Dahaka u Yebisu Celebrities

Přiznám se, že mangu jsem nečetla, ale díky tomuhle Animixu ani nemusím. Samozřejmě to není právoplatné anime, jen vybarvená ozvučená manga. Ale i tak jsem na něj byla zvědavá. Na první pohled se mi tenhle Animix zalíbil, docela pěkně reflektuje tento žánr z pracovního prostředí. Hudební podkres byl příjemný a tolik nerušil, ovšem opět klasika, jednoduché ozvučení jako u jakékoliv vizual novely. Dabéři nebyli tak dobří, jak jsem čekala. Haruka mi lezl hlasově trochu na nervy a jeho seme byl příliš hluboko. Zato ostatní z firmy byly opravdu dobře poslouchatelní. 
Kresba byla většinou líbivá, animix byl dobře zpracovaný, s hýbáním rtů i různými superdeformacemi, které tedy byly dost odfláknuté a děsně hloupě vypadající, ale aspoň něco. Nemůžeme čekat plynulý pohyb, přesto byly některé pasáže nerozeznání od animace. Ovšem dlouhé statické záběry a jejich recyklace mi strašně lezly na nervy. 
Hlavní hrdina mi přišel nesmírně naivní. Navíc půlku OVA zaplňovali celkem nudné dialogy a nakupování, či vydržování si budoucího milence a zlepšování jeho pozice, což mě nudilo. Nebyla v tom moc jiskra, ani vášeň, žádné svádění či flirt a to mi v yaoi dost vadí. Haruka je jako příslovečná Popelka na prvním plese. Jeho šéf ho tahá po těch nejluxusnějších místech a seznamuje ho s důležitými lidmi, a on je z toho neustále vyklepaný a pořád dokola. Všichni kolem jsou úspěšní a krásní a celé to tak působí dost nabubřele. Příběhu navíc chybí pořádný humor, protože ty pokusy o něj byly spíše trapné. 
Milostná scéna nebyla špatná, ale z nedostatku jiné yaoi interakce v průběhu děje prostě nezapůsobila, jak měla. A tak i po zbytek anime Haruka působil spíš jako Takashiho pejsek.
Bohužel, pro mě nezáživné, vztah nevěrohodný a nudný.