So, 14/03/2020 - 21:25
2

Jack vstoupí do vyslýchací místnosti. Oficiální výslech, u kterého nesměl být, je sice už ukončen, ale on má ještě několik otázek. Usadí se na židli naproti muži, který byl obžalován z vloupání, krádeže, pětinásobné vraždy a zatajování a ničení důkazů. Jack se ještě ohlédne k zrcadlovému oknu, za kterým stojí Viktor se svou matkou, babičkou a sestrou Stephanií, se kterou se Jack před chvílí seznámil. Sice je to zakázané, ale Laura je sem nějak dokázala dostat. Jack ani nechce vědět jak.

„Proč?“ položí jednoduchou otázku.

Kein k němu vzhlédne a pousměje se.

„Proč jsem je zabil? Chtěl jsem vyhladit celou Reinovic rodinku. I podezření z pětinásobné vraždy by zničilo Viktora. Na ostatní jsem si chystal něco jiného. U jeho matky měly být prokázané daňové úniky, u jeho báby se měly najít drogy. U jeho sestřičky měly být prokázány podvody, vydírání a vyhrožování. Zničilo by je to a možná by to i jejich rod vymazalo,“ pokrčí Kein rameny.

„Jen kvůli jedné manželské hádce?“ nemůže Jack uvěřit.

„Ne, ne kvůli ní. Kvůli nenávisti,“ zavrčí Kein.

„Ale proč jsi kvůli tomu zavraždil těch pět mladíků?“ zeptá se Jack.

„Zjistil jsem, co ostatním studentům a studentkám prováděli. Stejně tak jsem zjistil, že Viktor je jejich poslední oběť. Byla to ideální příležitost. Měl motiv i příležitost. Podstrčil jsem i důkazy a vkládal ostatním do hlavy podezření, že to byl on. Jen ty ses nedal. Chtěl jsi znát pravdu a šel jsi po ní,“ odpoví Kein.

„Proč jsi do toho zatáhl i Ramerovi? I proti nim jsi měl zášť?“ pokračuje Jack.

„Ne, proti Ramerovým nic nemám. Ti se tam připletli díky souhře náhod. Přemýšlel jsem, jak těch pět zabít a náhodou jsem se v baru setkal s panem Ramerem, který se mi mezi řečí přiznal, že koupil nelegálku. Navíc byl opilý, nebylo nic jednoduššího. Odvezl jsem ho domů a pak jsem mu vzal bundu s klíči. Druhý den jsem se mu vkradl do domu, vzal zbraň a vydal se na ty kluky. Ti si mě ani nevšimli. Navíc jsem měl doma podomácku vyrobený tlumič a brýle na noční vidění a ty jsem použil. Těch pět netušilo, co se děje, dokud třetí z nich neskončil pod hladinou. U těch dvou prvních si mysleli, že závodí v potápění. Až když jsem střelil toho třetího, tak jim to došlo, hlavně proto, že měl díru v hlavě. Začali panikařit a chtěli utéct. Předposledního jsem dostal, když se snažil schovat pod hladinu a doplavat na vzdálenější břeh. Ten poslední se vydrápal na břeh a napadl mě. Odtud ty škrábance na bundě. Několikrát jsem ho střelil z blízkosti. Spadl na zem a rozbrečel se a začal mě prosit, ať ho ušetřím. Přitom se neustále plazil pryč. Nechtěl chcípnout i přes svá zranění, silou vůle se držel při životě. Tak jsem do něj vystřílel zbytek zásobníku. Když jsem odcházel, ještě chrčel. Zbraň jsem zahodil do vody. Pak jsem se vloupal k Ramerovým a tu bundu i s klíči jsem dal do komory. Měl to být jasný případ s rychlým vyřešením,“ rozpovídá se Kein.

„Jenže já ti to pokazil,“ řekne Jack.

„To ano. Od začátku jsi instinktivně cejtil, že to není tak snadné. A nejen ty, ale i Dave. Když jsme ho vyslýchali ohledně těch nelegálek, tak jsem myslel, že bude mlčet, zapírat a mlžit. Ale on všechno vykvákl. Ale to by tak nevadilo. Vždyť Viktor se s tou Ramerovic holkou přátelí. Tu pistoli náhodou najít a vzít ji. Proto jsem vypustil i informace o případu do médií. Jenže ti zmrdi vynechali informaci, že Viktor je hlavní podezřelý a že to udělal on,“ zamračí se Kein.

„Chtěl jsi, aby ho lidé zlinčovaly,“ vydechne Jack.

„Přesně tak,“ odsouhlasí Kein jeho domněnku.

„Já to nechápu. Celý život jsi byl policista. Zbávalo ti jen pár let do důchodu, do kterého bys odešel se ctí, vážený a respektovaný a ty uděláš něco takového,“ zakroutí Jack nechápavě hlavou.

„Jo, je to pech. Škoda, že mi můj plán nevyšel,“ povzdechne si Kein.

„Proč ses přiznal? Mohl jsi zapírat,“ je Jack zvědavý.

„Máte důkazy. Jen bych oddaloval nevyhnutelné,“ vysvětlí Kein.

„Taky je to polehčující okolnost a můžeš díky tomu dostat mírnější trest,“ dodá Jack.

„Mladej já už z lochu nevylezu. Takže délka trestu je mi ukradená,“ odfrkne si Kein.

„Možná vylezeš. Soud přeci musí přihlédnout k polehčujícím okolnostem a k tomu co všechno jsi vykonal, ne?“ zamračí se zamyšleně Jack.

„I kdyby přihlédnul, tak odtamtud nevylezu. Víš mladej, u kriminálky dělám už nějakej ten pátek a za tu dobu jsem dostal za katr pěknejch pár ptáčků. A ti na mě mají vztek a věř tomu, že jakmile se dostanu mezi ně, tak budu za chvíli tuhej,“ pousměje se smutně Kein.

Jack se zamyslí. Kein má nejspíš pravdu.

„Zničil sis život, jen kvůli touze po pomstě,“ zašeptá smutně Jack.

„No jo. Ale řeknu ti jedno mladej. Máš výborné instinkty a řídíš se jimi. Taky ti jde o pravdu a spravedlnost a ne jen o osobní prospěch. Až budeš starší a budeš mít zkušenosti, tak budeš vynikající polda. Ostatně už teď jsem na tebe hrdej,“ usměje se na něj Kein.

„Díky!“ pousměje se na něj Jack.

„A teď už běž, mladej!“ řekne Kein.

Jack vstane ze židle a zamíří pryč z výslechové místnosti.

„Sbohem Keine!“ zašeptá než otevře a odejde.

„Sbohem mladej!“ zašeptá Kein a čeká na eskortu, která ho má odvést do vazby.

Ta na sebe nenechá dlouho čekat. Vyvede Keina z výslechové místnosti a odvádí ho pryč. Detektivové a policisté stojí na chodbě a sledují potupný odchod jednoho z nich. Nemůžou tomu uvěřit a je jim líto, že jeden z nich odchází ze služby tímto způsobem. Téměř u východu stojí Jack a vedle něj Viktor se svojí matkou,sestrou a babičkou. Ta udělá krok ke Keinovy. Kein i se svým doprovodem zastaví a zahledí se na svou bývalou ženu.

„Doufám, že ti to stálo za to, Keine!“ řekne tiše Margaret.

„Věděl jsem o riziku. Ovšem ta možnost, že vás zničím za to stála. Jediný, co mě mrzí, je že to nevyšlo,“ ušklíbne se na ni Kein.

Margaret na něj ještě chvíli nečitelně hledí a pak ustoupí stranou. Policisté Keina pobídnou, aby pokračoval v cestě. Kein se rozejde. Jack za ním hledí smutným pohledem, zatímco Rainovy za ním hledí nečitelným pohledem.

„Mrzí mě to!“ zašeptá Jack k Rainovým.

„Není to tvoje chyba. Každý člověk má právo na vlastní rozhodnutí, ale musí za něj pak nést následky,“ chytí ho Viktor za ruku a stiskne.

„To je pravda. Ty za jeho rozhodnutí neneseš zodpovědnost. Vlastně si teď můžu být jistá, že můj syn si našel správného muže,“ pohlédne na Jacka Laura.

„Přesně tak. Nenechal ses od něj zmanipulovat a neuvěřil jsi jeho lžím. Ani ses nenechal přesvědčit, že to spáchal tady Viky. Naopak jsi utvořil vlastní rozhodnutí a dál pátral po pravdě. A takoví lidé jsou vzácní,“ řekne Margaret.

„Co kdybychom si šli někam sednout?“ navrhne Stephanie.

Ostatní přikývnou.

„Tak pojďte,“ vyzve je Jack a odvede je z budovy.

„Pojedu s Jackem,“ oznámí Viktor své rodině, když vyjdou z budovy a dohodnou se, kam pojedou.

Ženy nasednou do Lauřina auta a rozjedou se. Jack a Viktor se usadí do Jackova auta a vydají se na cestu. Oba celou cestu mlčí a jsou ponořeni do svých myšlenek. Nakonec zastaví před malou ale příjemnou restaurací. Vystoupí z auta a vejdou do restaurace, kde pohledem najdou Reinovy ženy a přisednou si k nim.

„Stejně je to strašné. Pořád mi to nějak nedochází,“ řekne Jack.

„Nedivím se ti chlapče. Musel to být šok. Ale zachoval ses správně,“ položí mu Margaret ruku na předloktí.

Jack jen přikývne.

„A já se musím přiznat, že kdybys byl hetero, tak bych po tobě vyjela. Bráška má štěstí, že si našel takového muže. Krásného, chytrého, milého, spravdlivého a hlavně takového, který od něj neuteče,“ nakloní se k němu s úsměvem Stephanie.

„Hele, brzdi ségra. Tenhle je můj,“ ušklíbne se na ni Viktor a zavěsí se na Jackovu paži.

„Však já ti ho neberu,“ zasměje se Stephanie.

„Taky o mě nemůžeš vědět tolik věcí, vždyť jsme se poznali před pár hodinama,“ otočí se Jack na Stephanii.

„Hodně jsem o tobě slyšela a i za těch pár hodin jsem o tobě dokázala něco vypozorovala,“ pokrčí Stephanie rameny.

Jack chce něco říct, ale to už u nich stojí číšník s jídelními lístky v rukou.

***

„Tvoje rodina dokáže být někdy unavující,“ řekne Jack, když s Viktorem jede do svého bytu.

„To dokáže. Zvykej si!“ zasměje se Viktor.

Jack se usměje a zastaví. Oba vystoupí a ruku v ruce vstoupí do domu a vystoupají k Jackovu bytu. Sotva si v chodbičce sundají bundy vrhnou se na sebe a vyměňují si vášnivé polibky, přičemž směřují k ložnici. Tam skopnou boty a padnou do postele.

„Miluju tě!“ vydechne zadýchaně Jack.

„Taky tě miluju!“ oplatí mu Viktor, zatímco z něj tahá tričko.

Jack se narovná a přetáhne si tričko přes hlavu. Následně stáhne tričko i z Viktora a znovu se vrhne na jeho rty. Oba rukama laskají tělo toho druhého. Jack se po chvíli odtrhne od Viktorových úst a přesune se na jeho krk, který začne okusovat.

„Ach bože, už to nevydržím!“ zasténá Viktor a začne se dobývat do Jackových kalhot.

Když už má rozepnutý knoflík a zip u kalhot, ozve se zvonek.

„To ne!“ zasténá Viktor.

„Víš co? Budeme dělat, že tady nejsme a neotevřeme,“ navrhnne Jack.

„Dobře,“ přikývne Viktor.

Znovu se pohrouží do předehry, ale zvonek se ozve znovu. A potom ještě jednou a ještě jednou. Pokaždé déle než předtím.

„Asi toho dotyčného zabiju!“ zavrčí Jack a naštvaně vstane z postele a vydá se z ložnice.

„Vyřiď to rychle a vrať se co nejdřív zpátky,“ zavolá za ním Viktor.

Jack se pro sebe usměje a otevře dveře. Při pohledu na dvě osoby za nimi překvapeně ztuhne.

„No konečně!“ zavrčí postarší vysoký muž s tmavými vlasy.

„My už se lekli, že nejsi doma. Proč neotvíráš, broučku?“ upře na něj pohled menší světlovlasá žena.

„Mami, tati, co tu děláte?“ vzpamatuje se konečně Jack a přejíždí mezi svými rodiči pohledem.

„Přijeli jsme tě navštívit a podívat se jak žiješ,“ odpoví mu jeho otec.

„A taky ti pogratulovat. Dozvěděli jsme se, že jsi prý rozlousknul větší případ,“ usměje se na něj matka.

„Takže pozveš nás dál nebo nás necháš stát na chodbě?“ zamračí se otec.

„No, víte, mě se to teď moc nehodí,“ podrbe se Jack rozpačitě ve vlasech.

„Klidně nás můžeš svému příteli představit,“ usměje se matka poté, co si s otcem všimnou Jackova stavu, bez rozpaků Jacka odstrčí a vejde dovnitř.

„N-no al-ale já...“ zakoktá se Jack ale to už do bytu vejde i jeho otec.

„To bude průser!“ zamumlá si Jack pro sebe a zavře dveře.

3.666665
Vaše hodnocení: Žádné Průměrné hodnocení: 3.7 (hlasů: 6)
Detailní hodnocení není k dispozici.
Hodnocení:
5/5
- Komentářů: 7
„Vypadni!“ ozvalo se nenávistně bytem. Upír jen bezmocně pohlédl na...
Hodnocení:
5/5
- Komentářů: 3
Ambriel a král Ludrun klečí před Veleknězem na vyvýšeném podiu vedle dvou...
Hodnocení:
5/5
- Komentářů: 3
O půl sedmé večer jsem u večeře upíjela džus a přemýšlela, co Adamovi řeknu, až...
Hodnocení:
5/5
- Komentářů: 8
Chvíli trvalo, než se matka probudila. Otec pro mě přišel, ale dřív než cokoliv...