Ne, 12/02/2017 - 00:11
11

Rána jako z děla a Chris se zprudka posadil na posteli. Otřel si zpocené čelo a vylétl z pokoje rychlostí blesku. Prolétl chodbou a zastavil se u dveří do kuchyně.

„Co se to tu děje?“ zařval na celou místnost. Její osazenstvo sebou trhlo a ztichlo, ale vzápětí se všichni začali smát.

„Hele sorry, kámo!“ zahřměl hlas vysokého silného kluka s holou hlavou, který si ho se zájmem prohlédl. Ušklíbl se. „Spadnul hrnec.“

„Aha, nemusíte rozflákat celou kuchyň,“ odvětil Chris podrážděně. Přejel letmým pohledem po zbylých neznámých tvářích. Pak si prohrábl vlasy a s brbláním se odebral do koupelny.

V kuchyni se ozvalo tlumené brebentění a následný smích. K Chrisovým uším však dolehlo jen něco ve smyslu sexy, dal bych si říct, vášnivá noc, pěknej zadek a něco o bisexualitě.

Najednou se mu v hlavě vyrojila milion a jedna myšlenka jak vyhodit tyhle pochybné existence, které si Dan zase přitáhl, ven a v duchu si říkal, že nebýt to jeho bratranec, už by letěl na ulici taky. Stejně to byl spratek první třídy. Nejspíš právě to, že byl z dobré rodiny, s nejlepšími školami a neomezeným limitem na kreditce, z něj udělalo hajzlíka první třidy. Zavrtěl hlavou a pokoušel se ignorovat hlasy, které získávaly na intenzitě.

Opláchl si obličej ledovou vodou, aby se trochu probral. Podíval se na sebe do zrcadla a musel se ušklíbnout. Červené oči a opuchlé rty, připadal si opravdu sexy. Povzdechl si.

„Ale copak? Divoká noc?“ ozvalo se od dveří.

Chris sebou trhnul a otočil se za vetřelcem. Díval se na svého modrovlasého spolubydlícího, který se ležérně opíral o futra a na tváři mu hrál pobavený úšklebek.

„Hmm,“ neměl náladu na to mu cokoliv vykládat. Sám byl rád, že se ještě v myšlenkách k oné noci nevrátil, navíc jej začínal iritovat hluk, který se opět rozléhal celým bytem.

„Ale notak! Musela to být pořádně vášnivá potvůrka, když tvoje záda vypadají jak po nájezdu divokých prasat na les plný žaludů.“ Uchechtl se Dan a dál si ho prohlížel. Miloval provokování a ještě k tomu, když si mohl rýpnout do Chrise, to pro něho byla teprve věc. Navíc nekomentovat podrápaná záda by byl hřích, nestávalo se totiž často, že by se Chris ze svého nočního řádění vrátil s takovými důkazy prožité rozkoše a už vůbec, že by je takhle vystavoval. Byl totiž jen v kalhotách od pyžama.

„Dej mi pokoj Dane. Opravdu na tebe nemám náladu.“ Bez zájmu proklouzl kolem chlapce, který mu začínal lézt na nervy už jen tím, že dýchal a odebral se zpátky do kuchyně, kde doufal, že se mu poštěstí ulovit kávu dřív, než hromotluk s plešatou hlavou rozbije všechny hrnečky.

Jen co vešel, celé osazenstvo opět zmlklo. Chris si jich nijak nevšímal a hleděl si svého. Když se otočil, všiml si, že jsou všechny pohledy směřované k němu.

„Co je?“ zahučel celý podrážděný z toho, že nemá chvíli klidu. Nikdo nepromluvil, jen se ozvalo uchechtnutí od dveří. Netečným pohledem střelil po Danovi, který dělal nevhodné posunky.

Dodělal si kávu a odporoučel se z přítomnosti lidí, kteří mu opravdu nepřišli nijak inteligentní. Měl by mu takové věci zatrhnout, přece jen je to jeho byt. Zavřel se do pokoje a rozhodl se pro četbu, ta mu často pomáhala od vzteku, který v něm momentálně rostl s každým dalším hlasitým výbuchem smíchu.

Uvelebil se pohodlně na posteli a sáhl po tlusté knize, která se válela na nočním stolku. Otevřel ji na první stránce. Ponořil se do slov, které ho postupně otupily natolik, že usnul.

 

 

Vytrvalé vrčení telefonu ho nakonec probralo. Chris se neochotně zvedl a potácivým krokem zamířil ke stolu. Chvíli mu to dalo, než malou černou krabičku bzučící jako roj čmeláků konečně vydoloval, protože se nacházela pod haldou papírů, knih a dalších nesmyslů, které tu měl kvůli seminárce do školy.

„Haló,“ zahučel ospale do telefonu. Z druhého konce spojení se ozval smích, rachot a nespočet hlasů, následně se pištící hlas začal dožadovat důvodu, proč ještě není na místě a že se na něj čekat rozhodně nebude. Chris si promnul čelo a posadil se na postel. Notnou chvíli trvalo, než mu došlo, kdo vlastně volá.

„Lucy?“ vyhrkl.

„Bože Chrisi,“ protočila dívka na druhé straně hovoru oči v sloup, „co s tebou je? Už půl hodiny čekáme v kavárně a ty tu ještě nejsi. Když už se tohle naplánovalo, tak koukej dorazit dřív, než Beky skončí směnu a potáhneme dál!“ Vychrlila ze sebe a hovor se přerušil.

Chris jen zíral před sebe. Pak se plácnul do čela. Dneska mají přece tu slezinu a on na ni dočista zapomněl. Zkontroloval čas na mobilu, bylo něco kolem půl deváté, takže prospal celý den. Povzdechl si a v rychlosti vyběhl do sprchy. Cestou zběžně zkontroloval byt, byl prázdný, aspoň ho nečekaly žádné hloupé připomínky. Proto se neobtěžoval ani zavřít dveře do koupelny a hned vlezl pod sprchu. Rychle se opláchl a ještě mokrý se soukal do věcí, co mu jako první přišly pod ruce. Vyhrály to tmavě modré džínsy, bílé tričko a mikina černé barvy, no, mohlo to dopadnout hůř.

Popadl klíče, mobil a peněženku. Vyběhl z bytu a řítil se ke kavárně. Hlavou mu vířily myšlenky, ale nejvíc ho zajímalo to, zda přijde i Adrian. Netušil, jak by se měl chovat, pokud ano.

Na místo dorazil zrovna, když všichni vycházeli ven. Letmo přejel pohledem po přítomných. Nebyl tu.

Lucy k němu vykročila a uštědřila mu ránu do ramene. „Zmetku, jdeš pozdě!“ smála se.

„Sorry, zaspal jsem,“ zahuhlal a pozdravil ostatní.

Domluvili se, že si půjdou sednout do nedaleké hospůdky a počkají, až se začnou otvírat první bary, kde se dá tancovat. Měli v plánu to pořádně roztočit.

„Jak jsi mohl zaspat?“ přitočila se k němu Lucy znovu.

Byla jeho nejlepší kamarádka a věděla o něm věci, které ostatní ani netušili. Byla to malá štíhlá blondýna vyvinutá na správných místech, která neměla nouzi o kluky. A i když je s Chrisem stále dávali všichni dohromady, tak byli pouze nejlepšími přáteli a proto, že se znali od dětství, tak byla jediná, kdo na něm poznal, že se něco děje.

„Chrisi, něco se stalo viď?“ zavěsila se na jeho ruku vraženou hluboko v kapse a ztišila hlas. „Víš, že mi to můžeš říct.“

„Jo, stalo.“ Vydechl a zpomalil krok. Celá skupinka získala náskok a nikdo je tedy nerušil.

„On tu není Adrian?“ zeptal se se snahou o co nejlhostejnější tón.

Dívka na něj překvapeně vyvalila oči. To bylo poprvé, co ho slyšela se zeptat na něčí nepřítomnost. Podezřívavě se na něj podívala. Chris však uhnul pohledem a zadíval se před sebe. Znervózněl. Měl si nejdřív promyslet, jak a kdy se na to zeptá, ne vychrlit to hned při první příležitosti. Bohužel mu hlásek v hlavě našeptával v takové intenzitě, že mu to vylétlo z úst, aniž by to byl schopen zastavit.

Lucy netušila, o co jde, ale není zase tak úplně hloupá, aby jí nedošlo, že to bude něco spojené s chlapcem, co chyběl. Chvíli jen přemýšlela a pátrala ve vzpomínkách, jestli se někdy Chris zajímal o Adriana. Sice si byla moc dobře vědoma, že je její kamarád bisexuál, ale jestli měl zrovna zájem o roztomilou brunetku s malýma prsama, nebo o sladkého klučinu s plnými rty a zadečkem ve tvaru srdce, jí bylo vcelku jedno, ale najednou, měla potřebu se o to začít zajímat, kór, když se Chris takhle zeptal.

„Proč se ptáš?“ zeptala se jako by se nic nedělo a na chvíli se pohledem přesunula před sebe. Přitom stále zavěšená na Chrisově paži a probírající se myšlenkami.

„Je-jen tak,“ vykoktal ze sebe nejistě Chris. Měl si to předtím pořádně promyslet, teď si Lucy bude určitě domýšlet kdovíco a bez pochyb jí docvakne, že se to týká Adriana.

Dívka třídící si myšlenky si moc dobře uvědomovala, že je Adrian přesně jeho typ. Štíhlé, ale svalnaté tělo sportovce, krásný pevný zadek, snědá kůže, krásné rysy tváře a ty černé oči! Musela se usmát, i jí se Adrian líbil. Po té fyzické stránce to dokázala pochopit, ale když se zamyslela nad černovláskovým chováním, už jen z principu věděla, že by si s ním Chris nikdy nic nezačal. Byl na něj až moc hodný a takový nevinný a navíc pochybovala, že by byl Adrian gay. Nakonec se rozhodla tomu dát čas a třeba to z něj ještě dnes vypáčí.

 

Došli ke zmiňované hospůdce. Usadili se a objednali. Celkem jich bylo deset a tak byli docela hlučná skupina. Chris se postupně uvolnil a na nějakou dobu vytěsnil Adriana z hlavy. Smál se a po pár pivech se vrátil do svého normálního já. Tedy alespoň do doby, než se k němu přitočila Lucy a jemu bylo jasné, o co jí půjde. Než mu však cokoliv stačila říct, zavelel zbytek skupiny, že se platí a jde se tančit. Chris na ni omluvně mrknul a vydal se zaplatit svou útratu. Na jednu stranu byl rád, že se jí vyhnul, pravděpodobně by do něj hučela tak dlouho, dokud by nepovolil a o to nestál, na druhou stranu toho vypil ještě málo na to, aby jí cokoliv řekl, a že jí toho chtěl říct hodně. U ní jediné měl opravdovou jistotu, že ho neodsoudí, že to nikde nevykecá a že se mu bude snažit pomoct.

Jen co dorazili do klubu, kde se už do rytmu dunivé hudby svíjel nespočet lidí, zaparkoval Chris na baru a narychlo do sebe hodil dva panáky. Pak se otočil a opřený o vysoký barový stůl se pohledem prodíral skrz tančící dav. Netrvalo dlouho a přiřítila se k němu Lucy s kamarádkou Beky a vytáhly ho do víru kroutících se zpocených těl a hlasité hudby. Chvíli se s nimi oddával osvobozujícím vlnám dunivé extáze, která ho přece jen na pár okamžiků přenesla do stavu, kdy byl uvolněný natolik, že zapomněl na okolní svět. Nakonec se ale probral a nenápadně vytratil opět k baru, v hlavě na něj totiž začal dorážet onen neodbytný hlas, který nedokázal nechat jeho pocity v klidu a nabádal jej k myšlenkám na Adriana.

Kopnul do sebe dalšího panáka, vyhoupl se na vysokou stoličku a znovu houkl na barmanku s topem, který odhaloval víc kůže, než zakrýval. Ta mu s úsměvem nalila další dávku alkoholu. On se pomalu uvědomoval, že jestli bude pokračovat tímhle tempem tak sám domů určitě nedojde. Sklenici s tekutinou chvíli držel a díval se na ni. Pak ji zvedl k ústům a kopnul ji do sebe. Hned na to se k němu přihnala Lucy a začala přeřvávat hlasité dunění. Chris na ni jen hleděl, netušil, co říká, ale nijak mu to nevadilo. Pak se k ní sklonil, s mírným zapotácením se postavil a do ucha jí zařval. „Spal jsem s Adrianem.“

Lucy ho bez sebemenšího varování čapla za předloktí a odtáhla ven. Byla v šoku, ale i přes to, že byl v klubu rámus takový, že slyšet vlastní slovo se tu považovalo za zázrak, věděla naprosto přesně, co jí její nejlepší přítel právě řekl.

Když vylezli z budovy, táhla ho ještě notnou chvíli, než se ocitli v ulici, kde se nemuchlovali žádní opilí puberťáci, a než se uklidnila natolik, že se na něj byla schopná podívat. Chris neodporoval, celou cestu za ní vlál jako prapor a když se zastavila, málem to neubrzdil a oba se mohli válet po zemi.

„Takže, co jsi mi to právě řekl?“ otočila se k němu s výrazem naprostého šoku.

„Myslím, že jsi slyšela dobře,“ zahuhlal a rozhlížel se, jestli někde neuvidí lavičku, protože si nutně potřeboval sednout. Když ji zbystřil, vydal se k ní bez toho, aby to oznámil. Lucy se bez řečí stejně vydala za ním.

„No jo, ale kdy, jak, proč? Vždyť jsem vás nikdy neviděla, že byste spolu mluvili dýl jak pět minut nebo, kdy se z vás stali tak důvěrní přátelé? Sakra Chrisi, kam to jdeš?!“ už skoro křičela na kamaráda, který se potácivým krokem hnal přes malé náměstíčko. Když dorazil k lavičce a sedl si na ni, zahuhlala něco ve smyslu, že je sebestředný a nevydrží chvíli stát. I tak si sedla vedle něj.

„Nemáš cígo?“ zeptal se líně a se zakloněnou hlavou pozoroval černočernou tmu nad sebou.

Blondýnka zalovila v kabelce a podala mu krabičku. Oba si zapálili. Chvíli bylo ticho. Chris si potřeboval pořádně promyslet svá slova. Navíc alkohol mu pomohl říct jen začátek, s tím dalším si už musel poradit sám, navíc střízlivěl závratnou rychlostí, což mu moc nepomáhalo.

„Neplánoval jsem to, ale stalo se. Ale víš ty co, nelituju toho, bylo to…bylo to…“ potáhl dlouze z cigarety, která už byla poloviční, a na chvíli zavřel oči. Tělem se mu prohánělo nespočet pocitů. Zmatení ze sebe sama, vzrušení, bolest z odmítnutí a cit, který mu prozatím nic neříkal.

„Kdy jste?“ zašeptala Lucy. Všimla si, že se v Chrisovi něco změnilo. Žádnou jednorázovku nikdy neprožíval, ale teď bylo něco jinak.

„Včera“ vydechl a zahodil vajgl. V puse měl odpornou pachuť.

„Chrisi a co je jinak?“ podívala se na svého kamaráda. Ten se na ni s nechápavým výraz otočil.

„No, nikdy jsi ty svoje úlety takhle neřešil,“ řekla. Viděla, jak otvírá pusu, ale gestem ho umlčela. „Nemyslím si, že je to kuli tomu, že je Adrian z naší party.“

„Nevím, co je jiný. Asi právě, že je to Adrian. Vždyť já se nevyznám ani sám v sobě. Ale…“ odmlčel se. Nevěděl, jak to říct, navíc se bál toho, co zjistí, když se bude hrabat v celé té změti zmatku. Věta zůstala nedokončené.

Lucy ho poprosila, aby jí řekl, co se stalo, jak se oni dva vlastně „sčuchli“.

Chris jí tedy s nepatrným zaváháním řekl všechno, nemělo cenu něco vynechat. Hotel, brožury s denní nabídkou i to jak se cítil vzrušený a nedokázal si pomoci ho trochu nepotrápit. Jak do sebe Adrian naklopil většinu z lahve drahého koňaku i to, jak skvělý a vášnivý sex s ním prožil, čehož byly důkazem jeho podrápaná záda a kousanec na Adrianově krku, což však dívka nemohla vědět. Samozřejmě nezapomněl ani na ráno a na procitnutí do reality, která se nejdříve zdála sladkou, ale změnila se v naprosto hořkou. Prozradil i odmítnutí, i jak ho nechal samotného v pokoji a vztekle odešel, i následné prospání celého dne a to, že by si dal nejraději do držky.

Lucy chvíli nic neříkala. Pak vytáhla krabičku s cigaretami a ještě jednu mu nabídla. Chris přijal. I když je nesnášel, právě teď mu přišly vhodnější než to, zlít se do němoty. Bylo ticho. Chris si však připadal o něco lehčí, jako kdyby se zbavil velké části svého vnitřního boje, který zdaleka nebyl u konce. Po chvíli se Lucy konečně ozvala.

„Vím, že je Adrian přesně tvůj typ, za ty roky tě znám, ale nikdy bych si nemyslela, že ho při jakékoliv příležitosti přefikneš. Navíc, co tam on vůbec dělal? Nevypadá na kluka, co potřebuje prodávat svoje tělo, a podle toho co jsi řekl, byl nejspíš panic,“ zkonstatovala. Sama to nemohla nějak vstřebat. Po těch letech, co se s Chrisem znala, už jí nevadilo, že jí líčil své sexuální zážitky, ona mu ostatně o těch svých říkala taky. Ale to, že spal s jejich společným kamarádem, to bylo něco jiného.

„Neovládl jsem se. Kdybys ho viděla,“ kousl se do spodního rtu. Vybavil si jeho snědou pokožku, která se leskla potem a třásla napětím. Pomalu si vybavoval vše z té noci. Každý jeho pohyb, výraz, sten, úzkost jeho těla i své pocity, které ho nutily se s ním mazlit a být k němu milý a něžný. Přisunout si ho do náruče a spát vedle něj. Uvědomil si to. Nikdy dřív to neudělal.

„Nikdy jsem tam nezůstal,“ zašeptal při procitnutí, které se dostavilo spolu se zaškubáním v podbřišku.

„Kde?“ zamrkala zmateně Lucy.

„No v hotelu. Vždy jsem hned po sexu vypadnul. Navíc jsem nebyl nikdy tak něžný. Ale nikdy jsem tam nezůstal. Spal jsem vedle něj, probudil se vedle něj. Ráno jsem chtěl pokračovat, a ne jen ráno…“ jeho hlas pomalu ztrácel na intenzitě, až se nakonec ztratil do ticha ulice.

„Navíc mám fakt blbej pocit z toho, že jsem ho tam nechal, navíc, jestli to pro něj bylo poprvé,“ vydechl, „sakra proč tam lezl?“ Složil hlavu to dlaní. „Já idiot jsem mu určitě ublížil.“

Jeho zmučený tón nutil Lucy myslet na dost zvláštní věci. Že by se Chris zamilovat? Nechtěla mu však svou domněnku říct a tak se prostě jen zeptala, co hodlá dělat.

Jeho odpověď byla jasná: „Já nevím.“

Lucy dostala nápad. Samozřejmě se mu do toho nechtěla plést, ale už ve školce pochopila, že jsou chvíle, kdy se Chris musí trošku popostrčit, i když to občas znamená pořádně ho nakopnout.

„Dej mi mobil,“ promluvila klidně. On jí ho podal. Najela na kontakty. Zadat nový. Vyndala svůj mobil, našla Adrianovo číslo a uložila ho do Chrisova adresáře.

„Tohle je jeho číslo. Je na tobě, jak s ním naložíš.“ Usmála se. Podala mu mobil zpět a zvedla se z lavičky. Pak řekla, že jde zpět, načež tam nechala Chrise samotného.

Ten zíral na svůj mobil. Má to udělat? Má mu napsat? Co horšího se může stát, než že mu neodpoví? Musí to udělat! Musí aspoň vědět, že je v pořádku.

Najel na jeho číslo, zmáčkl obálku a do pole pro text naťukal: „Ahoj, chci vědět, že jsi v pořádku. A taky bych si s tebou rád promluvil. Prosím odpověz. Chris.“ Ta slova po sobě několikrát přečetl.

Odeslal to.

Dodatek autora: 

Napřed chci poděkovat všem, co tenhle příběh čtou. Motivuje mě to.

Doufám, že si hezky počtete. Tentrokrát je to jen na Chrisoj, aby vás trošku zabavil, ale nezoufejte Adrian ho brzy vystřídá a myslím, že se v tom oba pěkně zamotají. Ale nebudou se určitě trápit navěky

Přeji hezké počtení.

Vio :)

4.854165
Vaše hodnocení: Žádné Průměrné hodnocení: 4.9 (hlasů: 48)
Detailní hodnocení není k dispozici.
Hodnocení:
4.9/5
- Komentářů: 9
„Co to děláš?“ ozval se za ním tak známý a příkrý hlas. Naštval ho… Ooo, ano,...
Hodnocení:
4.7/5
- Komentářů: 12
Uzavřete člověka do malé místnosti a můžete narovinu říct, že ten člověk přijde...
Hodnocení:
5/5
- Komentářů: 16
Po úprimnom rozhovore som Radkove pozvanie prijal. Ukážem jeho bývalému, že...
Hodnocení:
4.8/5
- Komentářů: 7
Haar Rheus byl původně vytvořen jako postava pro dračí doupě, odehrávající se...