So, 12/05/2018 - 09:23
5

 

Leden, měsíc, kdy má Honza narozeniny, pozval na oslavu svých narozenin svého kolegu Jendu. Honza i Jenda jsou stejně staří a oba narození ve stejném měsíci, jenom že Jenda je o několik dnů starší a mužnější. Honza se seznámil s Jendou při přípravě projektu na jaře předešlého roku. Honza bydlel v jednopokojovém světlém bytě, v němž praskalo malé ohniště, které vydávalo hřejivé teplo. Pokoj byl sice malý, avšak útulný laděný do světlých barev, v jednom rohu byla postel a v druhém stál malířský stojan a naproti němu stůl s počítačem a na obrazovce byla rozepsaná povídka.

Honzovy v hlavě běhali myšlenky, přijde Jenda nebo ne? Jenda má určitě mnoho práce? Proč by se Jenda s tebou zahazoval vždyť si nic, vždyť si zbabělý, už se ti rýsuje pleš, a to si říkáš medvěd, spíše si vydra než medvěd, a ještě by měl za tebou jezdit takovou dálku?

Ano, si sice hubený, zchudl si o třicet kilo ale břicho ani svaly nemáš, co by na tobě viděl vždyť se mu nemůžeš rovnat postavením ani postavou? Jsem věrný a nenáročný, vždyť se dokážu postavit ke kuchyňské lince a upéct nebo uvařit ale i k pračce nebo k žehličce.

Co nás svedlo že jsme se poznali před více než několika málo měsíci? Společný zájem o ochranu přírody a kvalitu života. Zájem o aktivní odpočinek ale i o kulturu a dědictví našich předků.

Zazvoní a do bytu vstoupí muž v neformálním oblečení, u dveří si sundá boty od bílé nadílky ze zmrzlých nohou a vedle dveří pověsí svou zimní bundu. Druhý z mužů se na přicházejícího muže dívá a přemýšlí, zda si neměl vzít na sebe něco více nenuceného, vždyť mám na sobě jen kalhoty a košili.

„Jendo pojď dál a posaď se u mě, chceš přinést čaj nebo spíše kávu?“

Jenda se posadil do pohodlné židle a přemýšlí, zda udělal správně že přijal pozvání. Vždyť co máme společného, kromě práce na projektu. Jenda vytržený z přemýšlení odpověděl „kávu“.

Honza se hned na to zeptá Jendy „Jakou by si s dal kávu, chceš klasickou s lógrem, instantní, nebo espresso“?

Jenda „dal bych si asi něco silnějšího, tedy s lógrem a mlékem“.

Honza „před sebou máš cukr, kdyby sis chtěl osladit“.

Jenda „Děkuji, si hodný a ani nevím čím jsem si to zasloužil?“

Honza „Přeci tím že si, a to stačí ne“ a začal se při těch slovech červenat.

Jenda „Děkuji, i já, jsem rád že si“.

Ještě několik hodin si povídali, než přišel čas loučení, avšak ještě předtím vzal Honza Jendu na večeři ke Špalíčku a potom přes uličku Václava Havla na nádraží odkud za nedlouho Jendovy jel vlak na zpět domu.

Honza stačil Jendovy slíbit, že přijedou a projdou se přes Podviný mlýn a kolem Rokytky.

 

Dodatek autora: 

Jedná se o autorskou prvotinu, věnovanou mému kolegovy. V literární oblasti se zaměřuji na jiný literární druh a toto je vskutku má prvotina.

Hodnocení: 
4.333335
Průměrné hodnocení: 4.3 (hlasů: 3)
Detailní hodnocení není k dispozici.
Hodnocení:
4.9/5
- Komentářů: 5
Občas jsem večer koukal do otevřeného okna se zprávami, jako kdybych měl jeho...
Hodnocení:
4.9/5
- Komentářů: 2
Finovy rty byly přesně tak měkké, jak jsem si je představoval. Doufal jsem, že...
Hodnocení:
4.9/5
- Komentářů: 2
Judův otec měl autonehodu, která, mimo jiné, způsobila vážné poranění hlavy....
Hodnocení:
4.9/5
- Komentářů: 12
Po tom čo sa stalo na oslave som išiel do školy pripravený získať späť Haruovu...