Čt, 05/05/2016 - 22:03
14

Věnování: 
Všem čtenářům, ale i dalším autorům. Pište, pište, ať je tu živo :-)

„Už jsem myslel, že pro vás budu muset zajet,“ bručel Honza, když Tomáš s holkama dorazil domů. „Kájo ty jdi jako první honem do sprchy. Doufám, že tašku na zítra nachystanou máš.“

„Jasně tati,“ se zíváním odpověděla nejmladší rusalka. „Mohla bych ještě horké kakao na dobrou noc?“

„Jdu ho hned udělat, dá si ještě někdo?“ Tomáš se honem hnal do kuchyně. „Honzo omlouvám se, měl jsem se zvednout dřív. Ale jak mám tu dovolenou, úplně jsem zapomněl, že zítra je pracovní den a holky musí do školy,“ omlouval se kajícně švagrovi.

„Kakao si určitě dám a taťko na strejdu se vážně nezlob. Já ho zatáhla do naší party a on se tak moc dobře bavil, že zapomenul na čas a prostor, že jo?“ popichovala se smíchem Klára.

„No nazdar, tak to se divím, že jdeš domů takhle střízlivej. A nebo si dáš panáka až teď?“ nabízel Honza Tomášovi podporu, protože znal jeho introvertní povahu a chápal, jak musel být z party šestnáctek nadšený.

„Ne dneska už mám alkoholu dost,“ odmítl Tomáš. „A nebylo to tak zlé. Jsou docela milí. Přisunuli kvůli mě i lavičku,“ chválil místní mládež. „A kde je vůbec Jana?“ zapátral v zápětí po sestře.

„V kanclu. Z dřevárny jí donesli podklady pro účetnictví, tak si to šla ještě honem srovnat,“ odpověděl Honza.

Tomáš, který míchal kakao přikývnul. Jana byla soukromá účetní a měla dole v suterénu domu svojí kancelář, aby měla na práci klid a neztrácela doklady po bytě. On i Jana vystudovali VŠE a rodiče Janě předhazovali, že pracuje pod svoji úroveň. Samozřejmě, když se Tomáš přiznal ke své lásce k mužům, došla ségra v jejich očích milosti. Alespoň k něčemu to bylo dobré, v duchu se usmíval a přelil vroucí kakao do hrnků.

„Tak co, jaký je letošní stav kolotočářů?“ optal se Honza.

„Buď v klidu taťko, kondomy mi můžeš zase z kapes vyndat,“ s vážnou tváří pronesla Klára. „Ten nejmladší z nich nepozná rozdíl mezi holinkama a hodinkama a navíc, sotva je mu osmnáct a pije jedno pivo za druhým. Já osobně si raději počkám na někoho, s kým bude větší sranda,“ spokojeně se culila a ucucávala horký nápoj.

„Co ty na to Tome? Není dcera moc vybíravá?“ sondoval Honza u švagra.

„Tak možná trochu přísná. Ten hoch nevypadal až tak špatně. A když vezmu, co měl na sobě kovu a peří, určitě je shánčlivý a přinesl by něco do začátku,“ zasmál se Tomáš.

„Jo, jo strejdo, tobě se to povídá, když jediný trochu ucházející kluk pálil po tobě,“ hned mu to vrátila i s úroky Klára.

Tomáš zrudnul jako rajče. Občas v duchu proklínal otevřenou výchovu, která se ve zdejší rodině pěstovala. Ano, je v pořádku, že holky už od jedenácti let věděly o sexu víc, než on v osmnácti. Rozhodně je dobré, dostat do sebe teorii vysvětlenou s láskou a pragmatičností dřív, než pak přímo v boji tápat a jít z jednoho trapasu do druhého. Byl i vděčný, že holkám rodiče vysvětlili, proč jim Tomáš nikdy nepřivede žádnou tetu. Ovšem někdy poslouchat jejich moudrý řeči bylo o nervy.

„Ale, ale, v tom případě Kláro dej kondomy do kapsy Tomášovi. Zbouchnutej nám sice domů nepřijde, ale nechceme tu ani žádný fujtajblíky,“ ihned se chytil Honza.

„Samý srandičky,“ protočil Tomáš oči. „Tak abyste věděli, na pouť mě nikdo nedostane. Zítra mám už tůru naplánovanou a o víkendu jsem myslel, že by se mnou mohly nějaké dobré duše zajet do Ústí do aquaparku a na nákupy. A v neděli jsem měl v plánu s někým objet minimálně dva zámky, ale asi pojedu sám.“

„Jé strejdo, my už si z tebe nebudeme dělat legraci, prosím, prosím, že pojedeme?“ vřítila se do kuchyně Kája v noční košili s modrým jednorožcem.

„Dobrá, tak domluveno. Teď rychle do sprchy ty Kláro, já půjdu hned po tobě,“ odkýval Tomáš.

„No to si drž palce, ať máš teplou vodu. A nebo ti studená přijde vhod?“ se smíchem opět provokoval Honza.

                                                           ***************

Slunce od rána pálilo a pondělní poledne Tomáše zastihlo uprostřed lesa na břehu čilého potůčku. Měl zuté boty a nohy si chladil ve studené vodě. Doufal, že nebude mít to štěstí a zrovna pod tímhle kamenem nenarazí na raky. Nedávno v televizi viděl dokument, kde se nějaký ochránce přírody rozplýval nad tím, jak se do přírody tyhle potvůrky znovu vrátily. Vzácné, nevzácné, v palci ho mít zaštípnutého nemusí.

Vytáhl si z batohu svačinu a s chutí se zakousl do doma nachystané bagety. Žádná gumová, kupovaná. Tuhle mu s láskou připravil Honza. Křoupal v ní čerstvý salátek se zahrádky, voňavá vajíčka od sousedky a výborná domácí šunka. Jó, sladký venkov. Opravdu je to balzám na nervy. Rozchodové scény s Petrem pomalu dostávaly zeleno stříbrný závoj, který tlumil ostré hrany a hnusná pachuť slz a výčitek byla překrytá výbornou kuchyní a vtipy, které u ségry doma pršely jeden za druhým.

Prý si má na všem najít něco pozitivního. Hm, co asi tak může být pozitivního na vystěhovaném bytě? No může vymalovat a nemusí zakrývat nábytek. Vida, něco se přeci jen najde. Tomáš se natáhl do trávy a zavřel oči. Ani nevěděl proč, ale najednou se mu v mysli objevil obraz houpajícího se blond ohonu. Nejdřív ho chtěl odehnat, ale pak podlehl a v duchu natáhl ruku, aby zlaté hedvábí uvolnil z jeho spoutání a nechal hebkou záplavu rozpustit po svalnatých zádech. V jeho představách byla záda nahá a on mohl očima klouzat dolů k pasu, kde se dokonale vypracované pozadí schovávalo v perfektně padnoucích džínsech.

Prstem jel po páteři až dolů a lehce se zavrtal pod džíny do žlábku, který byl bohužel dobře skrytý. Vytáhl tedy prst, uchopil svoji představu za boky a pomalu otočil čelem k sobě. Neodvážil se podívat do obličeje. Uvědomil si, že vlastně ani neví, jaká má Antonio oči. Soustředil tedy představy na vypracovaný hrudník a perfektní břicho, které je jistě jako z kamene. Ruce položil na prsa a přímo cítil, jak se mu do dlaní zavrtávají tuhé bradavky. Bude mít chloupky a nebo ne? To je otázka. Ve světě gayů je preferována hlaďounká kůže. S tím měl bohužel problém. Byl tmavovlasý a hrudník měl docela dost chlupatý. O pruhu na břiše a klínu ani nemluvě. Holení nesnášel, dorůstání pak svědilo a byl samý pupínek. Jemu samotnému by rozhodně chlupatý partner nevadil.

Nechá tedy svojí představě porůst prsní svaly měkkými světlými chloupky a s rozkoší do nich zaboří nos. Nádherně by voněl, pánským mýdlem a trochu i potem, lehce nahořkle. Tomáše by objal a ještě víc by mu přitiskl jeho hlavu na svojí hruď. Hladil by ho ve vlasech a možná mu i něco povzbudivého šeptal. Tomáš by se po chvíli z objetí vymanil a pokračoval dál v průzkumu. Ruce přejedou mazlivě bříško a pokračují dolů, kde odvážně prohmatají poklad schovaný v džínsovině. Až mu zatrne z té mohutnosti, která se skoro ani nevejde do ruky.

Po pravdě, velkých rozměrů se docela děsí. Ví o sobě, že není dominantní. Nikdy ho nelákalo být tím, kdo se do partnera zaboří, na druhou stranu, bolest rozhodně nevyhledával. Petr naštěstí nebyl nijak přírodou obdařený a i tak milování nebylo často příjemné. Možná i proto, že se nerad mazlil a s přípravou se příliš nezatěžoval. Pokud Tomáš dopředu věděl, že ke styku dojde, v koupelně se připravil sám. Ve finále mu moc nevadilo, že Petr o sex zas až tak nestál. Prostě ten vztah byl předem odsouzen k zániku. Bleskový pohled do Antoniova poklopce na toaletách u Králů ho sice vzrušil, ovšem i vyděsil. Ten kluk ho má pořádně velkého a navíc z něj přímo tryská dominantnost a živočišnost. Tomu jedno ušmudlané desetiminutové číslo stačit nebude. Tomášův zadeček se při té představě stáhl a byl konec veškerým fantaziím. Do toho on rozhodně nepůjde. Posadil se, osušil si nohy, natáhl ponožky a boty. Po chvíli už pokračoval v cestě.

V šest večer se před ním konečně vynořilo údolí s městečkem. Dneska to asi trochu přehnal. Zítra si dá odpočinek. Bude spát do desíti a pak se bude válet na lehátku v zahradě s kávičkou a čtečkou.

V půl sedmé se belhal přes náměstí. Kolotoče se ještě točily, okolo houpaček stál hrozen lidí, zrovna tak u střelnic. Neodolal a zamířil ke Králům.

„Nazdar mladej, tak jsi k nám zase trefil? Hned ti to točím,“ zahalasil chlápek u pípy. Tomáš odmítl s lístek, s tím, že si dá fakt jen jedno na vzpamatování a pomaže domů. Vyšel ven na čerstvý vzduch a posadil se na volnou lavice. Volná byla zřejmě proto, že hned vedle vyrostla ohrádka s jakými si podivnými obřími ovcemi s dlouhým krkem a vcelku roztomilým výrazem, ale nepříjemným zápachem. Tomáš se nikdy o zvířata moc nezajímal, takže si nebyl moc jistý, co že to je.

Položil půllitr a sundal si hodinky. Byl na ně pyšný, vrazil do nich část vánočních prémií. Patřil k nim i hrudní pás, který snímal srdeční tep. Měly GPS a Tomáš měl tak po připojení na PC nebo mobil uchované kompletní záznamy o trasách a celkové aktivitě. Byly nádherně svítivě zelené. Petr se tenkrát ošklíbal a mentoroval, že když už do toho vrazil skoro sedmnáct tisíc, tak měl vybrat něco elegantního. Jenže Tomáš se do nich zamiloval na první pohled. Položil je vedle půllitru a začal hledat mobil, aby mohl přenést přes bluetooth dnešní data.

„Ahoj, tak konečně jsi se ukázal,“ zabroukal mu do ucha hlas, který tentokrát postrádal rozkazovací tón.

Tomáš sebou trhnul a zadíval se na příchozího. Zabodl se do něj zelenohnědý pohled. „No tak už alespoň vím, jaké máš oči,“ pomyslel si. Zapřel se a zkusil neuhnout jako první. Nutno dodat, že dnes slavil vítězství, protože blonďák sebou najednou škubnul, skočil přes Tomáše dokonalou  šipku a s výkřikem „Vendo néééé,“ se skácel na ohrádku. Ta pod ním křupla a vzápětí se válel v páchnoucí podestýlce. Tomášovi blesklo hlavou, že ty obří ovce v ohrádce byly zřejmě proto, že tam být chtěly, jinak si neuměl vysvětlit, proč už dávno neutekly, když byla postavena z tak fórového materiálu.

„Vendo, Venoušku, fuj, dej to sem,“ Antonio visel jednomu se zvířat na krku a pokoušel se mu dostat do tlamy. „Rychle, pojď mi pomoct,“ vyděšeně se obrátil na Tomáše. „Jestli to polkne tak ho to zabije!“

„Proboha co?“ zeptal se Tomáš, který začal být také trochu znepokojený. Kolem se pomalu srocovalo publikum.

„No ty tvoje zelený hodinky,“ zoufale volal Antonio.

Tomáš pohlédl na stůl, jeho Ambity byly fuč. Vyskočil a vrhnul se k Antoniovi, když už byl skoro u něj, zvíře vykoplo nohama, hodilo hlavou a začalo divně chrčet.

„Ježíši, on se udusí,“ zoufale křičel Antonio. Od kolotočů k nim již běželi jeho kolegové.

Tomáš rychle skočil zpátky ke stolu, popadl mobil a vytočil číslo na švagra. „Honzo, rychle pojeď na náměstí a vezmi si sebou všechno co můžeš. Nějaká divná koza od kolotočářů mi spolkla hodinky a dusí se!“

„To je lama pane, alpaka,“ napovídala mladá maminka, která držela v náručí kroutící se batole.

„Tak prý je to lama,“ rychle tlumočil informace Tomáš.

„Za pět minut jsem tam,“ houknul Honza a zavěsil.

Dodatek autora: 

Omlouvám se všem milovníkům zvířat za drastický konec. Slibuji, že se pokusím Vendu zachránit (snad to stihnu).

4.846155
Vaše hodnocení: Žádné Průměrné hodnocení: 4.8 (hlasů: 52)
Detailní hodnocení není k dispozici.
Hodnocení:
5/5
- Komentářů: 6
Půl dvanácté pryč, když jsme vcházeli do budovy krytého bazénu. Za přepážkou...
Hodnocení:
5/5
- Komentářů: 2
Nathan   Domov som dorazil pár minút po jednej ráno. Otec už dávno...
Hodnocení:
5/5
- Komentářů: 20
Gabriel La Croix Zaplatím a obléknu si kabát. Domluvili jsme se, tak nemá...
Hodnocení:
4.4/5
- Komentářů: 3
Zpozorovala jsem v televizi dvě auta a chlápka žvanící něco o motoru. Hned jsem...