Guddo Moningu
グッドモーニング

Jednou ráno se Hayashi probudí nahý – vedle jiného muže a z předešlé noci si pamatuje pouze to, že hodně pil. Jeho “partnerem” je Shinohara, kolega z práce o kterém si celá firma myslí, že je gay! A nejspíš na tom i něco bude, protože nyní naprosto zděšenému Hayashimu naznačuje něco o noci plné vášní. Ale skutečnost je poněkud jiná a šokovaný Hayashi se vzápětí dozvídá nejenom pravdu o tom, co se v noci stalo, ale také něco o Shinoharovi a jeho skutečných pocitech. Ve druhém příběhu se Kuraki snaží přesvědčit umíněného Fujina, že není melounový chleba jako melounový chleba a na vlastní kůži se přesvědčí, že tenhle kousek pečiva dokáže nejenom zasytit, ale taky může fungovat jako neodolatelná návnada. Manga se skládá ze dvou příběhů a oba spojuje prostředí ve kterém se odehrávají... Firemní kanceláře. Klidně to ale taky mohla být škola, vzhled hlavních hrdinů by tomu mnohem více odpovídal. Kresba není úplně špatná, ale kromě již zmiňovaného vzhledu hlavních protagonistů, musím říct, že je trochu zvláštní. Působí dost prázdně, a nepomohou tomu ani "dodělávaná" pozadí a zbytečně velké bubliny, které se to snaží skrýt. Co mě ale naprosto položilo, byly dialogy v prvním příběhu. Netuším jaký je japonský originál, ale při čtení toho anglického jsem měla neustále pocit, že čtu nějakou hodně špatnou parodii. Když k tomu přidáte ještě k zblití ufňukaného ukeho, přejde vás chuť číst dál. Ano, nelze nikomu zazlívat, pokud to udělá, ale jestli si chcete aspoň trochu spravit chuť, pokračujte druhým příběhem. Kresba se sice nemění, ale kvalita dialogů ano. Jenom díky tomu dávám za pět.