Najednou jsem měl zatmění. Můj mozek odmítl spolupracovat a přebytečnou krev poslal tam, kde už jí i tak bylo hodně. 

Nepotřeboval jsem slyšet víc. Fakticky. Tohle bylo až kam.

Sten, jež byl celých těch dvacet let nedostupným zbožím, které neseženete ani na černém trhu, byl náhle stejně přístupný jako Durexy. Při troše snahy i v kdejakém automatu. 

Proto jsem neváhal ani sekundu.

Vymrštil jsem se do stoje, jako kdyby mě do zadku štípla vosa. Polštář jsem mrsknul za sebe zpátky na gauč. Můj rychlý pohyb Stena překvapil. Nejspíš očekával slovní odpověď. Na tu jsem ale neměl ani pomyšlení. Podvědomě jsem věděl, že musím konat dřív než ztratím odvahu.

Třemi hbitými kroky jsem překonal vzdálenost od gauče ke kolečkovém křeslu. Zastavil jsem se přímo v mezeře mezi jeho roztaženými stehny.

Šokovanej Sten se stačil jen opřít a zvednout ke mně hnědé oči, které zběsile mávaly víčky.

Prostrčil jsem jednu nohu mezi boční opěrkou a jeho stehnem, zapřel se mu rukou o rameno a stejný pohyb zopakoval i z druhé strany. Dosedl jsem na něj a naučeným pohybem se posunul dopředu tak, abych zatlačil a pozdravil přesně ta místa, kde je to nejcitlivější. 

Chytl jsem obě jeho ruce a položil si je na boky.

Někde v krku jsem cítil svoje srdce, které tlouklo jako kdybych právě zápasil o život. S lehce roztřesenými prsty jsem chytl jeho obličej do dlaní a sklonil hlavu tak blízko, až se dotkly špičky našich nosů. 

Sten hluboce nasál vzduch a jeho doširoka rozevřené zornice kmitaly mezi mými rty a očima. 

Rozhodl jsem se vyčkat a další krok nechat na něm. Sekundy se najednou staly hodinami a já si byl vědom toho, že tlukot mého srdce musí minimálně cítit, když už ne slyšet. Tváře mi pomalu červenaly jako dozrávající rajčátka a prsty byly klidné jen díky tomu, že se měly čeho držet.

Zírali jsme na sebe bůh ví jak dlouho, když se konečně pohl. Stiskl mé boky a posunul si mě na klíně ještě o trochu výš, díky čemuž jsem s neskonalým potěšením ucítil dobře známý tlak zhruba někde mezi mými půlkami. To uvědomění, že je ze mě vzrušený zrovna on… byl jeden z nejšťastnějších momentů mého života.

Naklonil hlavu na stranu a ochutnal mé rty. Prvně je spíš jen lehce, ale když zjistil, že skutečně nemám v plánu kamkoliv utíkat nebo třeba tenhle moment utnout nějakou hloupou hláškou typu: „Klid, dělal jsem si jen srandu..”, pokračoval dál a to s mnohem větší vervou. Vjel mi do úst jazykem a rejdil v nich jak důchodci v obchodě při slevách. Nenechal jsem se ani trochu zahambit.

Právě jsem prožíval svůj sen. Šly na mě mdloby, neboť jsem ze samého vzrušení a radosti, úplně zapomněl na dýchání. 

Zajel jsem mu jednou rukou do vlasů a druhou jsem začal prozkoumávat pevný hrudník. Prsty zkoumaly hektary pružné pokožky, jako kdyby nikdy nic podobného necítili. Sten za poslední roky přibral. Vždy byl mohutný ale z té jeho zabijácké posilovací rutiny měl svaly jako kdyby je někdo vytesal do skály. Moje představy se se skutečností nedaly srovnat.  Namotal jsem si jeho uvolněnou kravatu na ruku a přitáhl si ho ještě blíž, že víc už to ani nešlo.

Podvědomě jsem začal jemně pohybovat pánví. Jezdil jsem po jeho společenských kalhotech dopředu a dozadu jako na skluzavce.

Sten mi příjemně zavrněl do úst a jednou dlaní objel linii mého boku, vysouvajíc přitom mé triko nahoru. Konečky prstů zkoumal mojí páteř. Zastavil uprostřed mých zad, druhou rukou přejel přes můj zadek a zase nahoru. Zkusmo zajel za gumu tepláků, ve snaze dostat se mi rovnou pod trenky. 

V ten moment se mi v hlavě rozsvítilo menší výstražné světýlko. Přerušil jsem polibek a zalapal po dechu.

„Zkoušel jsi někdy něco s chlapem?” zeptal jsem se zvědavě.

„Nikdy,” zavrtěl hlavou bez zaváhání.

Tahle odpověď mě potěšila, až jsem se na něj musel zářivě usmát. A do horoucích pekel, že já byl vzrušený jako nikdy. Bylo mi vlastně jedno kolik holek měl přede mnou ale vědomí, že jsem první chlap… jej, vlastně se v tomhle ohledu klidně dalo mluvit o tom, že právě sedím na klíně panicovi.

Vzpomněl jsem si na jeho otázky o zaučení a probudil se ve mně ďáblík. 

Napřímil jsem se a věnoval mu rošťácký úsměv. Chudák Sten, nevěděl, která bije a když jsem se vysoukal z pod opěrek do stoje nechtěl mě ani pustit. Pouze na mě upřel štěněcí vyčítavý pohled.

„Chtěl jsi přece školení...ne?” mrknul jsem na něj s nově nabitou sebejistotou. 

Přikývl a neochotně mě propustil. Přetáhl jsem mu kravatu přes hlavu a svázal jeho ruce za zády.

„Nebolí?” ujistil jsem se. 

Zavrtěl hlavou. „Co hodláš dělat?” nedalo mu to.

„Chci tě sprostě zneužít,” uchechtl jsem se. „Dám ti takové školení, že na něj jen tak nezapomeneš,” pronesl jsem se sebevědomím až někde na půdě.

Pravda byla taková, že bych našel tuny možností jak dobře využít tohle pevné tělo, které sám jeho majitel uměl už tak dobře používat. Kolikrát jsem měl v hlavě obraz toho, jak se ohýbá nad ženskou, jak pumpuje boky a souloží s ní. Většinou ve chvílích, kdy jsem sám sebe měl chuť mučit. Častěji jsem místo ženy vídával sebe. 

Když začal spávat s holkama, tak to pro mě nebylo komplikované. Nějak jsem to nebral v potaz. Ale časem, jak jsme na naší společné cestě stárli, už se všechno začalo posouvat - uvědomil jsem si, že když poslouchám o jeho úletech nebo ho třeba jen pozoruji s rozličnými slečnami, představuji si na jejich místě sebe. Velmi živě jsem si uměl vizualizovat, jak přijímám to, co mi Sten dává. 

A teď jsem to měl před sebou. A tím se všechno kompletně podělalo. 

Do háje, proč zrovna teď myslím na minulost, když přítomnost je mnohem lepší?

Zatřepal jsem hlavou a zaostřil před sebe na Stena. Opřel jsem si ruce o jeho ramena a ztuhl. 

Sten se tvářil jako sopka, která každou chvíli začne chrlit lávu. Ale naštvaný nebyl.

Ne, doopravdy nebyl.

Měl erekci tak velkou, že by snad byla vidět přes celou Českou Republiku. Možná i přes celý kontinent.

Otevřel jsem ústa. Zavřel je. Znovu otevřel… a nakonec jsem usoudil, že tohle je opravdu neskutečně rajcovní. Normálně jsem měl sto chutí zajít do svého pokoje pro Instax a tento moment zvěčnit na fotografii, kterou bych nosil v tajné kapse své peněženky. 

Ze všech situací, které jsem si kdy dokázal představit, byl tohle opravdu vysoký level.

To kvůli mě? Vážně? Proč celý roky nic a teď jo? Nebo jsem byl fakt tak slepej a nikdy to neviděl?

Tak to jsem prosím pěkně fakt kokot.

„Sakra,” vyjelo ze mně, posadil jsem se zpět na jeho stehna a přetáhl si triko přes hlavu. „Já po tomhle toužil celej život, až do té míry, že jsem chtěl raději odejít žít někam do ciziny, jen abych ti nemusel čelit, panebože proč mi tohle děláš?” vychrlil jsem na něj svoje nejnitěrnější pocity, „Proč jsi, do prčic, tak pěknej?” skoro jsem zněl vyčítavě. Tričko letělo někam na stůl.

Podvědomě jsem očekával studenou sprchu. Aspoň by to trochu odlehčilo situaci. Sten na mě ale upřel vážný pohled, a pohnul boky, ve snaze se ke mně tou svou zbytnělou třetí nohou dostat blíž. 

„Mohl bych se ptát stejně.”

Jo. Musel jsem si na něj sáhnout, protože jsem si nebyl jistej jestli se zčistajasna nezačne rozpouštět do mlhy a já se nevzbudím a nezjistím, že tohle celý je jen šíleně krásnej sen. 

To se nestalo, ale ten malý pocit neskutečna tu pořád byl a nedal mi pokoj ani ve chvíli, kdy jsem usoudil, že začnu ze spoda a přesunul se do kleku mezi jeho stehna. Osvobodil jsem ze zipu kalhot a boxerek jeho výstavní penis a div se s ním neudávil, jak hladově jsem si ho narval až na mandle.

Sten mi zapulzoval v ústech. „Jeziš, ne tak rychle, vždyť mě zabiješ,” vypadlo z něj.

Vysunul jsem si ho z krku jen abych se zasmál. „Neboj, dneska fakt umírat nebudeš.”

Měl jsem v úmyslu na to jít pomalu a třeba si i tak trochu zahrát na učitele. Skončilo to ale úplně jinak. Zaparkoval jsem mezi jeho nohama, kouřil ho jak o život, nehledě na to, že se před mými ústy dokonce začal snažit i uhnout. Završil vše obrovským výstřikem štěstí, které jsem milerád spolykal a sám byl vzrušen až na práh únosnosti.

Mám takový pocit, že jsem v té chvíli přišel o rozum.

Během bezkompromisní uzurpace jeho chlouby jsem stihl sám sebe připravit, tak, abych mohl při první příležitosti rovnou nasednout.

Vstal jsem, svlékl se do naha a nechal tepláky a boxerky žuchnout na podlahu. Chtěl jsem ho hned v sobě, ale po prvním vrcholu potřeboval pauzu. Což mě přivedlo k myšlence, že mně by se pro změnu hodila sprcha, protože nešlo jen tak koukat na to boží dílo, kterak mu trčí z těch černých kalhot penis i v klidu dost velký a nahý hrudník se zvedá nahoru a dolů. Zrudlé tváře upřené na můj obličej ve snaze rozluštit, jaké mám za další úmysly. To všechno mi řeklo, že rychlá sprcha bude fakt ideální volbou.

„Dám si sprchu,” oznámil jsem mu a ignoroval jeho doširoka rozevřené oči. „Rychlou,” dodal jsem a šel do koupelny. Prozíravě jsem nechal dveře otevřené. Když se s tím kolečkovým křeslem trochu přemístí, klidně se může “přijet” podívat blíž.

Sáhl jsem po sprchové hlavici, nastavil jí a vstoupil pod spršku vody. Byla šíleně studená, ale mně to bylo jedno. Naopak, potřeboval jsem svoje splašené srdce uklidnit. Nastavil jsem tvář přívalu vody, zavřel oči a pootevřel ústa.

Vybavil jsem si svého posledního kamaráda, se kterým jsem to táhnul nejdýl ze všech. Kája byl taková slabší verze Stena. Vždycky, když jsem ho sál a jinak uspokojoval nebyl to on. Byl to Sten, ten mě zezadu… 

„O můj bože,” zasténal jsem.

Děje se to a já tomu pořád nevěřil. Otočil jsem se k hlavici zády a zajel si mezi půlky, abych zkontroloval dostupnost. Pootočil jsem hlavu do prava a všiml si přihlížejícího Stena, který seděl na kolečkovém křesle, kolena roztažená, pohlaví znovu vzpružené a nadzvedávající pásek kalhot. Ten obraz mi projel páteří dolů rovnou mezi nohy.

Zaklel jsem, otočil se k němu zády a opřel čelo o chladné dlaždičky. 

Jediné, co jsem vmínal bylo pulzování pohlaví. 

Už jsem se viděl, jak na něm jezdím tak, že na to kurva nikdy nezapomene.

Odvrátil jsem se od zdi, zase čelem k němu, vsunul si ruce do vlasů a ulízl si je dozadu. Prohnul jsem páteř a lehce zahýbal boky. Cítil jsem, jak mi trčí do prostoru a vyloženě škemrá o pozornost.

Ale nemohl jsem s tím nic dělat, protože jsem chtěl, aby s tím udělal něco, někdo jiný. Nějak mi najednou představa toho, že bych před ním masturboval přišla jako týrání. Mě i jeho.

Erekce samozřejmě volala dál, neboť jí tyhle myšlenky jaksi vůbec netrápily. Svěsil jsem hlavu. Samozřejmě z této pozice jsem viděl pouze svoje péro. 

Chtěl jsem se trochu uklidnit, neuchvátat to. A to tomu zrovna nepomáhalo.

Vrátil jsem se pohledem nahoru a doprava ke Stenovi a konečně pochopil, že něco musím udělat. Stát pod sprchou, teď už teplé vody, s nadrženou společností v závěsu, nebyla zrovna pozice, ve které bych chtěl dlouhodobě setrvat.

Ale pak jsem to uslyšel…

Ten zvuk klíčů v zámku.

Ten rachot. 

Bože, v tu chvíli jsem z čirého vzrušení spadl do spárů ledového sevření.

Jen jedinej člověk krom mě a Stena měl klíče od našeho bytu.