Jsem tu zavřen už velmi dlouho...

Jak dlouho?

Sám nevím, je tu jen tma, mokro a mohli by jste tu cítit krev...

Nevím kolik mi je, snad jsem plnoletý.

Když mě sem zavřel, měl jsem bílé vlasy a fialové oči. Byl jsem divný. Už předtím jsem byl vyhublý, ale teď? Můžu obejmout své stehno. Ruce se mi klepou, jen při pomyšlení na to co mi dělá každý den, teda myslím, ztácím pojem o čase.

Mám hlad a žízeň, bolí mě celé tělo...

"Huú... Broučku? Dnes ti je osmnáct, půjdem ven, pokud slíbíš že se o nic nepokusíš." Sladce promluví můj věznitel, když otevře ocelové dveře.

"Hnh..." Jen přikývnu, nemoct mluvit když moje ústa zdobí roubík.

"Hodný chlapeček." Polaská mě po hlavě jako stěně a jedním pohybem odemkne pouta z mých rukou. Je to velká úleva, ale pokud mi je osmnáct, tak tu přebývám skoro čtyři roky.

Z myšlenek mě vytrhne až vyndání roubíku. Nakonec mě hladově políbí a oblékne mi nějaké čisté oblečení.

"Proč...?" Zašeptám sotva slyšitelně.

"Jen mi přijde že tě tu držím dlouho, přeci jen není nikdo kdo by ti pomohl." Chytí mojí ruku a vydá se ke dveřím. "Takže jsem ti naplánoval narozeninový den." Vycházíme po schodech. "První půjdeme na ohňostroj." Projdeme kuchyní. "Potom se stavíme na oběd. Po obědě budeme pokračovat na nějakou procházku." Dovede mě k autu a usadí na sedadlo spolujezdce, připoutá mě a posadí se na své místo. "Nakonec se stavíme na večeři a pojedeme domu. Pokud nechceš řekni, dnes je tvůj den." Zamumlá a nastartuje. Rozjedeme se směrem k malému lesíku. Okamžitě se začnu třást, bojím se že mi to znovu udělá...

"Klid, dnes ti nic neudělám." Pohladí mi ruku a přeřadí.

"Hm..." Brouknu, naco se podívám z okénka.

"Jsme tu, broučku. Koukej." Otevře sřešní okénko a zmačkne nějaký čudlík.

Najednou se ozve ohlušující rána a na to se na nebi rozprske miliony malých třpitivých hvězdiček.

"Ú-úžasné..." Vyjeknu. Odpoutám bezpečnostní pás a napůl vylezu z okénka.

"Viď?" Usměje se a vyleze taky, takže si sedne na střechu.

Otočím se a dám mu pusu. Takovou tu dětskou, ale on si mě přitáhne za týl a polibek prohloubí.

"Sladký." Olízne mi spodní ret a jemně zkousne.

"C-co?" Kviknu.

"Nic." Usměje se a dál se dívá na ohňostroj. Přesto se na něj dívám.

Vysoký, s mírně vypracovanou postavou, bílá pleť. Malý nos, plnější rty, čokoládově zbarvené oči.

Najednou mi podá kus pizzi a taky pití.

"Díky." Uvolním se a převezmu občerstvení.

Počkáme až to skončí a oba zalezeme zpět do auta. Vyjedeme do města.

Zastavíme až u nějaké restaurace, vystoupím až když mi otevře dveře.

Jakmile vejdeme, odchytí si číšnici a optá se jí kde má stůl na jméno Matthews.

Ona nás usadí a podá nám jídelní lístky. Ještě nezapomene jestli si dáme něco k pití. S odpovědí že má přinést dva džusy, odejde.

"P-proč to děláš?" Kuňknu a bojácně se na něj podívám.

"Když ti řeknu že tě miluju, vysměješ se mi, takže to bude tím že mě nebaví ..."

"N-ne! J-já se polepším ... Jen mě nedávej pryč." Rozvzlikám se a tím na sebe struhnu nežádoucí pozornost.

"Kdybys mě to nechal doříct ..." povzdechne si, "Zjistil bys že už mě nebaví jak se mě bojíš, jak se bojíš toho co ti dělám, už nechci abys byl vězeň. To si nezasloužíš, vždy jsem chtěl domácího mazlíčka, ale rodiče mi oznámili že mám alergii, takže jsem měl ubohou rybku... Když jsem vyrostl, šel jsem na vysokou a rodiče se odstěhovali do LA, přestože tu měli syna..." stekla mu první slza, "Když bylo po maturitě a všem ostatním, tak jsem si uvědomil že na mě nikdo nečeká, všichni mě opustili. V té době byl bar můj věrný přítel a chlast nejlepší milenka... Jeden večer jsi se tam objevil ty, v těch nóbl hadrech a já si řekl že jsi jen namachrovaný kluk, ale ty jsi si objednal vodku a přisedl sis k baru. Měl jsi v sobě už několik panáků, když ses rozkecal o úmrtí tvých rodičů, že tvá matka zabila otce a nakonec sebe..." Tohle ve mě vyvolalo ošklivé vzpomínky, ale snažil jsem se je vyhnat z hlavy, už díky tomu že tu je mnoho lidí a číšnice se ptá co si dáme.

On jí s objednávkou pošle pryč a pokračuje: "Byls na mol, takže jsem tě odtáhl k sobě, tys byl tak přítulný že jsem si vzpomněl na mazlíčka. A tak jsem tě uvázal ve sklepení... Jenže už předtím ses mi líbil, proto to skončilo takhle." Dokončil a chytil mi ruku na které byly vidět jizvy od pout.

"Moc se ti omlouvám, pokud je něco co můžu udělat, vynasnažím se..." Další slza, "Pochopím pokud budeš chtít odejit." Pustí mojí ruku a pohled stočí na stůl.

"Není tady nikdo kdo by mi pomohl. Takže si můžu vybrat normální život s tebou, nebo bez tebe sám. Možná žes mi ublížil, možná žes mě znásilnil a držel ve sklepě. Nevím, sám už být nechci... Takže normální život s tebou..." Rozhodnu a pustím se do jídla které tu leží od jeho konečného vyprávění. On se na mě dost divně podívá, ale také začne jíst.

Auto necháme zaparkované a vyrážíme na nákupy. První se stavíme v oblečení, kde mi koupí pár triček, asi čtvery ryfle, několikset ponožek a trenek, a nakonec pár mikyn. Podruhé se zastavíme až na druhé straně města, je to ani ne kilometr od auta. Tady koupíme boty a bundu. Při zpáteční cestě mě zastaví a opatrně se zeptá: "Ziki? Chci něco vědět..."

"Ano?"

"Vím že jsem tě znásilnil... vlastně skoro každý den, ale přesto jsi řekl že se mnou zůstaneš, proč? Jestli je to jen proto že bys byl sám, tak ti pořídím barák ve městě, nebo kde budeš chtít, ale takhle žít nechci... Nechci abys s se mnou byl z 'donucení'... " Obejme mě a nepouští. Takže ho políbím, jemně, možná až příliš pomalu. Přesto do toho dám své city k němu. Ano nenáviděl jsem to, ale stejně chci zůstat, asi se mi to začalo líbit. Můžu se zamilovat do muže? Do někoho kdo mě znásilňoval? Asi ano...

Rozpojím naše rty.

"Stačí to jako odpověď?"

"A co... em..." Nedokončí.

"Nic, nic se nezmění až na to že budu žít skoro normální život." Mrknu a znovu ho políbím.

Konečně se vydáme na cestu, když se po pár krocích zastaví u železářství, kam zaleze s potulným úsměvem.

Počkám na nej venku, ale když vyjde nese si provaz natřený na růžovo. Taky jiné věcičky, které má v batohu. Jen na něj vyjeveně zíram, takže se vydá na cestu do auta. Nejenže vypadáme jako o blbci ověšeni taškami, ještě si neseme růžový provaz.

Do kufru namačkáme všechny věci, potom nasedneme a jedeme zpět.

Cesta byla tichá, ne takové trapné ticho. Přesto... přesto jsem se začal klepat při pohledu na dům...

"Neboj, už nebudeš vězněn. Asi bych ti měl něco říct. Můžeš zavolat policii a prásknout mě, protože se zabývají tvým únosem." Smutně se na mě podívá, sice na chvilku, ale přece.

"Takže případ ukradeného dítěte? Kdo by to byl řekl, přeci jen... Ne nechci nikam volat." Odmítnu a chytím, tentokrát já, jeho volnou ruku a povzbudivě se na něj usměji.

...

Večer, když projdu celý dům a dostanu večeři při svíčkách, mě navede do jednoho pokoje.

Má černé dveře a zlatou kliku.

"Nevadí když nedodržím slyb?" Usměje se.

Věděl jsem že mě znovu zavře, nenechá mě být, budu vězeň...  

Z myšlenek do reality se dostanu rychlostí slimáka... Takže si nevšimnu že v pokoji je černá obrovská postel s nebesy, několik druhů provazů, obvykle červené, bičíky a hlavně šátky.

"... tak?" Nevnímal jsem ho, upoutala mě ta nádherná postel.

"Co?"

"Jestli ti mohu dát dárek." Mírně nakloní hlavu, v očekávání.

"Ano." Odpovím roztřeseně.

"Budu dominantní, ty mě budeš poslouchat, jinak tě čeká trest..." Foukne mi na krk, "Takže se svlékni a počkej na posteli." Podívám se na něj vystrašeným pohledem, ale on už kráčí k provazům.

Pomalu se začnu svlékat, až do spodků které si zatím ponechám, oblečení rovnou poskládám. Přesunu se k posteli, kde si všimnu že má v ruce jeden úzký rudý provaz a teď vybírá šátky.

Sundám si tedy trenýrky a usadím se na kraj postele a čekám až můj dominant dojde.

Přinese tři šátky a jeden provaz, všechno odhodí na zem a přijde těsně ke mě.

Poklekne a pohladí můj úd, až slastně vzdychnu. Podívá se mi do očí, tak že bych se propadl studem. Zachytí jeden černý šátek mezi ukazováček a prostředníček a vyzdvihne ho k sobě. Zaváže mi ho jako roubík a přesune hlavu mezi mé nohy, k již ztopořenému údu.

"Hnh..." Zavzdychám do šátku a prohrábnu mu vlasy, na co se zase zamračí a přejede zuby přes celou délku. A že to kurevsky bolí.

"Dej si ruce za sebe." Přikáže a začne jemně olízávat můj penis.

"Hmnm..." Pousměje se a celý ho pohltí v té jeho puse.

Skoro vyvrcholím, ale on najednou přestane a rozváže provizorní roubík. Plíbí mě vášnivě až surově s plnou hlavou chtíče. Sám se divím že mi to nevadí.

Po odtáhnutí mě shodí do postele a uvězní mi ruce nad hlavou, hlavně je sváže šátkem. Taky mi znovu zaváže roubík a posledním šátkem převáže můj penis. Vystrašeně se na něj podívám, ale on si jen přiloží ukazováček před ústa a naznačí Ssssht...

Rozepne si košili a políbí mě na hruď a olízne mi jednu bradavku. Že z toho zavzdychám a prohnu v zádech.

Od bradavek se přesune k podbřišku, který olíže a pokračuje zase nahoru.

Chytí provaz a konce uváže, každý zvlášť, na kotníky, prostředek provazu potom přichytí nahoře k rámu postele.

Chtivě se na mě podívá, ale zvedne se a jde na druhou stranu místnosti, odkud pronese dřevěnou tyč, jenž má na obou koncích, takové dvě kůží potažené, úchytky. Tu mi přichytí mezi koleny a znovu se přesune pryč. Jen se na něj s chtíčem dívám a vyčkávám co udělá.

Vrátí se s lubrikantem, trochu toho si vymáčkne na prsty a ty nasměruje k mému zadečku. Dělá malá kolečka kolem mého vstupu a nakonec jedním trošku víc zatlačí. Dostane se tam prvním článkem prstu, ale nečeká dlouho a začne jím pohybovat. Potlačím slzy se snahou se uvolnit, přitom mi ujede pár bolestivých vzliků, když přidá další dva prsty.

"Bude to v pořádku jen se uvolni." Jazykem mi obkrouží bradavku, u které dlouho nevydrží a na krku mi udělá cucflek. Mezitím roztahuje prsty od sebe a taky jimi hlouběji  přiráži.

"Hm..." Vzdychnu do šátku, což bere jako celkové uvolnění, hlavně dolní partiích.

Sundá si košili a také kalhoty i s trenýrky. Všimnu si že jeho úd je obrovský a strachem o dolní část těla se stáhnu.

"Klid..." Utiší mě jeho chraplavým hlasem.

Nasměruje tedy svůj úd na můj vstup a zatlačí, přitom mi začnou téct slzy. Natáhne tedy ruku a začne mi mnout již ochabující penis.

Ještě párkrát přejede po celé délce a znovu dole zatlačí, až se do mě dostane celý. Vzdychnu... Zkusí tedy přirazit se zjištěním že narazil na prostatu, o níž se otírá a to mě přivádí k šílenství.

Přiráží již na plno a rozváže mi šátek v ústech, které okamžitě políbí. Ruce svázané k sobě mu přehodím přes hlavu, čímž ho obejmu. Jen zamručí něco o tom že mě bude muset vychovat, ale jinak neprotestuje.

Své tempo zvýší na maximum, také mi rozváže šátek na penisu. Ten chytí do celé ruky a mne ho v rytmu přírazů, než vyvrcholím a stáhnu svaly v konečníku a tím ho donutím ejakulovat taky.

Znovu mě políbí a potom odendá tyč a rozváže provaz.

"Miluju tě." Zašeptám a Obejmu ho.

"Taky tě miluju, dobrou noc zlato." Vyklouzne ze mě jeho údem, chytí mě a odnese do jiného, čistého pokoje s čistou postelí. Kde mě uloží a sám si vleze ke mě. Nakonec nás oba přikreje peřinou a v obětí usneme.

 

Co se stalo dál?  To nikdo neví a hlavně to nikdo vědět nechce. Jen bych si dalo bacha, aby k vám někdo nepřišel, neohnul přes opěradlo gauče a... Na co vy uchyláci myslíte? A dal vám na holou, protože všichni dobře víme, že všem tady osmnáct není.