Po, 13/04/2020 - 16:24
9

Jack v kuchyni chystá kafe, když za sebou uslyší kroky. Otočí se aa spatří svou mámu.

„Děje se něco, mami?“ zeptá se.

„Nic, jen jsem ti přišla pomoct,“ usměje se na něj jeho máma.

„Děkuji, ale myslím, že s kafem pomoct nepotřebuju,“ odpoví Jack.

„Nemyslela jsem s kafem. Chci si s tebou promluvit. O tom Viktorovi,“ zamračí se máma.

Jack se k ní s povzdechem otočí.

„Nelíbí se ti, viď?“ zeptá se.

„Ne, nelíbí. Jeho nečitelnost a schopnost odhadnout každou naši myšlenku mě znepokojuje. A to nemluvím o tom, že je mu terpve šestnáct,“ odpoví máma.

„No a co, že je mu teprve šestnáct? Ano, chápu je mladý, ale já jsem starší jen o pár let. Není to tak, že by mi bylo padesát. A ano, může ostatní znepokojovat nebo znervózňovat, ale to je jen ze začátku. Jakmile si na jeho schopnosti zvykneš a poznáš ho, tak už tě znepokojovat nebude. A až ho poznáš, tak zjistíš, že je to hodný a laskavý kluk, který by nikomu nijak neublížil,“ začne Jack bránit svého milého.

„Jen mám o tebe strach. Bojím se, že tebou manipuluje a že tě jen využívá. Nechci tě vidět nešťastného a zraněného,“ pohlédne na něj máma starostlivým pohledem.

„Nic takového nedělá. Nevyužívá mě a nemanipuluje se mnou. Miluje mě a já miluju jeho. A člověk, který miluje své lásce přece neublíží. Tedy pokud netrpí nějakou psychopatologickou poruchou nebo duševní nemocí, což Viktor netrpí,“ odvrátí se Jack k rychlovarné konvici, která zrovna vypne a vroucí vodou z ní zalije kávu v připravených šálcích na tácku, který vezme do rukou a zamíří do obýváku.

„Jen mám o tebe starost,“ řekne za ním máma.

„Nemusíš mít. Viktor mi neublíží a je to hodný a laskavý kluk,“ odsekne Jack.

Poté vejde do obýváku, položí tácek na stůl a posadí se na pohovku vedle Viktora, který se k němu přitulí. Ví, že Jackovým rodičům není zrovna po chuti a mrzí ho to. Chtěl by s Jackovou rodinou vycházet tak, jak Jack vychází s tou jeho.

Jackova máma se posadí do křesla a vymění si se svým manželem ustaraný pohled. Nemají z Viktora dobrý pocit a strachují se o Jacka.

Jack si povzdechne.

„Jak se vůbec máte? A co je ve Vegas nového?“ položí otázky ve snaze rozproudit jakous takous konverzaci.

***

„A tady máte peřiny,“ položí Jack na rozloženou pohovku peřiny.

„Díky!“ zabručí otec, lehne si a jednu přes sebe přehodí.

„Opravdu vám to nevadí? Klidně můžete jít do mé postee. Já i Viktor to na gauči chvíli vydržíme,“ přešlápne Jack.

„Nedělej si starosti, zlato. Už jsme nocovali i na horších místech a ta pohovka je docela pohodlná,“ pohladí ho po rameni jeho máma, která zrovna přišla z koupelny.

„No dobře. Tak dobrou noc!“ popřeje jim.

„Dobrou noc!“ opětují mu rodiče.

Jack odejde z obýváku, po cestě zhasne a vejde do své ložnice.

„Je mi líto, že tvoji rodiče mají proti mně výhrady,“ řekne tiše Viktor, který sedí uprostřed postele.

Jack zhasne, lehne si do postele a přitáhne si Viktora do náruče.

„Oblíbí si tě. Chce to jen čas,“ utěšuje Viktora.

„Kéž by to tak bylo,“ povzdechne si Viktor.

„Bude uvidíš,“ políbí ho Jack na čelo.

Viktor jen něco zamumlá.

„Ale no tak, hlavu vzhůru. Důležitější je, že tě miluju! A že jsme spolu šťastní!“ pohladí ho Jack po zádech.

„Taky tě miluju! Jen mi slib, že mě nikdy kvůli svým rodičům neopustíš!“ vzhlédne k němu Viktor.

„Kvůli nikomu a ničemu! Budeme spolu navždy!“ zašeptá Jack.

Viktor se usměje, nadzvedne se a hluboce Jacka políbí. Poté si lehne a opět se k Jackovi přitulí. Ten se usměje a silně Viktora obejme. Mají před sebou celý život. A pokud jim jejich vztah vydrží a Jack věří, že vydrží, tak hned jak Viktor oslaví plnoletost, tak ho požádá o ruku. S optimickými a nadějnými myšlenkami na budoucnost spokojeně usne se svou láskou v náručí.

Dodatek autora: 

Děkuji všem, kteří si vyšetřili čas a četli moje povídky! Stejně tak děkuji i za všechny komentáře! Některé mě potěšily, některé ne, ale tak už to u povídek bývá. Co mě ale mrzí jsou výsměšné komentáře od jisté čtenářky, ze kterých kromě výsměchu čišela i ironie, sarkasmus a snaha o ponížení, kterými si dotyčná zřejmě chtěla zvýšit svoje ego. Dlouho jsem to snášela, hlavně taky díky svým přátelům, kteří tyto komentáře zlehčovali a dělali si z nich legraci. Ale každý pohár jednou přeteče a ten můj již přetekl. Proto je tato povídka na tomto blogu moje poslední. Možná se sem jednou vrátím, ale v současné době o tom pochybuju. Ovšem nechápejte mě špatně. Nebráním se kritice a ani dobrým radám, jak povídky vylepšit. Jenže by to mělo být podáno věcně a měla by z toho být znát snaha o pomoc. Na psaní jsem ale nerezignovala a pokud zde bude někdo, kdo by měl zájem přečíst si mé další povídky, ať mě kontaktuje skrze zprávy  (mám zde oblíbené autory a povídky, proto z blogu neodcházím úplně) a já mu pošlu blog, na kterém je budu zveřejňovat (toto ovšem neplatí pro čtenářku, o které jsem se zde zmínila a ona jistě ví, koho se to týká).

4.857145
Vaše hodnocení: Žádné Průměrné hodnocení: 4.9 (hlasů: 7)
Detailní hodnocení není k dispozici.
Hodnocení:
5/5
- Komentářů: 2
Conor   Po rozhovore s Neilom som si trocha uvedomil, že nie...
Hodnocení:
4.9/5
- Komentářů: 21
Miku! Miku! Buď v pořádku, Miku! prosil jsem v duchu, zatímco jsme se...
Hodnocení:
4.9/5
- Komentářů: 4
Neutekám, alebo snáď áno? Presunul som svoju dlaň do jeho vlasov a ucítil, ako...
Hodnocení:
4.9/5
- Komentářů: 33
Jak to bylo dál? Nikdy jsem ani nesnil o tom, že by život mohl být takový....