Čt, 06/05/2021 - 08:11
3

Tomoe

Po všech těch řečech se s námi Silvien přeci jen dal na cestu lesem po svých. Napůl žertem, jsem mu navrhl, že bych ho na sobě svezl, ale očividně mu to moc vtipné nepřišlo a můj návrh okamžitě zamítl. Nakonec se ukázalo, že na nás na příjezdové cestě k lesu čeká od pohledu nenápadné, ale podle interiéru poměrně luxusní auto. Takže byl Silvien relativně uklidněn. Řidič auta byl vlkodlak, ale ocenil jsem, že se choval profesionálně, ani náznakem neukázal nechuť k Silvienovi, zdvořile pozdravil a vyrazili jsme na cestu. Jízda trvala něco přes hodinu a proběhla docela v klidu. Ačkoli to poněkud burcovalo moje břicho a já měl co chvíli škytavku, tak jsem se cítil poměrně vzrušený. Zvědavě jsem sledoval cestu a snažil se odhadnout, kam míříme. Cílová destinace mě překvapila. Vjeli jsme znovu do nějakého lesa a zaparkovali na dlážděném place mezi směsicí dalších aut. Od luxusních sporťáků, přes běžná nenápadná auta až po historický kousek, na který jsem vyjeveně koukal se směsicí pobavení a zvědavosti. Zamířili jsme po silnici mezi stromovou hradbu, ale až na druhý pohled mi došlo, na co jsem to vlastně zíral. Nebyly to stromy, ale kamené sloupy porostlé břečťanem, spojené železnými mřížemi, zkroucenými do tvarů listů. S nastraženými oušky a máchajícím ocáskem, které jsem prostě nebyl schopný schovat z pocitu tajemna, který na mě z okolí dýchal, jsem se chytl rukávu Silvienovy košile a pokračovali jsme v cestě. Procházeli jsme obrovskou zahradou, která se přirozeně napojovala na les. Působila divoce, tajemně, ale byl tam jistý řád a bylo jasné, že se o ni někdo pečlivě stará. Tady se musí skvěle relaxovat i trénovat. Mít takový porost a hodně placu za barákem je lepší jak město, uvažoval jsem. Dům se před námi vyloupl téměř nečekaně, protože také ladil se zahradou. Obrovská stará cihlová stavba zdobená břečťanem a plazivými růžemi. Docela romantickej pohled, pomysel jsem si. Oproti honosnému paláci La Croixů působil opravdu omšele a ne tolik majestátně, ale líbil se mi víc, než ta nechutná demonstrace moci a peněz pijavic. Uvítáni jsme byli chlápkem, co se představil jako majordomus z klanu Blakeů. Jako fakt majordomus? Tohle teda patří Blakeům? Jejich klanového vůdce už jsem párkrát viděl, když u nás byl v nějaký oficiální záležitosti. Takovej drsnej chlapík, s jizvou přes obličej a podivným humorem. Jací asi budou ti další při setkání? Něco málo o nich vím, ale jsem z toho přeci jen nervózní a zvědavostí se můžu přetrhnout. Byli jsme uvedeni našich pokojů, abychom si odpočali a občerstvili se. Rada započne brzy ráno, takže máme spoustu času se hodit do klidu. Pche, pochybuju, že bych mohl být úplně v klidu, když nás čeká takováhle věc. Naše pokoje byly propojené tři místnosti s koupelnou, kterou jsem s radostí využil. Vážně jsem se styděl přijít do styku s cizími lidmi hned po našem „hraní“ v lese. Po sprše jsem zjistil, že nám oběma bylo nachystané i oblečení, nejen obyčejné, ale i na zítřejší slyšení. Podle přidaného lístečku jsem zjistil, že to zařídila mamka, která si nemohla odpustit se do toho zapojit. Prý, abych jí nedělal ostudu. Zvláštní, jak věděla, že sem přijedem prakticky s holým zadkem? Nepřipravení? Nakonec nám byla přinesena i výtečná večeře a k našemu překvapení obsahovala i krevní konzervy pro Silviena. Zajímalo by mě, jak se k nim dostali. Tohle byl od nich velice zvláštní tah, vypadá to, že si Silviena docela váží. Že by v tom měl prsty táta? Jakmile jsme se občerstvili, rozhodl jsem se vyzkoušet postel. Spokojeně jsem se rozvalil a Silvien zamířil za mnou. Ale k jeho velké smůle se mi hned začaly zavírat oči. Měl jsem pocit, že se pode mnou postel houpe a já prakticky okamžitě usnul. Nejspíš to měl na svědomí ten bublinkovej nesmysl, kterýho jsem se napil. Ráno jsem se naštěstí probudil svěží, plný sil ale šíleně na trní. Krátce po snídani nastal čas konání zasedání Rady. Stojíme před velkými dveřmi do sálu a já napjatě přešlapuju, pohlédnu na Silviena, jestli je na něm také znát nějaké napětí. „Tak jdeme na to?“ zakřením se, abych skryl nervozitu.

Silvien La Croix

Jsem opravdu nadšením bez sebe, že poběžíme, ale pokud teda chtějí. Nedělá mi to žádný problém, jen mi to přijde dost hloupé. Nakonec neběžíme, tak daleko a čeká tam na nás auto. Protáhnu se a posadím se dozadu k Tomoemu. Je to zajímavé, jak na mě vlkodlaci reagují. Nevadím jim, ale to poskytuje mnoho šancí pro nějaké jednání. Vlkodlaci jsou jiní než mi upíři, ale přesto jsem ochotný jejich přítomnost akceptovat. Poznal jsem, že vedle sebe dokážeme žít a také spolu, protože to že je Tomoe můj není žádný sen, ale skutečnost. A navíc je lepší s nimi udržet nějaké vztahy, když je tu hrozba od Lovců a otce, než je mít za nepřátele. Otec je totiž velká hrozba, i když to vypadá, že se zaměřuje zatím na Gabriela a to nehodlám připustit. Cestou do jejich sídla si položím hlavu na Tomoeho rameno a odpočívám. Nejsem unavený, ale je to příjemné užívat si jeho blízkost. Ale okamžitě poznám, když jsme blízko místa určení. Je to cítit, už z dálky. „Není to tu špatné.“ poznamenám nakonec, když z auta vystoupíme. Není to tak honosné, jako palác otce, ale má to tady voje zvláštní kouzlo. Navíc je docela zajímavé, že jsem mohl sledovat cestu. Čekal bych, že si svoje tajemství budou střežit, ale vidím to jako vstřícný krok. Navíc nemám důvod je jakkoliv ohrožovat. Nechci být jejich nepřítel, hlavně když jsou Tomoeho rodina. Vím, že kdybych jim ublížil, tak bych Tomoeho ztratil a to je opravdu to poslední, co bych chtěl. Cestou se rozhlížím, protože je to opravu zajímavé, jak to tu vypadá. „Tohle je opravdu lepší uvítání, než u nás.“ tiše mu pošeptám a nechám sluhu, aby nás odvedl do pokoje. Do opravdu luxusního pokoje. Navíc i to jméno jsem slyšel. Vlastně upíři vždycky měli přehled o klanových vůdcích, ale setkat se s nimi. Bude to dost zajímavé. Nemám strach, ale spíš jme zvědavý, protože nemyslím, že by mi chtěli nějak ublížit.Když se Tomoe jde osprchovat udělám obhlídku pokoje a překvapí mě oblečení. Je to opravdu servis a je to příjemné. Už je to opravdu hodně dlouho, co mě někdo obsluhoval. Kdysi jsem žil s otcem ta jsem byl zvyklý na obsluhování, ale na druhou strnu si věci udělám rád sám. Je o lepší než se na někoho spoléhat. Na druhou stranu vím, že mě jeho matka nemá ráda, ale podle tohohle dělá pomalu ústupky, i když to je nejspíš jenom díky Tomoemu. Když se Tomoe vysprchuje vystřídám ho a převléknu se. Zbraň odložím na stolek u postele, protože jedna pochybuju, že by mi k něčemu byla a jednak mi přijde zbytečné ji tu tahat. Krevní konzervy nekomentuju, ale jednu přeci jen vypiju. Ne, že bych ji tolik potřeboval, ale chci být na zítřejší radu v plné síle. Ještě bych si s Tomoem dal říct, ale jakmile zaleze do postele, tak vytuhne jako špalek, takže mi nezbývá nic jiného než jít taky spát. Je to mrzuté, ale určitě si to vynahradíme zítra, nebo přinejmenším až se vrátíme domů. Dnešek přinesl opravdu hodně zajímavých věcí a já jsme zvědavý jak to bude pokračovat. Protože jednání s radou rozhodně nebude nic jednoduchého. Možná jsem Tomoeho partner, ale pochybuju, že všichni to akceptují a že jsou ochotni věřit upírovy. Jsem pro ně stále někdo, kdo je jiný než oni. Povzdechnu si a po nějaké době usnu. Ráno nastane rychle, stejně jako události, které následují. Krevní konzervu i, ale rozhodně už nevezmu. Nejsem na nich tak moc závislý a když jsem s Tomoem tak většinou dávám přednost lidskému jídlu. Navíc je zábavné pro něj vařit, vždycky se to tak nějak zvrhne „Jistě, štěně moje.“ tiše zašeptám a vlepím mu rychlý polibek „A nebuď tak nervózní, jediný kdo tě tu může kousnout jsem já.“ pobaveně pronesu a stisknu jeho ruku. Dveře se otevřou a my můžeme vejít. Rozhodným roem zamířím dovnitř a Tomoeho vedu za ruku.

Tomoe

Rozpačitě si odkašlu po polibku a doufám, že nemám moc růžové tváře. „Vtipálku,“ utrousím a nechám se vést. Vejdeme do velké haly s vysokým proskleným stropem a nápaditě zdobenou podlahou. Na lehce vyvýšeném stupni sedí v křeslech do mírného půlkruhu sedm rozmanitých osob. Tři židle jsou prázdné. Podél zdi za nimi stojí pár dalších osob. Oči se mi rozzáří. Samí silní vlkodlaci. No potěš koště, to je směska energií. V křeslech jsou očividně klanoví vůdci a ti další za nimi musí být asi někteří z vůdců smeček, co patří do jednotlivých klanů. V životě jsem nebyl s tolika vlkodlaky pohromadě. Moji nervozitu přebíjí naprostý úžas. Trochu klopýtnu, jak se nesoustředím na to, kam jdu. Zrudnu a horko těžko se snažím, aby se mi neobjevila ouška a ocásek. Pro mě a Silviena jsou nachystána křesla přímo před vůdci. Éch, to je krapet nepříjemné být takhle blízko, ale zároveň mám možnost si je dobře prohlídnout. A kdyby mi vypověděly nohy službu, tak se křesla hodí. Zastavíme před křesly. Napětím téměř nedýchám. „Minami Tomoe, princi Silviene z rodu La Croixů,“ ozve se chraplavý hlas. „Byli jste povoláni před zasedání klanových vůdců vlkodlaků. Vítejte. Můžete se posadit.“ To promluvil stařičký vlkodlak sedící přímo uprostřed. Z uší mu trčí dlouhé bílé chlupy, vlasů mu moc nezbylo, zato plnovous má řádnej. Otevřu užasle pusu. Tohle je přece nejstarší žijící vlkodlak, Arne - vůdce klanu Bergström ze severských zemí! Ty bláho! Zaklapnu pusu a lehce se ukloním. „D-děkujeme,“ vykoktám a když zvednu pohled, všimnu si, že vedle něj sedí taťka a s nepatrným úsměvem mi pokyne. Tak se posadím. „Už je to nějakých dvacet let, co se Rada sešla v tak hojném počtu,“ promluví žena po Arneho levici, které se kolem tváře vlní husté zrzavé vlasy. „A aby se sešla kvůli takové zvláštnosti se nestalo ani nepamatuji,“ podepře si prsty tvář a zkoumavě si nás prohlíží. Lehce se nakloní a já se divím, že jí přitom nepraskne knoflík haleny v korzetu podpírající mohutné poprsí. „Těší mě, že mám možnost poznat upířího prince. Rod La Croix je očividně plný velmi pohledných mužů.“ Tohle musí být Clariss Fay, jedna z mála vlčic, které jsou klanovými vůdkyněmi. Dokonce v jejím klanu je hodně vlčic, které jsou alfami svých smeček. „Zvláštnost stranou,“ promluví muž s ocelově šedými vlasy sčesanými dozadu a jizvou přes obličej. Richard Blake, vlastník zdejšího domu. „Už dlouho jsme také nečelili takovému ohrožení. Lovci napadají čím dál častěji naše mladé a vztahy s upíry se vyostřují. Už bylo na čase, abyste odpověděli na mé pobídky ke schůzce Rady,“ poznamená drsným hlasem. „Pravda, ale víš moc dobře, že to není snadné. Každý nemá možnost a čas cestovat, aniž by vzbudil nežádoucí pozornost ,“ozve se z druhé strany půlkruhu poněkud příliš atraktivně oblečený mladý muž a prohrábne si účes. Huh? Není tohle ten populární herec z kriminálních seriálů, co teď vychází? „Tentokrát už to ale přesáhlo únosnou mez. A tahle „zvláštnost“ je opravdu raritní záležitost. Vskutku...nepředvídané spojení,“ odfrkne si postarší plavovlasá žena sedící vedle mého otce. „Máš docela roztomilého syna, Hanzo,“ podotkne k mému otci. „Musela pro tebe být docela rána takhle přijít o dědice.“ „Važ slova, Helgo,“ napomene ji Arne. Helga, vůdkyně klanu Nione. Cestovala opravdu z velké dálky, pomyslím si. Tahle asi jen tak nedovede akceptovat spojení upírů a vlkodlaků.

Silvien La Croix

„Jistě, jsem ten největší vtipálek. To jsi ještě nepoznal? “ pousměju se na něj a vejdeme. Jak se dalo očekávat, jsou tu klanový vůdci vlkodlaků. O některých mám přehled, ale nikdy jsem jih tolik neviděl pohromadě. Je to zajímavé, ale nemám potřebu strachu, jen jsem napnutý a jsem ve střehu. „Takový nemotora.“ pobaveně zašeptám a trochu ho podepřu. „Nevím, proč všichni tak bazírují na titulech.“ povzdechnu si, když mě osloví jako prince. Kouknu na křeslo a s povzdechem se posadím. Není mi to zrovna příjemné sedět, ale pokud na tom tak trvají. „A mě těší, že můžu poznat klanové vůdce, ale spíš mi přijde, že náš rod je spíš plný  nebezpečných mužů.“ tiše odvětím na slova té vlkodlačice. „Lovci byly vždycky nebezpeční. Zvlášť když ty štěňata lezou tam kam nemají, takže se ani není čemu divit.“ odfrknu si. Dřív než nato stačí někdo reagovat, ale pokrčuju  „A co se týká upírů. Nevím, co se děje, ale teď to spíš vře v našem středu. Otec ztrácí pevnou půdu pod nohama, mnozí se od něj odvrací, takže to nejspíš nějakou dobu bude trvat, než se to vyřeší. Upíří totiž až příliš lpí na starých pořádcích, svět se změnil a s ním bychom se měli změnit i my.“ povzdechnu si. Nebude to jednoduché, ale musíme to ukončit. Pro dobro všech. „Máme společného nepřítele a tím jsou Lovci. Je hloupé bojovat mezi sebou.“ pronesu. „A ohledně toho spojení. Na tom není nic špatného. Spíš bych to viděl, jako něco,co může být začátkem přátelských vztahů mezi našimi rasami.“ s klidem pronesu a Helgu probodnu pohledem „Navíc mi přijde, že Tomoe nemá důvod ničeho litovat. Byla to jeho volba, vybral si mě a já jsem zato velmi rád.“ pokračuju a na Tomoeho kouknu. Je zase rudý jako rajče.„Spíš jsou praštění a neměli by vyhledávat nebezpečí, natož nějaké souboje.“ přisvědčím. Ještě si pamatuju, jak si na mě počíhali a tehdy se do toho připletl i Tomoe. Bylo to docela zajímavá situace, ze které jsme toho opravdu dost vytěžil. „Ta doba už je dávno pryč. Je pravda, že všechno bylo jiné, ale myslím, že jsme dostatečně rozumní, abychom spolu dokázali vycházet.“ odvětím. Hodně upírů smýšlí stejně. Chtějí jen spokojeně žít, proč taky bojovat? V téhle době můžeme mít všechno, co chceme, peníze nejsou problém, ale nepřátelé ano. „A co jsou?“ zeptám se.  Jsou to jen hloupá štěňata, ale to raději neřeknu. Vzápětí se ušklíbnu. Slyšet tohle otec, okamžitě by mu zlomil vaz. Mě je to jedno, otcem pro mě přestal být už dávno. Sice mu říkám otče, ale to je jen zvyk. Myslím, že otcem pro mě přestal být už dávno před tím než jsem se vůbec setkal s Tomoem. 

Tomoe

Silvien se bez zábran rozpovídá. Přeci jen je starší a v těchhle záležitostech zkušenější. Já toho radši moc nenapovídám, jednak, abych neshodil jeho a jednak, aby to nezostudilo tátu. Proč je Silvien rozmrzelý z oslovení svého titulu? Myslím, že se Rada snažila být zdvořilá. Je to nejspíš poprvé, co se nějaký upír, kord takového původu, objeví na vlkodlačí radě. Tak i když vlkodlaci normálně upíry nesmášejí, tohle je ukázka decentnosti a tolerance. Bůhví proč se cítím hrdý a šťastný, že se takhle chovají. Na Silvienovu odpověď o nebezpečných mužích, se Clariss uchichtne. „Velmi dobře řečeno, Silviene,“ pokývá starý Arne hlavou, proplete své svraštělé prsty a položí ruce na stůl. „Naši mladí jsou velmi impulzivní. Doba je odlišná od našich starých časů, kdy temnota byla mnohem zřetelnější a my se více skrývali a děti více střežili. A dříve to byly mnohem krvavější doby, klanové války a otevřené spory s vaší rasou,“ pokračuje chraplavě. „Ale nazývat naše mladé štěňaty je poněkud neuctivé,“ ozve se upjatě Helga. Očividně už dávno zapomněla, jaké to je štěnětem být. Nemůžu říct, že bych nebrblal, když mě tak Silvien osloví, ale je to beztak holý fakt. Jsme rozpustilí, hraví a dospíváme krapet pomalu, no. „Tak starej La Croix čelí revoluci, jestli se to tak dá říct? Pokud by byl sesazen, věci by se dost usnadnily,“ podotkne hezoun, na jehož jméno si pořád nemůžu vzpomenout. Starej La Croix? Ten si před Silvienem docela troufá. Celý zrůžovělý žmoulám cíp své košile. Silvien se totiž nerozpakoval otevřeně sdělit náš vztah. „Docela by mě zajímalo,“ ozve se Clariss, „jak k takovému spojení vlastně může dojít?“ „Pravda, u partnerského pouta mezi upíry bychom nepředpokádali, že to funguje i mezidruhově. Přesto k tomu došlo a má to zvláštní účinek,“ odpoví jí taťka. „Narážela jsem na to, jak může vzniknout milostný vztah mezi upírem a vlkodlakem,“ opáčí s úsměvem Clariss. Huuh? Co na to jako máme říct? Že jsem čirou náhodou Silviena zachránil, on mě svedl, pak jsem se mu chtěl pomstít a svedl mě znovu, a takhle dokola až jsme se do sebe totálně zabouchli?? Nemožný! „Jaký zvláštní účinek máte na mysli, Hanzo?“ otáže se poslední člen Rady, který doposud mlčel, tmavovlasý statný vlkodlak. To mě vytrhne z rozpačitých úvah. „Tomoe, mohl bys to prosím ukázat?“ pobídne mě táta. Přikývnu, pohlédnu s úsměvem na Silviena a proměním se. Helga tiše zalapá po dechu a hezoun hvízdne. „Um, změnila se trochu má vlčí forma. Regenerační schopnosti se taky ždibec zvýšily a Silvien je schopen mi v této formě porozumět,“ začnu a rozpačitě přešlápnu. „Navíc se mezi námi zvýšila jakási empatie, že vycítíme, když se něco s tím druhým děje.“ Staříkovo obočí vylétne vzhůru. „To jsou podivuhodné změny, synku. Říkáš, že ti v této formě rozumí?“ „Jo. Totiž ano,“ opravím se, švihnu ocasem a posadím se na zadní. „Je to limitováno jen na tebe, nebo rozumí celkově?“ otáže se se zaujetím Blake. „Rozumí všem.“ Ozve se tiché mumlání. „Wau, pokud by přišlo na boj, byla by mezi námi o mnoho snazší komunikace. Kdyby ale tuhle schopnoat získal i nepřítel, to by byl problém,“ řekne hezoun. „Pochybuju. Věřím, že je to ojedinělé,“ opáčí tmavovlasý klanový vůdce. „Přesně tak, kolik vlkodlaků by bylo schopných partnerského vztahu s upírem?“ přitaká Clariss. „Takové rasové křížení beztak nepřipadá v úvahu, co by z toho mohlo vzniknout?“ ozve se pohoršeně Helga. „Ale prosím vás, Helgo. Příliš hrotíte nesmyslná témata. Například tady se ničeho obávat nemusíte, mladý Minami je přeci muž,“ skočí Clariss do řeči. „Vy-,“ nedořekne Helga. „Dámy,“ zvedne ruce ve smířlivém gestu táta. „Myslím, že neřešíte důležitou část této problematiky. A tou je bezpečí těch dvou, kteří vystoupili ze zažitých zvyklostí a tradic. Mého syna a jeho partnera, který se tím stává členem mé rodiny a tudíž i klanu.“ „Máš pravdu, Hanzo,“ zachrchlá stařík Arne. „A proto musíme vyzvědět více informací o situaci s upíry a Lovci. Mohl bys nám více přiblížit situaci s tvým otcem, Silviene?“ otáže se.

Silvien La Croix

„Spíš jsou praštění a neměli by vyhledávat nebezpečí, natož nějaké souboje.“ přisvědčím. Ještě si pamatuju, jak si na mě počíhali a tehdy se do toho připletl i Tomoe. Bylo to docela zajímavá situace, ze které jsme toho opravdu dost vytěžil. „Ta doba už je dávno pryč. Je pravda, že všechno bylo jiné, ale myslím, že jsme dostatečně rozumní, abychom spolu dokázali vycházet.“ odvětím. Hodně upírů smýšlí stejně. Chtějí jen spokojeně žít, proč taky bojovat? V téhle době můžeme mít všechno, co chceme, peníze nejsou problém, ale nepřátelé ano. „A co jsou?“ zeptám se.  Jsou to jen hloupá štěňata, ale to raději neřeknu. Vzápětí se ušklíbnu. Slyšet tohle otec, okamžitě by mu zlomil vaz. Mě je to jedno, otcem pro mě přestal být už dávno. Sice mu říkám otče, ale to je jen zvyk. Myslím, že otcem pro mě přestal být už dávno před tím než jsem se vůbec setkal s Tomoem. „Ano, to by se usnadnily. Bratr by byl určitě lepším králem a zajisté by byl otevřený i mírovému jednání. Ale dostat ho z trůnu nebude jednoduché.“ povzdechnu si. Pořád za ním stojí mnozí upíři a také velmi nebezpeční. „Je to pouto a upíři ho můžou vytvořit s kýmkoliv. Myslím, že mezidruhová odlišnost v tom není žádnou překážkou.“ pokrčím rameny. „Jen ty následky z toho jsou překvapivé.“  zamumlám a pokrčím rameny „No, myslím, že docela jednoduše. Prvně je sex, pak další sex a pak začne něco vznikat?“ nadhodím. To jsou, ale otázky. Jak by asi milostný vztah mohl vzniknout? Je pravda, že mezi námi to bylo dost netradiční a bylo v tom hodně sexu, ale pak to přerostlo v něco mnohem víc. „To tu má dělat nějakou předváděčku?“ povzdechnu si, ale vzápětí se opravdu promění a já k tomu neřeknu už ani půl slova. Celou dobu mlčím, tedy až do chvíle než se začne probírat to, že mu rozumím. „Já si to zase nemyslím.“ vložím se do toho „Tahle schopnost je možná ojedinělá a možná ne. Vytvořením pouta může dojít k většímu porozumění mezi partnery. Takže kdoví, jak to může fungovat na někoho jiného.“ pronesu. Nikdo to ještě nezkoušel  jiným druhem. Pouto bylo vždycky jen otázkou mezi upíry, takže není možné zjistit jak by to bylo u někoho jiného. „No u někoho jiného třeba děti?“ rýpnu si. Nepřijde mi na tom nic špatného. Mohlo by to být leda zajímavé. „Navíc, proč je to vůbec tak špatné? Láska je prostě láska a když má někdo s mezidruhovým spojením problém, tak to asi láska nebude.“ zeptám se a hned si i odpovím. „No, mě přijde tohle zajímavé. Nedůležité, ale zajímavé, protože v tomhle jste stejní jako moje rasa. Taky s tím máte problém. Podle všeho ne tak velký, ale stejně je vám to proti srsti.“ pronesu. A co se týká mého otce….“ začnu a na chvíli se odmlčím „Je to  debil a myslí si, že si může dovolit na mého bratra a to jen proto, že se tahá s Lovcem. Ne, vlastně s bývalým Lovcem, ze kterého udělal Gabriel upíra. Takže s ním mám problém, protože Gabriel je mladší bráška a já nedovolím, aby se mu něco stalo a to jen proto, že se rozhodl jinak než mu otec poručil.“ pronesu „Jinak mám takový pocit, že otec chce zničit všechno, co není podle něj. Takže díky tomu, že nad Gabrielem držím ochranou ruku, jsem první na ráně, ale má to i svoji výhodu. Už nemusím nic předstírat a můžu se proti němu otevřeně postavit a teď záleží jen na tom, kolik upírů mě podpoří a jestli to bude stačit.“ pokrčím rameny.

Tomoe

 Jasně, mohl jsem čekat, že Silvien otevřeně vybalí pravou podstatu našich milostných začátků. Nejradši bych ho za to přetrhl! Nevím, kam s očima, ještě že jsem ve vlčí podobě, byl bych rudý a nejradši bych se přitom propadl do země. Ale ani klanoví vůdci se s tím nepárali, hned začali o mezidruhovým křížení, které se jim samozřejmě nezamlouvá. „Silviene,“ zabručím a drcnu do něj čumákem. Nebere si servítky a rozvíjí nakousnutá témata. Helga je očividně z vyhlídky dětí mezi upíry a vlkodlaky naprosto konsternovaná. Mužští členové rady se k tomu vyjma Blakea, který se mračí, ani nevyjadřují. Fascinuje mě, že je Silvien schopný mluvit takhle veřejně o lásce. Je fakt, že se za poslední dobu hodně změnil, ale přesto je to opravdu neuvěřitelné. „To je poprvé, co vidím upíra mluvit tak zaníceně o tomhle druhu emocí. Jak rozkošné,“ zavrká Clariss zaujatě. „Och, jsem také dojat. Znám upíry jen jako studené čumáky, tady jeho výsost je opravdu rarita,“ přitaká hezoun. „Sanghua, myslím, že jsi teď poněkud nezdvořilý,“ usadí ho můj táta. Silvien nakonec pokračuje o svém otci. Vytřeštím oči a vydám ze sebe podivné klokotavé zabručení, jak jsem se snažil zadržet smích. Vážně právě nazval svého otce debilem před celou vlkodlačí radou?? Můj partner je vážně třída. Clariss a Helga zalapají po dechu. Hezoun Sanghua se nevěřícně uchechtne. Taťka si s povzdechem promne čelo a Blake vrtí hlavou. Nakonec Silvien sdělí i situaci s Gabrielem a předpoklady pro vývoj situace. První informace vstřebá stařík Arne. „Král Samael je skutečně nebezpečný protivník, který se vskutku drží starých tradic, které aplikací v dnešní době způsobuje nežádoucí rozbroje mezi našimi rasami. Nebude snadné ho sesadit a v první řadě,“poznamená, než přeruší jeho proslov záchvat kašle. „Odpusťte...v první řadě to znamená vyjádřit jasné stanovisko celé vlkodlačí komunity. Zda se otevřeně postavíme téhle frakci vaší rasy,“ dodá. „Jedné věci nerozumím,“ ozve se tmavovlasý vlkodlak. „Co máš na mysli, Darene?“ pobídne ho můj otec. „Silviene,“ obrátí se Daren přímo na něj, „podle tebe by měl být králem tvůj mladší bratr? Vzhledem k nástupnickému právu bys měl být následníkem trůnu ty. Tvůj bratr se dokonce spustil s někým z organizace Lovců. Těžko uvěřit, že ho proměnil na upíra. Jste si naprosto jistí, že nepředstavuje riziko? Může to být špeh.“ „Je ušlechtilé, že chceš svého bratra chránit,“ přitaká Blake. „Ale teď je důležité zjistit, jak velkou podporu vy dva budete mít.“

Silvien La Croix

„Co?“ kouknu na své štěně a pohladím ho mezi ušima. Neřekl jsem nic tak hrozného, snad jen to, jak to mezi námi skutečně je „Víš, že by jsi se mohl proměnit?“ nadhodím. Vlastně nevím, proč zůstává v téhle podobě. Sice ho můžu hladit mezi ušima, ale je tu jedinej, kdo je proměněný „Je pravda, že nedáváme své city otevřeně najevo, ale tohle štěně, změnilo můj pohled na svět. Navíc si myslím, že si zaslouží, abych mu dával svoje city najevo.“ pokrčím rameny. „No jo, vy se zase vždycky dokážete dost rozpálit.“ vrátím to tomu vlkodlačímu týpkovy. I my máme city, jen je prostě tolik neprojevujeme „Ne, to nebude.“ povzdechnu si. Bude se trůnu držet zuby nehty. Udělá všechno proto, aby se udržel u moci. „Já netoužím být králem. Nepotřebuju vládnout. Mám radši svoji svobodu a navíc, ať je to je jak to je, tak upíři by nato nepohlíželi zrovna nejlépe, kdybych měl po svém boku Tomoeho.“ pokrčím rameny. I kdyby mezi našimi rasami vládl mír, tak aby jim vládl upír s vlkodlakem po boku. Na něco takového je moc brzo „A neexistuje šance, že  bych se ho vzdal. Takže trůn ať si nechá Gabriel.“ pronesu. „Ano jsme si naprosto jistí. Není to špeh. Navíc kdyby byl, tak by ze sebe upíra rozhodně udělat nechtěl.“ přikývnu. Sice se mě pokusil zabít, ale to už je dávno a navíc vím, že se oba opravdu mají rádi. „Ano, to je otázka. Asi to bude chvíli trvat, ale myslím, že budeme mít velkou podporu.“ pronesu. Nebo spíš v to doufám. Bylo by mrzuté, kdyby se k nám přidalo jen málo upírů. „A co se týká jak se k tomu postavíte vy. Je to jedno, tak jako tak potřebují upíři změnu a to ať s vaší pomocí nebo bez ní.“ pronesu a zvednu se. „Bylo mi ctí se téhle rady zúčastnit, i když mi to spíš přišlo jako výslech, ale dokážu to akceptovat. Myslím, ale, že tímhle bych to uzavřel. Nemám všechny informace, ale až zjistím, jak se věci mají, tak dám určitě vědět.“ pronesu a kývnu na Tomoeho „Jdeme domů.“

Tomoe

 „Okej,“ brouknu, zvednu se a proměním se do své lidské podoby. Hlazení mezi oušky bylo fajn, ale nebudu ukazovat, že mě má Silvien takhle zmáknutýho. Uculím se na Silviena, když vykládá, jak jsem změnil jeho pohled na svět a že se mě nevzdá. Uvádí mě to sice do rozpaků, ale moje majetnická stránka se přitom spokojeně tetelí. Silvien má jasno. Trůn ať si nechá Gabriel s Hazukim, který mu bude stát věrně po boku. Silvien sice Hazukiho furt poučuje, ale je fajn, že mu věří, když ho dokáže takhle obhájit. Ale je jasný, že někteří vlkodlaci se s tím beztak jen tak nesmíří. Asi budou na Gabriela kvůli němu koukat krapet skrz prsty. Dřív, než se k tomu některý z členů stihne vyjádřit, v rámci možností zdvořile celou radu odbude a zavelí k odchodu. „C-co?“ vyhrknu. Utnul to prakticky bez varování, snad se klanoví vůdci nenaštvou. Měl bych taky něco říct, takhle vypadám jako nevyzrálé štěně. Obzvlášť, když prakticky vše řešila rada jen se Silvienem. „Um,“ nerozhodně přešlápnu a obrátím se čelem k radě a lehce se ukloním. „Bylo mi také ctí se zúčastnit a seznámit se s tak váženými osobnostmi naší rasy. Doufám, že jsme byli schopni navázat komunikaci s porozuměním a akceptací a budeme v podobným duchu jednat i nadále,“ pokusím se říct zdvořile a neohroženě. „Jak říkal Silvien, až bude dostatek informací, určitě budete informováni a doufám,“ pohlédnu na staříka Arneho. „Doufám, že to bude oboustranné. Je fakt, že upíři potřebujou změnu, ale vlkodlaci taky. Teď může být ta pravá příležitost udat změny správným směrem, nemyslíte?“ nakloním hlavu na stranu a usměju se. Vzápětí mi dojde, že jsem se nějak rozkecal a zčervenám. „Errr, takže zatím díky a... a těšilo nás,“zamumlám rozpačitě, přejdu k Silvienovi a chytnu se ho za rukáv. „Hanzo, myslel jsem, že tvůj syn je nedochůdče, ale nějakou kuráž přeci jen má,“ zasměje se Blake. „Je roztomilé, jak se snaží být statečný,“ uchichtne se Clariss. Tátovi zacukají koutky. „Omlouvám se, pokud vám to přišlo jako výslech, Silviene,“ obrátí se Arne přímo na Silviena. „Bylo nám také ctí vás oba poznat a doufáme, že budeme mít brzy příležitost seznámit se i s tvým bratrem. Zásadní informace, které se vás týkaly, jsme si vyměnili a proto je v pořádku, pokud chcete odejít,“ pokývne hlavou. „Věřím, že mluvím za všechny členy rady,“ pokračuje za něj Daren. „Shodli jsme se že vaše pouto podpoříme. Budeme situaci nadále sledovat a o dalších záležitostech, které budeme ještě projednávat, vás informujeme. Komunikace mezi Radou a vámi bude pokračovat přes vůdce Minamiho,“ pohlédne na tátu a táta přikývne.

Silvien La Croix

„Jaký co, jdeme domů.“ pokrčím rameny. Dnešek byl opravdu dlouhý a to co mělo být řečeno, řečeno bylo, takže nevím proč tu dále zůstávat. „Tomoe?“ kouknu na něj, ale to už promluví „To byl ale proslov.“ pousměju se na něj, když skončí. Opravdu se někdy nezdá a dokáže ze sebe dostat něco, co mě vždycky překvapí. Opravdu se mi tahle jeho stránka dost líbí. „Roztomilý.“ tiše dodám a když ke mně dojde, tak mu zvednu bradu a políbím ho. Samozřejmě tím radu šokuju, ale co už. Nemám důvod svoje cit nějak schovávat, nemám se totiž za co omlouvat. „Trochu ano, ale jsem zvyklý.“ odvětím a na oho vlkodlaka se otočím „Ale také je to poprvé, že by se mi zato někdo omlouval. Myslím, že se mi opravdu zamlouváte.“ pokývnu mu. „S mým bratrem to bude trochu složitější, ale jsem si jistý, že až ho poznáte tak si ho oblíbíte.“ pronesu. Spíš v to doufám a tak doufám, že se Gabriel bude držet, protože mi přijdou jako opravdu dobří spojenci, které potřebujeme. „Jsem vám zavázán.“ ještě jim kývnu a chytnu Tomoeho za ruku „Takže jdeme, štěně moje.“ tiše mu zašeptám a odvedu ho ven. „Myslíš, že nám zase poskytnou auto?“ zeptám se ho. Rozhodně se mi odtud nechce běžet. Navíc slunce je vysoko na obloze a je docela vedro. Ač slunce snesu, tak mi to není zrovna příjemné, přeci jen jsem upír, i když se staletou zkušeností. Sundám si sako a Tomoeho si přitáhnu do objetí. „To bylo teda dost šílený. Setkat se s celou radou, kdo by to byl čekal. Někteří byli dost na hlavu a co teprve ten herec. Je dost populární a docela pěknej.“ ušklíbnu se a přitáhnu si ho do velmi vášnivého polibku. Prsty mu zajedu do vlasů a odtáhnu se teprve tehdy, když poznám, že mu dochází vzduch. „Tohle jsem potřeboval. Taková vzpruha totiž není nikdy na škodu.“ pousměju se na něj a ještě mu vlepím jeden polibek na koutek úst, než od něj nakonec odtáhnu, ale ze svého objetí ho nepouštím.

Tomoe

 „Hnnh?!“zajíknu se rozpaky, když mě Silvien před celou radou políbí. Sklopím ouška a stáhnu ocas mezi nohy. V téhle fázi to fakt nejsem schopnej kontrolovat. Blbeček! Tohle je jeho vina a to jsem se tak držel. Grrrr! Členové rady jsou očividně zaskočení tou troufalostí, ale netroufám si na ně pohlédnout. Silvien ještě řekne pár slov na rozloučenou a vede mě za ruku ven. Tam si mě přitáhne do objetí a začne plenit má ústa, dokud nezačnu lapat po dechu. Rozechvěle oddechuju v jeho náruči a snažím se vzpamatovat. „Já ti dám vzpruhu, ty exhibicionisto,“ zavrčím a šťouchnu ho do boku, než kolem něj ovinu ruce a zatnu prsty do jeho zad. „Šílený bylo, že ses nerozpakoval tam vykecat naše soukromí, králi perverzáků. Na hlavu byla ta stará rašple Helga, ale to, že jsem měl možnost se seznámit se staříkem Arnem, je naprosto neuvěřitelný,“ řeknu nakonec se špatně skrývaným nadšením. Arne z klanu Bergström je živoucí legenda. „Ten je možná starší než ty,“ zakřením se na něj. „Mimochodem ty kecy o tom, jak je ten herec pěknej sis mohl odpustit,“ zavrčím. Za zády se nám najednou objeví majordomus se slovy, že na nás čeká u brány vůz. „Heh, zdá se, žes radu nakonec nepohoršil natolik, aby nám nezajistili odvoz,“ uchechtnu se.

Silvien La Croix

„Žádný exhibionista, jsem Silvien, tvůj Silvien a nikoho jiného.“ tiše mu pošeptám a zasměju se. Přitom si ho ještě víc přitáhnu. Jeho objetí je velmi příjemné, jak mi ho opětuje. „Nestydím se zato, co děláme a za to co mezi námi je. Jsem nato dokonce hrdý, že mi patří jak tvoje tělo, tak tvoje srdce.“ pošeptám mu. „Jo, byli zajímaví. Taky mi bylo ctí poznat vašeho staříka. I mezi upíry se o něm dost mluví. Nikdo ho nikdy neviděl, ale prý je , nebo spíš byl dost silný, ale určitě má v radě úctu a velké slovo.“ poznamenám, když to zmíní. „Kdoví.“ zamyslím se. A i kdyby, tak co, není to zas až tak důležitý, kdo je starší. Hlavní je, že mě vyslechli a  že se od nich možná dočkáme velké pomoci. Nelze nato spoléhat, ale je to opravdu zajímavé. „Copak, že bys žárlil?“ zasměju se, ale vzápětí mu prsty prohrábnu vlasy „Slibuju ti, že se nebudu nikdy koukat na nikoho jiného, než na tebe. Jsi pro mě ten jediný a v mém životě by bez tebe bylo prázdno.“ pronesu a ještě jednou ho políbím na ty jeho teplé rty. „Fajn, tak jdeme, ať už jsme konečně doma. Tady to je, až moc cítit.“ kývnu a vezmu ho za ruku. Jdeme za majordomem a opravdu tam na nás čeká auto. Nasedneme a rozjedeme se směrem k domovu. Já se pohodlně usadím a položím si hlavu na Tomoeho rameno. Přivřu oči a s Tomoem si propletu prsty. 

Tomoe

To já přece vím, že jsi můj, pomyslím si a spokojeně si odfrknu, když se Silvien zasměje. Líbí se mi, když se směje. Při jeho šepotu lehce cukám ouškem, jak mě v něm lechtá Silvienův dech. Je zvláštní, že se cítí hrdý, že mě získal ve všech ohledech. Upír je hrdý, že získal vlkodlaka. Ne že bych taky na to nebyl hrdý, ale nahlas to neříkám, natož před tolika váženými osobami. Vážně mě zajímá, k čemu se na té radě dohrabou. Taťka mi snad pak něco málo sdělí. I když je mi jasné, že hlavně bude sdělovat informace Silvienovi. Protože ten už s nimi něco svede a dovede ledacos zařídit. „Koukat si můžeš,“ ušklíbnu se. „Ale za případné kousnutí pak neručím. Já zaručeně nežárlím, já si svoji kost řádně ohlídám,“ prohlásím teatrálně. Tváře mi opět zrůžoví. Žárlím možná jen ždibíček, ale Silvienovi věřím. Cítím skrze naše pouto, že jsem pro něj ten jediný. Tak jako on pro mě. Heh, prý cítit, no očividně to byla nejsilnější koncentrace vlkodlaků, se kterou se setkal. „Fajnovko,“ uchechtnu se. Ruku v ruce zamíříme divokou zahradou k místu, kde na nás čeká auto. Uvelebíme se a já se spokojeně usměju, když se o mě Silvien opře. Upřímně taky se dost těším domů. Ne, že by tu nebylo krásně, ale vzrůša bylo pro dnešek až až.

…............................................................................................................................................................

V hale doznívají kroky odcházející milenecké dvojice a mezi vlkodlaky podél zdí šumí tiché rozhovory. „Nemožné. Opravdu nemožné, nikdy bych si nepomyslela, že budu spolu s radou řešit případ podobného ražení,“ povzdechne si konsternovaně plavovlasá vůdkyně Nionských vlkodlaků a promne si kořen nosu. Její povzdech vyvolá u dvou členů rady pobavený smích. „Skutečně,“ přitaká pobaveně pohledný herec Sanghua. „Jeho Výsost princ se naprosto vymkl mým předpokladům. Místo strohého nafoukaného egoisty jsme měli čest s mužem zápolícím s tužbami svého srdce a ochranitelskými city,“ nadnese s přehnanými emocemi. „Jinými slovy se staletým upírem královské krve, ale v těžké fázi puberty. S explicitními vyjádřeními se nepárá a postavil se k nám přímočaře. Na nic si před námi nehrál. Dost se mi to líbí,“ pousměje se Clariss zatímco si na prst namotává zrzavé kadeře. „Očividně na něj měl mladý Minami velký vliv,“ pokýve hlavou vůdce Blake. „Můj syn byl vždy dost bezprostřední, poněkud naivní a na věci měl svůj osobitý náhled,“ přizná Tomoeho otec. „Dokud věří, že se vydal správným směrem a že je šťastný, pak ho jako otec podpořím. I když to znamená získání zetě místo předpokládané snachy,“ pohlédne s pobavenou jiskrou v očích směrem k zamračené Helze. „I když to budeme tolerovat my, ne všichni z naší rasy se s tím smíří. Je to pobuřující. Co hodláte udělat, pokud si budou myslet, že tvého syna upír oblbnul, aby nás využil?“ opáčí chladně. „Nesmysl, drahá Helgo,“ přeruší ji rázně stařičký vlkodlak. Stažené bílé chmýří obočí mu téměř padá do očí. „Všichni zde přítomní viděli Silvienovu upřímnost, proto jsme přece byli schopni ho akceptovat. V první řadě mnozí znají nejen podstatu upířího partnerského pouta, které nemůže vzniknout, pokud se osoby skutečně nemilují. Ale hlavně chápou vytvoření pevného citového pouta u představitelů naší rasy, pokud najdou svou spřízněnou duši. A věřím, že tohle je ten případ. Jakkoli bláznivě ten jejich vztah mohl začít. Mí drazí, všichni zajisté máte rozmanité milostné zkušenosti. Ho, ho, ho,“ popíchne všechny nakonec a začne se smát, než se jeho smích změní v zadýchané kašlání. „No tak, Arne, nějak se nám rozvášňujete,“ poplácává ho smířlivě po vetché ruce Clariss. „Dobrá, to bychom měli s řešením jejich vztahu, teď bychom se měli zaměřit na tu důležitější stránku,“ nadnese statný vůdce Daren. „Když už jsme tedy naznačili podporu těch dvou, měli bychom dořešit rozsah spojenectví a další kroky jak pro jejich ochranu, tak zařídit dostatečné utajení, navázání kontaktu se Silvienovým bratrem Gabrielem, mobilizace vlastních sil, vyhodnocení zpráv o situaci v klanech a aktivitě lovců a další,“ začne a seřadí si papíry. „Dobrá tedy,“ odvětí zadumaně vůdce Blake. „Zahajuji tedy druhou část radního sněmu. Začneme reporty z klanů, ale nejdříve,“ otočí se a kývne na nejbližšího vlkodlaka, jímž je jeho majordomus. „Vincente, zařiďte pro naše odcházející hosty vůz a pak, prosím, nechejte připravit pro všechny šálek čaje. Zbytek nechám na vás. Rada se zajisté protáhne.“ Vlkodlak úslužně přikývne a vydá se zařídit pánovy požadavky. Dříve, než se za ním zavřou dveře, vystoupí Blake a začne přednášet situaci svého klanu.

Dodatek autora: 

Zase s trochou zpoždění, ale práce a jiných věcí je prostě hodně...stejně mám menší pocit, že až dovydáme vše co máme napsáno, tak se na delší dobu odmlčíme. Přeci jen stále příběhy našich hrdinů nemáme dopsané, ale jednou to určitě dopíšeme. Zatím máme ještě pár kapitolek na uveřejnění :D .D

5
Vaše hodnocení: Žádné Průměrné hodnocení: 5 (hlasů: 2)
Detailní hodnocení není k dispozici.
Hodnocení:
4.9/5
- Komentářů: 5
Prvního dne jízdy svítilo slunce, pot pomalu sklouzával po Shennových zádech,...
Hodnocení:
4.7/5
- Komentářů: 16
Tony se usmál a položil papírovou krabici od bot na zem: „Tak Pinky,...
Hodnocení:
5/5
- Komentářů: 12
Nathan   Ani vlastne neviem, čo ma to napadlo pozývať ho so sebou na...
Hodnocení:
4.4/5
- Komentářů: 7
Ryu Ušklíbnu se. Tušil jsem, že Kiyoshi tuto nabídku přijme. ,,No výborně....