So, 25/03/2017 - 15:23
20

Taichi

Nemůžu se stále zbavit pocitu, jako bych se právě probral ze zlého snu. Všechno se zdá tak zářivé a nereálné. Jako by mi to každou chvíli mělo uniknout mezi prsty. Události nedávných dní vrhají na ten třpyt bolestné stíny, nebo se jen skrývají v zákoutích srdcí a mysli. Dokola se sám sebe ptám, zda mám právo ten třpyt u sebe mít. S lehkým úsměvem na tváři, kterou si podepírám dlaní, sleduju to oslňující zrzavé stvoření, jak do sebe s chutí cpe snídani. Jsem rád, že má konečně chuť k jídlu a může sedět. „Nechceš ještě jeden hrnek čaje?“ zeptám se. Až se nají, budu mu muset opět namazat a obvázat ty nepříjemné rány. Díky lékům od upíra se poměrně dobře hojí. Ale kvůli účinku stříbra to trvá dlouho. A Keijimu se vrací síly pomalu.

Keiji

Snídaně, mám takový hlad, že to ani není možné. Poslední dny jsem toho moc nesnědl, ale když jsem se dneska probudil, tak jsem dostal takový hlad, že snad všechno sním. Zacukám oušky, které se nesnažím skrývat, a pohlédnu na Taichiho. Už jen při pohledu na něj se moje srdce zahřeje. Je tu se mnou a tak moc se o mě stará. Je starostlivý, laskavý a jeho doteky jsou tak příjemné, i když někdy bolí. Hlavně, když se stará o mé rány. Při vzpomínce na tu bolest se zachvěju. Několik nocí jsem se díky těm snům moc nevyspal a Taichi taky ne. Ale nemohl jsem spát, nemohl jsem skoro ani jíst. Všechno mě tak bolelo a někdy mi přišlo, jako by mé tělo jen hořelo, ale teď je mi líp. Nikdy nezapomenu na to, co se mi stalo, ale je to pryč, je z toho jen špatná vzpomínka. „Ne,“ odvětím a rozpaky sklopím pohled. „Ale přidal bych si, jestli můžu,“ a přistrčím k němu prázdnou misku.

Taichi

Obočí mi vystřelí vzhůru. „Praskneš, to už je třetí miska,“ okomentuju to a pocuchám mu vlasy mezi oušky. Ale zacukají mi koutky. Mám radost, že se jeho apetit vzpamatovává. Neušlo mi předtím jeho zachvění. Keiji je jako otevřená kniha, dá se v jeho reakcích snadno číst. Musím se dnes snažit, abych odvedl jeho myšlenky od nepříjemných vzpomínek a myšlenek. Zvednu se a nandám Keijimu opět plnou misku cereálií s mlékem. K obědu bych měl sehnat nebo udělat něco výživnýho. „Tak, prosím,“ podám mu misku s úsměvem a opět si podepřu tvář. Pohledem spočinu na Keijiho zrzavých ouškách. Už je přede mnou neschovává. Bylo rozkošný, když se o to dřív snažil, ale s nimi mu to sluší. Ah, sakra, nesmím myslet na blbosti! Nesmím se ho tamtím způsobem dotknout. Je to těžké, ale musím se držet zpátky. Alespoň, dokud je Keiji zraněný. Potom už je to řeč jiná. I když povolení na to možná ani mít nebudu. Keijiho otec to příliš neschvaluje. Když se Keiji dlouho nevracel domů, došel si pro něj jeho otec. To bylo řevu, když zjistil, co se stalo. Dostal jsem pořádných pár facek a jen díky Keijimu mě jeho otec vzteky nezakousnul. Keiji se s ním nakonec odmítl vrátit. A já musel hodně vysvětlovat a také přemlouvat. Brr, když si na to vzpomenu, je mi zle. Musel jsem přiznat barvu, co jsem to za kreténa.

Keiji

„Promiň,“ omluvím se. Určitě ho vyjím, navíc kvůli mně nakupuje tolik věcí. Předtím měl ledničku prázdnou a teď je plná jídla. Při jeho dotyku zrudnu a zpod přivřených očích na něj pohlédnu. Když se přede mnou objeví plná miska, skoro se na ni vrhnu. Je to tak moc dobré a plní to moje břicho, takže za chvíli je miska prázdná. Omluvně pohlédnu na Taichiho. Přitom pohledem zavadím na jeho zarudlé tváři. Otec mu dal a pořádně. Ještě teď se za to stydím, když sem přiletěl a chtěl mě odsud odvézt. Hlavně potom, co mě viděl. Nedivil jsem se mu, ale nebyla to Taichiho vina, ne úplně. Myslím, že by ho zabil, kdybych se do toho nevložil, ale nemohl jsem s ním odejít. Tady jsem se cítil šťastný. Byl jsem s někým, koho jsem miloval z celého svého srdce, a cítil jsem se jako nikdy dřív. Tohle jsem totiž nikdy nezažil, tolik citů k někomu jako Taichi. Pomalu natáhnu ruku a dotknu se té jeho. „Myslíš, že bych tu mohl s tebou zůstat?“zeptám se tiše a pohled nechám skloněný. Nechci od něj odejít, už nikdy.

Taichi

Lehký dotyk mě vytrhne z myšlenek. Pohlédnu na prázdnou misku a pak na Keijiho, klopícího přede mnou pohled. Dlouhou minutu mlčím, než konečně promluvím. „Ne, nemyslím si to,“ odpovím stejně tichým hlasem. Zacukají mi koutky, když ke mně zvedne znepokojený pohled. „Já to totiž vím,“ nechám svá ústa roztáhnout se v pobavený úsměv. „Nejsem osoba, která je zvyklá o někoho se starat, nebo s někým bydlet. Jsem spíš takový kočovník, který spí, kde se dá. To je moje staré já. Ale to si vážně myslíš, že bych tě po tom všem nechal odejít?“ Hádám, že důvěryhodnost je u mé osoby těžko posouditelná. Můžu si za to sám, prostě jsem býval osobou, která by se dala označit za děvkaře. Dokud si mě jedna osoba za srdce k sobě nepřipoutala. Lehce nakloním hlavu na stranu a mrsknu vlčíma ušima, které se mi objeví, jako kdybych byl nachytán při něčem, co se nedělá.

Keiji

Jeho slova mě ale rozechvějí, on nechce, abych tu s ním zůstal. Zvednu k němu pohled. Nevím, co si o tom mám myslet, vždyť říkal, že mě má rád. Tak proč? Nemám daleko k slzám, tak moc jsem chtěl být s ním. Vlastně pořád chci. "Taichi?"zašeptám s otázkou jeho jméno. Nějak jeho další slova nechápu. Vzápětí zartím hlavou. "Já se o sebe dokážu postarat sám, budu ti i vařit a uklízet. Udělám opravdu cokoliv," vyrazím ze sebe, ale pak mi dojdou ty jeho poslední slova. "Taichi." radostně vykřiknu jeho jméno. Vyskočím na nohy a okamžitě se mu vrhnu do náruče. "Děkuju."přitisknu se k němu a přitom cítím, jak mi samým štěstím tečou slzy.

Taichi

S úsměvem si povzdechnu a opatrně ovinu ruce kolem Keijiho. „Ty jsi případ, viď,“ zamumlám a letmými polibky slíznu slzy z jeho tváří. Vysloveně září. Ach jo, tak oslňující. „Neskákej tu na mě, nemáš se přece přepínat, vzpomínáš?“ upozorním ho s pobaveným zajiskřením v očích. Dnešek vážně začíná nějak energicky. Jestli se ale s tímhle elánem hodlá ke mně tisknout, začnu mít menší problém s ovládáním. Už tak jsem držel snad věčnost půst a tímhle tempem mi dostaveníčko s pravačkou potají stačit nebude. Nah, klid, Taichi, trochu brzdi v těch myšlenkách.

Keiji
„Promiň,“ zamumlám a tvář mu schovám do objetí. Při doteku jeho rtů na tváři se zachvěju. Je to příjemné a vyvolává to samé příjemné věci, které si moje tělo pamatuje až s bolestivou naléhavostí. Už je to tak dlouho, vím, že měl strach se mě jen dotknout kvůli mým zraněním, ale hojí se dobře a já se už cítím o dost silnější „Už je mi mnohem lépe,“odvětím a víc se k němu přitisknu „Taichi,“zašeptám jeho jméno a zvednu k němu pohled. „Já, já bych mohl,“ dostanu ze sebe s šeptem.

Taichi

Jako v odpověď na mé myšlenky, ke mně zvedne pohled s vybízejícím slovy. Ztuhnu a opětuju mu pohled. Neklidně polknu, ale pak zavrtím hlavou a cvrnku Keijiho zlehka do čela. „Nepřichází v úvahu,“ řeknu, ač mě to stojí trochu úsilí. „Když říkám, že se nemáš přepínat, myslím to vážně,“ dodám měkce a pohladím ho po vlasech. „Pokud si dojedl, nech mě ti převázat zranění, ano?“ a s těmi slovy se zvednu ze židle. Je jedno, jak moc si Keiji myslí, že už je v pořádku. Nerad bych to podcenil a ublížil mu.

Keiji

Čekal jsem jakoukoliv reakci, ale tohle, tohle opravdu ne. Vůbec nevím, co si mám o tom myslet. Takové odmítnutí jsem rozhodně nečekal. "Ale, ale proč ne?"namítnu. "Vždyť potřebuju trochu pohybu. A já vím, že bys to chtěl taky," zamumlám s tichostí. Pod jeho dotekem přivřu oči "Taichi," šeptnu. "To může počkat," když se, ale zvedne, nezbývá mi nic jiného, než se taky postavit. Bolestivě na něj pohlédnu. „Taichi, ty už mě nechceš?“zeptám se s tichostí.

Taichi

Zatvrdím se před jeho protesty. Hergot, nedělá mi to vůbec snadné. Že bude tak žádostivý, sotva se bude moct postavit, jsem nepředpokládal ani v nejmenším. Fajn, prcku, v tom, že to chci, máš bod. Ale jak jsem řekl, nenechám tě dělat nic namáhavého. Ha? Jak došel k takovému závěru?! „Kdes přišel na takový nesmysl?!“ vydechnu zdrceně a nechápavě na něj pohlédnu. „Buď rozumný a nech mě ti namazat ta zranění,“ řeknu rozhodným hlasem a za ruku odvedu Keijiho do pokoje, kde ho usadím na postel.

Keiji

"Tak proč bys to jinak nechtěl?" zeptám se rozechvěle. "Vždyť, to chceme oba." pokračuju. "To přeci může počkat. Můžeš to udělat až potom." zaprotestuju, ale nechám se jím táhnout do pokoje. S frustrovaným povzdechem se posadím na postel, ale vzápětí ho chytnu za ruku a se silou, kterou musím vyvinout, ho stáhnu k sobě.  "Taichi, udělej to alespoň kvůli mně," šeptnu a políbím ho na rty. Přitom ho rukama obejmu kolem krku, vím, že musel dlouho čekat, ale teď jsem připravený.

Taichi

Do pytle, jak se mám jako postavit k něčemu takovému? Zas dělá něco, co bych nečekal. „Chjo, tady někomu zatraceně chybí trpělivost, že?“ řeknu tlumeným hlasem Keijimu do ouška, které letmo olíznu. Položím se s ním na postel tak, že leží na mně a přidržím si ho za zadek. „Jedno štěňátko tu bude poránu litovat svého neuváženého rozhodnutí,“ vpíjím se pohledem do jeho očí. Cítíš to. Viď, Keiji? Mé pevné mužství, jak se otírá o to tvé. Vklouznu rukama rovnou pod jeho kalhoty a zlehka přejedu po jeho zadečku. Kalhoty mu tím tak odhrnu ke stehnům. Vyzývavě se na Keijiho pousměju.

Keiji

„Trochu.“ přiznám s rozpaky a vpiju se do jeho očí. Nato se k němu ještě víc přitisknu. Nato se zasměju, je to vzrušující a ani netuší jak. „Nebude.“ zavrtím hlavou „Tohohle litovat určitě nebudu, nikdy.“ znovu zavrtím hlavou a víc se k němu přitisknu. Cítím to a dost. Jeho vzrušení a přitom se tomu tak bránil, ale je vidět, že to chce víc jako já. „Chceš, abych ti udělal dobře?“ zeptám se s tichostí a vpiju se mu do očí. Rád bych mu s tím pomohl, když je to v mé moci.

Taichi

„Hoo, tak mi to ukaž, Keiji,“ přivřu oči a čelím tak jeho intenzivnímu pohledu. Má to ale kuráž. Kde se to v něm bere? Žeby touha v něm otevírala nebývalé vlastnosti a projevy? Požitkářsky si olíznu rty. Vytáhnu ruce z pod Keijiho kalhot a založím si je pod hlavu. „Nehnu ani prstem, prcku, dokud mi to nepředvedeš, nebo mě nedonutíš si tě okamžitě vzít,“ uculím se.

Keiji

„Ukážu,“ kývnu s jiskrným pohledem. Tak moc to chci, ale je to jeho vina, že ve mně vzbuzuje takovou touhu. Když jsem byl zraněný, tak to bylo v pořádku, ale teď to musím mít. Jinak se z toho v tuhle chvíli zblázním. „Ale i ty jsi mohl pokračovat,“z amručím nespokojeně a trochu se v jeho klíně zavrtím. Vzápětí mu začnu rozepínat kalhoty, až mu je trochu stáhnu. Nato kouknu na jeho vzrušenou chloubu. Chvilku se cítím rozpačitě, ale pak se skloním a začnu mu ho lízat. Chvilku pohybuju hlavou, abych ho dokázal olíznout po celé délce, ale pak se ho pokusím vzít celého do úst. Je to dost obtížné, krk pořád bolí, ale já mu chci udělat dobře. Chci, aby se mu to líbilo, přitom v jeho klíně trochu poposednu.

Taichi

„Nhh,“ potlačím neúspěšně vzdech a cuknu sebou. Rozpaky toho zrzavého stvoření nahradil hlad a dravost. Ne, nemůžu nechat ruce jen tak nečinné. „Počkej,“ vydechnu. „Udělám ti taky dobře, jen si sundej ty kalhoty a otoč se pozadím ke mně,“ řeknu s žádostivým pohledem a pohladím Keijiho po oušku. Rozhodně to tak bude vzrušující.

Keiji

Pro sebe se pousměju, když mu přes rty přejde ten zvuk. Jen mě tím přiměje, abych přidal na intenzitě. Ale pak mě zadrží, překvapeně k němu vzhlédnu a po jeho požadavku zaváhám. „A to jsi to nechtěl,“ vypláznu na něj jazyk, ale zvednu se z něj a jak nejsvůdněji to jde si stáhnu kalhoty, které následuje i moje spodní prádlo. Vzápětí si na něj znovu vylezu a pokračuju v tom, co jsem začal. Tentokrát to ale dělám pomalu, abych mu to co nejvíc prodloužil.

Taichi

Lehce mi zrůžoví tváře při tom divadýlku. Tak prcek umí být i drzý? Pomyslím si s pobavením. Abych mu za to nedal výprask, to by panečku koukal. Jakmile se mi jeho pozadí vybídne, lehce ho přes něj plesknu. „Chlapec by potřeboval pár výchovných, nemyslíš?“ protáhnu ledabyle a zakřením se. Dál ale neotálím a začnu dráždit jazykem jeho vzrušení.

Keiji

„Taichi,“vydechnu rozechvěle. Vůbec se nedokážu kontrolovat. Je to neskutečné, jak se moje tělo chvěje jen díky tomuhle. „To asi ano,“ zamumlám rozechvěle a snažím se pokračovat v tom, co jsem začal. Ale je to dost komplikované, hlavně, když on začne dělat to samé. Neklidně se zavrtím a snažím se soustředit, ale moje tělo se tak chvěje. „Taichi, prosím,“ zasténám. Cítím, že nejsem daleko od toho, abych se udělal.

Taichi

Hehe, má problémy držet se zpět. Místo soustředění se nechává unést pocity slasti. Zdá se, že chce víc, ale řekl jsem, že potřebuje trochu výchovných. Proto mu to neudělám tak snadné. „Ani nápad, tohle mě baví,“ opáčím na jeho prosbu a pokračuju v tom, co jsem začal. Přitom ho jednou rukou chytnu za zadek a zlehka ho masíruju. Tolik se chvěje, vím, že to dlouho nevydrží. Proto jsem zvědav, jak daleko až dojde, aby dosáhl toho, po čem touží.

Keiji

„Taichi prosím.“ zaprosím s tichostí. Moje celé tělo se chvěje a mě stojí velké soustředění, abych se dokázal soustředit na to, co dělám. Nakonec vezmu celý jeho úd do úst, je to neskutečné. To, že mi zároveň dělá dobře a to, že se snažím dělat dobře zase já jemu. Zavřu oči a soustředím se, ale vzápětí se neudržím a udělám se. A to mi to tak dlouho nedělal. S tím, jak se udělám, rty víc sevřu jeho úd.

Taichi

Nevydržel to, neměl jinou možnost. A to si zatím jen tak hraju. V okamžiku ale, kdy vyvrcholí, zalapám po dechu a následuju ho. Zatracený skřítek, tím sevřením mě vážně dostal. „Jsi v pohodě? Čekal bych, že jsi mlíka dnes vypil dost při snídani. Že by ti nestačilo?“ zazubím se na něj s provokativními slovy. To je ale asi jediný čas, který mu dám na vzpamatování. Jeho vyvrcholení mi zůstalo v ruce, tak ho dobře využiju. „Hee, i když ses udělal, tady se to hodně cuká,“ pronesu spokojeně. Poškádlím prsty Keijiho dírku a pak do ní pomalu vniknu.

Keiji

Měl jsem čekat, že se udělá, ale najednou toho mám plnou pusu. Krk se znovu trochu ozve, ale já všechno pečlivě spolykám. „Taichi,“ vydechnu rozechvělým hlasem a trochu víc na něj nalehnu. „Je, je mi dobře,“ vykoktám po chvíli, co to musím vydýchat. „Co?“chvilku nechápu, co tím myslí, ale vzápětí to ucítím. Zasténám a celé moje tělo se prohne. Proč reaguju tak strašně moc přehnaně? Vůbec nevím, co to se mnou je, ale vím, že je to hlavně díky Taichiho přítomnosti. „Prosím, rychle,“ vydechnu a zadkem vyjdu jeho prstům vstříc. Úplně mě to, že je s nimi uvnitř mě, rozechvívá.

Taichi

„Ani mě nenapadne,“ opáčím nevzrušeným hlasem a s uspokojením pozoruju, jak se s každým pohybem mých prstů víc chvěje. „Nějaký čas jsme to nedělali, takže si dám záležet a budu opatrný,“ dodám a přidám další prst. Jde to snadněji, než jsem čekal. Keiji je vážně neskonale nadržený. Vůbec by mi nevadilo, kdyby se udělal ještě mými prsty, než do něj vstoupím. Vydává tak sexy zvuky. Už jen z nich se mi znovu postavil. „Vážně seš si jistý, že chceš rychle pokračovat? Já mám pocit, že si to užíváš. Tohle místečko vydává takové zvrhlé zvuky,“ řeknu svůdně a políbím jeho chvějící se zadeček.

Keiji

„Taichi,“zašeptám prosebným hlasem. Takhle mě přeci nemůže trápit. Chci ho cítit uvnitř sebe a ne jeho prsty. Chci, abychom se stali jedním. „To nemusíš,“ zašeptám nebo spíš kňournu. Je to k nevydržení. Cítím, že už jsem znovu tvrdý, jsem ubohý, opravdu jsem jako háravá fena, ale s ním to prostě jinak nejde. „Taichi, chci víc,“ zakňourám a prsty si to začnu znovu dělat. Stačí chvilka a jde to ze mě znovu ven. „Prosím, nenechej mě čekat.“zaprosím znovu a lehnu si na něj. Už to nedokážu vydržet.

Taichi

Hádám, že po tomhle budeme potřebovat řádnou sprchu, uchechtnu se v duchu, když se Keiji znovu udělá. „Fajn,“ vyslyším konečně jeho prosbu, překlopím se nad něj a políbím ho. Prsty jemně přejedu přes jeho ouška a putuji jimi přes jeho krk, stále skrytý obvazy, až na jeho hruď. Nepravidelně se zdvihá jeho rozechvělými nádechy a srdce mu bije v šíleném tempu, jako by mělo vystřelit z hrudi. Pousměju se do polibku a jazykem si hraju s tím Keijiho. Ruku na jeho hrudi jsem ale nezastavil, lehce promnu jednu z jeho bradavek a skluznu s ní až do jeho klína. Jemným pohlazením ho donutím roztáhnout pro mě nohy a pak vklouznu do jeho horkého nitra.

Keiji

Vzhlédnu k němu. Vím, že jsem úplně rudý, taky špinavý, zpocený a kdoví co ještě, ale tak neskonale toužím, aby do mě pronikl. Mé nitro se chvěje už jen z toho pomyšlení, až si mě bude brát. „Taichi.“vydechnu a rukama ho obejmu kolem krku. Do polibku se úplně ponořím. Je tak dlouhý a plný vášně. Navíc cítím, že můj klín znovu pulzuje. Skoro jako bych se během okamžiku měl znovu udělat. Rozechvěle zasténám po jeho dotyku a přivřu oči. Když mě přiměje roztáhnout nohy, udělám to pro něj a pln nedočkavosti k němu vzhlédnu. Ano, to chci, po tom toužím z celého svého srdce. „Taichi, ano.“zasténám, když se do mě zanoří. Moje ruce ho přitáhnou do pevného objetí a moje boky se začnou samovolně hýbat naproti němu. „Rychle.“vydechnu pln roztoužení.

Taichi

„Keiji, jsi hroznej nenasyta,“ uchechtnu se tiše do jeho ouška, protože si mě tohle nadržený klíště drží těsně u těla. Nejspíš ale netuší, že jsem na něm závislý stejnou měrou, jako on na mně.Zachvěju se, když začne samovolně přirážet proti mně. Kdepak, poklade, tempo budu udávat já. Na to začnu nečekaně rychle přirážet. Nghh, jestli mě bude ale takhle svírat, budu to já, kdo se při našem spojení udělá jako první. A to já nerad. Považuju za prioritu udělat partnera jako prvního.

Keiji

„Odpusť,“ zašeptám „Ale já nemůžu jinak. Tolik tě miluju a už jen tvá přítomnost mě rozechvívá,“ přiznám a rozpačitě přivřu oči. Možná jsem hrozný, ale tak moc ho miluju. Těch pár dní bez něj bylo jak utrpení. Podruhé bych to už nepřežil. „To je úžasné,“ zasténám vzápětí. Jeho tempo je pro mě neskonale příjemné, ani steny rozkoše nezadržuju a nechám se pně ovládnout tou vášní, která mě s ním uchvacuje. Netrvá ani chvíli a znovu to na mě přijde „Ještě,“ zaprosím rozechvěle „Chci víc,“ sténám.

Taichi

„Wah, už víc neříkej, prosím,“ zamumlám a odvrátím stranou rudou tvář, až mi spadnou do obličeje uvolněné prameny vlasů. Neklidně zatřepu vlčíma ušima. Dřív jsem byl schopný přijímat podobná slova v klidu, ale teď mě uvádí do rozpaků, mé nitro se tetelí a cítím se šťastně. Omámen Keijiho steny, ho natočím trochu bokem, nadzvednu mu pravou nohu a plně se do něj ponořím. „Jsi krásný, Keiji. Nech mě tě víc slyšet,“ vpiju se do něj pohledem a olíznu si rty. Na to začnu opět přirážet.

Keiji

„Do…dobře.“ vykoktám a zakloním hlavu. Takové vlny slasti, kterými mě zaplavuje. Bože, tohohle se nikdy nenabažím. Celý se chvěju, zmítají se mnou tak silné touhy a to jen proto, že je tu se mnou on. „Taichi,“ zašeptám a vzhlédnu k němu. Tahle pozice je nová, ale o to více vzrušující. Můj hlas se nekontrolovatelně rozléhá bytem. Cítím, že brzy budu znovu na svém vrcholu.  Dám Taichimu všechno, své tělo, srdce, duši, cokoliv, co po mě bude chtít.

Taichi

Mé vzrušené vzdechy se mísí s Keijiho steny. Je to tak horké, Keiji mě tak hladově vtahuje do svého nitra, jako bychom měli skutečně splynout v jednu bytost. Ne, už to nevydržím. Jsem na svém limitu. Nakonec nadzvednu obě Keijiho nohy pod koleny a po několika prudkých přírazech ho vyplním. „Kei!“ zasténám rozechvěle a vzápětí ho vášnivě políbím. „Miluju tě,“ zamumlám a přiložím hlavu k jeho krku, kde políbím i jeho obvazy.

Keiji

Vášeň, nezkrotná a nespoutaná. Skoro už ani nemůžu dýchat, jak mě ten žár spaluje. Vnímám každý pohyb, moje nitro je tak horké, přijde mi, že bych mohl shořet. Jakmile mě vyplní Taichiho horká tekutina, tak se znovu udělám. Tentokrát to bylo neskutečně úžasné. „Taichi,“ rozechvěle pronesu jeho jméno a zahledím se mu do očí. Polibek mu oplatím a vzápětí padnu do peřin „A já miluju tebe. Tak moc, že bez tebe už nedokážu nikdy být,“ vydechnu v jeho odpověď. Rukama ho obejmu a přivřu oči. Vím, že jsme oba špinaví, ale mě stačí jen jeho blízkost ke štěstí.

Taichi

„Já, vím. Díky, že jsi,“ zabroukám spokojeně a ještě chvíli se oddávám našemu horkému objetí. Ať se v minulosti stalo, co se stalo, budeme-li stále mít toho druhého po svém boku, budeme šťastní a v pořádku. Ačkoli mám rád svou partu a nejlepšího kámoše, Keiji bude pro mě vždy tou nejdůležitější osobou. Tou, která mě naučila milovat. Zavrtím se a olíznu Keijimu ucho. „Miláčku, měli bychom jít do sprchy,“ řeknu a zvednu se nad ním a rošťácky se zaculím. „Hmm ♥, a možná si tě dám ještě jednou....♥“

Keiji

„Taichi,“zašeptám s tichostí. Tak moc ho miluju, mé srdce buší spolu s ním. On je pro mě tím jediným a vždycky bude. Nikdo jiný pro mě nic neznamená. Je mi vším. Poznal jsem svoje štěstí a to i přes bolest, kterou jsem si prošel. Našel jsem lásku, sílu, která překoná všechno. „Asi ano,“ kývnu, i když si nejsem jistý, jestli se dokážu zvednout natož, abych došel do koupelny. Ani jsem se nepostavil na nohy, ale už vím, že se mi nohy neskutečně chvějí. „Ano,“ kývnu s nadšením a pevněji ho obejmu. To bych chtěl a moc, znovu se ve mně zvedá vlna vzrušení „Miluju tě,“ vydechnu znovu a přitisknu se s k  němu.

Dodatek autora: 

Tímto dílem se s touto dvojicí rozloučíme, ale nezoufejte možná se ještě někdy objeví v hlavní dějové linii :D

4.78049
Vaše hodnocení: Žádné Průměrné hodnocení: 4.8 (41 hlas)
Detailní hodnocení není k dispozici.
Hodnocení:
5/5
- Komentářů: 4
„Konečně doma,“ vydechne král Ludrun, když vjedou na nádvoří Měsíčního paláce...
Hodnocení:
4.8/5
- Komentářů: 12
V hlavě mi drnčí neodbytný zvonek domovních dveří. Neochotně otvírám oči a...
Hodnocení:
4.8/5
- Komentářů: 3
Škubl jsem sebou a celý zpocený se posadil na lůžko. Tělo se mi třáslo ze...
Hodnocení:
5/5
- Komentářů: 2
Nathan Život vie byť občas veľmi nevyspytateľný. Keď sa spätne pozriem na to...