Hlavní záložky

Zatracený běh

„Jestli mě předběhneš, odměním tě." Slyšel jsem dobře? Ale to on už mizel. Rozeběhl jsem se za ním. Procestoval bych pro něj i vesmír ale proč běh? Chtěl jsem vypustit duši. Proč tohle podnikám? Zahleděl jsem se na jeho zadek. Aha, už vím.


Tajná operace

Místo srazu - pavlač. Šéf vypadal nervózně, když nám zadával adresu. Nakonec to byl on, kdo dorazil pozdě.

,,Můžeme začít?” Přikývli jsme.

,,Je to tajná operace. Nesmíte se prozradit, jasný?”

,,Tomáši, je to hlavně na tobě, zvládneš to?”

,,Na mě?!".

cosplay

(Ne)normální dárek

Koupil mi další sračku.


Bez hádky ani vztah

„Jak jako debil?!" Běžel jsem za učitelem. Prvně začne hádku a pak z ní ještě uteče? Nezastavil. Úplně mě ignoroval. To si vypije. Počkej, až budeš suplovat v těláku. Hodím ti míčem do ksichtu. Nebo tě zítra napíchnu na kružítko. Odbočil do třídy a já chtěl za ním.


Nezapomínej na ochranu

Srdce bilo o závod a tělo měl v plamenech. Položil svého milého na koberec před krbem, nad kterým visel obraz jeřába. Polibky pokračoval po horoucí pokožce milence a odhaloval tím další části jeho těla. Steny se odrážely od stěn pokoje. Jediným svědkem jim byla vycpaná sova Líba.


Můj bílý princ

Vlk se tyčil před bílým králíčkem a výhružně vrčel. Pomalu se začal přibližovat k menšímu savci připraven kdykoli vyskočit. Kořist sklopila ouška, sevřela víčka k sobě a s třepotem se přitiskla k zemi. Čekal poslední ránu, smrtelné zakousnutí. Ale toho se nedočkal.

přeměna na zvíře, vztah sluha a pán

Umřít spokojený

Doluštil jsem křížovku a sundal si brýle na čtení, zabolely mě klouby. Vyhlédl jsem z okna. V trávě seděla vnučka a vila věnce. Její bratranec si hrál u rybníku a chytal obojživelníky. Zrak přešel k altánku. U stolu seděli dva muži. Manželé mých dětí.


Kresli!

Další kapka vtekla do rudé kaluže. Snaha kreslit roste, ale schopnost sen splnit ubývá  Proč? Proč se ta tužka nechce na papíře pohnout? Proč mi neporadíte, jak pohnout zápěstím?!

Hlavou mi často projíždějí vzpomínky. Na úplně prvním výkresu stála máma s motykou v ruce.

spolužáci

Vzhled klame

Kolik už je to dní? Devět? Devadesát? Devět set? Utíká to rychle. Manželka mě opustila a v práci jsem dostal vyhazov. Peníze docházeli a já neměl, kde bydlet. Stal jsem se bezdomovcem. Teď přežívám na ulicích, jím odpadky, místo úřadování prodávám zobáky mrtvých ptáků. Moc se neprodávají.

náhodné setkání

Ukážu ti to

,,Přespávačka bez filmů? Neexistuje,” zafňukala jsem.

,,Můžeme se dívat, ale žádné horory.” Vzdychla jsem zklamáním

,,Tak co komedie?”

,,Nemám smysl pro humor.”

,,Romantika?” Naléhala jsem dál.

fujoshi, film