a:2:{s:5:"value";s:2092:"

Při přečtení hodnocení na Akihabaře jsem zjistila, že se tohle anime nikomu nelíbilo a všichni svorně tvrdili, že ho nepochopili. Proto se mi příliš do něj ani nechtělo. Navíc jsem si bohužel stáhla dost mizernou kvalitu videa. Ale animace se mi překvapivě líbila, i když není zrovna šálkem mého kafe. Patří k těm jednoduchým devadesátým létům, které měly ještě duši. Příběh se trousí po střípcích a člověk musí dávat opravdu bedlivý pozor, aby pochopil jednání postav. Jak dokáže být nevyjádřená láska ke kamarádovi zničující? Co vše uděláte pro to, abyste druhého měli jen pro sebe?

Popravdě mě se to yaoi docela líbilo. Kena jsem měla strašně ráda a zvlášť některé party byly hodně svůdné. Trochu mi tam z počátku vadila Moeko a její hysterčení, ale byla pro příběh potřebná a na konci mě dost překvapila.

Co mi na anime vadilo byla hudební vložka, kterou jsem dost těžce nesla. Ale dabéři byli opravdu povedení. Dokonce mi ani nevadily statické záběry, které také většinou nesnáším. Tady byly použity velmi dobře a jen doplňovaly emocionální pochody hrdinů. Právě díky nim a dky neustálému recyklování  záběru se školní budovou. se mi tohle jedno OVA zdálo mnohem delší než 30 minut.  

Po dokoukání jsem byla trochu zmatená z toho, co na tomhle lidé nepochopili. Je to klasický yaoi příběh o odpíraných nepřiznaných citech a o tom, jak si můžou dva vzájemně ubližovat tím, že si jsou blízko, ale ne nejblíže. Příběh o uvědomění si citů a snahy žít přeci jen normální hetero vztah.

Ukončení tohoto příběhu se mi opravdu líbilo, uspokojilo to mou dušičku, byl to příjemně podaný a uzavřený konec, ale nebyl nijak růžovočký jako bývá obvyklé a to se mi na anime dost líbilo. Stále tam byl prostor pro případné pokračování.

Jedno ze zatím nejvíce nedoceněných yaoi, které jsem potkala.