na kloub hned pod malíčkem. To přece nic není, říkáte si, to se stalo každýmu nejmíň stokrát. Taky jsem si to říkal. Jenže rána se po pár týdnech vůbec nezacelovala. Naopak, kůže okolo ní se začala vysoušet a rudnout a svědit. Tak jsem si ji škrábal. Skoro pořád. A najednou jsem měl červenou, popraskanou a vysušenou kůži nejen na ruce, ale i na nohách, na těle a na krku. Atopický ekzém.

 

Z toho svědění jsem se mohl zbláznit, takže nic naplat a šupky dupky ke kožnímu. Sympaťák, nedávno nastoupil, mohl být tak o deset let starší než já. A, tehdy jsem si to sice nechtěl připustit, ale… byl pěknej. Zatraceně pěknej. Vlasy barvy havraního peří a oči jako dva planoucí uhlíky. A ten úsměv… Myslím, že od svědění mě vyléčil jen pohled na něj. Od rudých fleků potom mast a léky, které mi předepsal. Pak ale přišla tvrdá rána v podobě diety. Ukázalo se, že moje tělo špatně reaguje nejen na čokoládu, ale i na citrusy, oříšky, sladká pitíčka a kakaový prášek v jakékoli podobě. Nějakou dobu jsem se s tím nemohl vyrovnat. Pak jsem si ale řekl, že to dokážu. Začal jsem si vnucovat, že nemám rád sladké. Pak jsem o tom přesvědčoval rodinu a nakonec každého, kdo se zeptal. Ze lži, které uvěříme, se nakonec stane pravda. Proto od té doby prostě nemám rád sladké.

 

 

Kvůli téhle příležitosti jsem si pořídil i speciální zdobící sáčky s kovovými špičkami. Zrovna jsem začal jeden plnit, když cinkl zvonek nade dveřmi. Zapomněl jsem zamknout.

"Máme zav-," nedořekl jsem.

"Ahoj kotě."

Ze srdce mi spadl kámen, že to není nějaký otravný zákazník, který si neumí přečíst otevírací dobu, a hned nato se silně rozbušilo. Ve dveřích stál pan doktor z kožního. Zapomněl jsem se zmínit, že spolu chodíme?

"Ahoj, pojď dál," usmál jsem se a pokračoval v plnění sáčků.
"Jak to jde?" Ta otázka byla napůl pobavená, napůl starostlivá. Věděl, že je to pro mě nepříjemné, ale občas mu to nedalo, aby si mě trochu nedobíral. Na moji odpověď nečekal, podíval na hodinky a zeptal se: "Bude ti to trvat ještě dlouho?"
"Musím ho dozdobit, dát tuhnout do ledničky a uklidit tu. Pak možná budu moct jít domů," ušklíbl jsem se. Trochu se zamračil.
"Tak dlouho čekat nevydržím." S těmi slovy se zvedl a vydal se ke dveřím. Zamknul a začal stahovat rolety. Pomáhá mi s úklidem? To je od něj hezké…

Sáčky už byly plné, ale zničehonic jsem dostal strach z těch náplní. Co když budou moc sladké? Nebo naopak moc málo? Přece jen, když zkusím z každého trošku, tak mě to nezabije. Vymáčkl jsem si trochu krému na prst a okusil. Byl vynikající…

 

Zrovna, když jsem chtěl zkusit další, ucítil jsem zezadu na bocích velké ruce a těsně u ucha horký dech.
„Ale, ale. Tady někdo porušuje. A zlobivé děti si zaslouží trest.“ Zježily se mi chloupky na krku a vzrušením jsem se roztřásl.
„Mám práci,“ snažil jsem se odporovat. Na krk se mi přisály vlhké rty.
„Musím to dodělat…“ Rty se přesunuly na ušní lalůček.
 

Odpor byl marný. Cítil jsem, jak uzel zástěry, kterou jsem měl kolem pasu, povolil. A za chvíli letěla zástěra na zem. To už jsem nevydržel. Nechal jsem sáček sáčkem, otočil se, objal jsem ho kolem krku a políbil. Jeho jazyk mi pronikal skoro až do krku. Jakmile jsem potřeboval pauzu na nadechnutí, pevně mě chytil a vysadil na stůl.
"Ne, počkej! Tady ne…" Nechtěl jsem kazit hezkou chvilku, ale přece jen, tohle je můj pracovní stůl! A měl by zůstat čistý…
 

Seděl jsem tam a chtěl jsem ještě něco říct, ale než jsem to stihnul, vzal lem mého trička a strčil mi ho do pusy. Jasný signál. Fajn, jednou to snad nebude vadit. Jakmile mi přejel nehtem přes bradavku, na stůl jsem zapomněl. I na všechno ostatní. Zabořil jsem mu ruce do vlasů a užíval si jeho jazyk ve svém pupku. Jeho prsty mi dráždily bradavky, a i když jsem drtil tričko mezi zuby, neubránil jsem se stenům. Po chvíli jazyk ustal v činnosti a ruce mě začaly opatrně pokládat na záda. Pustil jsem se jeho vlasů a složil si ruce na břicho. Ležel jsem, oddechoval. Kvůli tričku se mi pusa plnila slinami.

 

Sehnul se na zem a za chvíli mi ruce něčím spoutal a položil za hlavu. Mojí odhozenou zástěrou. Nebránil jsem se. Rád jsem se cítil "spoutaný". Chvilku se nic nedělo, než se ozval zvuk rozepínajícího se zipu a za moment mé kalhoty mizely v nenávratnu. Trenky mi nechal. Rukama se zapřel do stolu a hlavu sklonil k mému rozkroku. Špičkou nosu mi přejel přes celý můj "zabalený" penis. Když ho skousnul, zaúpěl jsem. Nevím proč, ale strašně rád mi slintal na spodní prádlo. Pak ho ze mě konečně stáhnul. Zuby, nehty. Doslova.


Celého si mě prohlédl, usmál se a začal se rozhlížet. Nechápal jsem, co zrovna teď může hledat, než vzal do ruky jeden z mých zdobících sáčků. Na protest jsem začal vrtět hlavou, ale marně. Můj pracně našlehaný krém se za chvíli rozprostíral po celé délce mé chlouby. Jednou rukou mi promačkával varlata, jazykem se vydal po vyznačené cestě. Pevně jsem zavřel oči a zaklonil hlavu. Moje hekání bylo pořád hlasitější. Když mě pak jeho ústa pohltila celého, z koutků úst mi vytryskly sliny a očí slzy. Cítil jsem, že už moc dlouho nevydržím. Taky si toho byl vědom, protože mi přestal mačkat varlata a vyndal můj penis z úst. Zase se chvilku nic nedělo.

 

 Otevřel jsem oči a podíval se, co se děje. Stál nade mnou a prohlížel si kovovou špičku plnícího sáčku. Nejdřív jsem nechápal. Došlo mi to, až se na mě usmál a poplácal mě po zadku. Hrůzou jsem vytřeštil oči, vyplivl jsem lem trička s notnou dávkou slin na svůj hrudník a… musel jsem se nadechnout. Ta chvíle mu stačila na to, aby mi tu studenou a tvrdou kovovou špičku zasunul do zadku. Vykřikl jsem. Bylo to nepříjemný, ale taky mě to hodně vzrušilo. Když už jsem myslel, že vyvrcholím, projevil se můj milenec jako prvotřídní sadista a pevně mi sevřel penis u kořene, takže ze mě nevyšla ani kapka. Trpěl jsem. Trpěl jsem slastí. Do nitra mi začal vymačkávat krém.


"Ne… ne…" Na nic víc jsem se nezmohl. Zástěra byla uvázaná pevně a zařezávala se mi do zápěstí. Za chvilku ze mě zdobící pomůcku vyndal. Krém začal vytékat. Cítil jsem, jak se jeho rty přisály na můj otvor. Jazykem začal vnikat dovnitř a krém vylizovat. Rukou přitom pořád svíral kořen mého penisu. Křičel jsem. Z očí mi stékaly slzy, z úst mi vytékaly sliny. Lízání po chvíli ustalo a najednou se jeho obličej objevil nad mým.
 

"Chceš uvolnit?"
Několikrát jsem horlivě přikývl. Na rtech mu zahrál zlý úsměv.
"Tak popros."
Otřásl jsem se a zavřel oči. Naštvalo mě to, ale vážně už se to nedalo vydržet.
"Prosím…" zašeptal jsem.
"Neslyším tě."
"Prosím!" zvýšil jsem hlas a otevřel oči. Naskytl se mi pohled na ten sadistický úsměv.
"Hodný." Pohladil mě po hlavě a pustil můj penis. Okamžitě jsem vyvrcholil. Ale tím to ještě nekončilo.
 

Nemohl jsem se pohnout, jenom jsem zhluboka dýchal a vychutnával si ten úžasný doznívající pocit. Než mě vytáhl do sedu. Stále svázanýma rukama jsem ho objal kolem krku a opatrně jsem slezl na podlahu. Pořád jsem hlasitě oddechoval a spokojeně jsem se na něj usmál. On mi úsměv opětoval a líbnul mě do vlasů. Pustil jsem se ho a chtěl jsem mu naznačit, že už by mě mohl rozvázat, když mě naprosto bez varování opřel břichem o stůl a zase do mě vniknul a tentokrát už ne cukrářskou pomůckou. Byl jsem už promazaný krémem i slinami, ale jinak se s žádnou přípravou nezdržoval, takže jsem zase vyjekl. Tentokrát ani ne tak pocitem slasti jako spíš z fyzické bolesti. Nicméně, po pár přírazech opět začala převládat slast, a jakmile narazil na prostatu, mezi nohama se mi to zase silně rozpulzovalo.

 

Od neustálého hekání mě už začínalo bolet v krku. Uchopil můj penis a začal ho třít v rytmu přírazů. Mokré tričko mě studilo do hrudi, ale uvnitř jsem hořel. Tempo se zrychlovalo, až už jsem to nevydržel.

 

,,Shouto!'' vykřikl jsem jeho jméno a udělal jsem se. Měl jsem teď od svého semene břicho, tričko a část stolu. Přírazy ale neustávaly, dokud jsem v sobě neucítil teplou tekutinu. Jeho penis ve mně ochaboval. Jakmile ho vytáhl, sesunul jsem se na podlahu. Vyčerpaný, ale šťastný.

 

Sedl si vedle mě. Zády jsme se opírali o stůl a já mu položil hlavu na rameno.

,,Na tu svatbu jedeš zítra?" zeptal se tiše.

,,Jo."odpověděl jsem a před oči jsem mu strčil svoje pořád svázané ruce. Když mi zástěru sundal, objevily se mi kolem zápěstí obrovské červené otoky. Vzal moji levou ruku do dlaní, chvíli si ji prohlížel a pak ji políbil.

,,Vzal by sis mě?"

,,Co?" Asi jsem se přeslechl. Nic neříkal, jen se mi upřeně zahleděl do očí.

,,Vždyť jsme oba chlapi." Mohl jsem říct něco chytřejšího, ale tak budiž.

,,No a? Můžeme se registrovat." Usmál se. ,,Vezmeš si mě?"

 

Mlčel jsem. Pomalu jsem si uvědomoval, že právě sedím polonahý v kaluži krému a spermatu s člověkem, kterého miluju. A že ten člověk mě právě požádal o ruku. Co jsem asi mohl říct?

 

,,Ano."

 

 

Druhý den jsme na svatbu jeli spolu. Dort jsme koupili cestou.

Hodnocení: 
4.4
Průměrné hodnocení: 4.4 (hlasů: 20)
Žánr: 
Detailní hodnocení není k dispozici.
Hodnocení:
4.8/5
- Komentářů: 8
Cestou domů jsem okolí vnímal jen okrajově. Stejnou trasu jsem si dával dvakrát...
Hodnocení:
5/5
- Komentářů: 8
Nějak nevím, na co si tu hrajeme. Šéf si prohlíží lano jako nějaký klenot a já...
Hodnocení:
4.8/5
- Komentářů: 6
„F-Felixi? Jsi v pořádku?“ Zachroptěl vlk a udělal krok k příteli. Místo...
Hodnocení:
4.9/5
- Komentářů: 13
REN Políbil mě! Prostě políbil a to z čista jasna! Byl jsem z ...