Rihito Sajou je student, který si nikdy nevěřil. Vysokou školu si vybral stejnou, jako jeho otec i děd. Neumí zpívat a je to tichá myška. Nosí brýle a stále něco nechápe. Oproti němu je blonďatý neupravený rocker Hikaru Kusakabe, jehož zářivá kštice září v davu a není možné ji přehlédnout. Tento film je lheké lechtivé shounen-ai. O elektrizujících okamžicích. Moment, kdy se jejich ruce poprvé dotknou a poprvé se políbí. O vzniklém nedorozumnění. Neodbytnost Kusakabe nevyznívá směšně. Prostě rád tiskne své rty na rty toho druhého. Klasická scéna s deštníkem a intimní pusa za zvuku dešťových kapek. Dokonce i pan učitel si všimne jejich podivného vztahu. Jak by také nemohl, když je sám nejspíš na kluky. Schůzka po škole v kabinetě kvůli posouzení vysoké školy je jasná předzvěst problému. Brýle jdou stranou, cigareta pana učitele také a znásilnění Sajoua na profesorském stole je na spadnutí. Film je plný nedorozumnění, žárlivých scének a neschopnosti překročit pomlsný prách. Když Sajou uteče z koncertu a totálně se opije, skončí na dětském hřišti v pískovišti. Tahle scéna bylaa opět neuvěřitelně sexy. I když tu není žádný sex, rucee, které hladí horkou pokožku po zádech a ústa, která tiše šeptají a počítají jednotlivé obratle... no a pak omylem zbloudí i někam jinam... uhh, prostě lechtivé a romatické. Nebyla jsem ani ošisezena o momenty na školní střeše, kde pan učitel dává rady Kusakabemu, jak na to :D Lehce vtipné, lehce smutné, hodně rudých tváří a propletených jazyků... Kresba i příběh mi hodně připomínal mangu Na špičkách.