Kapka potu mu stékala po čele a táhla se dále po spánku až na líčko, kde mu lehce sjela po lícní kosti přes hranu čelisti na krk, kde se mu vsákla do lemu rozhalené košile. „Kurva!“ vyšlo mu z úst. Znovu se pokusil nadzvednout a zkusit to z jiného úhlu. „Musíš víc rozkročit nohy, jinak se to tam nevejde,“

            „Hele ztichni a místo toho víc zatlač!“

            „Ale to se tam fakt nevejde, jsi si jistý…“

            „Nemel a strč to tam! Toto děláš po prvý nebo co?“

            „Neser a radši drž! Kurva!“ Už oba doopravdy zuřili, když se jim to tam pořád nedařilo strčit. Proto se stalo to, co se stalo…

            „Počkej…! Ne. Nestrkej to tam! Ry… Do prdele! Auuuu! Ty debile, vytáhni to! Hned!“

            „Jasně, jasně, jen v klidu, jen se moc nehýbej,“ snažil se jej upokojit, ale moc to nezabíralo.

            „V klidu?! A jak asi?! Jdi do prdele! Vytáhni to!“ Ryu se sice pokoušel udělat, co po něm Rostred chtěl, ale nějak se to zaseklo a tohle vysvětlit naštvanému člověku v takové situaci, rozhodně nikdo nechtěl.

            „Hned!“ zvýšil znovu Rostred hlas a jeho obličej, stažen bolestí, dával jasně najevo, že tohle už dlouho nevydrží.

***

            „Kreténe! Koukni se na to! No jen se koukni! Seš takovej idiot nebo co?! Každému by hned došlo, že to tam nemá strkat, když na to jde takhle, ale ne! Tady náš pán si to musel nejdřív vyzkoušet!“

            „Nebyl jsi to náhodou ty, kdo mi říkal, abych to tam strčil?!“

            „Já? Děláš si prdel?! Ty mi málem zlomíš ruku a ještě za to můžu já?! Vyliž si!“

            „Ale no tak… Rostrede. Promiň, ale kdo měl vědět, že se tam ta trubka tak debilně sekne?“