Ne, 09/02/2020 - 23:22
1

„Hledej tam, kde hledali i jiní a neviděli. Ale kde to kruci je?“ zamumlá si pro sebe Jack a rozhlédne se po, stále ještě, ohraničeném místě činu.

Povzdechne si a vydá se hlouběji do malého lesíku, který se u rybníka nachází. Jde pomalu a rozhlíží se kolem sebe. Hledá něco, co by mohlo fungovat jako skrýš. Po chvíli dojde na menší loučku, na jejímž středu se nachází malá, už rozpadající se, chatka. Před ní je pět aut luxusních značek. Jack se zamračí. Komu ta auta patří? Mohla by být jejich obětí? U obětí ale nenašli žádné klíče, tak po autech nepátrali. Jack vytáhne mobil a zavolá známému na dopravní.

„Ahoj! Hele, potřebuju, abys mi zjistil majitele pěti aut.....Je to součást vyšetřování....Jo, počkej chvilku,“ přejde Jack blíž k autům a nadiktuje do telefonu jejich espézetky.

Poté chvilku čeká, ale nakonec mu jeho známý oznámí jména majitelů aut. Jack poděkuje, ukončí hovor a zamyšleně se zahledí na auta. Ta auta patří těm mrtvým, ale kde jsou klíče? Zrak mu padne na chatku. Že by byly tam? Znovu se zamračí a vydá se k chatce. Otevře chatrné dveře a vkročí dovnitř. Rozhlédne se. Není tu moc vidět. Nahmatá vypínač a zkusí rozsvítit. Nic. Elektřina tu nefunguje. Nevadí. Vytáhne mobil a zapne na něm svítilnu. Pomalu a důkladně si prohlíží vnitřek chatky. Nic moc. Jen prach, pavučiny a trocha už zničeného a trouchnivějícího nábytku.

Uvidí dveře vyvrácené z pantů, vedoucí do další místnosti. Nahlédne tam a prohlédne si ji. Ta místnost je ve stejném stavu jako ta předchozí. Nic nenasvědčuje tomu, že by tu ti kluci byli. Ale proč tedy venku měli auta? To mu nesedí. Zamíří světlo na podlahu a uvidí několik stop v prachu. Jde podle nich a dojde do středu přední místnosti, kde je nejvíc stop a dál už nepokračují. Skloní se a začne si podlahu důkladně prohlížet. Přimhouří oči a všimne si téměř neviditelné drážky. Vjede do ní konečky prstů a zabere. Kousek podlahy povolí a Jackovi se podaří pootevřít tajný průchod vedoucí zřejmě do něčeho podobnému sklepu. Zabere ještě víc a podaří se mu průchod otevřít úplně. Posvítí si světlem dolů, ale ze své pozice toho moc nevidí, jen kamenné schody vedoucí dolů.

Ohlédne se ke dveřím a hlavou mu projede myšlenka, že by měl zavolat Keina a techniky. Ale zvědavost nakonec zvítězí a on stoupne na schody a pomalu schází dolů. Dole se rozhlédne a spatří hned několik věcí, které by tu neměly být. Nově a čistě vypadající matrace s čistým povlečením uprostřed větší místnosti, velká tmavá skříň v rohu, menší stolek přiražen ke zdi téměř u vchodu a pět pohodlných křešel. Vytáhne z kapsy latexové rukavice, které si navykl neustále nosit s sebou a nasadí si, aby případné důkazy neznehodnotil.

Jack přejde ke stolu a na něm několik led světýlek na baterky. Natáhne se a rozsvítí je. Místnost zalije světlo. Jack zakleje a zastíní si rukou oči. Postupně ji posunuje dolů a mrká, aby rozehnal mžitky a aby si jeho oči navykly na světlo. Znovu se přiblíží ke stolu a prohlíží si ho. Mimo světla je tu několik svazků klíčů. Ty zřejmě patří zavražděným. Pak také několik kvalitních foťáků, digitální, polaroid, zrcadlovka. Dokonce jsou zde složené i stojany. Jack se zamračí a odvrátí se od stolu. Projde kolem matrace a křesel, kterým nevěnuje moc velkou pozornost, ke skříni. Otevře ji a zalape po dechu. Různé sexuální hračky, BDSM sady, různé kostýmky s doplňky, dokonce i nástroje na klystýr a kbelík. V té nejhornější polici navíc uvidí krabici. Sundá ji a nahlédne dovnitř. Uvnitř najde jakýsi seznam a fotografie. Zběžně si je prohlédne a znechuceně je vrátí do krabic. Na těch fotkách jsou ti mrtví mladíci, zachyceni ve chvílích, kdy si užívali s jejich oběťmi. Místo toho vytáhne seznam a přelétne ho. Je to seznam jmen. Některá z nich poznává, jsou to jména těch obětí.

Jack se narovná, vyjde schody a vyjde z chaty. Stáhne si rukavice, vypne na mobilu svítilnu a vytočí Keinovo číslo.

„Keine? Myslím, že bys měl přijet na místo činu. A vem s sebou techniky, něco jsem našel,“ řekne do telefonu a následně hovor vypne.

Kousek poodejde a sedne si u jednoho stromu do trávy. Začne přemýšlet. Nová skříň, prostěradla, matrace, křesla, stolek i světýlka se dá lehce vysvětlit. Ti mrtví, jak zjistili, pochází z bohatých rodin a koupit toto všechno zcela určitě nijak zvlášť jejich rozpočet nenarušilo. Ale je mu divné, že oběti toto místo znali, alespoň podle některých fotek, a přesto se o něm žádná z nich nezmínila. Navíc mu nejde na mysl, jak je možné, že ta chatka ještě stojí. Copak oběti neměli chuť zničit místo, kde jim bylo tolik ublíženo? Tyhle a další úvahy mu běží hlavou.

Ve svých úvahách si ani nevšimne, že k němu přichází Kein s techniky v zádech.

„Jacku? Hej, Jacku!“ zamává mu Kein rukou před očima.

Jack zamrká a zaostří.

„Už jste tady?“ podiví se Jack a vyškrábe se na nohy.

„No jo, jsme. Tak cos tady našel?“ rozhlédne se Kein a zamračí se, když uvidí auta a chatku.

„To na co se právě díváš. Volal jsem známému na dopravním a ten mi potvrdil, že ta auta patří našim zavražděným. A nejen to. V té chatce je sklep nebo něco na ten způsob a podle toho, jak je vybavený, si myslím, že své oběti znásilňovali a mučili tam,“ podělí se Jack se svými poznatky.

„Chceš mi říct, žes tam šel sám? Nezbláznil ses? Co kdyby tam někdo byl a zaútočil na tebe? Nebo tě tam někdo uzavřel?“ vyjede na něj Kein.

„Dobře. To možná byla chyba, ale nic se nestalo. Naopak jsem objevil spoustu důkazního materiálu,“ zamračí se Jack.

Kein si pro sebe něco zabručí a otočí se k technikům.

„Do práce!“ rozkáže.

Technici přikývnou a rozdělí se do skupin. Někteří se začnou věnovat autům, zbytek vejde do chatky, kterou začnou prohledávat. Jack a Kein stojí opodál a sledují je. Nechtějí se jim motat pod nohy.

„Ty Keine, proč jsi vlastně nezatknul Dava už dřív?“ nadhodí Jack.

„Jakého Dava?“ zeptá se Kein a zapálí si cigaretu.

„Toho jak tady nelegálně prodával zbraně,“ upřesní Jack.

„Víš, neměl bych ti to říkat, ale ty seš v tomhle směru spolehlivej, mladej. A pak, pokud ta se ta informace dostane na veřejnost, tak budeme vědět, že je od tebe a poletíš. A nejen to, ale pravděpodobně si pudeš i sednout. No, zkrátka, Dave nejede na vlastní pěst. Je to malá ryba, která je ale součástí větší skupiny. Vlastně je to jedna z největších zločineckejch organizací v USA, zabývající se prodejem a pašováním zbraní, drog, pančovanýho alkoholu, cigaret, zvířat, slonoviny, želvoviny, dětstkými otroky, náboženskými, historickými a uměleckými díly. Také se věnuje obchodu s bílým masem, dětstké pornografii, dokonce i vraždám na zakázku. Spolupracuji na jejím zničení s federálama. Někteří agenti se do té organizace infiltrovali a hledali a shromažďovali důkazy, informace a také jména. V blízké době chystají zátah a pokud se jim podaří, pak zničí organizaci obrovských rozměrů. Já dostal za úkol monitorovat členy této organizace, kteří se nacházejí v našem městě a jeho okolí. Navíc Dave hraje tak trochu na obě strany. Je součástí organizace, ale zároveň i zazpívá, když na něj nějakej polda vytvoří menší nátlak. Díky tomu to může uhrát na spolupráci s policií a tím pádem vyfasovat menší trest. Nemysli si, je to možná vyhulenec a v hlavě nic moc nemá, ale je pěkně mazanej,“ ušklíbne se Kein.

„A že se federálové ozvali jen tobě. To je nějaké zajímavé,“ nadhodí Jack.

„Neozvali se jen mě. Ozvali se i pár dalším lidem. Ale ty seš nováček, nezkušenej. Proto se neozvali i tobě,“ podívá se na něj Kein.

Jack přikývne. I když ho to zamrzelo, tak chápe, že agenti z FBI chtěli pracovat se zkušenými detektivy a ne se začátečníkem.

„Neměj chmury, mladej. Až budeš starší a zkušenej, tak budou spolupracovat i s tebou,“ mrkne na něj dobrácky Kein a poplácá ho po rameni.

„Jasně. Já to chápu,“ usměje se na něj Jack.

„Hele, víš co, mladej? Pro dnešek už máme padla, tak co kdybychom zašli na pivko, co ty na to?“ navrhne Kein.

„Proč ne? Stejně už za chvíli bude tma,“ vzhlédne Jack k obloze.

„Bezva. Hej chlapi, zvládnete to tady i bez nás?“ zavolá Jack na techniky.

„Jo, jasně. Klidně běžte,“ mávne na ně vedoucí techniků.

„Tak dem, mladej,“ otočí se Kein a míří ke svému autu.

„Pojedu za tebou,“ řekne Jack a přejde ke svému autu.

Kein jen pokrčí rameny, nasedne a rozjede se pryč. Jack také nasedne a vyjede za Keinem. Po krátké době dojedou k místnímu baru, vystoupí z aut, zamknou je a vstoupí do baru. Naštěstí pro ně není bar plný.

„Kam?“ zeptá se Jack.

„K baru samozřejmě,“ odpoví Kein a oba zamíří k baru.

Vyhoupnou se na barové židle a během chvilky se k nim přitočí blonďatá servírka.

„Co si dáte?“ nadhodí a s úsměvem přejede Jacka pohledem.

„Pivo,“ objedná Kein.

Servírka přikývne, sehne se a zpoza pultu vytáhne dvě lahve piva, které před oba detektivy postaví. Přitom vypne hruď a nabídne Jackovi výhled do svého naditého výstřihu.

„Vy jste ten detektiv, že jo?“ usměje se na něj.

„Ano, jsem,“ přikývne Jack.

„Detektiv. Tohle povolání mě vždycky fascinovalo. Co kdybyste se tady stavil po zavíračce a něco mi o něm povyprávěl,“ zamrká servírka.

Jack si povzdechne. Tohle se mu stává pořád. Zvedne k servírce pohled a té se úsměv ještě rozšíří. Ví, že vypadá dobře a počítá s tím, že svést pohledného detektiva nebude problém.

„Na rovinu. Nemám zájem,“ oznámí Jack servírce.

Ta na něj chvíli překvapeně zírá a pak nasupeně odkráčí, zatímco tiše mumlá nadávky na Jackovu adresu.

„Jak seš hezkej, tak seš i blbej, mladej. Kdybys si s ní trochu zaflirtoval, tak sme mohli mít to pivko zdarma,“ povzdechne si Kein.

„Nebudu s někým flirtovat, jen abych ušetřil pár dolarů,“ zamračí se na něj Jack.

Kein pokrčí rameny a zhluboka si přihne. Jack ho napodobí.

„Víš, Keine, něco mi vrtá hlavou,“ přizná Jack.

„A co?“ zeptá se Jack.

„Říkal jsi, že v našem případu se máme zaměřit na dva lidi. Ale přitom máme potenciálních vrahů polovinu té školy. A zdá se mi, že na jednoho z těch dvou jsi doslova vysazený. Proč?“ podívá se Jack na Keina.

„Ti dva se mi jako vrahové zdají nejpravděpodobnější. A hlavně Viktor s tou jeho schopností odhadovat lidi a manipulovat s nimi,“ odpoví Kein.

„Jak o jeho schopnostech víš?“ zamračí se Jack.

„On a jeho rodinka jsou jimi vyhlášení. Hodně lidí z tohoto městečka se jich bojí. Ti pověrčivější o nich říkají, že jsou to čarodějové a že jsou spolčení s Ďáblem,“ napije se znovu Kein piva.

„Ale přesto bychom měli být objektivní, ne? Neohlížet se na jejich schopnosti a snažit se zjistit pravdu. Ostatně ten Dave nám přece popsal kupce a popis na Viktora nesedí,“ nesouhlasí Jack.

„Ten chlap mohl být jen kupec. Navíc ho Viktor mohl zmanipulovat. Rozhodně by to pro něj nebyl problém. Ostatně, tebe taky dostal, že jo?“ otočí se Kein k Jackovi.

„Nedostal. Jen se mnou mluvil a otevřeně se mi ke svým schopnostem přiznal. Kdyby byl tím vrahem, tak by to přece neudělal,“ zauvažuje Jack.

„Nebo počítal s tím, že si zrovna tohle budeš myslet a proto ti je odhalil. Dej na mě, mladej, a tomu klukovi nevěř a radši se od něj drž dál,“ s tím se Kein vrátí se ke svému pivu.

Jack zamračeně zaboří zrak do své lahve. Opravdu ho Viktor zmanipuloval? Ne, tomu nevěří. Něco mu říká, že Viktor to nebyl.

„Už půjdu,“ řekne, když dopije pivo a hodí na pult pár dolarů.

„Už? No tak jo,“ povzdechne si Kein, taky hodí na pult peníze a zvedne se ze židle.

„Počkej, snad nechceš řídit!“ vyhrkne Jack, když uvidí, že Kein přejde ke svému autu a otevře ho.

„Ale klid, mladej! Měl jsem jen jedno pivo, to nic není. Navíc nejedu nikam daleko,“ odmávne to Kein, nasedne do auta, nastartuje a odjede.

Jack se za ním zamračeně dívá. No, co dělá Kein, není jeho věc, ale on sám půjde raději pěšky. Bydlí jen kousek odsud a menší procházka mu pročistí hlavu. Jde ulicí a když zatočí za roh, překvapeně zastaví a okamžitě se schová. Pár metrů před ním stojí Keinovo auto, vedle auta na chodníku stojí Kein společně s Viktorem a o něčem se dohadují. Tedy Kein se dohaduje, Viktor vypadá klidně jako vždy. Opatrně vykoukne zpoza rohu a sleduje, co se bude dít. Třeba přijde na to, co Kein proti Viktorovi má.

***

„Prostě nasedni do toho zatracenýho auta a neser mě,“ zavrčí Kein a ukáže na auto.

Viktor se na něj klidně podívá a pak pokrčí rameny.

„Jak si přeješ,“ řekne tiše a posadí se na místo spolujezdce.

Kein auto obejde a posadí se na místo řidiče.

„Tak a teď mě dobře poslouchej, mladíku! Za prvé, drž se dál od Jacka a přestaň s ním manipulovat,“ začne Kein.

„Ale já s ním...“ pokusí se Viktor něco říct, ale nepovede se mu to.

„Nepřerušuj mě! Za druhé, zítra se dostavíš na stanici a přiznáš se!“ přeruší ho Kein a propaluje Viktora zlostným pohledem.

„K čemu se mám přiznat?“ otáže se Viktor.

„K těm vraždám, co jsi spáchal!“ vyjede na něj Kein.

„Nepřiznám se k něčemu, co jsem neudělal. Zkus na chvíli zapomenout na svou nenávist ke mně a k mé rodině a najdi pravdu. Ostatně nemáš důvod nás nenávidět, nikdy jsme ti nic neudělali,“ hledí Keinovi do očí klidně Viktor.

„Tvoje bába...“ začne Kein.

„Je dobrá a laskavá žena. Nikdy ti neublížila, na rozdíl od tebe,“ dokončí Viktor.

„Že neublížila? Ta stará kurva mi nikdy nedala tolik soukromí, kolik jsem potřeboval,“ vyštěkne Kein.

„Zlobíš se jen proto, že odhalila všechny tvé nevěry a udělala ti scénu na náměstí před všemi lidmi z města. Ale za to sis mohl sám. Neměl ses tam producírovat s milenkou,“ zamračí se Viktor.

Kein si odfrkne a pak se na Viktora ušklíbne.

„Jste všichni podivíni. A za svoje podivínství platíte. Řekni mi, vyšlo někomu ve tvém rodě manželství. Ne, pokaždé trvalo jen chvíli a pak vás vaši drazí manželé nebo manželky opouštěli. Chránili se před vaším podivínstvím. Stejně jako já. Stejně jako tvůj otec. A ani ty nedopadneš jinak. Sváděj zdejší chlapy svým tělem, stejně jen každý využije pro své potěšení a pak tě odkopne. Jaká škoda, že nejseš normální, že?“ z Keinova hlasu sarkasmus přímo kape.

„Ne všichni jsou takoví. Vím, že Jack by neutekl,“ odporuje Viktor.

„To si jen myslíš. Teď je tebou možná okouzlený a zmanipulovaný, ale i on by tě po čase odkopnul. A teď vypadni!“ vyhodí Kein Viktora z auta.

Viktor ho jen změří pohledem a vystoupí z auta.

„A Viktore!“ zavolá na něj ještě Kein.

Viktor se sehne a zahledí se na Keina.

„Manipuluj a odhaduj myšlenky, jak jen chceš, ale já dokážu, žes to udělal ty,“ řekne mu Kein.

„Nedokážeš,“ odpoví klidně Viktor, přibouchne dveře od auta a odstoupí.

Kein nastartuje a odjede pryč. Viktor za ním zamyšleně hledí. Nakonec se rozejde domů. Teprve když mu zmizí z dohledu, vystoupí Jack zpoza rohu. Co chtěl Kein po Viktorovi? Všechno se mu to zdá zvláštní a on je rozhodnut na to přijít.

4.333335
Vaše hodnocení: Žádné Průměrné hodnocení: 4.3 (hlasů: 6)
Detailní hodnocení není k dispozici.
Hodnocení:
4.9/5
- Komentářů: 17
Bude to už asi rok. Dvanásť dlhých mesiacov. Zdalo sa, že je to večnosť, čo...
Hodnocení:
4.9/5
- Komentářů: 30
Tomáš vyběhl z bytu a rozhlédl se kolem sebe. Tady naštěstí nepršelo, a i...
Hodnocení:
5/5
- Komentářů: 10
Obraz Tallantridy – Kapitola 33 Vánoce 2013   (Stručný časový...
Hodnocení:
4.9/5
- Komentářů: 18
Pred štyri a pol rokom.....   „Parkovanie mimo vyhradeného...