Čt, 22/04/2021 - 19:03
3

Když Nick přišel druhý den ráno do kanceláře, Lee už tam nějakou chvíli byl, zahrabaný ve složkách od Jane až po uši. Vstoupil s tím svým kouzelným úsměvem, jak jinak, a s dvěma latté v kelímcích, z nichž jeden položil Leemu na stůl. Ten ho s díky přijal, kafe se hodí v každém okamžiku, zvláště po další nevydařené noci. O nějakém spánku se po minulém dni nedalo ani mluvit, ale snažil se nedat na sobě nic znát. Prozradit ho mohly maximálně tak kruhy pod očima, protože ty neměl jak zamaskovat.

„Trošku ranní kávy, nevím jak ty, ale já bez ní ráno nefunguju,“ usmál se na něj Nick a pověsil si kabát na věšák.

„A teď očekávám ten příval informací, kolego. A začni hezky od začátku, ať jsem v obraze.“

„Tak pojď,“ pokynul mu Lee směrem ke stolu a k malé psací bílé tabuli, kterou měli v rohu kanceláře. Na stůl rozložil spisy, zprávy a fotografie, všechny, které ještě s Jerrym nastřádali během jejich vyšetřování.

„Takže poslouchej, posledních pár týdnů jsme s Jerrym vyšetřovali velmi zvláštní rituální vraždy. První tělo, muže kolem pětatřiceti, našli nějací turisté před dvěma měsíci na jihozápadní straně Agertownu v malé opuštěné kapli. Byla to spíš náhoda, protože je docela zchátralá a jen málokdo se tam zajde podívat. Obraz jako vystřižený z nějakého satanistického filmu. Tělo leželo na oltáři, kolem byly černé svíčky, krví nakresleny různé symboly, převážně satanistické, ale některé i pro nás zcela neznámé. Oběť měla probodené srdce. Jedna rána ostrým dlouhým nožem. Doba úmrtí kolem 21. března, což by vycházelo na úplněk. Tenhle případ nám policie ještě nepředala, zkoušeli to vyšetřit sami, ale neúspěšně,“ Lee strčil Nickovi pod nos příslušný spis včetně fotografií. Na jedné z fotografií byl mladý muž. V jeho obličeji byl výraz děsu a čiré hrůzy, ruce a nohy měl svázané. Těžko říct, co asi před smrtí zažil a viděl.

„Ten dlouhý ostrý předmět, předpokládám, že to bude ta dýka, ne?“ zamyšleně pronesl Nick a instinktivně se chytil za paži na místě, kde ho před několika dny zasáhla.

„Bolelo to jako čert,“ zamumlal si potichu, jen tak pro sebe.

Lee přikývl. „Taky si to myslím, to bude vražedná zbraň. No…,“ povzdechl si, „alespoň po tomhle pátrat nemusíme.“

Na chvíli se odmlčel, a pak pokračoval. „Když jsme se tam byli s Jerrym podívat, všimli jsme si, že okolo oltáře byla podlaha černá od ohně. Ale dřív to nikdo neregistroval, vzhledem ke stáří a dezolátnímu stavu kaple,“ dodal a Nick si se zájmem zadumaně prohlížel fotografie. Neříkal nic, jen znovu přikývl.

„Druhá vražda, naprosto stejný modus operandi. Malá kaplička na opačné straně města, ale ta už je zachovalá, a dokonce přístupná veřejnosti. Když tam ráno přišel správce na kontrolu, málem dostal infarkt,“ prohodil Lee, prohrábl se složkami ležícími na stole.

„Byla navlas stejná jako ta první. Tělo na oltáři, svíčky, symboly a podle toho, co říkali policisté, i zápach po síře. Vidíš?“ a strčil Nickovi před obličej jednu z fotografií místa činu. Tělo mladé dívky leželo na oltáři, ztrhaná vyděšená tvář a špinavé šaty zbarvené krví z rány v srdci. Okolo oltáře byla černá podlaha, i stěny byly začouzené jako v udírně. Obrázek jako z laciného béčkového hororu.

„Daisy. Jmenovala se Daisy,“ vzpomněl si Lee na přiznání Frankyho Kapsáře.

„Nějaká holka z ulice, šlapka. Dohodil jim ji Franky Kapsář, zmetek jeden. A tu první oběť taky, taky to byl nějaký bezdomovec,“ odfrkl naštvaně. Doteď ho ta vzpomínka vyváděla z míry. Kdyby se mu tak Franky dostal ještě jednou pod ruku……

Nick mu zvědavě nakukoval pod ruce. „Kdy se to dostalo k vám?“

„Až po té druhé vraždě. Každá se stala v jiné části města, ale myslím, že tohle se nikomu vyšetřovat nechtělo. Tak to elegantně přihráli nám. Ostatně, jako vždy, když si s něčím naši běžní kolegové neví rady nebo se prostě nějakého případu chtějí zbavit,“ ušklíbl se Lee a prohrábl papíry válející se po stole.

„Předpokládám, že doba druhé vraždy spadá taky na úplněk?“ zeptal se ho Nick a bylo vidět, že přemýšlí. Případ ho očividně zaujal a Lee přikývl.

„Máš pravdu. Snažili jsme se s Jerrym najít stopy...“ chvíli se odmlčel, „ale moc se nám nedařilo. Zkusili jsme naše informátory, jestli něco nezaslechli na ulici, to většinou bývá jistota. No a Franky nás poslal k tomu kostelu. Když byl úplněk, přišlo nám to logické, chápeš? Čekali jsme potencionální třetí oběť, další vyšinutý satanistický rituál. Jenže…“ Lee se zarazil a Nick viděl, že se mu o tom nechce mluvit, „jenže oni o nás věděli. Šli na jistotu.“

„Hm, a co ti ještě Franky řekl, když jsi ho našel v tom baráku?“ snažil se ho Nick trochu rozptýlit jiným dotazem, když viděl Leeho tvář, na okamžik plnou bolesti. Byla to celkem marná snaha, protože mu bylo jasné, že s tímhle případem se Jerryho smrti ještě nejednou dotknou. A Lee se tomu bude muset postavit čelem, chtě nechtě, i přes tu velkou bolest, kterou cítí a pocitu viny, do kterého zabředl až po kolena a nedokázal se z něj ještě dostat ven.

„Sice jsem na něj musel trochu přitlačit, ale nakonec z něj vylezlo, že to byla past. Řekl jim o nás, že po nich jdeme. Měl nás k tomu kostelíku poslat, prostě nás práskl, zmetek jeden.“ Lee si vzdychl a snažil se zahnat alespoň na chvíli myšlenky na onu noc z hlavy. Kruté vzpomínky mu příliš narušovaly soustředění. Na moment se odmlčel, krvavý obraz svého umírajícího přítele a kolegy měl pořád před očima, stejně jako jeho krev na svých rukou.

Lehký dotek ruky na rameni a starostlivý hlas ho vytrhl z jeho přemýšlení. „Lee? Jsi v pohodě? Nechceš si dát na chvíli pauzu,“ nabídl mu Nick, ale Lee zavrtěl hlavou. „Není třeba, díky.

„Dobře, tak jo. A teď mi teda řekni, komu vás Franky práskl. Kdo za tím teda stojí?“

„No, jak jsem říkal, původně jsme si s Jerrym mysleli, že máme ve městě nějaký nový satanistický kult. Jenže mám obavu, že celý případ by mohl být mnohem závažnější. Franky tam blábolil něco o pěti démonech a povstání, ale moc jsem z něj nestačil dostat,“ povzdechl si Lee. Protože pokud v téhle Frankyho informaci byl jen zlomek pravdy, asi se brzy budou topit v pořádném průšvihu.

„A věříš mu?“ Nick se na Leeho zpytavě podíval a Lee pokrčil rameny. U toho šmejda to bylo těžko říct. Pravda a lež mu splývaly v jedno. Ale…

„No, možná i ano,“ povzdechl si zamyšleně.

„Takže…“ začal Nick velice opatrně, „takže vás Franky práskl přímo těm démonům, jestli to teda chápu dobře?“

Chápal to dobře, a Lee na to zase jen přikývl. „Jo, oni si totiž na ulici loví svoje potencionální oběti. Franky se jim prostě jen přimotal do cesty, parchant. Chtěl si zachránit kůži, tak jim šel na ruku,“ odfrkl si Lee naštvaně.

„Dobře, dobře, a ještě něco jsi z Frankyho dostal?“ zazubil se na něj Nick, protože mu bylo jasné, že Lee z Frankyho všechny informace musel zřejmě vytlouct. Tak to prostě na ulici chodí, a po dobrém to jde málokdy.

„Že nás chtěli ochromit….“ zamumlal si Lee spíš jen tak pro sebe, když se mu vybavil další útržek rozhovoru a Nick nastražil uši.

„Jak ochromit?“

 „Jo, tak to Franky řekl…chtěli nás ochromit, aby získali čas a zřejmě i odvedli naši pozornost. A to se jim víceméně povedlo. Jerry je po smrti, já byl doma, případ sice měli nějakou chvíli kolegové, ale taky s tím nijak výrazně nepohnuli. Celý měsíc je v háji a další úplněk se blíží, sakra,“ povzdechl si tiše.

Měli už jen pár dní. Další z jeho chyb. Zaslepený vlastní bolestí nedokázal rozumně uvažovat, vůbec nepředpokládal, že by situace mohla být natolik vážná. Natož, aby sám během svého pátrání něco zjistil. Průšvih byl na cestě, a vteřinu po vteřině začínal nabývat obludných rozměrů.

Měl jsi být tvrdší, mnohem tvrdší. Budou umírat další lidé a ty to nezastavíš……

„Dobře, takže…“ zaváhal na chvíli Nick, ale pak pokračoval, „…takže, dejme tomu, že tomu tvému práskači budeme zrovna tuhle variantu o démonech věřit. To máme před sebou asi velký problém, viď?“

„Dost velký? To je slabé slovo, Nicku. Ne velký, ale obrovský problém,“ povzdechl si Lee a rychle zahnal výčitky a pocity viny, které se mu zase honily hlavou. Začínal se cítit dost unavený a uštvaný, a svůj mozek musel k přemýšlení donutit málem násilím.

„Musíme totiž předpokládat, že někde je už třetí oběť, kterou pravděpodobně zabili během minulého úplňku, který jsme my pročekali zbytečně někde úplně jinde. A kterou ještě nenašli. A že už se nám tady po městě někde promenádují tři démoni, které nemůžeme najít. A v tomhle městě to bude sakra velký problém,“ zamračil se Lee.

I když už rozhodili sítě a vyhlásili pohotovost na všech možných místech, démonické rybičky se do nich ještě nechytly a žádná jiná spásná informace, která by jim pomohla z tohoto velkého průšvihu, se k nim ještě nedostala.

„Tři démoni, dobrá tedy. Ale u kostela na vás zaútočil jen jeden a předevčírem, v tom baráku, na tebe taky. Proč teda, ve třech by byli určitě silnější…“

„Možná jsou opatrní, možná až moc opatrní a určitě k tomu mají nějaký pádný důvod, proč nezaútočili společně. Nicku, Jerry po něm tenkrát u toho kostelíku vystřelil a ty jsi tu zrůdu taky zranil. Stříbrné posvěcené kulky démony buď zabijí, nebo zraní a oslabí je, záleží na tom, jak moc silní jsou. Tipuju, že jste jim trochu pošramotili vizáž a že si teď někde v koutě lížou rány,“ pravil Lee zadumaně.

„Jen ať lížou, a doufám, že je to taky pekelně bolí,“ ušklíbl se Nick a instinktivně si znovu sáhl na poraněnou paži. Ta rána od dýky ho pořád nepříjemně pálila.

„Musíme si o těch démonech zjistit víc informací. Máme toho moc málo, Nicku,“ zasmušile prohlásil Lee, a koukal smutně na haldu papírů na stole. I kdyby byla sebevětší, žádné vodítko tam stejně nebylo.  

Nick se hluboce zamyslel a pak se koukl na počítač na svém stole. „No, máš pravdu, chtělo by to víc informací….poslyš, Lee, tohle si asi vygůglit nemůžeme, viď? Nebo tady na oddělení máte nějakou speciální policejní démonskou databázi? Jestli ano, tak bych ji strašně rád viděl,“ usmál se na Leeho, který mu milerád úsměv oplatil, ale musel svého kolegu hluboce zklamat.

„Bohužel, Google nám v tomhle případě asi nepomůže a žádnou démonskou databázi nemáme, tedy ne tak rozsáhlou, abychom v ní něco našli. Ale myslím si, že vím o místě, kde by nám mohli poradit. Tedy, můžeme to alespoň zkusit,“ usmál se na Nicka, už cestou ke svému pracovnímu stolu.

„Pojď kolego, trošku se projedeme. Představím ti naše dobré přátele,“ kývl na Nicka a popadl kabát a klíče od auta. Nick ho překvapeně, ale bez řečí následoval.

Ještě během odchodu se Lee podíval na kalendář. Do dalšího úplňku zbývaly tři dny.

Měli málo času. Moc málo času.

Dodatek autora: 

Tak další kapitola, s menším zpožděním, trochu to upravuji za pochodu, nejraději bych už byla u druhého dílu. Za případné překlepy se omlouvám, mám teď nějaké období temna nebo co.... crying

5
Vaše hodnocení: Žádné Průměrné hodnocení: 5 (1 hlas)
Detailní hodnocení není k dispozici.
Hodnocení:
5/5
- Komentářů: 7
            Zběžně jsem...
Hodnocení:
5/5
- Komentářů: 8
  Úprk. Splašený dech. Flávus s Cinis klopýtají lesem. Zoufale se...
Hodnocení:
4.9/5
- Komentářů: 4
Ten večer, kdy jsem potkal Muňu v gay baru mi nešel z mysli ještě hodně dní. A...
Hodnocení:
5/5
- Komentářů: 6
Zo začiatku mlčím a sadám si na gauč. Napijem sa vody a rozhliadnem sa po izbe...