Po, 08/03/2021 - 07:46
2

Tomoe

Zvrhlé řečičky, to mu jde náramně dobře, probleskne mi hlavou. Zpod přivřených víček sleduju tu nádhernou tvář zrůzněnou pocity slasti. Takže mé vzdechy s ním dělají to samé co ty jeho se mnou? Můj král perverzáků, uchechtnu se a potřesu oušky, než zalapám znovu po dechu při tvrdém přírazu. Se slastným kňouráním vyvrcholím a mé semeno potřísní Silvienovu ruku i mé břicho. „Šilviene,“ zahuhlám omámeně mezi polibky. Tak příjemné a nabírající na intenzitě. A stejně tak jako s polibky ani s přírazy se Silvien nedrží zpět. Přiráží tak silně, jako by ze mě chtěl vytřást veškeré zbytky mého dechu, racionality, ovládání. Bezhlavě sténám a on pokračuje, i když jsme oba několikrát vyvrcholili. Horkost, pot a mix našich vůní s vůní lesa, naše pocity prolínající se poutem. Je to tak omamující. Ale jedna vůně mi tu nějak nesedí. Pootevřu víc oči při Silvienově zašeptání a trhnu sebou, když se odtáhne. Okukoval? Najednou mi to dojde a já se otočím směrem odkud cizí vůni cítím. Hned na to se posadím a pohlédnu na Silviena zrovna když si dává za pas pistoli. U věch chlupů, on má u sebe bouchačku?? Ale to je vedlejší, kdy zaregistroval, že je tu někdo cizí?! To nemohl přestat?? Kdy se tu vlastně tamten debil objevil? Sevřu ten chabý kus látky, co mě má skrýt. „Siiilviiieeenee,“ zavrčím hluboce a prudce švihnu ocasem. „Tos podělal,“ prsknu vztekle naplněn hanbou a rozpaky. Vyškrábu se na nohy a švíknu sakem zpátky po Silvienovi. Pár vteřin na to se proměním do své vlčí podoby, abych nebyl nahý, ale řádně se na rozechvělých tlapkách zapotácím. „Krucipísek, to je snad horor. Zatracenej úchyláku,“ bručím rozrušeně. Nakonec se relativně pevně postavím. „A ty se ukaž!“ houknu rozladěným hlasem mezi stromy. „Ohleduplnost nebo soukromí ti asi nic neříká, co, Tene?“ Kámoš nekámoš, tohle se přece nedělá. Stačí pár vteřin a mezi stromy se vynoří o něco větší vlkodlak než jsem já. Samozvanej lídr naší party, Tennouji. „Nemám zájem držet se nějakých zásad benevolentnosti, když tě jako debil naháním po celým městě a okolí a najdu tě tu chrápat na veřejnosti s pijavicí,“ zavrčí nevybíravě Ten a přiblíží se k nám.

Silvien La Croix

Oba jsme si to neskutečně užili. Tak opojný sex na takovém místě, myslím, že zatím naše nejlepší číslo. Možná bych se ani nebránil tomu, kdybychom si něco takového zopakovali. Je to dokonce lepší, než v té temné uličce, kde nás pro změnu sledoval ten jeho kámoš. Tady je to to samé, ale jak mu stoupl ten alkohol do hlavy, tak se dneska opravdu rozjel a to ani není úplněk. Pohlédnu na jeho krásné chvějící tělíčko a začnu se upravovat, abych ze sebe smetl tu špínu, jak jsme se tu společně váleli. „Co?“ kouknu na něj vzápětí. Tak přeci jsme nemohli skončit v tom nejlepším, to se přeci nedělá. Navíc by to určitě nejspíš ani neocenil, kdybych ho nenechal se ještě jednou naposledy udělat. „Opravdu?“ pobaveně nakloním hlavu na stranu a sjedu ho pohledem. Sakra opravdu je vyzývavý, klidně bych si ho vzal ještě jednou „Máš krásné tělíčko Tomoe.“ tiše zašeptám a sako, které po mě mrští chytnu. Opráším z něj jehličí a hlínu a obléknu si ho. Alespoň, že se proměnil, opravdu by mi vadilo, kdyby ho někdo okukoval. Myslím, že jsem dost majetnický, ale alespoň si to dokážu připustit. „Neříkej, že jsi si to taky neužil.“ poznamenám a otočím se směrem odkud cítím tu cizí vůni. Je to další pes, moc je nemusím, hlavně po tom posledním incidentu. Dostali Tomoeho zase do problémů a to mě neskutečně vytáčí. Nejradši bych ho od nich držel dál, ale pochybuju, že by se mi něco takového povedlo. Nicméně tahle vůně je jiná, není to ten jeho přítel, ale už jsem ji kdysi cítil. Vzápětí se objeví, znám ho a to moc dobře. Jen se ušklíbnu „Měl by jsi si dát pozor na pusu pse, už jednou jsem ti vyprášil kožich, klidně to udělám znovu, pokud budu muset.“ upozorním ho. Natáhnu ruku a prsy přejedu po Tomoeho zádech. Druhou ruku pro jistotu položím na zbraň. Jistota je hold jistota. Nevím, proč Tomoeho vyhledal, ale ani v nejmenším se mi to nelíbí. Pohledem sleduju každý jeho pohyb. 

Tomoe

 „Nic neříkám, ale štve mě to,“ přiznám neochotně Silvienovi a trochu zatřesu kožichem, aby ze mě spadlo aspoň trochu jehličí, ale ve vlhkých chlupech se docela drží, uvědomím si s notnou dávkou rozmrzelosti. „Fajn, že sis dal tu práci mě najít, ale tu pijavici si laskavě odpusť, mluvíš tu s mým partnerem,“ nerozpakuju se Tennoujimu vpálit. A vidím, že se mu to příliš nezamlouvá. Tennouji je jeden z mála kluků naší party, kdo ještě tvrdošíjně odmítá tu skutečnost, že mám jako vlkodlak pouto s upírem. Chápu, že se vymykáme v mnoha ohledech tradici a zásadám našich ras, ale nehodlám se za to ani v nejmenším nechat shazovat. Silvienovo pohlazení mě překvapí, až cuknu oušky, ale jen letmo na něj mrknu a potlačím uchechnutí, když Tenovi připomene to obří faux pas, kdy spolu s partou Silviena zkoušeli přeprat. „Takže kvůli čemu, že jsi-...Škyt-fčík-frrk,“ nestihnu doříct, a sfrknutím zatřesu čenichem kvůli tomu pitomému lechtavému pocitu v břiše. Ve vlčí formě je škytavka vždycky děsně trapnej zážitek. „Něco jsi pil? Štěňata by pít neměla,“ odfrkne si posměšně Ten. „Ty seš taky ještě štěně, těch deset let navíc tě dospělejším neudělá,“ opáčím bojovně. „Přinejmenším lídra, už jen kvůli zkušenostem,“ kontruje mi kámoš ve stejné notě a švihne podrážděně ocase, propaluje mě pohledem. Pche, tyhle výměny názorů s ním mě vždycky tak nebaví! Vážně nechápu, proč se snaží všemožně obhajovat svou pozici vůdce party. Otráveně přešlápnu a raději rozepři nechám být. „Proč jsi nás hledal?“ vyslovím konečně otázku. „Mám vám dvěma předat zprávu. Osobně, aby se informace neprovalila, samozřejmě,“ začne důležitě. „Zítra ráno se bude konat zasedání Klanové rady a ještě dnes se máte dopravit na místo konání. Mám-...“ „Fíha, takže to vypukne??“ přeruším ho zaujatě. Aby se sešlo pár vyšších hlav naší rasy, ty bláho. Ale následně se zarazím. A my se toho jako máme účastnit? O-ou, nervózně přešlápnu a pohlédnu na Silviena.

Silvien La Croix

„Mě taky hodně věcí štve, hlavně tohle vyrušení. Mohlo to tak příjemně pokračovat“ povzdechnu si a ostražitě toho psa sleduju. Moc se s nimi nestýkám. Jen občas jsem se s nimi díky Tomoemu střetl, ale to bylo víceméně ojediněle. Tohle… přijde mi, že tohle se mi líbit rozhodně nebude. Vzápětí se pobaveně ušklíbnu, když se mě Tomoe zastane. Nepotřebuju to, od toho psa jsou to jen slova, ale i tak je to pro mě uspokojující, když mě nazve svým partnerem. Vím, že těm psům vadí, že jsme s Tomoem, ale co. Reakce na náš vztah jsou různé, ale víceméně nás akceptují, až na některé výjimky. Pomyslím si s pohledem na našeho narušitele. No, rozhodně jsou benevolentnější než můj otec. I tak ty psi nemám příliš v lásce, ale vím, že Tomoemu na rodině a přátelích záleží a tak se je snažím respektovat. Vzápětí se pobaveně uchechtnu, když začne pšíkat. „Nechtěli by jsem se oba proměnit?“ utrousím vzápětím. Tohle, je to dost divné, i když jim rozumím. „Je to jeho život, ty do toho co dělá nemáš co mluvit.“ opáčím a znovu Tomoemu přejedu prsty po zádech. V téhle podobě s ním není žádná zábava, ale jeho srst je jemná a jeho ouška jsou sladký. Ten pes si vyskakuje, ale myslím, že zrovna s tímhle si Tomoe poradí. Přeci jen je to velký kluk a měl bych mu dát trochu volnosti „My se toho máme účastnit?“ povzdechnu si. Je pravda, že poslední dobou se toho hodně událo a že jsem mohl čekat, že to v něco vyústí, ale že zrovna tohle a že se toho budeme muset účastnit… No, přinejmenším to vyřeším sám a postarám se o to aby Gabriel byl ze strany těch psů v bezpečí. Tak jako tak to bude dost nepříjemné, být mezi nimi. Jsem upír, to se ještě nestalo, aby někdo jako já se až takhle stýkal s těmi psi, ale pokud nám to pomůže vypořádat se s otcem  „Neboj, nikomu nezakroutím krkem.“ pousměju se a podrbu ho po hlavě „Proměň se alespoň kvůli mně.“ požádám ho.

Tomoe

 Silvien zase reptá, abychom se proměnili. Vždyť nám rozumí, ten toho nadělá. Tiše si odfrknu a sednu si na zadní. Sakra ne, tohle není příjemné, vyskočím znovu na všechny čtyři. „Jasně, že nezakroutíš. V takové přesilovce, jako bude čajový dýchánek s šéfíky našich klanů, by ani ó velký princ La Croix starší neměl zrovna skvělou pozici pro vítězství,“ opáčím kousavě. Vezmu do zubů své svršky a zamířím do křoví. „Hej, kam jako jdeš, ještě jsem nedomluvil,“ zavrčí Tennouji. „A jako mám vám tu dělat nahou předvaděčku, nebo co? Jdu se oblíct!“ štěknu podrážděně. „Blbečci,“ zamumlám a konečně zalezu za dostatečně vysoký olistěný keř. Vytáhnu nejdřív z kapsy kalhot kapesník a celý rudý setřu ze sebe zbytky Silvienova řádění. Nakonec se obléknu a s rozpaky strčím kapesník zpátky do kapsy kalhot. Opráším ze sebe zbytky listů a jehličí a vrátím se za králem perverzáků a mým úchvatným „lídrem“, jak se nazval. „Fajn, kde jsme to skončili?“

Silvien La Croix

„Co ty víš, co všechno umím“ pokrčím rameny, ale má pravdu. Nejspíš bych toho moc nesvedl, hlavně, když jsem na umělé krvi. To se odráží na síle, ale nehodlám pít lidskou krev, i když…..možná nebude vyhnutí a pokud se situace vyhrotí. Tiše si povzdechnu a kouknu na Tomoeho. Je zábavné ho sledovat, když je po sexu takový „Hodnej kluk.“ mrknu na Tomoeho, když se rozhodne převléknout, ale vzápětí se otočím k tomu druhému  „Nech ho laskavě na pokoji!“ zamračím se na toho psa. Začíná mě čím dál tím víc štvát. Abych nakonec nezakroutil krkem jemu. „Jsi v pořádku zlatíčko?“ zamumlám k němu a přitáhnu si ho do náruče. Blýsknu pohledem na toho psa a pak s úšklebkem vezmu Tomoeho bradu a přizvednu si ji, než jeho rty spoutám vášnivým a velmi dlouhým polibkem.

Tomoe

„Nemusíš být hned tak podrážděnej. Pokud by měl Tomoe problém, řekne mi to sám. Nebo tě snad potřebuje jako mluvčího?“ opáčí Ten Silvienovi beze strachu a podle mého vzoru se taky promění. Skutečně nemá ze Silviena ani špetku respektu, takže budu muset dát majzla, aby nedošlo ke konfliktu. „V poho, v poho. Žádný problém, prosím tě,“ zabrblám ke svému protějšku. Ale ten trouba se zas musí předvádět před mým známým a náruživě mě políbí. S vypětím vůle se z polibku odtrhnu. Je těžké nenechat se tím unést. „Tím, kde jsme skončili, jsem nemyslel tohle!“ zavrčím rozechvěle a přišlápnu Sivienovi varovně nohu. Pochybuju, že ho to bolí, ale musím ho prostě nějak zbrzdit. Otočím se k němu zády čelem k Tennoujimu, a opřu se o něj. Fajn, to by bylo. „Skončili jste?“ nadzvedne Ten obočí a urovná si ohrnuté rukávy košile. „Jo, tak přejdi k věci,“ protočím oči, ale cítím se fakt trapně, mám pocit, že mi hoří obličej. „Skvělé, to bych ocenil,“ ucedí tiše. „Fajn, zopakuju se. Byl jsem za vámi poslán jako messenger. Pověřil mě tvůj táta, abych vám oznámil místo a čas konání klanového zasedání a nejlépe vás tam i dovedl.“ Táta? Smska by byla jednodušší, probůh. A proč Tena? „Protože si mám vyzkoušet zodpovědnou roli po těch pár problémech. Měl jsem od něj přednášku,“ vysvětlí otráveně, jako by věděl, na co se chci zeptat. „Bude tam pro vás zajištěné ubytování, rada zasedne brzy ráno. Takže..,“ pohlédne na hodinky na ruce, „pokud jste ready, mohli bychom vyrazit. Cesta nám zabere nějakou tu hodinku, pokud ovšem nejste už příliš utahaní po těch vašich lesních radovánkách.“ „Počkej, to jakože povalíme pěšky?“ vykulím na něj oči. Na to střelím pohledem po Silvienovi a začnu se chlámat.

Silvien La Croix

„Je fakt, že Tomoe s tebou možná problém nemá, ale já jo.“ zavrčím. Neskutečně mě totiž vytáčí, ale celkem se s ohledem na Tomoeho držím, alespoň mám takový pocit. Protože nebýt jeho, tak bych se na něj asi opravdu vrhnul. Nemám ty psi rád a hlavně, když se chovají, tak jak se chovají „Já žádný problém nevidím. Jen tvůj kamarád má moc velkou pusu.“ pokrčím rameny a pobaveně se ušklíbnu, když se ode mě odtáhne. A přitom jsem z toho polibku cítil, že by opravdu rád pokračoval. A to s tou nohou, Tomoe je opravdu sladké štěně, ale spíš tak nějak tuším, že se mě snaží udržet v klidu. Když se o mě opře obejmu ho a políbím ho do vlasů. Tomu prostě nešlo odolat, když se tak roztomile nastavil. „Jak se to vezme.“ tiše zašeptám, ale už se k tomu nijak víc nevyjadřuju. „Tomu se ani nedivím, jsi otravnej.“ neodpustím si ho popíchnout a víc si k obě Tomoeho přitáhnu. Jsem na to klanové zasedání nicméně velmi zvědavý. Myslím, že se tam rozhodne o hodně věcech a navíc by se vztahy mezi námi mohli vyrovnat. Už bylo dost těch rozepří mezi námi, myslím, že čelíme mnohem horšímu nepříteli. Lovci si začínají moc vyskakovat a navíc otec, je pro mě a pro bratra hodně velký problém „Pěšky? Preferoval bych spíš auto.“ otráveně pronesu a kouknu na Tomoeho. Rozhodně netuším, co ho to tak pobavilo. Možná ta cesta, ale nemám tucha proč. Nejen sice z takové procházky nadšený, ale pokud to musí být. „Mohl bych nám objednat odvoz.“ nadhodím vzápětí, protože několikahodinová cesta s tím pitomcem mi nepřijde jako něco kdovíjak lákavého. Navíc jestli nás bude otravovat i tam, tak se opravdu neudržím a jednu mu vrazím.

4.75
Vaše hodnocení: Žádné Průměrné hodnocení: 4.8 (hlasů: 4)
Detailní hodnocení není k dispozici.
Hodnocení:
5/5
- Komentářů: 6
Hned jsem ho povalil na sedačku spolujezdce jeho hrůzného Opela a začal ho...
Hodnocení:
4.5/5
- Komentářů: 22
Před několika lety jsem se zamiloval do nádherného kluka. „Radku, tak se...
Hodnocení:
4.9/5
- Komentářů: 13
Přes víkend jsem toho měl docela dost. Musel jsem se učit na písemky, kterých...
Hodnocení:
4.5/5
- Komentářů: 12
Ešte aj na ďalší deň som z neho celý hotový. Ten spôsob akým sa so mnou...