So, 14/01/2017 - 20:04
23

Věnování: 

Všem, kdo mají chuť na příběh ze světa Tak trochu jiné pohádky. Pro pobavení, pro zasmání

Za devatero horami, devatero řekami, za devatero lesy, devatero loukami a devatero kameny, devatero vesnicemi, devatero loupežnickými bandami, devatero pašeráckými obydlími a spousty dalších devatero věcmi, žil byl, tedy spíš stál, jeden hrad/zámek. A v tom hradě/zámku žil princ takové krasy a půvabu, že se za ním sjížděli nápadníci ze široka daleka. Lidé chodili na hrad doufaje, že aspoň jednou spatří jeho sličný vlas, jeho alabastrově bílou kůži, či jen cíp jeho oděvu. Že uslyší jeho něžný hlásek. Byl to panic převeliké krásy a těšil se obdivu a úctě.

A přesně o něm, náš příběh vypráví.

Hola lidičky, pamatuje si mě ještě? Ano, to jsem já. Váš milovaná Nathtík! Tamtoho nahoře si nevšímejte, všichni víme, jak si stojím. Nejsem tak krásný, ani oblíbený a potom, co jsem potkal Talmira, vzalo moje panictví nohy na ramena a přestěhovalo se neznámo kam.
Poznáváte mě, že ano? Přece jste nemohli zapomenout, přestože jsem až na to, že jsem skolil draka – dobře, dobře, ten drak spíš skolil mě, ale kdo se stará o detaily – a jako první princ v pohádkové historii si našel chlapa, ničeho moc velkého nedosáhl. To teď ale hodlám změnit.
Jak si jistě pamatujete, seznámili jsme se, když jsem měl být obětován drakovi. Ten milý dráček lpěl na modré krvi nejvyšší jakosti a tak, než jsem se vůbec stačil nasnídat, mě na příkaz mého ještě milejšího papá dotáhli na palouček, kde jsem se měl stát chutnou svačinkou našeho dráčka Mráčka. Naštěstí se objevil bílý rytíř v lesklé zbroji jedoucí na koni – abych to uvedl na pravou míru: je spíš snědý, neměl zbroj a koně mu sežral drak – a zachránil mě.
Protože jsem byl v té době zasnoubený s „fuchtlí odvedle“, nevěděl jsem, jestli mám jásat nebo plakat. Naštěstí se můj rytíř objevil znovu a zahnal i tu „fuchtli“, která byla upřímně řečeno horší, než ta krvelačná saň.
No, a protože mám zadek k nakousnutí, rozhodl se můj rytíř, jmenovitě Talmir, že si mě na chvilku ponechá. Ta chvilka se trochu protáhla a jsou z ní teď dva roky.
Bohužel, jak jsem se už kdysi zmiňoval, Talmir je pěkná poletucha, která miluje, když může svoje nenechavé pracky strkat pánům do kalhot a hledat v nich ořechy, nebo šištičku. A tím se dostáváme k tomu, čím že se to chci vlastně zapsat do dějin. Rozhodl jsem se, že já, Nathaniel de La Fília la Malicóne, donutím Talmira ke sňatku. S mojí osobou, samozřejmě.
Bohužel mu nemůžu říci, že jsem těhotný, přestože by mě to v zemi, kde draci mají radioaktivního sopla, pranic nepřekvapilo.
Když jsem ale u těch draků… Nedávno se k nám donesla zpráva, že se na našich hranicích jeden usídlil. Protože ale devastuje krávy v sousedním království a nás nechává na pokoji, my necháváme na pokoji jeho. A s tímhle dráčkem by se dala udělat menší dohoda. Tedy pokud je dostatečně inteligentní, čímž si nejsem tak úplně jistý, protože můj první drak měl v hlavě jen samé krávy. Taky pak k jedné odletěl.
No, řekl jsem si, že za zkoušku nic nedám a před týdnem za oním dráčkem odjel. Ukázalo se, že on je ona a že má také jméno. Moje nová přítelkyně (samozřejmě v tom kamarádském slova smyslu) se jmenuje Božidara. Poněkud zvláštní jméno, ale nikdo z nás nemůže zabránit rodičům v tom, aby vymýšleli ptákoviny. A nakonec, jak to mohu já, se svým vlastním jménem, vůbec posuzovat?
Ale zpátky k tématu. Božidara nejen, že má mozek a umí ho používat, ale také byla velice ochotná se dohodnout. Stačilo jí slíbit určité množství krav každé tři měsíce až do její smrti, bezpečné útočiště a dohoda byla zpečetěna. A tak jsme vymysleli, podle mého, geniální plán.
Ona si udělá menší dovolenou v Talmirově království, zatímco já budu oblažovat toho dobře líbajícího idiota, aby si uvědomil, že přes všechny svoje eskapády a románky zůstal dva roky právě se mnou.
Ach ano. Talmir nespí jen s mou maličkostí, ale nemůžu nic namítat. Nikdy jsme si nic neslíbili, neřekl jsem mu, že ho miluji a on to neřekl mně. Jsme vlastně jen milenci. Dalo by se říct, přátelé s výhodami. Často, velmi často, se navštěvujeme, někdy i na několik měsíců, ale vím, že spí i s jinými. To se teď změní. Připoutám ho k sobě a nenechám ho jít. Nepoleze za jinýma, a pokud to nepůjde po dobrém, půjde to po zlém. Božidara má hodně zubatý úsměv a velkou zadnici a to všechno by se dalo celkem dobře využít k vybudování Talmirovi věrnosti.
Usměji se. Třebaže ho mám rád, představa, jak pobíhá kolem s natrženou prdelkou, je poměrně uspokojivá.
Ale to jsem zase odběhl, že? Zkrátka. Božka zaskočí do Talmirova království, bude si tam válet šunky a redukovat množství dobytka, a když toho bude dost a Talmirův papá bude na mrtvici, požádá o korunního prince. Nikoli však v podobě sendviče, ale s obřím snubákem, aby se vešel na její něžnou, drápatou pacičku. Až by proběhla svatba, Božka by vzala pár krav a svého manžela a zmizla z království. Je to ale jinak.
V momentě, kdy se Božka vysloví, přicházím já. Navrhnu Talmirovi, aby se mnou předstíral zasnoubení. Ale se vším všudy! Prsten, rodinná večeře, veřejné oznámení a odsuzující pohledy zaostalejších vrstev obyvatelstva. Bóža by nám to ale nebaštila a stále by dupala svou obří tlapičkou, že nám nevěří a že jí to musíme dokázat. A tak bychom uspořádali svatbu. Pro Talmira falešnou, pro všechny ostatní pravou. Místo nějakého ubohého chlapíka navlečeného v kněžském rouše, bychom k oltáři postavili opravdového kněze, samozřejmě bez Talmirova vědomí, který by nás oddal. Ženiální, no ne?
A pokud se ptáte, jak je možné, že se mohou oddat dva muži… jsem sakra korunní princ, ne? Ovšem že budou moci, až to řeknu!
Svazek zpečetěný před bohem tak snadno nezruší ani Talmir. Navíc mám v záloze draka a celý život k tomu, abych si svého budoucího, novopečeného manžela udobřil. Jo, a ještě skvělý, sexy, pevný, kulatý zadek.

Božidara už je pěkných pár dní na své dovolené a hádejte, kdo mi přišel vrčet a nadávat do ouška. Talmir, rozvalený v křesle naproti mně, zrovna naštvaně rozhodí rukou, v níž drží sklenku vína. Trochu jejího obsahu se vylije na dubovou podlahu – znovu.
Skryji úsměv za soucitný povzdech. „Podívej, není to tak hrozné, ne? Přeci tě nechtějí obětovat. Teda zatím…“
Talmir po mně vrhne nakvašený pohled. „Jo, zatím. Ale otec šílí a chce po mně, abych to nějak řešil. Ale jak, proboha! Je to drak! Chlapi, co jsme za ním poslali, se vrátili tak popálení, že jsme mysleli, že se nám k zámku klátí parta připečených karbanátků!! Když to otec viděl, prohodil něco o tom, že jsou al dente a pokusil se oběsit.“
Zachechtám se. „Milé. Tak proč jsi vůbec tady, když doma máte takové problémy?“
Tedy ne, že bych si stěžoval. Aspoň, až Božidara začne smlouvat, nebudu muset jet až k nim. A oblažovat ho bude taky snadnější. A – sakra, co si to namlouvám? Prostě ho rád vidím.
„Otec šílí z draka, já šílím z otce. Potřeboval jsem vypadnout a,“ zadívá se na mě přes skleničku žhnoucím pohledem, „ sem vždycky jezdím rád.“
Nadzvednu obočí. „To nemáš doma dost kluků, co ti ochotně nastaví prdelku?“
Nemyslete si, že jsem to řekl kousavě, já už se tím spíš bavím. Chvíle, kdy jsem se kvůli tomu trápil, už mám dávno za sebou a navíc jsem já ten, za kým jezdí, s kým vydržel tak dlouho – aspoň to jsem slyšel. Přesto stále žiji ve strachu, že si najde někoho jiného, že už se nebude vracet.
Tok myšlenek mi přeruší tiché zamručení. „Ty jsi jinej,“ řekne Talmir.
Pokývám hlavou. To teda jsem! Jiný by neuzavřel dohodu s drakem jen proto, aby tě rychle, bezpečně a napořád dostal do chomoutu!
„Tak jinej?“ Laškovně se na něj usměji. „A to má znamenat co? Mám hezčí zadek než ostatní?“
Talmir se na mě podívá a v úsměvu odhalí bílé zuby. „To taky, ale jsi praštěný a dokážeš se se mnou o něčem pohádat. Je to osvěžující."
Jo tak osvěžující? A osvěžující svatbu by si náhodou nechtěl? Pak bych se s tebou mohl hádat po zbytek života!
Zašklebím se a vstanu. Pomalu k němu dojdu, vezmu z jeho ruky skleničku, postavím ji na stůl a pak se na něj obkročmo posadím, přičemž nohy zastrčím do mezer mezi jeho stehny a křeslem. Ještě, že je tak velké – život na zámku má i své výhody.
„Vraťme se k tomu zadku, hm?“
Talmir se usměje a jeho velké dlaně mi dopadnou na půlky, které pevně zmáčkne.
„To není vůbec špatný nápad!“
Oplatím mu úsměv a skloním se k polibku. Ochotně nastaví ústa a jednu ruku přesune na můj zátylek, aby si mě tak přidržel u sebe. Jemně nasaji jeho spodní ret, než mu jazykem vniknu mezi zuby. Nechává mě ve vedení a sám se zatím moc neangažuje, ale vím, že to se změní. Je to tak vždycky a mně se líbí, když mě ovládá. Tedy aspoň při sexu.
Eh, to vyznělo, jako když jsem na bičíky, roubíky a anální kolíky co? No, nejsem. Tedy jistě, mám rád, když je trochu hrubší, ale aby mi něčím málem rozpáral mou krásnou prdelku – což jsem myslel, že dělá, když jsme měli sex poprvé – to se mi nelíbánkuje. Ne, ne, ne!
Naše polibky se stávají naléhavějšími. Pevně se k němu tisknu, hltavě si beru jeho měkká ústa a hladím ho po širokých ramenou. Má krásné tělíčko. Nakonec bych se nedivil, kdyby se po něm nějakému drakovi zachtělo. Ale bude můj, nikoho jiného!
Talmir stále víc a víc mačká můj zadek a boky si mě na sebe naráží. Tiše zasténám a rukou sjedu mezi naše těla. Prsty nahmatám tkanice jeho kožených kalhot a několika rychlými pohyby je rozvážu.
Talmir mě ještě jednou políbí, než se odtrhne. „Nedočkavej?“ Zeptá se mě hlasem ochraptělým vzrušením.
„Divíš se?“ Odpovím zadýchaně. „Neviděli jsme se dva měsíce. Jsem nadrženej jako králík!“
„Tak jo, králíku. Tak jdeme na to.“
Zazubím se a rukou mu vklouznu do kalhot, kde nahmatám jeho už napůl vzrušené mužství.
„Tak se zdá, že nejsem jediný.“ Zašeptám a vytáhnu jeho penis na světlo světa.
Začnu ho zpracovávat, zatímco Talmir mi začne olíbávat krk a jeho ruce se dostanou pod mé kalhoty, na holou kůži. Kdyby mi je taky rozvázal, byl bych mu vděčnější. Už mi dost obstojně stojí a bolí to. Nemohl by se smilovat?
Bohužel, Talmir mi jen náruživě mačká prdelku a okusuje krk. Je jako žíravina, ale aby sežral i ty gatě, k tomu se nemá. No, nejspíš to půjde stylem udělej si sám. Jen doufám, že to neskončí jako udělej se sám.
Na chvilku pustím jeho už zcela tvrdý úd a propustím svého juniora. Úleva!
Talmir, který mě stále líbá na krku a podle toho, kam směřuje, by chtěl níž, mi přestane drtit zadeček, který už je ze vší té péče pořádně citlivý, a přesune se dopředu k haleně. Rychle mi ji rozváže, načež mi naznačí, abych zvedl ruce, a přetáhne mi ji přes hlavu. Okamžik na to se mi jeho ústa přisají na bradavky. Náruživě je saje a kouše, až to občas bolí, ale to chvění, jež mi přebíhá po páteři, za to stojí. Slastně zasténám a volnou rukou ho chytím za vlasy na zátylku, za které trochu zatahám.
Druhou rukou stále třu jeho tvrdý, tlustý penis. Na chvilku se zastavím u žaludu a několikrát palcem pohladím vlhkou hlavičku.
Talmir si mezitím nasliní prsty, shrne mi kalhoty a pohladí mou svírající se dírku. Ach, konečně! Evidentně je podobně nedočkavý jako já, protože občas mu trvá pěkně dlouho, než se slituje a začne si mě připravovat, což je známka toho, že už je na své hranici.
Zajede dovnitř nejdřív jedním, a pak i druhým prstem, načež s nimi začne pohybovat. Roztřeseně se nadechnu a prohnu se v zádech. Trochu mě to bolí, protože jsme to nedělali opravdu dlouho a třebaže si se sebou občas hraju sám, nestačí to. Skloním hlavu, abych ho políbil na rty, než sjedu ústy níž na jeho krk.
Konečně jsem dost roztažený a Talmir s úsměvem vytáhne prsty z mojí dírky. „Chceš to dělat takhle, nebo se přesuneme na podlahu?“
Odfrknu si. „Bože! Ty seš tak romantickej! Je mi to jedno, ale na podlaze to asi bude snadnější, ne?“
Talmir se zašklebí. „Ale takhle je to rajcovnější.“
Protočím oči v sloup. „Proč se mě vůbec ptáš, když to stejně bude podle tebe?“
Talmir pokrčí rameny a donutí mě vstát, abych si mohl úplně svléknout kalhoty a on trochu naslinit penis, aby to líp klouzalo, než si mě přitáhne zpátky na svůj klín. „Svoboda vůle. Aspoň na oko.“
Zopakuji škleb, který udělal před chvilkou. „Díky, despoto.“
Pevně se ho chytím kolem krku a nohy přehodím přes operky křesla, aby mu moje rozkošná prdelka lépe seděla do klína. V této pozici se ale nemůžu moc pohybovat, takže se na něj zazubím. „Budeš to muset oddřít sám zlato, takhle se budu moct maximálně tak pohupovat.“
„Seš línej jak veš.“ Postěžuje si Talmir.
„A přesto mě máš rád.“
Na to Talmir neodpoví, jen mě chytne za zadek, nadzvedne a na jeden příraz do mě vnikne. Hlasitě zalapám po dechu, zakloním hlavu a zaryji mu prsty do ramen. Talmir mě pevně drží za půlky, čímž zabraňuje tomu, abych spadl a zároveň si mě tak nadzvedává, aby mohl přirážet boky. Snažím se mu trochu pomáhat, přece jen nejsem žádný vychrtlík a mám svaly, ale jak jsem už řekl, v téhle pozici toho moc nesvedu. Nezdá se však, že by to Talmirovi příliš vadilo.
Cítím, jak mě jeho dlouhý, mohutný penis roztahuje a s každým dalším přírazem se to pro mě stává příjemnějším. Hlasitě zasténám a vyhledám jeho rty. Věnuji mu několik horkých, dychtivých polibků, než musím znovu nabrat dech. Talmir toho využije a skloní s k mým bradavkám. Nevím, jak to, ale nějak si je oblíbil. Občas si s nimi hraje tak náruživě, že mám pocit, že mi odpadnou, ale stojí to za to.
Zuby sevře jeden tvrdý vrcholek a zatahá za něj, čímž mi do těla vyšle výboj rozkoše. Odměním ho zhoupnutím v bocích, načež Talmir zasténá a začne se pohybovat rychleji. Rukama mu zajedu do vlasů, tahám za ně, probírám se jimi. Mám rád jeho vlasy.
Naše tempo se začíná zrychlovat. Trhaně dýchám, sténám rozkoší a pot pokrývá celé moje tělo.
Talmirovi přírazy se stávají prudšími, tvrdšími a kratšími. Cítím, jak uvnitř mě jeho mužství pulzuje a pak najednou konečně trefí to místo. Prudce sebou zaškubu a zaryji mu prsty do kůže. Talmir se na mě podívá a zadýchaně se usměje. „Trefil jsem to?“
Nejsem schopný ničeho, jeh pokývat hlavou a pak se proti němu zhoupnout. Chci to cítit znovu, tu slast, kterou mi přináší jeho penis.
Cítím, jak se mi Talmirova hlava opírá o hruď a prsty na mém zadku se zatnou. Drtí mě pod svými přírazy a mě se slastí kroutí prsty na nohou. Ještě zrychlí tempo a tvrdě si mě na sebe naráží. Pokoj prosycuje vůně našeho vzrušení, potu a je slyšet náš zrychlený dech, prokládaný steny rozkoše. Oba dva se rychle blížíme ke konci.
Naléhavě šeptám jeho jméno a on v odpověď uchopí můj penis do dlaně. Pevněji se ho chytnu, protože teď mě drží je jednou rukou a on začne zpracovávat můj jako kámen tvrdý úd. A pak to přijde.
Hlasitě vykřiknu a zkroutím se v orgasmické křeči, zatímco můj penis ze sebe vydává bílý důkaz mého uspokojení, který dopadne na jeho košili.
Talmir ještě několikrát promne můj úd, než mě znovu chytí za zadek a několika rychlými přírazy se do mě udělá. V momentu orgasmu zakloní hlavu a hlasitě vykřikne, přičemž cítím, jak do mě proudí jeho horké sperma.
Unaveně se na něj zhroutím, těžce oddychujíc. „Jsem hotovej.“
Talmir vyštěkne smíchy. „Ty?! Vždyť jsi nic nedělal! To já jsem tady hotovej!“
Zvednu obočí. „Tím chceš říct, že jsem těžkej?“
Talmir mě napodobí. „Si snad holka? Chlapi se nestarají, jestli jsou pro někoho moc těžký, ale pokud to vážně chceš vědět, pak ano, seš těžkej.“
Praštím ho do ramene. „Už žádnej sex!“
„Uvědomuješ si, že jsem pořád v tobě?“ Na důkaz svých slov se Talmir pohne. To, že už poněkud změknul, opravdu neznamená, že to necítím.
„No neboj, už slízám.“ Zašklebím se a rozhlédnu se, abych zjistil, jak slézt a přitom si nerozbít drštičku. Talmir mě s pobavením sleduje, ale k nějakým činům, jako mi třeba pomoct, se nemá.
Povzdechnu si. „No ták, pomoc mi dolů,“ zaprosím.
Talmir pokrčí rameny. „Dobře!“
Než se naděju, chytne mě za lýtka a zakloní dozadu. Vyjeknu a rukama šmátrám po něčem, čeho bych se zachytil, ale marně. S žuchnutím dopadnu na zem a překulím se na záda.
Hlasitě zanaříkám. „Blbče! Asi jsem si zlomil zadek!“
Talmir propukne v smích. „Zadek si zlomit nejde! A pak kdo je tady blbec.“
„Kušuj,“ zavrčím. „Dovolil jsem ti do mě vstoupit a ty se mi to oplácíš takhle?“
„Hele, byl si to ty, kdo mě svedl, tak mlč. Pojď, pomůžu ti.“ Talmir se zvedne z křesla, otře se kapesníkem, který vytáhne z kapsy, zašněruje si kalhoty a podá mi ruku.
Zamračím se na něj, ale ruku přijmu. No, jen tak naoko. Vzápětí totiž silně zatáhnu, Talmir ztratí rovnováhu a už letí k zemi za mnou. A taky na mě.
Bohužel, nebo bohudík, zbrzdí náraz rukama, takže si nenabije a mě na druhou stranu neumačká.
„Hajzlíku,“ zavrčí.
„Bábovko!“
„Dračí svačino!“
„Mlč, ty Drak-mi-sežral-koně!“
Natáhnu se a políbím ho. Talmir mi polibek opětuje, než se s úsměvem odtáhne. „Měli bychom jít.“
Zamračím se. „Proč?“
„Tvůj otec mě pozval na večeři.“
Obrátím oči v sloup. „Oh, jasně. Připrav se na jeho pohled alá: Teď máte v království draka vy! Chá chá! Chcete pomoct? Chá chá!“
Musím uznat, že svého otce imituji celkem dobře, jsem talent.
„Ale no tak, tak hrozný to snad nebude.“
Věnuji Talmirovi skeptický pohled, než se z pod něj vysoukám a začnu se oblékat. Třebaže by nemohl nikdo nic říct, kdybych se po chodbách zámku potuloval s nahým zadkem, v zájmu dobrého zdraví a klidného spánku služebnictva to nedělám.
„Tak pojď ty optimisto. Jdeme se utkat s lítou saní.“
„Tu máme u nás.“
„Tady jí máme taky. Jen má na hlavě korunu a v ruce neustále drží láhev vína.“

Talmir už je u nás dva týdny, ale opravdu přemýšlí o návratu zpátky do své země. Útoky draka se prý totiž stupňují a jeho otec už si neví rady. Což znamená, že jde všechno podle plánu. Každým dnem by se měla Božidara ozvat a říct si o ženicha. A až se tak stane… spokojeně se usměji, což vyvolá u procházející služebné ustrašené vyjeknutí. Asi bych se měl trochu krotit, ale když já jsem tak nadšený!
Talmir je čím dál tím nervóznější, nevrlejší a vůbec je to s ním tak trochu k nevydržení. Kdybych ho nemiloval a nebylo by potřeba jeho přítomnosti, už by byl na cestě do svého království.
Ach, jo! Božidaro! Pohni tou svou tlustou zadničkou, dej si ještě několik tuctů kraviček, chytni premenstruační záchvat a rozhodni se, že chceš manžela!
Zrovna znuděně sedím u okna a snažím se jedním nehtem odstranit špínu z pod těch ostatních, když se s prásknutím rozrazí dveře a dovnitř vpadne brunátný Talmir. Prudce vzhlédnu a sleduji, jak si to ke mně rázuje.
„Co se stalo?“
„Tomu nebudeš věřit,“ zavrčí Talmir. „Ukázalo se, že ten drak je dračice a navíc celá žhavá do vdávání!“
Vykulím na něj oči v předstíraném šoku. No výborně! Premenstruační syndrom se projevuje! Díky ti Božidaro za to, že jsi tak uvědomělá žena.
„To je… hm… šokující, ale proč tě to tak rozčiluje?“
Talmir se zhluboka nadechne, zavře oči a palcem a ukazováčkem si začne třít kořen nosu. „Protože já jsem ten, za koho by se chtěla vdát.“
Málem vyprsknu smíchy, ale podaří se mi to skrýt za zděšené zalapání po dechu. „To je hrozné, co budeš dělat?“ Vykulím na něj oči.
„Nevím, možná bych – počkat!“ Podezřívavě se na mě zadívá, přičemž přimhouří oči. „Že ty se tím bavíš! Takhle teatrální nejsi, ani když si hraješ na primadonu!“
Už se dál nesnažím zadržovat smích a tak se hlasitě rozesměji. „To jen… hahaha… zkrátka, drak! Chce si tě vzít drak!“
Otřu si slzy smíchu. Když jsem to plánoval, netušil jsem, že to bude takhle vtipné, až to uslyším nahlas. Je to vlastně dost absurdní. „No, pokud si nechceš vzít tu dračici, tak prostě odmítni!“
Talmir se na mě mračí, ale nakonec si jen povzdechne. „No jo, ale já nevím, jestli bych měl.“
Znovu se rozesměji. Kdybych nevěděl, proč váhá, asi bych se trochu zděsil, ale protože to vím, můžu si z něj v klidu utahovat.
„Hmm, takže by si ji chtěl. No, asi to bude kus ženský, to jo. Pořádnej kus! Ty… ty… ty kanče!“ Vyprsknu a začnu se smíchy dusit.
Talmir na mě zavrčí. „Jo jasně. Pokud si zapomněl, tak jdu po chlapech!“
„Takže si najdeš draka? No, měl si sbalit toho, co mě chtěl sežrat!“ Zasípu, svírajíc si rukama břicho, které mě už pořádně bolí.
„Bože! To není tim, že bych byl na draky! Ale tim, že řekla, že když si jí vezmu, tak nás nechá na pokoji!“
Chvilku trvá, než jsem schopen odpovědět, ale nakonec se mi to přece jen podaří. Ach, mé ubohé bříško! Zítra ho asi budu mít namožené.
„Aha. Tak co chceš dělat? Vezmeš si ji?“
„Nevím. Ale oženit se s drakem? Kdo to kdy slyšel? Ale nevím, jak jinak bychom ji od nás mohli dostat. Vypadá to, že se jí u nás hodně zalíbilo. Až moc, řekl bych.“
Zvážním a skloním hlavu v předstírání důkladného přemýšlení, jak nastalou situaci vyřešit. Pak, jako bych dostal nápad, radostně vypísknu.
„Mám to! Stačí ti jen najít snoubence!“
Talmir se na mě zadívá, jako bych zešílel. „Já se ale nechci ženit! Ani s drakem, ani s člověkem!“
A to je právě ten problém, hošánku.
Zavrtím hlavou a dám se do vysvětlování. „Já vím. A v tom je právě genialita mého plánu. Seženeme ti prostě falešného snoubence. Povíš té dračici, že si ji vzít nemůžeš, protože už seš zasnoubený s někým jiným a zasnoubení přece nemůžeš jen tak zrušit!“
Talmir se na mě zamyšleně podívá. „To by mohlo jít, ale kdo by předstíral, že je můj snoubenec?“
Pokývám hlavou. „Pravda, máš příšernou povahu a předstírat, že si tě chce někdo opravdu vzít, bude těžké. Upřímně se té dračici divím, ale to je vedlejší. Vážně tě nikdo nenapadá?“
Talmir se na chvilku zamyslí, než zavrtí hlavou. „Ne, nikdo. Všichni to byly jen jednorázovky a nenapadá mě nikdo, komu bych věřil natolik, abych…“ zarazí se a zadívá se na mě.
Skryji spokojený úsměv. Zdá se, že se jeho myšlenky se ubírají správným směrem.
„Ledaže…“ znovu si mě přeměří pohledem.
„Ledaže?“
„Ledaže by si mého snoubence hrál ty.“
Naoko překvapeně na něj zamrkám. „Já? Ale co když se mi nebude chtít?“
Talmir si povzdechne. „No ták! Nathe, prosím! Dlužíš mi to! Zachránil jsem tě před drakem, teď ty zachraň před jedním mě.“
Nechám ho chvilku napnutého, než si odevzdaně povzdechnu. „Dobře. Budu tvůj snoubenec. Nikdo by to dobrovolně neudělal a já nemůžu dovolit, aby si takhle využil nějakého chudáka.“
Talmir se rozzáří. „Děkuju! Zachránil jsi mě!“
„Já vím, já vím. Tak, kde mám slušné požádání a snubák?“
„Cože?“ Nechápe.
„Zlato, musí to vypadat věrohodně, jinak nám to ten drak nezbaští. Myslím, že by bylo nejlepší, kdybychom to drželi v tajnosti a před ostatními hráli, že to myslíme vážně. To znamená i před našimi otci. Někdo by se mohl proříct a pak by ti nezbylo nic jiného, než si vzít draka.“
Talmir přikývne. „Máš pravdu. Radši bych si vzal tebe, než toho draka.“
Ehm… to se mě lehce dotklo, ale nechme to být. Důležité je, že můj plán vychází!! Juhůů! Božidara je dar z nebes, a kdybych nemiloval toho blbce vedle mě, možná bych si ji dokonce vzal. Ale musela by zhubnout. Přes všechny svoje přednosti se Božidara zkrátka nedá popsat jinak, než jako bečka sádla. A když řeknete o drakovi, že to je bečka sádla, asi si dokážete představit, že je opravdu kolosální, ba přímo monstrózní.
„Tak, to bychom měli. Předpokládám, že ti to, že si tě chce vzít dračice, přijel říct posel. Pošli ho zpátky s tím, že ses zrovna před pár dny zasnoubil se mnou. Nikoho to moc nepřekvapí, přece jen za mnou dolízáš už dva roky.“
Talmir se nafoukne. „Dolízám? No promiň?!“
Mávnu rukou. „Nech to být. Prostě tu zprávu pošli svému otci a řekni mu, ať k nám přijede. Když na pár dní zmizí, nic se nestane. Jo a přines mi nějaký prsten, který bych mohl nosit. Pamatuj, musí to vypadat věrohodně!“
Talmir přikývne a otočí se, aby udělal, co jsem mu řekl.
Když odejde, chvilku počkám, než se vzdálí a pak radostně zavýsknu, vstanu a roztančím se po pokoji. Nejradši bych dal Božidaře pusu na tu jeho obří, šupinatou hlavinku. Skvěle! Jsem zasnoubený!

Další několik dnů proběhne následovně.
Talmir se objeví s prstenem, s obřím diamantem a acháty kolem, o němž nemám nejmenší ponětí, kde ho tak rychle vyhrabal. Já řeknu otci o našem již několik dní trvajícím zasnoubení, zatímco Talmir pozve toho svého na rodinou večeři do našeho zámku. Říkal jsem to – se vším všudy!
Zpráva se brzy rozkřikne, a tak dřív, než stačíme vystoupit s formálním prohlášením, ví o tom půlka země. Talmira to trochu znervózňuje, prý pak bude průšvih, až se přijde na to, že jsme to všechno jen hráli, aby si nemusel vzít draka. No, mě to neznepokojuje. Protože… haha hmm… víme proč.
Rodinná večeře je katastrofa, ale nic menšího jsem nečekal. Když to znovu oznámíme oběma otcům a s nimi půlce dvora, držíc se přitom za ruce, šťastně se usmívajíc, skoro cítím, jak nás probodávají nenávistné pohledy. Několik mužů hlasitě lapá po dechu a povážlivě brunátní, zatímco dámy vydávají zděšené steny zakrývajíc si přitom ústa vějíři, aby jejich pohoršení nebylo zas až tak patrné. Ano, ano mí milý dvořané. Infarkt na vás!!!
No, na druhou stranu, o co jim jde? Nebudeme moct mít potomka, takže cesta k trůnu bude volná. Tedy jistě, nejdřív se budou muset dostat přes mého mladšího bratra, ale jak se tak koukám na jejich pohledy směřující k němu, myslí si, že to bude brnkačka.
Ach, kdyby věděli, jaké monstrum se skrývá pod tím nevinným, naivním vzhledem a buclatými tvářičkami. Ten spratek, kterého nazývají mým malým bratříčkem, je tyranem nejvyššího kalibru a pokud tomu tak bude i v jeho dospělosti, asi mi nezbude nic jiného, než otěhotnět. Vždyť ten by už teď, se svou velikostí 150 centimetrů a deseti lety, vystrašil draka k smrti. Chudák zvířátko by se počůralo a pak se staženým ocáskem prásklo do bot. Co asi myslíte, by to udělalo s obyvateli této země? Což mě přivádí k myšlence, proč k tomu kůlu nepřivázali jeho? Hm…
Naši milý rodičové to vydrží až skoro do konce večeře, pak jim nejspíš moje cukrování s Talmirem vleze na mozek, jako jeden muž se na sebe podívají, zvednou se, omluví se a odejdou. Každý jiným směrem.
Zamyšleně je pozoruji. „Myslím, že ten můj míří do vinného sklípku. Nevyleze do zítřka.“
Talmir pokývá hlavou. „Ten můj si jde uvázat mašli.“
„Och,“ chápavě přikývnu a zakousnu se do pečeného kuřátka. Chvilku žvýkám, než se k Talmirovi znovu nakloním. „Neměli bychom za ním někoho poslat? Ten můj se jde jenom opít, ale tvůj se chce oběsit…“
Talmir zavrtí hlavou. „To je v pořádku. Neumí vázat uzly.“

Po několika dnech přijedou poslové, že prý by nám chtěl drak něco sdělit. Mezi vším tím vrčením a odfukováním – písař zapsal všechny zvuky, co Božidara vydala… je tohle prd? – jsme se dozvěděli, že nám naše milá dračice nevěří, že prý to na ni jenom hrajeme a že prý jí musíme dokázat, že je to pravda, že se chceme vzít.
Talmira to mírně řečeno naštve, a tak, když zdemoluje většinu vybavení svého pokoje a konečně vyleze ven, vymyslíme plán. Tedy – já mu předložím to, co jsem „vymyslel“. Uspořádáme falešnou svatbu, s falešným knězem, který nás oddá a sňatek tak bude neplatný. Co ovšem Talmir nemůže vědět je to, že kněz bude opravdový a sním i naše svatba. Ale vždyť tohle už znáte.
Abychom ukázali naše dobré úmysly, řekli jsme, že se naše svatba bude konat v Talmirově království, aby se Božidara moc nenadřela při přeletu do toho našeho. Poslali jsme rychlého posla, aby vyřídil, že se má připravovat svatba a sami se, i s celým dvorem, začali připravovat na cestu.
Když jsme dojeli do Talmirova zámku, přípravy už byly v plném proudu. Všude se peklo, smažilo, vařilo, šilo, stavělo a křičelo a to všechno dohromady dalo takovou matlanici, že jsem se raději uchýlil do svých komnat, které už jsem tady měl zařízené.
Náhle se z nádvoří ozve jekot, řev a velice tvrdé žuchnutí, následované malým zemětřesením. Ach, dostavila se Božka. Radostně se usměji a už jsem v půli cesty ke dveřím, abych ji pozdravil, když si uvědomím, že musím hrát, že se jí bojím a že to je můj nepřítel. Škoda. Rád bych se s ní přivítal. Možná to je trochu divné, ale vážně mi chyběl ten její sádelnatý zadek.

Trvá ještě několik dní, než je všechno připraveno. Božidara se usadila v zámecké zahradě a stala se tak noční můrou zahradníků, když jim ustavičně zasedávala umně zastřižené keříky a stříkala všechno kravskou krví, protože dračí stolování je zkrátka… no, nedá se popsat jako čistotné. Spíš jako když necháte flák masa rozdupat stádem koňí, pak ho přežvýkáte, rozmašírujete větví, načež chodíte a rozhazujete ho kolem jako lístky růží. Jen s mnohem větší vehemencí a plnými hrstmi.
Talmir je celou tu dobu tak napružený, že se s ním pomalu nedá prohodit kloudného slova, jak na všechny vrčí a nadává. Svoji frustraci si, naštěstí pro mě, vybíjí v posteli, což je to jediné, co je na této situaci dobré.
A pak konečně nastane den S.
Ráno mě služebnictvo ustrojí do čehosi bílého, hodně nařaseného, hebkého a příšerně drahého. Musím poznamenat, že to má kalhoty, za což jsem vděčný. Potom mi vrazí do ruky kytici a vystrčí ze dveří s přáním štěstí a poklonami, jak prý mi to sluší.
Ještě jsem neviděl Talmira, proto se trochu děsím, jak bude vypadat obřad. Jestli bude Talmir podobně nakvašený, jako byl včera, nebude to žádná lahoda.
Svatba se nekoná v kapli, jak tomu obyčejně je, ale pro potřeby Božidary pod širým nebem na nádvoří. Všichni už jsou usazeni na svých místech a ženich, aspoň v to doufám, stojí u oltáře. Začínám se cítit trochu provinile, že to na něj takhle hraji, ale jelikož už jsem došel tak daleko, že se chystám vstoupit do svatební uličky, nepřichází v úvahu, abych to odpískal.
A pak to začne.
Pianista se opře do kláves, jako kdyby to mělo být to poslední, co udělá – což možná je, vzhledem k tomu, že za ním trůní Bóža – sbor houslistů, houslistek a jiných lidiček, co mají co dočinění s hudbou začne fidlat a já vyrážím.
Pomalu procházím uličkou, pohledy dvořanů mi vrážejí nože do zad, do hrudi a ehm… do jiných míst, ale já vidím jenom jeho.
Talmir stojí u oltáře, mračí se a vypadá to, jako by chtěl každou chvíli po někom skočit. Na chvilku se leknu, že mě prokoukl, ale když si všimne, že k němu přicházím, jeho tvář se trochu rozjasní. Jako by ho těšilo, že mě takhle vidí a třebaže si myslí, že je to jen jako a ten výraz tak nemusí být důležitý, těší mě to.
Věnuji mu povzbudivý úsměv a dojdu na místo vedle něho. Otočím se k němu čelem a kněz začne odříkávat takové ty věci, co se odříkávají při svatebních obřadech.
A pak, než se naději, máme prstýnky, vyměňujeme si polibky a – JE ZE MĚ ŽENATÝ MUŽ!!
Potom si odbydeme nezbytné věci, jako neupřímná blahopřání, nepotřebné dary a svatební hostinu, což je první věc, která v ostatních probudí nefalšovanou radost.
Smějeme se, pijeme, Božidara decentně žvýká pianistu a já se připravuji na to, že Talmirovi řeknu, že jsme vlastně opravdu svoji. Ale to počká, až budeme sami.

Hostina konečně skončila, hosté odjeli domů a já s Talmirem se odebere do, teď už našich společných, komnat. Znáte to, když lhát, tak do konce a se vším všudy!

Talmir si unaveně povzdechne a uvolní si vázanku, kterou následně odhodí na stolek.
„Bože, kdo by řekl, že je svatba tak vyčerpávající.“
Skopnu boty a praštím sebou na postel, načež těžce vydechnu. „Jo. Naštěstí jsem to plánoval zažít jen jednou, takže už to mám za sebou.“
Talmir se na mě podívá, zatímco se souká z vesty. „Ne, ne. Budeš muset ještě jednou. Tohle bylo jen naoko, vzpomínáš si?“
No, vlastně ne a tohle by byla dobrá příležitost mu říct, že je ženáč a pokud se mě bude dělat paroháče, natrhnu mu řiďku, ale nejdřív…!
„To bych neřekl, ale teď mi pojď pomoct.“ Posadím se na posteli. „Služebnictvo mě navlíklo do tohohle a já nemám ani ponětí, jak se z toho dostat.“
Vážně potřebuji, aby mi z toho pomohl, a když mu to řeknu teď, pomoci se asi nedočkám.
Talmir se usměje a přejde ke mně. „No jo, ty chudinko. Na jejich obranu ale musím říct, že ti to slušelo.“
Zazubím se. „Díky. Že ty si z té svatby naměkko?“
„Ne. Vždycky ti to slušelo.“
Překvapeně zamrkám. Ne, že by mě to netěšilo, ale kde se to v něm bere? Tohle říká, jen když se někomu chce dostat do kalhot, což se u mě nemusí, protože oba víme, že stačí prostě jen říct.
„Dobře, mám to, jsi opilý.“
Praští mě do zad. „Kušuj, nebo ti nepomůžu. Máš na zádech šněrování, vypadá to trochu jako korzet.“
Zděšeně zalapám po dechu. „A já proč se mi tak špatně dýchá!“
Chvilku mlčíme, než se Talmir zeptá: „Co jsi myslel tím, že bys neřekl, že to bylo jen naoko.“
Přemýšlím, že bych mu to řekl hned, ale to by nejspíš přestal s rozvazováním a já se z toho opravdu moc chci dostat!
„Svlíkni mě a řeknu ti to.“
Zaslechnu jeho perverzní chechot. „To nemusíš říkat dvakrát!“
Konečně jsem volný od všech těch krajek a těžké látky, a tak se k němu otočím čelem.
„Než ti to řeknu, slib mi, že se moc nenaštveš.“
Talmir se na mě zamračí. „Trochu mě to znepokojuje, ale dobře. Slibuju, že se pokusím moc nenaštvat.“
„Dobře,“ zhluboka se nadechnu. „Jsme muž a muž.“
Talmir vypadá zmateně. „Ehm… já vím, jakého jsme pohlaví.“
„Eh, já to myslím jako manžel a manžel.“
„No ano, kvůli tomu divadýlku.“
„No,“ nervózně si hraji s tkaničkami bílé haleny, „ne tak docela. Ten kněz byl pravý.“
„No dobře, ale co má kněz společného s naší falešnou sva...“ Talmir se zarazí a nevěřícně se na mě podívá. „COŽE?!!!“
O krok ustoupím. „Ten kněz byl pravý.“
„Ale to by znamenalo, že i naše svatba byla…“
„Jo. Jsem opravdu svoji, jsme manželé, před několika hodinami jsme se doopravdy vzali.“
Talmir se na mě několik vteřin šokovaně dívá, než začne zprudka oddychovat. Tvář mu začne brunátnět a ústa se stáhnu do úzké, bílé linky.
Sakra.
„Nathanieli!!!“ Zařve rozzuřeně, načež po mně skočí.
Vyjeknu a klidím se mu z cesty. Namířím si to ke dveřím, ale když sáhnu po klice, na ramena mi dopadnou velké dlaně, prudce mě otočí a zády přirazí na dveře.
„Co si to udělal?!!“
Polknu. „Oženil jsem se s tebou?“
Znovu zařve. „A to je ten problém!! Jak tě napadlo, že se chci ženit!?“
Začínám být také naštvaný. „Nechceš a TO je ten problém!! Do hajzlu! Seš se mnou dva roky a přitom si oblejzáš skoro všechny, kdo jen trochu zavrtí zadkem. Víš, byly noci, které jsem kvůli tomu proplakal a neustále jsem žil ve strachu, že ode mě jednou odejdeš a už se nevrátíš, tak jsem si to pojistil! Podváděl jsi mě, teď jsem já podvedl tebe!“
Hej, sice nemám moc právo tohle říkat, protože technicky vzato mě nemohl podvádět, když jsme spolu jen spali a nic si neslíbili, ale komu na tom teď záleží?
Talmirovi se zablýskne v očích a hrubě mi zaryje prsty do ramen. „Ale to ti nedává právo! Nesouhlasil jsem s tím!“
„Řekl jsi svobodně ze své vůle ano, beru?“ Zavrčím, čímž ho na pár vteřin umlčím.
Těžce oddechuje, pevně mě tiskne ke dveřím a vypadá to, že nemůže rozhodnout, jestli mě praštit, nebo vyhodit z okna. Osobně jsem pro tu první možnost, protože jsme ve čtvrtém patře.
„Já ale nechápu, proč jsi to udělal? Co chceš? Království? Vždyť už máme podepsanou spojeneckou smlouvu. Bohatství? Nemáte ho snad dost?“
Tohle si o mě myslí? Možná bych měl ten sňatek anulovat. Nebo říct Božidaře, že tady má královský sendvič.
„Jediný, co chci, seš ty, ty debile!!“ Zaprskám mu do obličeje. „Miluju tě! Proč jinak myslíš, že bych si dal takovou práci, abych takovýho tupce, jako seš ty, donutil ke svatbě?! Víš, měl jsi pravdu, že jsem jinej!! Kdo by se totiž dohodl s drakem, jen aby sis ho už konečně vzal!!!?“
Talmirovi chvilku trvá, než to zpracuje. „Ty ses dohodl s DRAKEM?!“
„A to myslíš, ŽE BY SE S TEBOU CHTĚL NĚJAKEJ DRAK DOBROVOLNĚ OŽENIT?!!“
„TY SI POSLAL DRAKA!“
„O TO TADY TEĎ PŘECE NEJDE!“
Skončíme s hysterickým křičením a chvilku oba jen namáhavě oddechujeme.
Po chvilce se Talmir trochu uklidní, polkne, jakoby měl sucho v krku a už mírnějším hlasem řekne: „Ty mě miluješ.“
Obrátím oči v sloup. „Ne asi, ty idiote.“
„Jsme manželé.“
Ukážu mu prsten, navlečený na mém prsteníčku. „Evidentně
„Je to skutečné.“
„Jo.“
„Miluješ mě.“
„Nebudu se opakovat.“
V tom Talmir popadne mou hlavu do dlaní a přitiskne svá ústa na má. Stačím jen zalapat po dechu, než mě vášnivě políbí a jazykem vjede mezi mé rty. Líbá mě tak, jako ještě nikdy. Když mě konečně celého omámeného pustí, vrazí mi facku, načež mě pevně obejme a přitiskne na své tělo.
Cítím ve vlasech jeho dech, když zachraptí: „Jsi neuvěřitelnej.“
Hmm, co se to teď děje? Odpustil mi a nezabije mě, nebo je to jen hra a právě za mnou zvedá ruku s nožem, aby mi ho zabodl do zad? Pro jistotu se ohlédnu, ale nic nevidím.
„Ehm, Talmire?“ zeptám se tiše, protože nevím, co mám dělat.
Talmir mě od sebe odtáhne, na rtech mu hraje úsměv. „Jsi ten nejšílenější, nejpanovačnější, nejužvaněnější, nejnesnesitelnější a nejpodlejší člověk, jakého jsem kdy potkal.“
„…díky?“
„Miluju tě.“
Překvapením zalapám po dechu. Řekl právě to, co si myslím?
„Cože?“ Vydechnu.
Talmir se na mě zašklebí a zavrtí hlavou. „Nebudu se opakovat.“
Stále na něj vytřeštěně hledím, když mě pohladí po tváři. „Pověz mi jedno, jak si dokázal přinutit draka, aby v tom jel s tebou?“
Pokrčím rameny. „Nepřinutil jsem ji. Jen jsem jí slíbil menší kravský obnos do konce jejího života a útulnou jeskyni v našem královský, kde ji nechají na pokoji. Božidara je opravdu miláček.“
Talmir vyprskne smíchy. „Jmenuje se Božidara?!
Zpytavě se na něj podívám. „Být tebou bych si dávala pozor na pusu, nezapomínej, že draci mají perfektní sluch.“
Jako na zavolanou se ve dveřích vedoucích na balkon objeví Božidařina hlava.
„Vidíš?“
Talmir si povzdechne. „Vidím. Bude tady celou dobu?“
Zamračím se. „Proč by neměla?“
„No, vzhledem k tomu, že tohle je naše svatební noc…“
„Oh,“ vydechnu, když pochopím.
Než však stačím s Božidarou něco udělat, Talmir už se po mně sápe, a tak nemám čas ani zatáhnout záclony. Ach, chudák Bóža. Nejspíš se dnes v noci nevyspí. Ale což, ráno si dá k snídani kravičku a bude jako rybička. Hodně přerostlá. S drápy. A ostrými zuby. A bude umět lítat.

Tak, to je konec příběhu dětičky. Myslíte, že jsem se zapsal do historie? Já myslím, že rozhodně ano. A když ne tím, že jsem přiměl jednoho tupce, aby si mě vzal, tak tím, že jsem se spřátelil s drakem. No, teď už je každopádně naprosto jasné, že nebudu umírat sám. Revma, Parkinson a stařecká demence nejspíš přijdou, ale nebudu jediný, protože hrom do toho, aby to toho idiota vedle mě taky nepotkalo.
A jaké plyne ponaučení, z této kratičké pohádky? Holčičky a chlapečci, pokud si vás někdo nebude chtít vzít a bude odmítat s vámi žít, prostě na něj pošlete draka. To vyřeší všechno. A hlavně pamatujte: Ve dvou se to lépe táhne. 

Dodatek autora: 

Zdraví vás lidičky. Já vím, hrozně moc dlouho jsem se neozvala a za to se omlouvám. Jak jsem řekla v odpovědi na komentář u Zabili mě, nemám teď moc času a pisatelský blog hodný Velké čínské zdi. Taky jsem ale lemra líná, popotahovaná mezi školou a osobním životem. No, a protože jsem už šest měsíců nic nevydala a dýchají mi na záda, že mi smažou status a povídky - jak je to v pravidlech - urychlila jsem proces psaní téhle povídky, kterou už má rozepsanou celkem dlouho a tadá, je to tady.
Je to pokračování Tak trochu jiné pohádky a třebaže to klidně můžete číst, aniž byste si přečetli již zmiňovanou povídku, bylo pro pochopení některých vtipů lepší, abyste se na onu povídku podívali. Také vás prosím, abyste tyto dvě povídky nesrovnávali, protože bych nechtěla, aby se vám Ve dvou se to lépe táhne znelíbilo. Abyste si s tím nemuseli dělat hlavinky, zkrátka vám na rovinu řeknu, že tohle je prostě slabší odvar Tak trochu jiné pohádky.
Doufám, že se vám povídka líbila, nebo ještě bude líbit. :)

Hodnocení: 
4.796295
Průměrné hodnocení: 4.8 (hlasů: 54)
Žánr: 
Štítky: 
Detailní hodnocení není k dispozici.
Hodnocení:
4.8/5
- Komentářů: 9
„Děláš si srandu,“ zavrčel Pavel zahanbeně a štítivě zvedl malý nafukovací kruh...
Hodnocení:
4.9/5
- Komentářů: 7
To ticho, které v obýváku nastalo, by se dalo krájet. Chvíli jsem slyšel jen...
Hodnocení:
4.7/5
- Komentářů: 25
Som v riadnej kaši, ale aspoň David bude určite žiť. Prešiel som cez dvere...
Hodnocení:
4.9/5
- Komentářů: 12
Deň kedy som si myslel, že som o všetko prišiel? Deň kedy som skoro v...