Pá, 15/07/2016 - 14:22
9

Věnování: 
Všem, kteří mi v komentářích dodávají energii psát dál, děkuji

Probudil jsem se v prázdné posteli. Chvíli mi trvalo, než se můj mozek zapojil do akce a mě došlo, že Dom šel buď běhat, nebo možná do dílny, rozhodně by však po společné noci jen tak nezmizel. Ne, Dom ne. Povedlo se mi sebe sama přesvědčit dost na to, aby se mi uklidnil i splašený srdeční tep. Já jsem se fakt zamiloval, a tentokrát do někoho, kdo vypadá, že ani nebude hajzl. Neuvěřitelné… Tentokrát to prostě nepodělám. Přesně jak Mike říkal – a klidně půjdu hlavou proti zdi!

Vyskočil jsem z postele a směřoval do sprchy. Tedy, pokusil jsem se o to. Můj prudký pohyb vyvolal velmi intenzivní vzpomínku na naše včerejší cviky. Se syknutím jsem prudce dosedl zpět na postel, čehož jsem taky okamžitě zalitoval. Sakra, je na mém těle vůbec něco co nebolí? Podíval jsem se na svou ranní erekci. No, jasně, ale tohle jsem zrovna nemyslel.

Pomalu jsem vstal a cestou do koupelny mi došlo, že ani dneska z vany nic nebude. Nejspíš bych se potupně utopil. Stoupnul jsem si pod tekoucí vodu a relaxoval. Bylo to tak příjemné… Moje ztuhlé a bolavé tělo se postupně uvolňovalo a bolest tak vystřídalo jen mírné pnutí unavených svalů. Chtěl jsem si něco obléct, když mi došlo, že moje věci jsou pryč a do těch Domových… No, řekněme, že se mi úplně nechtělo hledat kšandy, aby mi nespadly trenýrky. Naštěstí na věšáku visel župan. Když jsem mu vyroloval rukávy, tak jsem ho sice měl až na zem, ale pořád lepší, než tady chodit nahatej. Ano, díky pravidelnému běhu se nemám za co stydět, a schovávat svoje přirození by po včerejšku taky asi bylo poněkud zbytečný, ale stejně… Já prostě nejsem exhibicionista, no.

V kuchyni jsem se jen trochu porozhlédl a pustil jsem se do práce. Připravil jsem vajíčka na cibulce, našel k nim chléb a nakrájel pár rajčat, která jsem objevil v lednici. Postavil jsem vodu na čaj a došlo mi, že vlastně ani nevím, jestli pije čaj nebo kávu. Vybavil jsem si jeho něžný úsměv ze včerejšího večera. Sakra, nepřekvapilo by mě, ani kdyby pil po ránu teplý kakao.

Klaply dveře. Otočil jsem se na něj s úsměvem, který mi okamžitě zamrzl na tváři. Dom zuřil.

„Do… Dobré ráno,“ pozdravil jsem nejistě. Překvapeně mě sjel pohledem. Kruci, nevadí mu, že jsem si půjčil ten župan? Nebo snad že se bez dozoru hrabu v jeho kuchyni? Jeho pohled zase změkl a on vyrazil směrem ke mně.

„Já… Udělal jsem něco k jídlu, není to nic moc, ale… A taky nevím, co ráno piješ, tak…“ tiše ke mně přistoupil a jednoduše mě objal. Políbil mě do vlasů.

„Mám šílenej hlad a ráno mám rád čaj. Voní to úžasně, děkuju. A…“ zašeptal a vyhledal svými rty moje ústa, na která něžně zaútočil, „dobré ráno i tobě,“ vydechl.

Opíral jsem se o něj, aby se mi nepodlomila kolena. Zjevně mě ta sprcha nedala tolik do pořádku, jak jsem si myslel. Přece není možné, abych měl problémy s rovnováhou jen z jednoho polibku, nebo ano…?

Dom si sedl ke stolu a já mu podával připravený čaj. Přisedl jsem si k němu a začali jsme jíst.

„Dome, co se stalo?“ zeptal jsem se ho, když mi došlo, že sám asi nezačne. Přestal žvýkat.

„Chtěl jsem si jít zaběhat. Vyčistit si hlavu a taky se zbavit přebytečný energie,“ přerušilo ho moje zakuckání. Přebytečný energie? Kde krucinál bere nějakou energii? Já nebudu mít dost energie na běhání minimálně na tři dny… Usmál se na mě a v očích mu zajiskřilo, jako kdyby přesně věděl, na co myslím.

„Jenže sotva jsem vyšel ven, zjistil jsem, že jsme měli v noci návštěvu. Někdo mi prorazil kola na autě. Jsem vážně rád, že auta zákazníků jsou zamčená v servisu, takže to odneslo jen moje.“

„To je šílený… Volal jsi policii? Víš, kdo to mohl udělat?“ ptal jsem se ho vykuleně. Poprvé v životě jsem se setkal s něčím takovým. Kruci, vždyť nejsme ve filmu!

„Nevolal. Napadlo mě, že asi Lili… A nechci mu přidělávat problémy,“ řekl tiše.

Vzedmula se mě obrovská vlna hněvu.

„Tak za ním zajdu já! Kruci ten hajzl se tě pokusil znásilnit, poštval proti tobě tvýho tátu a většinu vesnice, roky si z tebe dělal hračku a pak udělá tohle?!“ moje představa wasabi kraťasů nabírala čím dál realističtější rozměry. Já, který jsem nikdy neměl potřebu vyvolávat konflikty a dokud jsem nemusel, tak jsem se nepral ani jako malej kluk, jsem vážně zvažoval, že tomu úchylnýmu šmejdovi něco udělám. Dom ke mně přes stůl natáhl ruku a pohladil mě.

„Nech ho být. Je jen uražený, že nebylo po jeho. On se s tím srovná. Neudělej stejnou chybu já.“

Vstal jsem a přešel k němu. Pomalu jsem se mu svezl na klín a otřel svou tvář o jeho.

„Dobře. Jen kvůli tobě. Ale jestli na tebe ještě zkusí nějakou levárnu, tak já…“ objal mě a umlčel polibkem.

Vzhledem k tomu, že na přípravu snídaně padly veškeré potraviny, které měl doma, nemohli jsme se u něj doma ukrývat věčně. Půjčil mi jedno svoje elastické triko a kraťasy, přičemž na mě to samozřejmě vypadalo prostě jako volné XXL triko a tříčtvrťáky, co mi nesedí. Se spodním prádlem nic udělat nedokázal, tak jsem šel prostě bez. Chtěli jsme zajet do vedlejšího města, Dom měl ještě jedno auto, které měl na noc naštěstí v servisu, a já se tím pádem vážně potřeboval převléct. Moje oblečení se zatím ocitlo v Domově pračce. Nechtěl jsem se vzdát jeho společnosti a tak jsem ho přesvědčil, aby šel se mnou. Nebylo to snadné, pořád se ohlížel, jestli po nás někdo divně nekouká.

„Ty se za mě stydíš?“ zeptal jsem se ho narovinu. Vykulil oči, zavrtěl hlavou a už se ani jednou nerozhlédl, jestli někdo kouká. Naopak se narovnal a hrdě šel po mém boku. Došlo mi, že se nebál toho, aby někdo neviděl, že jdu já s ním, ale že on jde se mnou. Už se mě zase pokoušel chránit sám před sebou.

On je tak… Moje sebevědomí vedle něj rostlo závratnou rychlostí. Poprvé jsem měl pocit, že jsem pro někoho opravdová vzácnost, že jsem… Jo, jinak to říct nejde. Připadal jsem si díky němu žádoucí.

Před domem stále parkoval černý mercedes. Zarazil jsem se. Myslel jsem, že kluci odjeli už včera…? Vydusal jsem s Domem v závěsu schody do patra a vzal za kliku. Nebylo zamčeno. Obývák byl sice uklizený, ale po Paulovi a Mikovi ani stopy.

Polil mě studený pot. Nemohl jim ten zmetek taky něco udělat?!

Uslyšel jsem zachrápání. Vydal jsem se do ložnice. Potichu jsem otevřel dveře, a tam, na mojí posteli, na sobě ležela dvě nahá mužská těla.

„Dobré ráno!“ pozdravil jsem je se smíchem nahlas, zatímco Dom jen zamžikal, zrudnul a zmizel do obýváku.

„Potichu, příšero…“ zabručel Paulie, zatímco Mike se na posteli posadil a překvapeně na mě zíral.

„Nečekal jsem, že se vrátíš takhle brzy. Ale podle toho jak se tváříš, tak je to ok?“

„Jak brzy? Je jedenáct, pánové. Myslel jsem, že jste odjeli už včera…?“

Mike se protáhl a vstal z postele, zatímco se rozhlížel, kde nechal oblečení. Bylo rozházené po celé ložnici.

„Chtěl jsem, ale Paul se probudil, a … No, víš jakej je, když je opilej,“ usmál se mlsně. Já jen protočil oči. „Navíc, musíme dneska vážně odvézt to auto. Je v garáži, ne?“

„Jo, je. Mimochodem, až se oblíknete, někoho bych ti rád představil. Je v obýváku. Trochu jste ho překvapili,“ smál jsem se a opustil ložnici.

Dom seděl na gauči zády k ložnici a podle všeho se snažil nabrat zase svou původní barvu. Sedl jsem si vedle něho a položil mu tuku na stehno. Přikryl ji svou a propletl své prsty s mými.

Během chvilky z ložnice vyšel Mike, jako kdyby vyšel z časopisu. Kruci, z toho chlapa by jeden fakt dokázal mít mindráky. A mě došlo, že mám na sobě ještě pořád Domovo oblečení. Paráda.

Hned za Mikem se z ložnice vypotácel Paul. Sjel mě pohledem a zaškubaly mu koutky úst.

„To je… Zdejší nová móda, Benny?“ kuckal smíchy. Kocovina ho zjevně netrápila tolik, jako to vypadalo před chvílí.

„Moje oblečení mělo nehodu,“ vypláznu na něj jazyk. Paul překvapeně zamžiká a vřele se usměje. No, asi už je to nějaká doba, co jsem měl takhle dobrou náladu.

„Dome, tohle je Paul a Mike. To díky nim jsem tady. Kluci, tohle je Dom,“ podíval jsem se mu do očí a odhadoval jeho další reakci: „můj Dom,“ dodal jsem. Jmenovaný si mě přitáhl do náruče a vášnivě políbil. Cítil jsem, jak v jeho objetí taju a moje myšlenky se čím dál intenzivněji upíraly směrem k ložnici. Pak jeden z těch dvou kazisvětů zakašlal a Dom ode mě ucukl, jako by se spálil.

„Ehm, jo…Rád vás poznávám,“ zabručel, ale z objetí mě nepouštěl. Mike si ho se zájmem prohlížel. Paul bohužel taky.

„Benny, a jsi… V pohodě?“ zeptal se tentokrát s vážnou tváří. Dom sebou škubl a okamžitě mě pustil. Vrhnul jsem na Paula vražedný pohled. Sakra co to děláš?! Udělal jsem krok k Domovi a znovu se mu stulil do náruče. Váhavě mě znovu objal.

Vypadalo to, že moje reakce Paula uklidnila. „No, vypadá to, že teď už se toho vymaštěnce bát nemusíme, hm?“ prohodil spokojeně a vydal se mi rabovat v lednici.

Dom mě sevřel pevněji. „Něco bych měl vědět?“ zeptal se ledovým hlasem.

„Sakra Paule! To nemůžeš držet pusu alespoň chvíli!“ vyletěl jsem. Napřed rýpne do Doma jeho minulostí a teď vytáhne tohle! Mike mě však jediným pohledem zase uklidnil. „Benny, tohle by měl vědět. Teď už se ho to taky týká.“ Ale krucinál, to jsem nechtěl. Rozhodně jsem nikdy nechtěl Doma do tohohle zatáhnout. Vůbec jsem nemyslel, sakra! Omluvně se na něj podívám.

„Já… Není to nic, na co bych mohl být hrdý. A vážně bych byl raději, kdyby ses to nedozvěděl, ale Mike má pravdu. Už jsem tě do toho zatáhnul, a jestli to zjistí, nevím, co udělá…“

Dom na mě chvíli zírá. „Jo, podobný pocit jsem celkem nedávno zažil taky,“ usměje se, a mě dojde, že naráží na naší včerejší diskuzi o Lilim.

„Jsme to ale dvojka, co?“ začne ve mně bublat smích. Mike se na mě nechápavě dívá, nechápe, co mi na téhle situaci přijde vtipné. Paul mu zatím donese namazaný krajíc se sýrem, zatímco místností zavoní čerstvá káva.

„Víš, Dome, Benny měl vždycky štěstí na hajzlíky.“

„Jo, a ty jsi toho jasným důkazem,“ dodá sarkasticky Mike. Domovy paže mě obejmou ještě pevněji.

„Prostě, můj bývalý nebere ne jako odpověď. A bohužel je to policajt,“ vysypu na jeden nádech.

„Je to násilnický hovado, který tě tři měsíce po rozchodu dokázalo najít u nás doma a vyhrožovat. Měl bys bejt opatrnej,“ upřesní Paul.

„Třeba mě tu nikdy nenajde, byli jsme opatrní. A taky, třeba už to prostě vzdal…“ zadoufám.

„Kdepak,“ vyvede mě Mike z omylu, „tenhle druh psychopatů se s odmítnutím nesrovná tak snadno. Kdyby se vybodnul on na tebe, bylo by to v klidu. Ale byl jsi to ty, kdo to ukončil. A předpokládám, že to není něco, s čím by měl moc zkušeností. On tě považuje za svůj majetek, Benny. Vždycky to tak měl. A tys mu zdrhnul. To si piš, že po tobě půjde.“

Mikova slova mi duní hlavou. Jak jsem se mohl dostat do týhle situace?

Dom si Mika měří pohledem.

„Jestli sem přijede, přese mě neprojde. Nedovolím, aby se k Bennymu dostal,“ zavrčí výhružně a já mám zase pocit, že mě svírá medvěd. No, musím uznat, že když chce, jde z Doma vážně strach. Ale já se s ním cítím tak nějak podivně v bezpečí... Vím, že to není normální, ale já jsem vždycky miloval, když jsem měl pocit, že někomu patřím. Uklidňuje mě to, dává mi to pocit jistoty. A v Domově případě to hřeje, jako kdyby mi v hrudníku zapálil oheň. Páni, já ho vážně miluju. Kruci, a to ho znám jak dlouho? Tři dny? Měl bych mít víc rozumu. Dom mi dýchne do vlasů.

Jo hochu, s tímhle rozum nic nenadělá…

Kluci dojedli a já se konečně převlékl, společně jsme šli dolů, abychom vytáhli půjčené auto z garáže. Zřejmě jsme cestou nedělali dostatečný hluk, protože se nám povedlo překvapit Liliho, který se sprejem v ruce právě dokončoval nápis na dřevěných garážových vratech. Nápis hlásal „Kurvička“.

Dom zalapal po dechu, když nápis uviděl. Paul ztuhnul na místě a já vyrazil. Než jsem toho hajzlíka stihnul praštit, Mike mě zezadu chytil a zvednul do vzduchu. Svíjel jsem se a nadával, kopal kolem sebe a mlátil rukama. Podle občasného vyheknutí jsem se do něj několikrát trefil.

„Dome, mohl bys…“ zvolal přidušeně, načež byl Dom skokem u mě a už mě držel v náručí, abych se k Lilimu nedostal.

„Lili, co si ksakru myslíš, že tady děláš?!“ vypěnil konečně Paulie.

„Paulie… Vidíš, to mi nedošlo… Měl jsem napsat Kurvičky, když jste tam tak pěkně všichni, že?“

Mike k němu chladně přistoupil. „Rád bych tě upozornil, že se ještě dnes osobně postaráš o odstranění tohoto nápisu, nebo zakoupíš Paulově babičce nová vrata. V opačném případě volám policii.“

Při zmínce o policii mi zatrnulo. Podíval jsem se na Paula a on pokrčil rameny, taky nevěděl, co to Mike dělá.

„Dom se o to postará, viď, zrůdičko?“ zavrkal Lili sebevědomě.

„Naser si, Lili,“ odpověděl však Dom naprosto ledově.

„Cože?! Co jsi to řekl?!“ zavřískl tentokrát Lili nevěřícně.

„Slyšels. Mám toho dost. Benny mi pomohl pochopit, že nic z toho co se stalo, nebyla jen má vina. Byls dospělej, na rozdíl ode mě. A posrals to. Mělo mi to dojít mnohem dřív. A cokoliv se stalo, jsem ti už dávno vynahradil. Tím cos udělal dneska ráno, tím jsi skončil. Nechci s tebou mít víc nic společnýho.“

S každou Domovou větou se Lili jakoby scvrkával, ztrácel na jistotě. Nyní bylo přímo do očí bijící, jak se nad ním Mike tyčí.

„Paulie, ty ho necháš, aby tak se mnou mluvil? Po tom všem, co jsem pro tebe udělal?!“ obrátí se na posledního z nás, od koho ještě může čekat nějaké zastání.

Paul se nadechuje k odpovědi, když v tu chvíli Mike vyloženě zahřmí: „Neopovažuj se tou svou špinavou tlamou vůbec mluvit na mého manžela!“ Dom sebou škubne, a mě dojde, že jsme se vlastně o tom, jak to ti dva spolu mají, ani jednou nezmínili. I v dnešní době je celkem překvapení narazit na manželský pár dvou mužů.

Paul plynule vyrazí směrem k Mikovi. Tu chůzi poznávám, takhle se kroutí, když chce působit sexy. Nikdy jsem Mika neviděl se rozčílit, musí být fakt vzteky mimo sebe… A Paul to zřejmě moc dobře ví, protože mu ovine ruku kolem pasu a přitiskne se k jeho boku.

„Lili, to co ty, to pro mě udělala spousta chlapů. Ty nejsi ani v Top 30. Zatímco on,“ upřel milující pohled na Mika, „ON je číslo jedna s náskokem několika světelných let. A věř mi, nechceš ho poštvat proti sobě víc, než už se ti povedlo. Na tvým místě bych upaloval domů pro kyblík s horkou vodou a kartáčem a modlil se, aby to svinstvo šlo dolů.“

Lili překvapeně couval. Situace se zjevně rozhodně nevyvíjela podle jeho očekávání. Těkal pohledem z jednoho na druhého. „Tohle mi zaplatíte, hajzlové!“ ucedil nenávistně a zmizel ve svém domě.

„Budeme tu čekat, jestli to fakt přijde umýt?“ zeptal se Paul Mika. Ten jen zavrtěl hlavou. „Kdybychom tu zůstali, nejspíš by nepřišel. Navíc musíme jet. Benny mi večer dá vědět, jak se ten chcípák rozhodl, a podle toho se zařídíme dál,“ rozhodne okamžitě. Paul kývne a jde otevřít garáž, aby mohl Mike vyjet. Když kolem něj prochází, sykne Mike pobaveně: „Tak světelný roky, hm?“ A páááni, Paul se červená? Nikdy jsem ho neviděl, že by se styděl…

„Zmlkni, jo? Samozřejmě jsem to řekl jen na efekt…“ snaží se to zamluvit a uhýbá pohledem. Mike ho však chytí za bradu a přitáhne ho k sobě.

„To bych se měl víc snažit, hm? Abys příště nemusel lhát…“ políbí ho krátce, ale vášnivě. To se začne červenat i Dom, který mě konečně pustil.
„Nechte si to na doma, vy dva,“ napomenu je se smíchem, což je upozorní na to, že jsou ještě pořád na veřejnosti. Ne že by s tím tedy měl Paul někdy problém…

Konečně si Paul vezme Mikův mercedes a ten za ním jede v autě svého kolegy. Během chvilky nám zmizí z dohledu.

„No…“ začne Dom zamyšleně, „nemůžu říct, že by tohle byl zrovna poklidnej víkend,“ zacukají mu koutky úst, jak v sobě dusí smích.

„Jo, ti dva jsou… Nároční. A únavní,“ oddechnu si a opřu se hlavou o jeho hrudník. Pohladí mě po zádech a jeho ruka tak příjemně hřeje… Nechci se od něj vzdálit ani na pět centimetrů.

„Ještě pořád chceš jet nakupovat mp3? Nestačilo by si prostě jen zajet pro něco k jídlu?“ vděčně se na něj usměji. Ano, přesně na tohle jsem právě myslel.

Pomalu vedle sebe jdeme zpět k jeho dílně. On odemkne a jde pro auto, já zatím čekám na ulici. Pojedeme do města, kde si dáme nějakou výbornou večeři, koupíme zásoby jídla, možná i nějaké víno a vrátíme se ke mně domů. Nebo ještě lépe, k němu. Mohl bych ho zkusit přemluvit, abychom si napustili tu jeho božskou vanu. A klidně i s pěnou. Mohli bychom zapálit nějaké svíčky a vzít si s sebou lahev vína. Dotýkali bychom se jeden druhého, naprosto uvolnění. Mohli bychom se oddávat vzrušení z doteků, z polibků…

Moje silná erekce mě vrátila do reality. Kde je tak dlouho? Možná bychom se měli vykašlat na nákupy…

Vybavím si jeho tvář, když do mě vyvrcholil. Sakra, možná bych dokázal vypustit i tu vanu…

Co je vlastně špatného na sexu přímo v servisu…? Neváhal jsem a okamžitě vešel do vrat, za kterými mi předtím zmizel Dom.

V servisu bylo naprosté ticho. „Dome? Jsi tu?“ Možná zašel pro něco nahoru…? Už se chci otočit ke schodům, když se zpoza jednoho z aut ozve: „Benny, uteč!“ a následuje tupý úder.

Moje tělo je jako v tranzu, místo abych poslechl Domův hlas, vydám se podívat, co se děje.

Na zemi leží Dom, kterému krvácí zjevně čerstvá rána na čele, ruku má zkroucenou v podivném úhlu a nad ním klečí s krvácejícím rtem a roztrženým obočím Bobby a míří mu pistolí na hlavu.

„Říkal jsem, že si tě najdu, Benne,“ usměje se na mě zle a mě se podlomí kolena, až tvrdě dosednu na zem.

Já tady umřu. A Dom nejspíš taky.

 

Dodatek autora: 

... a jdeme do finále.

4.945455
Vaše hodnocení: Žádné Průměrné hodnocení: 4.9 (hlasů: 55)
Detailní hodnocení není k dispozici.
Hodnocení:
4.8/5
- Komentářů: 9
Sendanena to pobavilo. Ani nevěděl proč. Zůstal na balkoně a pozoroval les. Byl...
Hodnocení:
5/5
- Komentářů: 22
Jeremy Pozrel som na hodinky: 18:45. No super! Moja sestra mi raz za...
Hodnocení:
5/5
- Komentářů: 19
Už zírám na jeho plochu dobré dvě minuty. Prstem nervózně přejíždím z ...
Hodnocení:
4.3/5
- Komentářů: 10
Častokrát se nechávám unášet ve svých myšlenkách… většinou při nich také usnu...