Jako každý víkendový večer jsem trávil se svým mladším bratrem u naší matky, rodiče se rozvedli a každý si nechal jedno dítě. Ne že bych si nějak stěžoval otec je velmi bohatý, ale raději bych trávil všechen čas se Zachem, máme trošku jiný vztah nežli ostatní sourozenci. Někdo náš prazvláštní vztah může nazvat nechutným, nebo odporným, proto o něm nesmí nikdo vědět. Nikdo.

Nikdo mi nesmí vzít Zachyho, nepřežil bych to. Je to mladší bráška a láska mého života, nemůžu popřít, že když jsem byl mladší bral jsem mu všechnu pozornost rodičů, kradl mu hračky a dělal různé naschvály, ale pak nastal ten zlom bodu a začal jsem ho vidět v jiném světle, najednou to nebyl ten malý bráška, kterého musím okrádat o hračky, ale muž do kterého jsem se bezhlavě zamiloval.

Každým uplynulým dnem to bylo intenzivnější a silnější, ale pak se stalo něco, co ani jeden z nás nečekal, otec si našel jinou buchtu a naší matku odkopl pryč, samozřejmě si nechal staršího syna(mě) a mladšího nechal matce. Zprvu jsem ho nenáviděl, donutil nás se rozdělit a to jsem mu nikdy neodpustil, ale jak šel rok za rokem zjistil jsem, že život s ním není tak špatný, měl jsem všechno, na co jsem si vzpomněl, nějaké peníze jsem samozřejmě nechal stranou a ty dával matce pro Zachyho.

„Miluju tě, víš to?“ Zeptá se mě bráška s jemným úsměvem a začne mě hladit ve vlasech, já ač jsem ho miloval jsem nikdy na takové to jemnůstky nebyl. Chtěl jsem ho slyšet řvát mé jméno, vidět ho prohýbat se slastí, donutit ho prosit o víc.

„Já tebe taky, ale teď bych místo hloupého ležení tu postel využil na něco jiného.“ Pousměju se a povalím ho pod sebe. Okamžitě jsem se přisál na jeho sladká ústa a jazykem jsem začal rejdit v teplé pusince. Jeho sliny jako by byli nějaká droga, které se nemohu nabažit, chtěl jsem víc, musel jsem mít víc!

Rukou se natáhnu pro pouta na suchý zip, aby si nepoškodil jemnou kůži na zápěstí, nechtěl jsem, aby krvácel, nesmí. „Ruce za hlavu.“ Rozkážu mu tiše a čekám, až můj rozkaz splní, neváhám ani chvilku a připoutám mu ruce ke kovové pelesti. Vyhrnu mu triko až ke krku a ústy se přisaju na jeho bradavku, kterou nejdříve vsaju a hned na to jemně skousnu.

„Bráško.“ Zasténá sykavě, na tváři se mi objeví spokojený úšklebek a pokračuji dál ve své práci. Rty jsem byl stálé přisátý na bradavce, která díky mé péči ztvrdla a rukou jsem sjel přes jeho hubené břísko až k lemu kalhot, které mu naučeným pohybem svléknu, aniž bych se rty odtáhl od toho sladkého hrbolku co má na malém hrudníčku.

Je mu dvacet let, ale tělo má stále jak puberťák, ale i tak jeho tělíčko miluji, kdo by ne? On je dokonalost sama.

Přejdu z jedné bradavky na druhou a s úsměvem zaznamenávám jeho stojící a tvrdý penis, který mě tlačil do stehna. Já jsem na tom nebyl o moc líp, přes kalhoty si promnu svůj úd a tiše syknu, čekal jsem tak dlouho a teď jsem tak citlivý. Jsem si jistý, že dnes moc dlouho nevydržím, ale to mi vůbec nevadilo, chci, aby si to užil on.

Odtáhnu se od jeho hrudníku a pod bedra mu nacpu polštář, abych měl lepší přístup k jeho zadečku, svléknu si kalhoty i s trenky a z šuplíku vytáhnu tubu s průsvitným lubrikačním gelem, který voněl po jahodách. Svléknu trenky i jemu a štědrou dávkou lubrikačního gelu mu promažu prdelku, hned ze začátku jsem do něj strčil tři prsty a začal ho ho prstit jak nějakou nadrženou štětku.

Druhou rukou jsem se věnoval jeho vzrušení a fanaticky sledoval jeho zrudlou tvář od vzrušení, užíval si a já si plnými doušky užíval, málem jsem se udělal jen z toho jeho hlasitého stenu, když jsem narazil na ten malý, schovaný bod v jeho úzkém zadečku.

„Alexi! Braško, pojď do mě, chci tě cítit. Chci, cítit tvoje tvrdý péro jak mě šuká!“  S úsměvem od ucha k uchu jsem z něj prudce vytáhl prsty, kterými jsem ho doteď šukal a vyměnil je za svůj penis. Na jeden příraz jsem vnikl do toho úzkého, horkého otvůrku, cítil jsem vlhko, ale lubrikant to být nemůže. Musel jsem ho i přes svou přípravu natrhnout, místo toho, abych přestal, jsem začal tvrdě přirážet i když to přes jeho stažení to nešlo moc dobře.

„To už stačí, každý den ten stejný příběh, ale nikde není vysvětlení pro to, proč jste zabil svého vlastního bratra.“ Přes tvář mi přejede šílený úsměv a rukou na, které jsem měl připnutý nemocniční náramek z psychiatrického oddělen si prohrábnu vlasy.

„Ne, všechno musí mít nějaký důvod.“ Odfrknu si a pohledem propíchnu doktora, který se ze mě každý den snaží dostat, proč jsem ho zabil. Proč jsem uškrtil svého vlastního bratra, ke kterému jsem choval hluboké city a byl bych ochotný pro něj položit život.

Proč?