a:2:{s:5:"value";s:1314:"

Starší typ animace mi nijak nevadí, i když ho nevyhledávám, vždy je to hodně zvláštní podívaná. Zvláště když se anime drží ještě pravěké předlohy mangy, která se stala jedním ze základních kamenů yaoi žánru. Ale přesto je ta animace nádherná, to nemůžu říct jinak.  I hudební podkres byl hodně výrazný, ať už se jednalo o zajímavé písně Kojiho, nebo celkově podkresová hudba, která příjemně navozovala atmosféru. Pozor ale, anime je dost…ukřičené, byť má velmi příjemné dabéry. Navíc postavy na 16 let nejen že nevypadají, ani se tak nechovají.

Charaktery hrdinů jsou dost ostré, nesourodé a proto mě bavilo je sledovat, zvláště jejich prudké dialogy a interakce. Povahově jsou naprosto rozdílní. Až chorobná posedlost Kojiho byla docela zajímavá.  

Líbilo se mi jak ke konci Izumi konečně pochopil matčina slova, pochopil, jak může láska být destruktivní.

Na anime mi však vadilo to, jak se za každou cenu snažilo být dramatické a tlačilo dost na pilu. Neustálé hroucení, zachraňování nebo samotné trochu násilné vyznání lásky... přišlo mi to až přespříliš melodramatické. A konec, který úplně vyšuměl do prázdna také nebyl zrovna vhodný.