Bylo to v sobotu. Yuki bydlel sám, takže měl klidný večer. Díval se na romantické filmy a přitom popíjel saké. Slyšel, jak někdo strká klíče do zámku u dveří a mermomocí se snaží otevřít. Nikdo kromě něj klíče nemá, tak se šel podívat co se děje. Zjistil, že je to muž, který bydlí v bytě 2LDK nad ním. Otevřel a opilý muž se mu vrhnul do náručí se slovy: "Miláčku, sem doma.". Překvapený mladík neudržel váhu muže a spadnul na záda. Pokoušel se dostat z pod těla velkého muže, ale marně. Muž spal a nebylo s ním k hnutí. Nevěděl co dělat. Víno, které předtím popíjel, mu stouplo do hlavy. Usnul.

Probudil ho zvuk dveří, u kterých při zavírání musí vyvinout větší sílu, aby se zavřeli. Je to přeci jen starý byt. Relaxovaný se otočil, přikryl se dekou a chtěl znovu usnout. "Vždyť jsem spal na chodbě?!" Zděšeně vstal z postele a rozhlížel se kolem sebe. Na stole našel kus papíru odtrženého z bločku, který ležel u televize.

Yuki se pousmál a šel si zpátky lehnout. Netušil, že to bylo jeho osudové shledání.

…

Ráno se Nakayoma Nagisa probudil do prázdného bytu. Čekal ho dlouhý den v práci a bylo před uzávěrkou, tudíž nebyl zrovna v dobré náladě. V kuchyni na stole našel dopis od jeho snoubenky. Stálo v něm, že jí nikdy nebral jako číslo jedna v jeho životě a místo toho trávil veškerý čas v práci. Dále psala o tom, jak už před dvěma lety ji požádal o ruku a stále nechtěl mluvit o svatbě. Nebylo kdy, protože byl pořád v práci. Také psala, že minulý týden, když měli tříleté výročí a on nepřišel domů kvůli práci, šla druhý den na kávu a seznámila se s číšníkem. Byla to prý láska na první pohled. Na konci dopisu mu popřála štěstí při hledání osoby, která by snášela jeho lásku k práci. U dopisu byl položený prsten, který jí dal před dvěma lety.

Její věci byly pryč. Klíč od bytu byl ve schránce. Nakayoma položil dopis a bez chuti snídat odešel do práce. Neměl čas na oběd, protože byl ponořený v práci, kterou musel do jedenácti večer mít hotovou. Když skončil, necítil se na to jít domů, proto šel do baru, kam občas chodil s kolegy z práce.

Pil asi 3 hodiny. Samozřejmě nic lehkého. Samotnou whisky.

"Ještě jednou!" zavolal na barmana, který stál proti němu a pozoroval ho. "Už máš dost, Nagisa-san." "Nikdy není dost! Nebuď bačkora a nalej mi další." Barman byl jeho přítelem ještě z dob studií. "Ale prosím tě. Přeci se nechceš upít k smrti, jen kvůli nějaké ženské. Jsi chlap v nejlepších letech. Ještě ti není ani třicet a …" "Přestaň mě utěšovat. Je mi 28 let a jsem svobodný. Jak si asi mám najít novou ženu. Dělal jsem to všechno pro ni! Chtěl jsem, abychom měli peníze, než se vezmeme a přijdou děti, mohl bych s nimi trávit víc času. Proč to nechápe?!" Barman přesvědčil Nagisu, že je čas jít domů a pořádně se vyspat a najíst.

Nagisa došel před dveře v domnění, že tam bydlí. Snažil se v opilosti strčit klíč do nesprávných dveří. Najednou se dveře otevřely. V hlavě se mu promítlo, že se k němu jeho snoubenka vrátila. Objal osobu, která otevřela dveře, a usnul.

Probudil se celý rozlámaný, a když se podíval pod, sebe uviděl mladého kluka. Chtěl ho probudit a říct mu, aby okamžitě odešel. Jenže když se rozhlédl, zjistil, že je někde jinde on sám. Uviděl postel, která byla přímo naproti němu, a kluka do té postele odnesl. U televize ležel bloček a tužka, tak utrhl lístek a napsal mu omluvu. Zabouchl za sebou dveře a ohlédl se. Na jmenovce stálo: Yuki Tokamichi

…

Od té doby co Nagisa strávil noc u Yukiho na něj nemohl Yuki zapomenout. Uběhlo teprve pár dní a Yuki pořád cítil Nagisovo teplo na svém těle pokaždé, když usínal. Chtěl mu zavolat nebo napsat, ale bál se, že si ho třeba Nagisa už nepamatuje. Nebo že vůbec neodpoví. Tak to nechal být. Byl z toho trochu zmatený. Měl zrovna trochu problémy se svým vztahem.

Věděl, že Nagisa má přítelkyni, se kterou se hádali. Bylo to slyšet až k němu do bytu. Trochu s jeho přítelkyní soucítil. Yuki byl totiž gay. Jeho přítel byl ze stejné univerzity a stejného ročníku. Takže spolu trávili ve škole čas. V poslední době byl ale jeho přítel odtažitý a trávil přestávky a volné hodiny s přáteli a ne s Yukim. Když se ho na to Yuki zeptal, odpověděl mu, že slyšel, že se roznesly pomluvy o tom, jak je to divné, když spolu oni dva tráví všechen čas a ptali se ho, zda s Yukim chodí. Samozřejmě, že to popřel. Nechtěl, aby někdo věděl, že má vztah se svým spolužákem. Tohle Yuki chápal. Ale co přišlo potom, Yukimu ublížilo. Jeho přítel se s ním rozešel, protože nechtěl, aby se to dozvěděli ostatní. Kdyby s ním byl, jednou by na to ostatní přišli.

To bylo zhruba měsíc od toho incidentu s Nagisa-san. Rozhodl se, že ho navštíví.

Ozvalo se klepání a Nagisa šel otevřít dveře. Za nimi stál kluk z bytu 102B.

"Dobrý podvečer, Nagisa-san." Řekl Yuki a jeho hlas se zachvěl nejistotou. Nagisa si ho chvíli prohlížel a pak řekl: "To jsi ty, jak jsem u tebe nedávno přespal" a zasmál se. Pozval Yukiho dál a usadil ho ke stolu. "Myslel jsem, že jsi na mě už zapomněl. Je to přeci jen už skoro měsíc" pokračoval Nagisa. "Co tě ke mně přivádí zrovna dneska?" Yuki pozvedl hlavu a řekl Nagisovi, že zítra má volný den po dlouhé době a chtěl by využít jeho nabídku k posezení s dobrým saké. "Pokud se vám to dnes nehodí, nerad bych …" Nagisa přerušil Yukiho vysvětlování mávnutím rukou a přinesl saké. "Ale prosím tě, pozval jsem tě přeci. I když jsem čekal, že předtím aspoň napíšeš nebo zavoláš." Yuki sklonil hlavu. Na jeho tváři Nagisa zpozoroval, že se chce omluvit. Než to ale Yuki stačil udělat, omluvil se on. Vysvětlil mu, co se přesně stalo a proč to tu noc dopadlo tak, jak to dopadlo. Při jeho vysvětlování nemohl od Yukiho odtrhnout oči. Zaujaly ho Yukiho výrazy v obličeji. Chvíli vypadal, že Nagisu lituje, ale potom se usmál. "To je v pořádku. Stalo se mi něco podobného. Vím, jak jste se musel cítit." Smutný výraz v Yukiho očích Nagisu zasáhl. *ba-thump* Nagisa ucítil, jak mu jeho srdce poskočilo. 'Co to bylo?!' pomyslel si. "A co přesně se ti stalo, když říkáš něco podobného. Taky tě opustila žena, se kterou si myslel, že strávíš zbytek života?" pousmál se. Yuki se na něj podíval se skleněnýma očima a když se nadechl a chtěl odpovědět, začali mu po tvářích téct slzy. "Haha, to se nemělo stát, omlouvám se. Raději dnes půjdu domů." Když se zvedl Nagisa ho chytil za ruku a donutil ho znovu se posadit.

"Tak povídej." Oddechl si Nagisa a podíval se na něj. Yuki zaváhal, ale pak to Nagisovi řekl. Ten byl nejdřív trochu nejistý, jak má reagovat, ale když viděl Yukiho pohled a v jeho očích slzy, bylo mu jasné, že ho musí obejmout. Ucítil jak se Yukiho srdeční tep zrychluje. Polilo ho horko a od Yukiho se odtáhl. Yukiho tváře se začervenaly. *ba-thump, ba-thump* Nagisovo srdce začalo tlouct opravdu rychle. Orosilo se mu čelo. "Tak abych nám ještě trochu nalil, ne?" řekl klidným hlasem. Dalo mu to práci, aby jeho hlas nezakolísal.

Odbila jedna hodina a Yuki se rozhodl jít spát. Nagisa ho odprovodil ke dveřím. "Tak si to tak moc neber, určitě si najdeš brzy někoho dalšího. Jsi dobrý kluk, určitě budeš populární." Řekl Yukimu. Ten znovu zčervenal a sklonil hlavu "Dobrou noc" skoro zašeptal Yuki a vyšel ze dveří. Když chtěl Nagisa zavřít, dveře se otevřeli a Yuki ho objal. Nagisa nevěděl jak má reagovat a panikařil 'co teď, když ho odstrčím, bude znovu ublížený ... Ale co si to namlouvám, vždyť jsme si přátelsky promluvili. Je to jen srdečné, přátelské objetí.' pomyslel si a poplácal ho po zádech. "Omlouvám se" zašeptal Yuki a přitiskl rty na Nagisovo. Než Nagisovi došlo, co se stalo Yuki běžel po chodbě ke schodišti a byl pryč.

Nagisa zavřel dveře, dřepnul si a chytil se za hlavu. "Co to sakra je s mým srdcem, že bije tak rychle po dětinské puse od nějakého studenta!" povzdechl a usmál se.

Když Yuki doběhl do svého bytu, nemohl uvěřit, že Nagisu políbil. No, spíš mu dal pusu, kterou by dal své mámě k narozeninám. Potom co si to uvědomil, cítil se ještě víc trapně. "Co jsem to udělal. Co si o mě teď Nagisa-san bude myslet!?" Přemítal si v hlavě. Uslyšel kroky, které šly z jeho stropu. Bylo to tam, zpět, tam a zase zpět. Najednou uslyšel bouchnutí dveří a kroky, které se blížili k jeho dveřím. Ztuhnul. "Určitě se na mě zlobí" vylekal se a poodešel od dveří. Chvíli bylo ticho a potom se ozvalo klepání a Nagisův hlas: "Yuki, vím, že jsi tam, otevři dveře. Potřebujeme si ujasnit pár věcí." Yuki ze sebe nevydal ani hlásku. "Vím, že tam jsi! Otevři dveře!" V jeho hlase bylo slyšet mírné rozčílení. Cvakl zámek u dveří a Yuki otevřel. Než stačil něco říct Nagisa vtrhl dovnitř, přitiskl Yukiho ke stěně a políbil ho. Yuki byl vyděšený, překvapený, zmatený, ale zároveň cítil i lehký klid. Jeho srdce se rozbušilo, tváře mu zčervenaly a Nagisův polibek opětoval.

…

"Sakra co mám dělat? Vždyť takhle rychle moje srdce ještě nebylo. Něco se se mnou určitě děje." Povídal si pro sebe Nagisa. Přemýšlel, jestli má za Yukim jít nebo ne, protože pokud nepůjde hned tak potom už nebude chtít jít vůbec. "Tak ať přijde on … No jo, ale co když nepřijde. Co když se mi už neozve. Nevím, kdy bude doma. Může se mi vyhýbat. Neznám ani jeho telefonní číslo …" povídal si dál a neuvědomil se že chodí po bytě tam a zpátky. Nakonec se rozhodl, že si s ním půjde promluvit a zjistí, proč mu dal pusu.

Sešel schody a došel k jeho dveřím. 'Že bych to přeci jen nechal na jindy…' proběhlo mu hlavou. Nakonec zaklepal a vyzval Yukiho k otevření dveří. 'Žádná odezva, lituje toho, co udělal? No, ale když ano, tak to neměl dělat!' "Vím, že jsi tam! Otevři dveře!" byl už celkem naštvaný, že ho Yuki ignoruje. Když cvakli dveře a ve škvíře uviděl Yukiho červený obličej, nemohl jinak, než vejít dovnitř a políbit ho. Byl překvapený jak Yukiho rty chutnaly sladce. Byly tak jemné. Zarazil se ve chvíli, kdy ucítil, že Yuki jeho polibek opětuje. 'Jsem rád, že mě neodstrčil.' pomyslel si. V tu chvíli, když stáli a jejich srdce bila tak hlasitě, že je skoro bylo možné slyšet, si Nagisa uvědomil, že to není jen tím, že jeho rty jsou jemné, že se cítí tak dobře. Došlo mu, jak to doopravdy je. Má ho rád. Má ho rád, protože je to kluk, který ho nechal spát u sebe na podlaze, když byl opilý. Má ho rád proto, že když se ho zeptal, co se mu stalo, otevřel se mu. Nebál se zkusit znovu mít někoho rád. Proto ho má rád.

Ještě chvíli ho pevně držel potom, co uvolnil jeho ústa. Nevěděl co říct. Yuki také mlčel. Měl červené uši a chvěl se. "Pusť mě prosím" řekl Yuki tiše. Nagisa ho okamžitě pustil a nevěděl, co má očekávat. Yuki se na něj podíval toužebným pohledem a potom sklonil hlavu "kdybychom ještě pokračovali, myslím, že by si toho mohl litovat". Nagisa rychle zapřemýšlel a trochu mu zčervenaly tváře "Nelitoval" zašeptal Yukimu do ucha. Yuki měl pocit, že jím proběhla elektřina, když ucítil Nagisův dech na svém uchu. Odtáhl se od Nagisi a šel směrem do bytu. Nagisa ho následoval. Když se přiblížili k posteli, Nagisa otočil Yukiho čelem k sobě a povalil ho na postel. Znovu ho políbil.

Nagisa nevěděl, co má dělat. Přeci jen nemá žádné zkušenosti. Yuki zpozoroval v Nagisově tváři nejistotu a lehkou nevědomost. "Nemusíš se o nic bát. Jsem připravený" zamumlal akorát tak hlasitě, aby ho Nagisa sotva slyšel. Nagisovi se trochu ulevilo. Rozepnul svoji košili a sundal Yukimu tričko. Jeho bradavky byly vystouplé a celé jeho tělo se chvělo. Přitiskl svá ústa na Yukiho hrudník a zanechal na pár místech malou modřinku. Yukiho i Nagisovo tělo bylo v extázi. Nagisovi ruce se třásly, když se snažil Yukimu rozepnout pásek. Yuki se posadil a řekl Nagisovi aby si lehl. Rozepnul mu kalhoty a políbil jeho *****. Nagisa nikdy takový pocit nezažil. Každý pohyb Yukiho jazyka byla jako elektřina po celém jeho těle. Yuki si sundal kalhoty a sednul si na Nagisu. To co přišlo potom, si nikdy nedokázal představit. Byla to neuvěřitelná slast. Chytil Yukiho ruce, převrátil ho na stranu a vyhoupl se nad něj. Políbil ho vášnivěji než předtím a vnikl do něj. Yukiho obličej vypovídal, že ne jen Nagisa se cítil dobře, ale bylo to dobré i pro Yukiho.

Po skončení vášnivého milování, Nagisa Yukiho objal. Chvíli ještě leželi a Nagisa potom usnul.

Když viděl Yuki Nagisův spící obličej, lehce ho políbil, aby ho nevzbudil, a něžně řekl: "Víš, už nikdy tě nenechám odejít."