Bylo velmi brzké ráno, ulice byly šeré a zahalené chladnou ranní mlhou, ze které by se vám ježily chlupy na krku. Právě teď se někde dva chlapci chystali vyrazit na trénink baseballu. Všude bylo prázdno, na ulici nebyla ani noha, což bylo krátce před čtvrtou hodinou ranní dost běžné.

Zajímalo by mě, jestli Mephisto dnes přijde na trénink. Jednou bych chtěl, aby pochopil, co cítím. Kdybych mu to řekl, nejspíš by se na mě už nikdy ani nepodíval. Dneska je šílená mlha.

Naježily se mu chlupy na krku a tak si raději pospíšil, aby nezmeškal trénink, kam jeho přítel chodil s ním, když zrovna neměl práci. Zastavil se před jeho domem, když si všimnul, že známá silueta je už kousek před ním. Rozběhl se a skočil mu zezadu kolem krku.

,,Mephisto!“ zakřičel. Pak ho pustil a šel vedle něj. ,, Dlouho jsem tě neviděl. Dneska nemáš práci?“

,,Ne, dnes ne Kairo,“ usmál se a pokračovali v cestě přes Odpadovou Uličku, kde se Kairo zastavil.

,,Co tam tak postáváš, přijdeme pozdě.“

 ,,Chyběl jsi mi,“  otočil se k Mephistovi zády. ,,Občas mám pocit, že tě nevidím celou věčnost. Nevím, jestli jsi v pořádku. Zajímalo by mě, jestli je tvoje práce opravdu tak důležitá. Ani vlastně nevím přesně, co děláš.“

,,Do toho ti nic není,“ zabručel Mephisto a pohodil svými černými vlasy.

Kairo sevřel pálku v ruce tak, že se ozvalo vrznutí.

,,Jsme ještě vůbec kámoši?“ zeptal se roztřepaným hlasem.

,,Jasně, ale to neznamená, že musíš vědět všechno.“

 ,,V tom případě nechci být tvůj kamarád, chci být něco víc. Chci být pro tebe důležitý.“

Mephisto zpozorněl.

 ,,Taky tě mám rád, ale můj otec by to nepřijal. Je tu víc důvodů. Mám tě rád, ale nemůžeme být spolu. Taky mám práci a…“

,,Tak takhle ty uvažuješ?!“ vyprsknul Kairo. ,, Nenávidím tu tvoji práci!! Vím, že jsi v gangu. Viděl jsem tě! Nevím, co přesně děláš, ale dělat to nemusíš. Takže jestli nám překáží jen tvoje práce, tak…“ začal se svlékat. Mephisto zrudnul a koukal se do země, přestože k němu stál mladík zády.

,, Neblbni, někdo tě uvidí,“ zamumlal černovlasý.

Kairo nic neříkal, stál úplně nahý, držíc baseballovou pálku uprostřed chladné Odpadní Uličky.

 ,,Takže mě odmítáš?“ zašeptal Kairo, dívajíc se do země. Jeho šedé oči se zalily vlhkostí.

 ,,Tak to není. Kdybych mohl, tak…“ jeho krémové vlasy mu vlály v lehkém větru. Sevřel pálku mnohem pevněji než předtím a opět se ozvalo vrznutí kovu v jeho zpocené ruce. Celý ubrečený se prudce otočil tváří v tvář Mephistovi. To, co Černovlasý viděl, nebyl milý pohled přítele… byl to pohled bestie. Než stihnul zareagovat, uhodil ho jeho dlouholetý kamarád pálkou po hlavě. Mephisto spadnul na zem, tekla mu krev, motala se mu hlava a vše bylo rozmazané. Než se stihnul vzpamatovat měl kalhoty dole a Kairo seděl na něm. Černovlasý se ho pokusil shodit. Kairo se usmál, ale stále mu tekly slzy. Bil ho, dokud mu nezlámal ruce. Užíval si to. Bylo to jeho poprvé. Mephisto občas slyšel jeho tiché vzdechy, když se zrovna nesoustředil, aby neupadnul do kómatu. Kairo se chytil za hlavu, jako kdyby měl bolesti a bojoval sám se sebou. Svíral si tváře, měl vytřeštěné oči a široký úsměv. Znovu ho vzal pálkou po hlavě, už to nebyl on. Bil ho jako smyslů zbavený.

…TMA….

Začal se probírat, otevřel pomalu oči, když ho vzbudilo něco mokrého. Vytřeštil oči. Byl celý od krve.

,,Co se to…“ nezmohl se na víc. Přišel o hlas, jen se schoulil na místě do klubíčka a vstřebával šok. Zaryl si prsty do vlasů, křečovitě se donutil  podívat se na místo, kde leželo něco, co mělo být jeho přítel. Místo něj tam však bylo jen zohavené tělo bez života, povalující se v krvavé kaši. Vzal pálku a utekl domů. Zabouchnul dveře, schoulil se na zem, objímajíc pálku jako plyšového medvídka. Byl celý kluzký od krve a ranní rosy. Jen tak ležel na zemi a neměl pojem o čase. Najednou ucítil pach krve. Zvedl se z podlahy a šel se osprchovat. Byl doma sám, jeho otec utekl za jinou , a jeho matka pracovala v zahraničí, aby si mohla dovolit mu zaplatit studium. Když se podíval na hodiny, zjistil, že tam ležel celý den. Neměl hlad, žízeň, ani pocity. V hlavě jen prázdno a nemožnost uronit jedinou slzu. Po osmi letech se mu vyznal a dopadlo to takhle.

Mephisto

,,Počkat…t-tohle jsem já?“ Díval se na svoje tělo a nemohl tomu uvěřit. Před ním se objevila bytost v bílém kabátě se zlatým lemováním. Byl to muž asi dva metry vysoký, s blond vlasy a působil velice vážně.

,,Že jsi po smrti, ti asi došlo. Já jsem ten, co oznámí nově příchozím, jak to tu chodí. Říkají mi Neutral. Platí tu jednoduchá pravidla: Nesmíš navštívit, neboli jakkoliv narušit město mrtvých. Musíš respektovat vysoce postavené démony a moje doporučení je, abys nezačínal jakékoliv konflikty.“

 „Ale já jsem přece taky mrtvý.“

,,Tvá duše je tak špinavá, že ti nebylo dovoleno jít do města mrtvých. Tvůj domov bude říše živých, ale máme své útočiště. Je mezi budoucností, přítomností i minulostí. Můžeš se volně pohybovat mezi živými a lesem stínů. Vchod do lesa ti ukážu později, je umístěný tak, aby jej běžný smrtelník nenašel. A ještě něco: živí tě nemohou spatřit, ani slyšet.“

 „Děkuji, ale ještě se tu zdržím. Počkat, co?“ otočil se. Ten muž už tam nebyl. Černovlasý vypadal jinak, měl šedohnědou kůži a delší vlasy. Taky měl pocit, že mu něco tíží hlavu. Byly to rohy a to pěkně velké. Jak mluvil, tak si všimnul, že mu taky vyrostly spodní špičáky. Zavětřil. Cítil divokou zvěř, ale později se ukázalo, že ten pach je jeho vlastní. Chtěl se vidět a tak se podíval na hladinu kaluže. Nikdo v ní nebyl, žádný odraz. Uběhlo pár měsíců, Kairo se docela vzpamatoval, a už byl schopný chodit do školy. Nedokázal s nikým mluvit. Mephisto ho stále sledoval, kráčel vedle něj, když šel do školy, seděl vedle něj když měl hodinu, pozoroval ho doma, když se učil. Byl nepřetržitě s ním, ale na tom nezáleželo. On ho nemohl vidět, nebo slyšet. Démon jen sledoval, jak se chlapec utápí v depresích.

Doprovázel ho jako vždy ze školy domů, už se stmívalo. Přešli přechod a Mephisto si všimnul, že ten chlap jde za nimi už od školy. Zahnuli za roh, když démon uviděl, jak ten chlap vytáhnul nůž. Najednou mu došlo, že ho odněkud znal. Ten parchant měl co dočinění se špinavými obchody jeho otce, a navíc byl ve stejném gangu jako on, než zemřel. Skočil rychle před něj a napřáhl ruce proti nim ve snaze ho zastavit. Neustál náraz nehmotného těla a upadnul na zem. Kairo se otočil. Toho muž využil a podřezal mu krkavici.

„Nee!“ zakřičel roháč, ale nebyl nikdo, kdo by ho slyšel. Kairo se svalil na zem, bezvládně jako ovečka, a kolem něj se začala zvětšovat kaluž krve.

,,M-Mephisto…“ zachraptěl a jeho hlas přešel v tiché bublání. Když se ten vrah ztratil, démon popadnul klučinu do náruče a prchnul s ním do lesa. Každé dítě zná pohádku o démonovi a mrtvé princezně. Když je reálné to, co se děje teď, nemá čas váhat a musí to prostě zkusit. Jediné, co potřeboval, byla krev silného démona. Silní démoni jsou vysoce postavení a respektovaní pro svou sílu. Za to, co plánoval udělat, ho určitě potrestají tím nejhorším možným způsobem, protože jakožto démon nemůže zemřít, budou ho mučit, nebo ho někam zavřou na pár století. Ukryl tělo svého přítele pod listí, na místo, kde si to bude pamatovat. Šel vyhledat démona pomsty, Rafaela, ten byl jeden z nejsilnějších. Už za týden se mu povedlo získat jeho důvěru, protože věděl, že se mu líbí. Věděli to úplně všichni. Chodil kontrolovat Kaira, a tak mu bylo jasné, že už mu moc času nezbývá. Tělo se začalo rozkládat, a to hlavně v oblasti hrudi a obličeje. Duše toho chlapce nebyla tak nečistá jako ta Mephistova, a tak se rovnou dostal do města mrtvých.

Jeden den si ho Rafael pozval, protože ho chtěl přijmout do své rodiny. Mephisto musel začít flirtovat, aby démon ztratil pozornost.

,,Jakou práci budu mít?“ zeptal se a zakoulel očima na Rafaela

„Budeš sloužit v mém domě jako služka. Nechci, aby se chlapec tvých hodnot, dostal do nebezpečí.“

Mephisto musel uznat, že Rafael byl jeden z nejkrásnějších démonů, které kdy viděl.

„Chceš ochutnat?“ podal mu hůlkami mangové maki. Černovlasý roháč se nahnul, protože věděl, že je to jeho příležitost. Rafael ho stáhnul k sobě, a políbil ho. Mephisto mu vytrhnul katanu z pouzdra a uříznul mu ruku. Démon pomsty jen seděl s vytřeštěným výrazem a nebyl schopný nic udělat. Když se vzpamatoval, muž do kterého se stihl zamilovat v té krátké chvíli, byl pryč, i s jeho rukou.

Rychle našel Kaira, vyryl do hlíny symboly života a smrti. Nakapal krev na jeho hruď. Z té vyletěl roj much a vypadaly červy.

„Prosím ať to funguje, prosím.“

Byl tak nervózní, že mu tekly slzy a celý se klepal. Najednou to po chvíli zaslechnul. V hrudním koši začalo praskat. Kairo se prudce nadechnul  a otevřel oči, jeho bělmo bylo černé …..na hranici života…a smrti…… Před Mephistem se zjevil Neutral.

„Co jsi to udělal?!!“ Kolem něj se nashromáždilo neuvěřitelné množství energie. „Vykazuji tě z říše mrtvých, i z říše démonů! Každý smrtelník uvidí tvé bídné vzezření!“ kolem to zadunělo a Neutral se rozplynul.

„M-Mephisto?“ posadil se vratce Kairo. Rohatý mu padnul kolem krku.

„Ano jsem to já, miluji tě.“ Po tváři mu tekly slzy. Nemrtvý se mu podíval do očí a dlouze ho políbil. „Mám tu nějakou práci,“ pousmál se šibalsky Kairo a pohodil vlasy, které mu zbyly. „Karta se obrátila Mephisto,“ řekl  s ďábelským výrazem ve tváři a vyrazili do ulic.

 Rozpoutat chaos samozřejmě….