Ne, 31/12/2017 - 13:24
8

Je den mých osmnáctých narozenin, den kdy se poprvé mohu podívat na hladinu moře.
 „Buďte opatrné, děti,“ zavolá na nás otec, než společně s mými sestrami vyrazím do neobjeveného světa. Konečně spatřím světlo slunce, jenž mě pálí na kůži. Mohu cítit lehký vánek, který si pohrává s mými vlasy.
 „Tak jaké to je?“ V okamžiku jsou kolem mě všechny sestry s potulnými úsměvy.
 „Dokonalé,“ rozzářím se a vyskočím nad hladinu, přesně jako to popisují delfíni. S tím se ozve bujarý smích, načež se připojí k mému závodu.
Večer, když už zapadá slunce, se se mnou rozloučí i poslední sestra.
Osamocen vyskočím na placatý kámen několik stop nad mořem a hledím k písečné pláži.
Vše vypadá ještě lépe, než mi všichni vyprávěli. Ocasní ploutví potutelně máchám ve vodě, sem tam vycáknu vodu na svou hruď.
Z přemýšlení mě vytrhne podivné světlo a hluk. V dáli začíná bouře. Loď na obzoru se podivně houpe na divokých vlnách, které se ji snaží převrátit. Další blesk uhodí do stožáru.
S přicházejícím hromem skočím pod vodu snažíc se co nejrychleji dostat k lodi. Přes vlny a proudy způsobených silným větrem, se nakonec dostanu k dřevěným troskám. Jako malá rybka mezi nimi plavu, chci potkat dvouploutvého suchozemce.
V temných hlubinách se zaleskne cosi, co upoutá můj zrak. Suchozemec, jehož krátké černé vlasy jemně tančí kolem bledého obličeje.
 „Otec říkal, že suchozemci pod vodou nepřežijí,“ zamyslím se, než doplavu k bezvládnému tělu.Po dlouhé dobře dostanu suchozemce na hladinu, kde zalapá po dechu. Bez dalších cavyků, ho odtáhnu na pláž, kam ho položím. Zděšeně na mě hledí, v očích nejistotu. Nechápavě nakloním hlavu vpravo, právě jsem mu zachránil život.
 „Kdo jsi?“ Odsunul se pryč, co mu síla stačila.
 „Jsem mořský muž,“ odpovím vesele a plácnu ploutví o hladinu moře.
 „Odpovíš?!“ zaječí zděšeně. Teď znovu nechápu, vždyť jsem mu odpověděl. Než však stihnu něco udělat, od zámku poblíž vyběhne krásně oděná princezna v růžových šatech.
Jen naposledy pohlédnu na překrásného prince a poté už mě není. Pod hladinou se vracím domů. Bouře pominula.
Když jsem se vrátil do rodných korálů, přivítal mě otec naštvaným hlasem: „Kde jsi byl?“
Nemohl jsem mu říct pravdu, nesmíme pomáhat dvouploutvým suchozemcům.
 „Odplaval jsem příliš daleko a byla bouře,“ zamumlám, „Omlouvám se, otče.“
Naštvaně na mě hledí, ze začátku nevěřícně, ale nakonec ustoupí.
 „Jsem rád, že ti nic není,“ povolí a přitáhne si mě do svého objetí. Jsem jeho jediný syn, má prostě strach. Usměji se na něj, přestože mě láká znovu pohlédnout na toho krásného muže.
 „Ale už na tebe dále nemohu tlačit, máš svou hlavu a jsi dospělý, Deireanach.“ Propustí mě ze sevření na délku jeho paží.
 „Děkuji, otče.“ S tím se vytrhnu a mířím do svých jeskyň. Po cestě potkám svého přítele, delfína. Zaskřehotá pozdrav, načež plave dál. Tiše mu zamávám.
Po rozhlédnutí se vydám do otcem zakázaného území na dně oceánu. Celé dva dny mi trvá cesta k té babizně. Jakmile konečně zastavím před její hlubokou trhlinou v písku, odhodlám se zapět.
V dalším okamžiku mě strhnou chapadla do tmy.
 „Co potřebuješ, zlatíčko?“ ozve se bublavý smích té obludy. Chapadly přeskakuje z lahvičky na kádinky a zpět.
 „Chceš se podívat nad hladinu, jako člověk, že?“ Podá mi jednu lahvičku s černo zelenou tekutinou.
 „Jako kdo?“ otážu se nechápavě. Tomu se znovu zasměje.
 „Jako suchozemec, to je stejné. Ale teď k tomu, co za to budu chtít,“ zachechtá se, „Chci tvůj hlas.“
 „Dobře,“ souhlasím, i předtím mi nerozuměl, teď už na tom nesejde.
 „A ještě něco, pokud si vezme někoho jiného, budeš muset toho svého prince zabít, jinak se do dalšího dne přeměníš v mořskou pěnu!“
Vystrčí mě z jejího obydlí s hýkavým smíchem.
Další cesta zpět proběhla rychleji. Okamžitě jsem se vydal na hladinu k pláži a polkl obsah lahvičky.
Svět se mi zamotal různými barvami, načež pohasl černou barvou. Čekalo mě probuzení, tichý zpěv ptáků byl hlasitější a hlasitější.
 „Konečně jsi vzhůru,“ ozve se jeho hlas vedle mého ucha. Němě na něj zírám, nepoznal mě…
 „Můžeš mluvit?“ Tiše zavrtím hlavou a poté sklopím pohled.
 „Neznáme se?“ zeptá se na další otázku, přičemž se mu dostane stejné odpovědi. Ještě se usměje, než zavolá někam k těm podivným věcem ve stěnách.
Po chvíli přiběhne nějaká žena s nějakými hadry v náručí. Položí je vedle mne a s úklonou se vytratí. Když princ spatří, že nechápu, k čemu to je, jeho smích náplní celý pokoj. Naprázdno otevřu ústa, ale znovu je zavřu při tom uvědomění.
 „Pomůžu ti.“ Posadí se na postel v rukou jednu část oděvu. Přetáhne mi ji přes hlavu, přestože sebou škubu v obrovském strachu.
 „Klid, je to v pořádku,“ uklidňuje mě a daří se mu to. Nakonec si nechám košili, jak to nazval on, přetáhnout i přes ruce. V další chvíli mi stáhne peřinu. Překvapeně hledím na dvě ploutve. Poté můj pohled upoutá cosi mezi nimi. Uchvácen se toho dotknu a v podbřišku se mi rozleze příjemný mravenčivý pocit. Po druhé to však nestihnu, jelikož mou ruku chytí ta princova s tichým odkašláním. Jeho pohled směřuje do strany, přestože očima párkrát zaputuje k té divné věci. Nechápavě na něj hledím s tichou prosbou o vysvětlení.
 „N... Nedělej to,“ zakoktá se červený ve tváři.
 „Ehm… To je penis, nevíš co to je?“ Zavrtí se pod mým pohledem plným zájmu.
 „No... Používá se to k rozmnožování a k... K uspokojení partnera.“
otočí se ke mně zády. Já se k němu přísunu blíž a tiše mu položím ruku do míst, kde by „to“ měl mít i on. Překvapeně cukne hlavou do mírného záklonu.
 „Nevíš, jak to funguje?“ Chytí mou ruku. Odpovědí mu je záporné zavrcení hlavy.
 „A chceš vědět, jak to funguje?“ zašeptá mi do ucha, načež váhavě kývnu. Pustí mou ruku a přejde k té věci ve stěně a něčím, co vydá cvakavý zvuk, otočí. Když se vrací zpět, začne si rozepínat knoflíčky košile. Jakmile to má hotové jeho bledá kůže na hrudi se vynoří zpod látky.
Okouzlen mu položím dlaň mezi prsa, nehty přejíždějíc po hladké kůži. Pod nimi zůstávají narůžovělé čáry.
Tiše se uchechtne. Tlakem mě položí zpět do přikrývek.
 „Nikdy jsi nic takového s nikým nedělal?“ Záporná odpověď.
 „Teď tě políbím,“ zamumlal mi před obličejem, před rty. V další chvíli má rty na mých. Chutnají sladce, nevím k čemu to přirovnat.
Zkusmo pohne rty a já ten pohyb zopakuji, zanedlouho se to opakuje v rychlém tempu, než se cosi dotkne mého jazyka. Okamžitě ho odstrčím, otevírajíc do teď zavřené oči.
 „Tomu se říká líbání, povedu tě, není to nic špatného,“ šeptá svůdně, dokud se znovu neponoříme do polibků. Jeho jazyk se proplétá s tím mým, jako dva úhoři, jenž se třou. S docházejícím dechem se odtáhne, mezi námi je skoro neviditelné vlákénko slin.
 „Teď se tě dotknu na bradavkách.“ Jemnými kousanci se dostane na prsa.
Jeho jazyk přejede růžový hrbolek, a mě se v podbřišku roztančí hejno sleďů. Ústa se otevřou na prázdno v neslyšném stenu. Jeho oči se vypijí do těch mých. Rukou se dotkne druhého, kde zanechá skoro stejný pocit.
 „Teď tě polaskám,“ zapřede, když se nabaží mé bradavky. Než mi dojde, co udělá, dotkne se té věci tam dole.
Slast mi projede celým tělem, což mě donutí zaklonit hlavu v němém výkřiku, přičemž se skoro praštím o dřevěný rám postele.
Začne pohybovat rukou v stejnosměrných intervalech. Dech je jediné, co jde slyšet a není jen můj. Princ také dýchá přerývavě jako já, asi je nemocný nebo tak něco.
 „Tohle jsou varlata.“ Podebere rukama dvě kuličky, při kterých jsem si vzpomněl na perly. Ale ze vzpomínek mě vytrhne další salva slasti.
Přes to, že se mi to opravdu líbí se mu pokusím tohle oplatit, rukou mu zajedu pod látku, která překrývá jeho penis. Prsty kolem něj obmotám a jemným tahem po něm přejdu. Jeho ruka se zastaví s jeho dechem, poté se ozve jemný vzdych. Zkusmo pohnu rukou znovu a jeho penis mi tvrdne v dlani.
Přestane mi dopřávat slast, protože si látku stáhne dolů. Hned se ale vrátí zpět.
Boky však přesune mezi mé nohy, takže se naše penisy dotýkají. Jeho pánev se začne pohybovat v pravidelném intervalu, což dopřává potěšení nám oběma. Jednu ruku má zapřenou těsně vedle mé hlavy.
 „Snaž se co nejvíce uvolnit,“ zašeptá mi do úst při dalším polibku.
Okamžitě pochopím, když se jeho prsty dotknou mého konečníku.
Bolestně jej kousnu do rtu, jelikož se jeho prst dostane přes uzlíček svalů do mého těla.
Jemně jím začne pohybovat v rytmu pohybů. Znovu mě políbí, tentokrát mu neublížím. Ani si nevšimnu, že ve mně jsou již dva prsty, protože se prohnu v zádech a z toho mi vystříkne teplá bílá tekutina, jenž se
dostala na naše pupíky.
 „Tomu se říká ejakulace, nebo také orgasmus.“ Setře prsty bílou tekutinu.
 „Tohle je sperma, tím se rozmnožujeme, pokud jsi tedy žena.“ vloží si to do úst. Chtěně pootevřu ústa a on mi vyhoví. Chuť spermatu je hořká a nechutná mi. Jen se zasměje, načež pohne prsty, které se dotknou něčeho uvnitř mě. Můj penis znovu ztvrdne, můj dech je ještě hlubší a slast se mi rozproudí celým tělem.
 „Už jsi připraven, teď do tebe vniknu, ano?“ zeptá se dříve, než pokračuje. Udýchaně kývnu v souhlasu. Jeho penis se dotkne mého vstupu, přičemž jemně proniká skrze svalový prstýnek.
  Bezmyšlenkovitě přirazím proti němu. Bolestí i slastí přivřu oči, ve stejnou chvíli můj princ zavzdychá hlasitěji, než do teď. Zkusmo povytáhne penis ven a hned zase tvrdě zasune. Před očima mi probliknou
hvězdičky zlatavé barvy.
  Na nic nečeká a v rychlých přírazech se dotkne toho uvnitř mě. Mé bříško pokryje další dávka spermatu. On však nepřestává, a já mu vycházím vstříc. Můj penis jemně zčervenal a bolestně pulzoval.
  Ještě několikrát přirazil, než prsty ovinul kolem mého penisu.
Zanedlouho jsem vyvrcholil po třetí a on uvnitř mně poprvé. Co nejopatrněji vyklouzne ven, načež ulehne vedle mě do peřin. Skoro okamžitě usnu, předtím však stačím ucítit polibek na rty.

  S princem žiju na zámku již třetím rokem, jako jeho hlavní služebník, takže mu jsem pořád po boku. Naučil jsem se mnoho nových pojmů, jakožto dveře, okna, podlaha, ovoce a tak. Jenže dnes má přijet nějaká hraběnka.

  Z kočáru taženého bílými hřebci vystoupí nádherná slečna v růžových šatech. V „těch“ růžových šatech. Černé lokny jí sahají do půli zad a jako princezna přiběhne k princi. Ten ji políbí na líc, než se sní zatočí držíc ji za pas ve vzduchu.
  Ještě ten večer se s princem pomiluji.
   „Musím ti něco říct, Myško,“ zašeptal mi do stříbrných vlasů. Nechápavě jsem na něj hleděl s tichou výzvou.
   „Budu se ženit.“ To mě vytrhne z krásného snu o společném životě.
   „Jmenuje se Adelaide, hraběnka, kterou jsi dnes viděl.“ Prsty mi prohrabuje vlasy. Když mi dojde celý význam všech slov, stáhne se mi krk.
  Dnes do půlnoci ho budu muset zabít, nebo se přeměním na mořskou pěnu.
   „Ale, je to jen dohodnuté manželství, prostě nejde abychom byli veřejně spolu,“ zašeptá zdrceně. Bez dalších minut hloupého ticha se zvednu. Kolem těla si obmotám slabou deku, než vyběhnu z pokoje a poté i ze zámku.
  Na pláži ze sebe shodím tu tenkou látku. Z dálky slyším jeho hlas a na hladině mohu spatřit moji rodinu. Otec se snaží kouzlit a sestry mu předávají veškerou svou moc.   Odhodlaně vstoupím po kotníky do přílivu, načež se mi kolem boků ovinou tak známé ruce.
   „Miluji tě,“ zašeptá mi do ohbí krku.
   „Také tě miluji,“ otevřu ústa, když se z nich po celé té době ozve můj hlas.
  Překvapeně na sebe hledíme, avšak na zámku odbíjí půlnoc. Cítím mravenčení po celém těle, ale není to stejné jako při milování. Ještě naposledy políbím jeho sladké rty, chutnající po jahodách. Ucítím však při tom krev. Smutně se na mne usměje, než se skácí do vody a já s ním.
  Jeho tělo se pohupuje nad hladinou, než klesne pod bílou mořskou pěnu.
  Oba byli pohřbeni hluboko na dně moře. Celé tělo prince a náhrdelník mladého mořského muže. Jeden jediný hrob ve všech vodách vůbec znázorňoval onu lásku mezi těmito muži.
  Čarodějnice dostala co chtěla, přestože ji po pár dnech navštívil sám pán vod a surově ji odřezal vsechna chapadla. Nakonec ji utnul hlavu.