Pá, 29/01/2021 - 11:35
4

Tomoe

 Pche, je tak průhlednej. Lichotka sem, lichotka tam, že prý jsou mé zoubky víc sexy a podobný blboviny. A pak ta něha a záchvěv vzrušení. Jak krále preverzáků znám, tak je to jeho signál k tomu, aby začal sexuálně harašit. Tůdle, budeme si hrát. Jestli po mně něco chce, bude si mě muset nejdřív chytit, he he. Se smíchem proběhnu obyvákem na chodbu, prolítnu několika místnostmi, až skončím v ložnici na posteli. Tam se spokojeně převaluju na zádech a čekám, ne za mnou Silvien dojde. Jakmile je v ložnici, vymrštím se na všechny čtyři a mrsknu ocasem. „Tobě to ale trvá. Neříkej, že si nevzpomínáš, o čem je hra na babu, Silviene,“ uchechtnu se a rozverně štěknu. Cítím se nabitej neposednou energií a takovou je potřeba co nejrychleji vypustit. „Tedy nemyslel jsem, že seš až tak starej. Asi ti budu muset pomoc se rozpomenout,“ ukážu mu náležitý vlčí úsměv a jakmile se přiblíží k posteli, seskočím z ní, prokličkuju kolem Silviena a upaluju ke dveřím bytu. „Tak se ukažte, ó mistře,“ zavolám na něj. Tlapkou zkušeně otevřu dveře a mizím venku. Protože je dost světlo vybírám si vylidněné ulice, zákoutí a parky a rychle se blížím k okraji města. Protože kde je nejlepší místo na hraní na honěnou. Přece les, to je jasný jak facka! Hádám, že se pak nevyhnu kázání a poučování, v čemž je Silvien přeborník nejvyššího kalibru. Ale přeci si nenechám ujít takovou švandu? Navíc je to skvělá příležitost porovnat své síly se Silvienem. Cha chá.

Silvien La Croix

Ten mi teda dává. Takový štěně a dneska jako kdyby po tom pití bylo, až moc hravé. Přitom pomyslím na Hazukiho, snad bude v pořádku. Nevypadal zrovna dvakrát dobře. Ne, že by mi na něm kdovíjak záleželo, ale je to Gabrielův partner a teď i druh. Navíc ho dokázal změnit udělat z něj to kým je teď. Jsem za to rád. i když s tím přišly problémy. Ale teď mám jiné starosti, mojemu štěněti trochu přeskočilo, je to opravdu jen malé štěně, co ten dneska vyvádí. Rozvážným krokem dojdu, až do ložnice, kde se válí v posteli „Jsem mnohem starší, než si myslíš.“ nespokojeně zamručím a upřeně ho sleduju. „Já nejsem na žádné hraní.“ rozladěně pokračuju a vykročím k němu. Nicméně se kolem mě vzápětí prosmýkne a já se zamračím. Když uslyším scvaknout zámek, tak zpozorním „Zatraceně Tomoe.“ zavrčím. Otočím se a zamířím za ním. V chodbě se zastavím, z věšáku stáhnu sako a zaváhám. Pak přeci jen otevřu skříň a vezmu si i zbraň. Dlouho jsem ji v ruce neměl, ale v poslední době není situace zrovna ideální. Nerad bych aby mě někdo překvapil, a lepší je být připravený. Zasunu si ji za opasek a vydám se pronásledovat to moje štěně. Jen doufám, že během svého řádění nenarazí na Lovce nebo na upíry. Zamračím se a nasaju jeho vůni. Cítím ho, vím přesně kde je. Dlouho jsem svoji sílu nepoužil, ale teď mi nejspíš nic jiného nezbývá. Rozeběhnu se, netrvá to ani zlomek sekundy a jsem na okraji lesa. Moje síla, síla upíra a jeho rychlost. Nemůže se se mou rovnat, s mojí rychlostí a to, i když jsme na syntetické krvi „Tak kde jsi, Tomoe?“ tiše zašeptám a rozhlédnu se, když ho vzápětí uvidím „Opravdu si myslíš, že mi dokážeš utéct?“ zeptám se ho a vykročím k němu. Za tohle ho trest nemine. Budeme si muset o takových věcech dost vážně promluvit, měl by sám vědět, jak je něco takového nebezpečný.

Tomoe

 Jak jsem čekal, můj milý Cassanova je tu jako na koni. Zachvěju se vzrušením, Silvien teď působí jako by byl na lovu. Netrpělivě přešlápnu. To dodává hře jen grády. „Ne, to si nemyslím, ale naděje zhasíná poslední,“ brouknu a mrsknu oušky. „Tohle je skvělá příležitost vydat energii naším přirozeným způsobem a okusit pár doušků svobody, Silviene,“ odskočím od něj, když se příliš přiblíží a dám se na úprk. Je strašně rychlý, ale o to víc mě to povzbuzuje v mém snažení. „A vůbec,“ křiknu na něj a začnu kličkovat mezi stromy. „Máš představu, jak frustrující bylo sedět po návštěvě tvýho fotra doma na zadku? Nemít šanci se vybít?“ Před čumákem se mi náhle mihne kůra rozložitého dubu a já se jentaktak vyhnu. Silvien se mihne strašně blízko, s uchechtnutím uskočím a vyběhnu jiným směrem. „Já ti dám mě unavovat jen v posteli, tohle mi chybělo,“ rozplývám se nadšením. Jestlipak mi Silvien rozumí. Jestli pak zná ten skvělý pocit, kdy napínáš své svaly a sjednocuješ rytmus dechu s pohyby svého těla. Hrát si na lovce a jeho kořist. Cítím skrze pouto jeho rozladění. Ale já cítím přílišnou euforii z volnosti a pohybu. Cítím se nabuzený, jako už dlouho ne.

Silvien La Croix

„Alespoň, že víš, jak to skončí.“ zamručím a hledím na něj. Na tu šelmu, která z něj teďka je. Elegantní a krásná, nevím, jak jinak bych to vyjádřil. Vypadá opravdu nádherně v téhle svojí vlčí a divoké podobě. To, ale nemění nic na tom, že jsem z jeho chování dost rozladěný. „Ale za jakou cenu.“ poznamenám. Ohrožuje nás oba, tímhle riskováním nás může ohrozit, ale přesto….Svým způsobem mě je to vzrušující, lovit, protože já lovím a on je mojí kořistí, která mi rozhodně neuprchne. Vykročím k němu, ale jak jsem čekal. Dá se znovu na úprk. Frustrovaně zasyknu a vydám se za ním. Není až tak rychlý, abych s ním neudržel krok. Vlastně s tím nemám vůbec problém. „To je mi jasné.“ zabrblám a ještě chvíli ho pronásleduju a nechám ho, aby si ten úprk užíval. Vypadá neskutečně spokojeně. Tu spokojenost i cítím. Pouto mezi námi je silné a já úplně cítím, že si to užívá. Ten běh, tu svobod, ale to nic nemění na tom, že mě to frustruje a to velmi. Vzápětí se rozhodnu, že to ukončím. Mihnu se vedle něj, z jedné strany a pak i z druhé a vzápětí ho chytím a spolu s ním se svalím na zem. „A mám tě.“ zašeptám mu do jeho jemné srsti a políbím ho na čumák. „A už tě nepustím.“ slíbím mu a obejmu ho, noříc mu tvář do jeho srsti „Teď by ses měl proměnit.“ vybídnu ho.

Tomoe

 Kličkuju a uhýbám, přesto vím, že Silvien mě nechá pobíhat jen krátce. Jde poznat, že si se mnou jen hraje. Ale i za tu chvilku volnosti jsem mu vděčný. Mé malé dobrodružstvíčko utne nečekaně. Zkušeně mě chytne a nedbaje, že si zašpiní sako, spolu semnou praští do mechu. Vyjeknu a začnu se smát. Hrudník se mi zdvíhá námahou, jakou jsem při běhu vynaložil, a otřásám se smíchy. „Haa,“ vydechnu. „To byla švanda,“ zahučím a tiše zavyju. Chtěl bych běhat ještě, ale dokud mě takhle drží, tak mám smůlu. „No jo pořád,“ zavrčím, když mě pobídne, abych se proměnil. Ale mazlit se s mým kožichem mu, zdá se, nevadí, tak nač spěchat. Otočím hlavu a olíznu mu svým velkým jazykem obličej, než se uráčím proměnit do své lidské podoby. Jsem ale stále natolik nabitý energií, že vlčí uši a ocas se mi skrýt nepodaří. Odfouknu si a setřesu si zvleněné pramínky vlasů z čela a rudých tváří. Ale tady je to stejně fuk. Co je ale důležitý, musím zastavit Silviena, než mi začne sypat kázání. Já si to ale nehodlám nechat líbit. Převalím se s ním na měkkých bocháncích mechu, až se válím na něm, a přiložím mu prst na rty. „Hele, já vím, že toho máš hafo na srdci, Silviene, ale nech mě ti na to něco říct.“ Pohodlně se na něm uvelebím a hledím mu do očí. „Asi si myslíš, že si ani zbla neuvědomuju nebezpečí, jakýmu jsme takhle venku vystavený. Jenže jaký je rozdíl tady a doma? Cítíš se bezpečněji mezi čtyřma stěnama? Když už se tam beztak jednou v klídku pantáta nakvartýroval i s těma jeho nadrženejma pizizubkama, hm?“ udeřím na něj. „Já to cítím všude stejně. Upřímně se cítim i bezpečnějš ve volným prostoru, kde by mě nic neomezovalo v pohybu, kdyby došlo na boj,“ zazubím se na něj dravě, zastříhám ušima a začnu vrtět ocasem.

Silvien La Croix

„Ty jsi samá švanda, štěně moje.“ povzdechnu si. Svým způsobem se mi to i líbilo, ale rozhodně bych to neprovozoval kdovíjak často. „Zase mě olizuješ?“ nespokojeně zabrblám. Zase budu celý oslintaný, ale když je to on. Nějak se s tím vypořádám. „No konečně.“ spokojeně zamručím a prsty mu přejedu po zádech. Dotknu se jeho uší, která promnu a políbím ho. Tahle podoba se mi v tuhle chvíli zamlouvá mnohem více. Chci už něco říct, že to bylo nebezpečné, že nemůže tak riskovat, ale překvapí mě, on mě zarazí, dokonce mě povalí na záda. Troufá si, opravdu si hodně troufá, ale co bych mu všechno nedovolil, je to prostě on a já vím, že jiný nebude. Ani bych to nechtěl, mám ho rád takového jaký je. Jen, to kázaní si, ale vyslechne, když ne teď tak rozhodně v brzké době, protože neví, co všechno tímhle riskuje, je to nebezpečné. Teď když po nás jde můj otec a Lovci. Lovci po nás sice šli už dřív, ale teď mi přijde jako by přitvrdili, jako kdyby zjistili, že se něco děje a že teď mají šanci. „Víš, že jsi hlupáček.“ povzdechnu si a znovu ho políbím „Dobrá, budu se snažit poskytnout ti v tomhle směru víc prostoru. Chápu tvoje potřeby, ale nikdy nejednej, až takhle impulzivně. Prostě mi to řekni, dobře?“ zeptám se ho a prsty mu zajedu pod tričko. „Můj otec je mnohem nebezpečnější než si myslíš, stojí za ním klany. Nevíme přesně kdo je na naší straně a kdo je nepřítel. Nechci, aby se ti něco stalo.“ seznámím ho se svými obavami. „Nicméně, teď když tu jsme, co se trochu pobavit?“ nadhodím a pousměju se na něj. On zajisté ví, jak to myslím. Tričko mu pomalu začnu vyhrnovat, docela dráždivě, ale chci ho. Chci ho v tuhle chvíli a zrovna v tomhle okamžiku.

Tomoe

Zahihňám se a mrsknu oušky. „Kdo je u tebe hlupáček,“ odseknu mu pobaveně. „Tak mám ti své potřeby říct, jo? A to mám říct: Hej Silviene, jdem se vyvenčit? Nebo něco takovýho? Je fakt, že nejsem zvyklej bejt furt zavřenej. Však taky nejsem žádný domácí zvířátko, ale vlkodlak, pche.“ Jakmile ucítím jeho prsty pod tričkem, nafouknu tváře a začnu fingovat naštvaný výraz. Zase začíná s perverznostmi, ale to mu nebrání v tom mě poučovat. „Jistě, jistě, vím, že je silnej a má spoustu es v rukávu, ale s politikou na mě nechoď, to není můj obor,“ zaremcám a škytnu. S uchechtnutím si zakreju pusu. Ani po tom střemhlavém běhu mě ta praštěná povzbudivá energie nepřešla a špatně se kontroluju. Nah, že by ten bublinkovej nesmysl? „Pobavit, hmmm?“ protáhnu a můj ocas se začne energicky komíhat. Pod lechtivými dotyky, jak se mi snaží svlíknout triko, se neubráním zachvění. „I když máš hubu plnou pouček, tak máš chuť harašit, hezky v lesíčku, hezky na mechu. Nehledě na to, že kdokoli může přijít kolem, žé,“ protahuju ležérně. „Musíš všem ukázat, jaký jsi perverzák?“ popíchnu ho a zazubím se.

Silvien La Croix

„No přeci ty, štěně moje hloupé.“ neodpustím si ho znovu popíchnout. Jak je sladký, nikdy se ho snad nenabažím. Navíc je i dost praštěný. Přinesl do mého života jiskru a vytrhl mě z toho nudného života „Až tahle doslovně nemusíš.“ zabrblám a znovu ho políbím. „Chci, abys byl v pořádku, venku to není bezpečné, hlavně pro takové štěně jako jsi ty.“ vysvětlím mu to. „Netvař se takhle, vím, že se ti to líbí.“ pousměju se a tričko mu vzápětí rychle stáhnu. Nenechám ho, aby si něco rozmyslel, nenechám ho o takových věcech přemýšlet. Někdy je moc velké přemýšlení až moc nebezpečné, hlavně u něj. „Není, ale proto vůbec netušíš o, co tu jde. Je to moc nebezpečné, Tomoe.“ povzdechnu si a rukama přejedu po jeho bocích. „No jistě.“ ušklíbnu se a přitáhnu si ho do polibku. „Nikdo tu není.“ zabručím a začnu líbat jeho krk. „Ne, chci všem ukázat, jak jsem zamilovaný.“ s tichostí zašeptám a začnu se věnovat jeho tělíčku. Vezmu si ho teď a tady a on s tím nic neudělá. „Tomoe.“ zašeptám jeho jméno a začnu se mu rukama probíjet do kalhot. Je zvláštní být pod ním. Zčásti je mi to nepříjemné, ale zčásti mi to nevadí, když je to on. Navíc z téhle polohy na něj mám opravdu dobrý výhled „Trochu se nadzvedni.“ vybídnu ho. Potřebuju mu stáhnout ty jeho zatracený kalhoty, protože mě tak nějak zalehl a já mu je takhle sotva stáhnu.

Tomoe

Rozechvěle se nadechnu pod lechtivými polibky na krku a na okamžik zavřu oči. „Jaký v tom bude rozdíl, když nás při tom někdo nachytá?“ zareptám, ale nepodniknu nic, co by mu bránilo mě svlékat. Silvien si beztak vždy vydobyje, po čem touží. Můj tep se ne a ne zklidnit. Zabořím prsty do měkkého mechu a nadzvednu se nad tím hračičkou a trochu se vrtím, aby se mu snáz kalhoty sundavaly. Nakonec natáhnu nohu, aby je mohl stáhnout úplně. To je musel rovnou stáhnout i s trenýrkama? Tváře mi začínají nachovět studem a vzrušením. „Silviene,“ šeptnu a přitáhnu si mezi nohama ocas k tělu, aby zakrýval mé vzrušení. Ty hluboce černé oči mě propalují pohledem jak hladová šelma. Měl bych něco udělat. Možná bych z něj měl taky sundat všechno oblečení, ať nejsem jen já celý obnažený? Uchechtnu se, když mi dojde, že se celý chvěju. Je to tím lesním prostředím, které ve mně probouzí dávné instinkty? Nebo tou energií uvnitř těla? Instinktivně se otřu svým nosem o ten Silvienův a přivřu oči.

Silvien La Croix

„Neboj, ať nás všichni vidí. Chci tě, moje celé tělo po tobě touží, jako po ničem jiném.“ zabručím a hypnotizuju jeho oči. Nevím cos ním dneska je, ale je to jedno. Chci využít každou příležitost si ho přivlastnit. Dotýkat se jeho horkého těla, vyplnit jeho rozechvělé nitro. „Taky po tom toužíš, jen to přiznej.“ zašeptám mu do ouška a oblečení mu stáhnu. Okamžitě se, ale snaží zakrýt. „Víš, že tohle se nedělá.“ pobaveně zamumlám a prsty přejedu po jeho ocasu, který je velmi hebký. Vzápětí pod jeho ocas rukou zajedu a dotknu se jeho penisu. „Už tak vlhký?“ šeptnu a políbím ho na nos. „Nad čím přemýšlíš?“ zeptám se ho a druhou rukou mu prohrábnu vlasy. „Nesnaž se přede mnou něco skrývat.“ tiše ho upozorním a víc si ho k sobě přitáhnu. „Je příjemné cítit tvé horké chvějící se tělo.“ zašeptám a začnu mu líbat jeho krček. „Jsi chutný, měl bych tě sníst.“ zamumlám a začnu třít jeho penis. Úplně cítím, jak mi mezi prsty nabíhá, ale já nechci, aby se tak rychle udělal. Jakmile cítím, že by mohl být tak přestanu a plácnu ho po zadečku. Vzápětí zajedu mezi jeho půlky a začnu ho uvnitř zpracovávat. „Sakra, už to nevydržím.“ zabručím a vzápětí ho stáhnu pod sebe „Chci tě a hnedka. Nemůžu čekat.“ zahledím se mu do očí a věnuju mu ten nejvroucnější polibek, než do něj dost netrpělivě proniknu. Je tak horký…

Tomoe

„Silviene!“ vyjeknu, když se mi dostane pod ocas. „Nn, a-aah!“ Nezastaví ruce, nezastaví rty a útočí. Je skutečně jako hladová šelma a já kořist, která se sotva zmůže na vzdor. Frustrovaně a s rozpaky zavrčím, nelíbí se mi být kořistí a přesto se těm dotykům poddávám. „Nad ničím,“ vydechnu a prohnu se v zádech, když začně hladit mé mužství. „Huh?! B-blbečku, co to říkáš,“ štěknu rozpaky, když pokračuje ve zvrhlích komentářích. Co to do něj vjelo? Je nezastavitelný! Znovu zavrčím při plácnutí po zadku, ale okamžik na to mě Silvien donutí kňučet, jakmile uvnitř sebe ucítím jeho prsty. Nemůžu se přestat chvět, to místo je přecitlivělé ještě z dnešního rána, kdy se do něj Silvien dobýval, a teď mě nutí vzdychat nanovo. „Co?!“ vyhrknu překvapeně při změně polohy. Pode mnou mě zastudí chladný vlhký mech. Je nějak hrr, pomyslím si v duchu pobaveně. Do polibku se hladově vložím, než mě příraz donutí zasténat. „Silviene,“ zakňourám rozechvěle a pevně se ho chytnu. „Ani ses nesvlíkl, to je nefér,“ zamrmlám a za trest ho kousnu do jediného odhaleného místa, jímž je jeho krk.

Silvien La Croix

„Sténej víc moje jméno.“ zašeptám mu do ouška, které olíznu. „Lháři, znám tě, až moc dobře. Když máš nějaké starosti, tak mi to řekni.“ opřu svoje čelo o jeho a chvíli mu hledím do jeho očí. „Jsi pro mě tou nejdražší bytostí.“ sdělím mu, i když to zajisté ví. Rukama přejedu po jeho bocích a prsty skončím na jeho bradavkách, které začnu mnout. „Někdo z nás musí zůstat oblečený, kdyby nás přeci jen někdo nachytal.“ ušklíbnu se. Jak by to vypadalo, kdybychom se tu oba rozvalovali nazí. Navíc, když mám pistoli. Tomoe o ní neví, tak proč ho ještě nějak rozrušovat.  Vlastně už tak je to tu dost nebezpečné, ale je to jeho vina, takhle mě svést. Měl by za to převzít zodpovědnost. Na kousanec skoro nijak nereaguju, je to vlastně sexy, když udělá něco takového. Doufám, že bude dost dobře vidět, protože mi nevadí ukázat kousanec od mého vlčka. Navíc vlastně mě to spíš povzbudí k tomu, abych pořádně pokračoval, abych svému malému štěněti věnoval tu nejlepší péči, kterou si zaslouží. Rukama sjedu na jeho stehna a nohy mu zvednu, abych o něj mohl proniknout ještě hlouběji. Vzápětí do něj začnu dráždivě pronikat. Trošku mu to zintenzivním, aby věděl, že utíkat se nemá, jinak, že ho za to čeká nějaký ten trest. „Tomoe.“ vydechnu vzápětí jeho jméno a natisknu se na něj.

Tomoe

Nejdražší...srdce v hrudi mi tak divoce tloukne, až mě téměř bolí hruď. Ovladají ho tak mocné pocity. Svíjím se pod lechtivými vibracemi, které vysílají mé bradavky, kterým Silvien věnuje náležitou péči. Jak jsem mohl tušit, na co by se on svlíkal? Ten trapas si musím vyžrat jen já, pokud k tomu dojde, chjo. Sevřu límec jeho saka, ale pak ho pustím a pohladím ho přes paže dolů a zpět k ramenům, dokud se král perverzáků nevrhne do akce a nedonutí mě zvednout a pokrčit nohy. Z úst mi opět uniknou rozechvělé steny a křečovitěji se Silvienových ramenou chytnu. Dráždí mě, škádlí, určitě to dělá schválně. V tomhle dokazování dominance a praktikování perverzních trestů se vyžívá. Ale takhle nebudu schopný tlumit svůj hlas! Někdo mě uslyší. Ale neubráním se dalšímu hlasitému zasténání, když vydechne mé jméno. „Kruci, to....tohle nedělej!“ zakňučím frustrovaně. „Takhle...se nebudu moct ovládat,“ dodám rozechvělým hlasem, jak jen mi dech dovolí. Silvienův hlas podbarvený vzrušením je na mě jak šanta kočičí pro kočku. Šílím z toho. „Silviene!“ Netrpělivé napětí se stupňuje, ta neposedná bouřlivá energie potřebuje vybít. Chci to, chci ho. Jestli to tak půjde dál, bude mi jedno, kde jsme, je tu pro mě jen on. Olíznu mu krk, zlehka kousnu do brady a vyhledám jeho rty.

Silvien La Croix

„Sakra, ty mě ale umíš vzrušit.“ zamumlám a přivlastním si jeho rty zatímco do něj pronikám. Je uvnitř tak horký, kluzký a jak mě svírá. Jeden by čekal, že sex s ním se omrzí, ale to nejde. Vždy mě něčím překvapí a i kdyby ne, tak s ním je to vždycky něco jedinečného. Jsem rád, že ho mám. Všechno, co se stalo a ještě se stane za to stálo, nevyměnil bych ho za nic. „Co nemám dělat?“ pobaveně se ho zeptám a prsty přejedu přes jeho penis „Tvoje steny, zblázním se z nich.“ pošeptám mu vzápětí do ouška a tvrdě do něj přirazím. Okamžitě se udělám, ale mě to nestačí a je vidět, že ani jemu.  „Sténej moje jméno.“ vybídnu ho a polibek mu oplatím. Prvně mu polibek oplácám něžně, ale jak do něj znovu začnu pronikat, tak přitlačím, spolu s prsty na jeho vlhkém penisu. Dravě začnu plenit jeho ústa, která se mi tak vybízejí a spolu s tím už se nedržím. Tvrdě do něj začnu přirážet, brát si jeho tělo, které se pode mnou chvěje, které chce víc, mnohem víc a já se mu to nebojím dopřát. Víc mu přizvednu nohy, abych do něj mohl přirážet a na okamžik se od jeho rtů odtáhnu. Za chvíli se znovu udělám, on taky, protože celé jeho tělo se cuká. Ještě chvíli a s posledním přírazem se do něj znovu udělám. On o moc dlouho nezaostane. Vzápětí se skloním k jeho oušku o které se rty otřu „Myslím, že tohle je poslední kolo Tomoe, zbytek si musíme nechat na doma, protože bych nerad, aby nás tvůj přítel rušil.“ tiše mu zašeptám „A taky nechci, aby mi tě někdo okukoval.“ dodám a vyjedu z něj. Nato si stáhnu svoje sako a rychle ho přes něj přehodím, nato se zapnu a pistoli si zastrčím za pas. Nestydím se za to, co jsme tu dělali a rozhodně je mi jedno, jestli nás viděl nějaký čokl, ale rozhodně nedovolím, aby mi ho někdo sjížděl pohledem. Je totiž jen můj a nikoho jiného. Toho psa jsem vycítil, krátce předtím než jsme skončili, nevím kolik toho viděl, ale nemám rád nedokončenou práci.

Dodatek autora: 

Tak se na chvíli přesuneme ke druhé dvojici a podíváme se co provádějí ti dva :D

5
Vaše hodnocení: Žádné Průměrné hodnocení: 5 (hlasů: 2)
Detailní hodnocení není k dispozici.
Hodnocení:
4.8/5
- Komentářů: 13
„Jméno ověřeno,“ ozval se malý robot, který okamžitě vyjel nějaké informace...
Hodnocení:
4.9/5
- Komentářů: 16
Svojim telom mi krásne vychádzal v ústrety. Bozkával som ho po hebkej,...
Hodnocení:
5/5
- Komentářů: 2
Stratený v preklade   Bjarne Bol som úprimne zmetený a sklamaný....
Hodnocení:
5/5
- Komentářů: 53
„Ahoj zlato, tak už máš zabaleno?“ z monitoru na Dana s úsměvem mávala starší,...