Nahodil úsměv od ucha k uchu a podal zákaznici v norkovém kožichu až pod kolena její zavazadlo. Zabouchl kufr od svého taxíku a posadil se za volant. Ještě jednou se přesvědčil, že ho ta ženská mírně přeplatila a že to dnes může opravdu zabalit. Zvedl telefon a vytočil Sherly.

„Brouku, za půl hodiny budu u tebe. Koupím nějakou flašku a naši poslední svobodnou noc si pořádně užijeme,“ usmíval se a otočil klíčem v zapalování.

Opravdu se už viděl v posteli se svou přítelkyní, kterou hodlal zítra v pravé poledne odvést k oltáři. Naučeným pohledem zkontroloval situaci za sebou ve zpětném zrcátku a i v tom na pravých dveřích. Pozoroval dlouhé štíhlé nohy ve vysokých kožených kozačkách, jak se blíží po chodníku k jeho taxíku. Dnes už nikoho nebere, jede domů. Zařadil pozvolna jedničku, když se zadní dveře náhle otevřely a auto se mírně zhouplo, jak někdo nastoupil.

„Už končím…,“ vyhrkl a otočil se na nevítaného spolucestujícího. „…madam,“ dodal udiveně a mírně se zachvěl, jak mu podbřiškem projelo mravenčení. Měla dlouhé černé vlasy a sluneční brýle. Kožené černé sáčko a v uších velké stříbrné kruhy.

„Bar T-Rex na Kensingston Ave,“ řekla místo toho hrubým hlasem a hrábla do podlouhlého psaníčka. „Tohle je za cestu tam,“ hodila mu na přední sedadlo svazek bankovek a druhým mu zamávala před nosem. „A tohle je na celou noc, když mě dnes večer trochu povozíte po městě… pane Marvey. Můžu vám říkat Ede?“

Frederick Marvey nevěřícně zamrkal očima. Chtěl něco říct, ale když viděl, že se svazek skládá ze dvacetidolarovek, pusu zase zavřel.

„Kensingston Ave, bar T-Rex, madam,“ zopakoval požadavek záhadné zákaznice a zařadil se do kolony aut. „Chcete stihnout hodně návštěv během jedné noci?“ snažil se navázat přátelskou konverzaci a pozoroval ji ve zpětném zrcátku.

Sundala si brýle, zalovila v kabelce. Nevěnovala mu žádnou odpověď, vytáhla pouzdro a rozložila si ho na klíně. Frederick Marvey neviděl, co tam provádí, ale jakoby vytušila jeho pátravý pohled, pozvedla ruce a přesně v úhlu jeho pátravého pohledu nasadila tlumič na hlaveň pistole a zašroubovala. Několikrát rychle po sobě polknul a auto sebou trhlo, jak sešlápl brzdu.

„Moc na sebe neupozorňujte, Ede,“ napomenula ho a na předním sedadle přistála igelitová taška. „Za deset minut půjdete do toho baru a počkáte na mě na pánských hajzlících. Tohle vás pustí dovnitř,“ přihodila na tašku pozvánku.

„Cože? Kurva… to jsme si nedomluvili...,“ vyhrkl Marvey a skákal očima z igelitky, peněz zpět do zrcátka.

„Je to jen pár hodin, Ede,“ řekla s milým tónem v hlase, ale i přesto silně výhružným a s divným nádechem mutace. „A hodně peněz.“

Ucítil, jak mu chladná hlaveň stírá kapičky potu na spánku a Marvey znovu polkl. Sešlápl plyn a trasu k baru zvládl v rekordním čase, aniž by porušil dopravní předpisy. Přistavil taxík před vchodem do luxusního baru a zabubnoval netrpělivě do volantu.

„Jsem dáma, Ede,“ poťukala mu pistolí na rameno a zastrčila ji do kabelky.

Frederick Marvey z auta vypadl jako by mělo každou chvíli bouchnout. Otevřel zadní dveře a počkal, až žena v černém vystoupí. Doprovodil ji pohledem až ke dveřím, kde tu bestii v beránčím rouše, bodyguard pustil dovnitř. Taxikář se sesul na sedadlo a snažil se uklidnit chvějící se ruce bubnováním o okraj volantu. Podíval se znovu na peníze a pak se odvážil je chytit do ruky, a probrat jejich obsah.

„Kurva!“ zaklel, když zaparkoval po pár metrech svůj taxík do odstavného pruhu a netrpělivě sledoval hodiny, kterým taxoval své služby. „Kurva!“

Proplouvala davem, zmítající se v křečích, připomínající tanec, barevná světla poskakovala po zpocených tělech a tvářích. Prohodila pár slov s barmanem, který jen cuknul hlavou směrem, kde se nacházel šéf italské mafie Luigi Rosso. Vystupovala ladně po kovových schůdcích, vlnila boky a usmívala se. Ten chlápek sebou jen zacukal, když ji uviděl a mlsně se olízl. Dívka, která na sobě měla pouze tanga zařezané mezi půlkami, se neochotně zvedla a zmizela v davu. Mluvili krátce. Sedla si mezi šéfa a jeho pravou ruku, kterému říkali přátele krátce Li. Možná mu šeptala něco do ucha, přítmí a směs divokých světel vše zkreslovalo. Její ruka mu přejela po stehně a pohladila přes vydutý poklopec. Rozškrtla zip a promnula jeho tvrdnoucí erekci. Pomocník to sledoval vzrušeným pohledem a odraz reflektorů jeho výrazu dodával na divokosti. Luigi Ross slastně vydechl a zaklonil hlavu. Zůstal v němém výkřiku a ona se pak s úsměvem otočila na druhého muže. Nestačil zahlédnout ani barvu jejich očí. Nepatrné cuknutí a krátké zaváhání. Žena se zvedla a nechala pana Li dopadnout svému šéfovi do klína, jehož srdce se ještě chvíli pralo s kouskem olova, bránící chlopním se pohybovat. Skoro to vypadalo, že mu právě vykuřuje, bílou vztyčenou erekci měl těsně před svým obličejem, zachycující nechápavý výraz v okamžiku své smrti. Velkej boss stále zíral do stropu ve slastném opojení, a tenký pramínek slin, barvící se do ruda, mu vytékal z koutku úst. Schovala svou zbraň do kabelky a nesla své tělo ve vysokých kozačkách ladně dolů po schodech. Vše trvalo necelých pět minut a nikdo si ničeho nevšiml. Úsměv ji zmizel hned, jak rozrazila dveře na pánské toalety a donutila dva chlápky odchýlit svůj proud tekutin na zem. Nevšímala si jich, jen chytla pevně nervózního taxikáře v podpaží a napasovala ho do kabinky.

„Co se … kurva!“ vyjekl na protest a ztěžka dopadl na záchodovou mísu.

„Kolik je hodin?“ zeptala se místo toho a její hlas nezněl vůbec mile, natož žensky.

Taxikáři vyskočily krůpěje potu na čele a začal zrychleně dýchat.

„Co? No já … deset minut po deváté. Co …?“

„Máme docela dobrej čas. Jsem hrozně nadrženej. Co ty?“ vyklopila na něj další otázku a stáhla si paruku z hlavy.

„He?“ setřel si hřbetem ruky slané kapky a nervózně poposedl. „No já… se zítra žením…“

Žena si rozcuchala světlé na krátko střižené vlasy a vlhčeným kapesníčkem si smyla růž ze rtů a oční linky. Stříbrné kruhy dopadly na odhozenou paruku a skutálely se se skoro neslyšným cinknutím na dlažbu. Během pár sekund zůstala na zemi ležet kožená bunda i halenka. Odhalila tak vypracované tělo s dlouhou jizvou, táhnoucí se od levé bradavky, přes celé břicho až po okraj sukně, kterou ze sebe stáhla. Frederick Marvey sebou zacukal, když si jeho mozek uvědomil, že to opravdu není jen výplod jeho fantazie, ale že před ním stojí polonahej chlap ve vysokých kozačkách.

„Tak to aby ses pořádně rozloučil se svobodou, co říkáš?“ zeptal se ho a chytil taxikáře za opasek.

Marvey jen zašermoval rukama, ale jeho zákazník byl rychlejší. Sedl si mu na stehna a bez problémů mu rozepnul přezku, knoflík od kalhot a vytáhl penis z kalhot. Promnul ho drsně a bez pořádného navlhčení, až Frederick zaúpěl a kopl rozrušeně do dveří.

„To je… se zítra…,“ zachroptěl, ale na víc se nezmohl. Vlhký jazyk mu vjel do úst prudce a nenasytně, našel si ten jeho a obtančil kolem něj vášnivý tanec. Silné, ale nebolestivé skousnutí jeho spodního rtu mu vyrazilo dech a Marvey se nedobrovolně zapřel o keramickou nádrž s vodou.

Mužská ruka mu zpracovávala penis a on začal tvrdnout tak rychle, že ani nestačil vstřebávat vlny napětí. Nedokázal se ani bránit, nebo nejspíš nechtěl. Bylo to něco neuvěřitelně silného a to sevření, které mu onen chlápek dopřával, bylo lepší než mít sex s Sherly.

Blonďák se náhle mírně nadzvedl a stáhl si své prádlo na jednu stranu hýždě. Podsunul pánev a nasměroval si Frederikův úd mezi odhalené půlky.

„Kurva..To…! Po…Počkej!“ vyhrkl taxikář, když si uvědomil, že se jeho dofialova naběhnutý žalud začíná dusit v úzkém prostoru. Zkřivil ústa a zaryl nehty do svalnatého stehna svého zákazníka. Ten se však nenechal zastavit rudými obtisky ve své kůži, pomalu na něj dosedal, těžce dýchal a sténal mu tiše do obličeje. Frederick Marvey sledoval jeho napětím strnulou tvář, poslouchal, jak se dech zkracuje a pak oba vydechli, když se taxikářův penis ocitl celý ve tmě. Muž se na něj díval modrošedýma očima, schovanými za dlouhými řasami, s mírně rozmazanou řasenkou na víčkách. Frederick byl první, kdo zareagoval, chytil pevně blonďáka za boky, a donutil ho, se pohnout. Cítil, jak se z něj opatrně vysouvá, jak povoluje sevření kolem jeho erekce a jak se mu chladný vzduch otírá o odhalenou kůži.

Kruci… zítra si beru Sherly…

Frederick Marvey chtěl ten pocit zpět. Zatlačil ho dolů, tvrdě s ním přirazil do klína a oči se mu zakalily vzrušením, když viděl, jak se prokrvená ústa toho zabijáka zachvěla. Zaryl své nehty hlouběji do pevných hýždí a začal si udávat, jak hluboko si ho vezme, i jak rychle. Blonďák mu vjel prsty na temeni hlavy do vlasů a pevně je sevřel. Druhou ruku si schoval do boxerek a zasténal, jak si stiskl svůj penis v potřebných tazích. Marveye to vzrušilo ještě víc a chytil ho za zápěstí. Měl chuť mu to oplatit a ukázat mu, jak vypadají jeho dlouhé chvíle při masturbaci. Uvěznil mu ho v tunelu tvořeném ze svých prstů a stiskem hýždě donutil blonďáka nasadit stejně rychlé tempo, jakým začal honit jeho tvrdý úd. Marveyovi bylo v tu chvíli jedno, že ojíždí chlápka v kožených botách na podpatcích a se zbraní opatřenou tlumičem v kabelce. Jejich sténání se rozléhalo kabinkou, tlumené kousavými a dravými polibky. Frederick právě přicházel o pár svých kaštanových dlouhých vlasů, jak je zabiják svíral ve zpocených prstech. Překvapil ho bílý rosol, protékající mu mezi prsty, jakoby nikdy neměl sperma na kůži a fascinovaně jej rozmázl po jizvě na vypracovaném břiše svého milence. Ten zůstal v křeči, bez pohnutí, zakousnutý do Frederickova spodního rtu. Marvey pevně sevřel jeho boky. Donutil ho znovu vysedávat, těžce, svírající jeho penis v drtivých stazích blonďákova orgasmu. Vytrhl se z bolestivého skusu svého rtu a zatnul zuby do mladíkova ramena. Nevěděl, zda se může vystříkat do jeho análu, neměl čas si sám sobě odpovědět či otázku vyslovit nahlas. V návalu největšího stupně vzrušení si ho přirazil tvrdě do klína a nechal se jeho stahy vyšťavit. Cítil sám sebe, svůj penis, jak klouže ve vlastním spermatu a pocit rozkoše přecházející do mírné bolesti.

„Kurva…!“ vyhrkl, když mu jeho mozek začal připomínat, že právě ojel chlapa.

„Od zítřka budeš pod pantoflem, Ede,“ vydechl mu muž, chvějíc se v jeho náručí, do obličeje. Sjel si rukou na břicho a vmasíroval si zbytky semene do kůže. Ještě se několikrát otřel, vychutnal si plnost ve svém konečníku a pak sesedl.

Ohnul se, aby si rozepnul kozačky a Marvey pozoroval nechápavě jeho hezkej zadek. Mírný předklon uvolnil svěrače a po stehnech mu stékalo pár kapek Frederickova vyvrcholení. Zabiják vysypal obsah igelitové tašky taxikáři do klína a začal se oblékat. Tričko, kalhoty a sako. Vyměnil kozačky za pohodlné botasky a ženské oblečení naházel do tašky. Vytáhl zbraň z kabelky, zastrčil si ji za pásek kalhot a zakryl pažbu sakem.

„Za deset minut potřebuji být na Charless street,“ řekl stroze muž a otevřel dveře od kabinky. Umyl si ruce a prohrábl si mokrými prsty vlasy, aby si je upravil a netrčely mu na všechny strany. Před zrcadlem si setřel zbytky make up a aniž by věnoval pohled svému taxikáři, vyšel ven z hajzlíků.

Frederick Marvey se vypotácel ven a jen se držel při zdi, aby do něj nevrazila početná skupina namakaných chlápků v černých oblecích, kteří měli až moc naspěch, dostat se do místnosti, kde hudba náhle ztichla, a ozýval se jen křik zfetovaných individuí.

„Co se tam zatraceně stalo?“ křičel Marvey na záda muže, který si to rázoval dlouhými kroky k jeho taxíku.

Ten se zastavil jen na pár chvil, aby otevřel poklop kontejneru a odhodil do něj tašku.

„Charless street za deset minut,“ odpověděl mu ten chlápek a zabubnoval netrpělivě prsty na střechu žlutého taxíku.

„To je skoro přes půl města…,“ zabručel Frederick Marvey a odemknul auto.

Nasedl naštvaně na místo řidiče a počkal, až si nastoupí i jeho zákazník. Pořád cítil bolest na rtu, který mu ten blonďák rozkousal a začínal mu pomalu otékat. Nejspíš se nedožije ani své svatby, pomyslel si a zařadil se znovu do kolony aut. Sem tam vrhl pohled do zpětného zrcátka, aby se střetl s klidným výrazem ve tváři muže, v jehož očích se odrážela světla pouličních lamp a blikající reklamy na budovách.

„Tady zvolni… počkej… vidíš toho chlápka, na chodníku… sleduj ho…,“ řekl tiše a vytáhl svou zbraň.

Marvey slyšel, jak stahuje okýnko.

„Kurva… co chcete dělat?“ vyhrkl a otočil hlavu, aby se na vlastní oči přesvědčil, že dotyčnému na zadním sedadle nejde o to, vpustit dovnitř čerstvý vzduch, ale opravdu si připravuje zbraň.

„Potřebuji se pak se zásilkou dostat na Shervood street, časově neomezeno…,“ vrátila se mu krátká odpověď.

„Cože? Chcete mi nacpat mrtvolu do auta?“ vyjekl Frederick Marvey. „Nesouhlasím!“ Dupl na plyn a oba nadskočili, jak se kola taxíku přehoupla přes vysoký rantl chodníku. Muž se sluchátky v uších jen stačil instinktivně otočit hlavu a pak se jeho překvapený obličej obtiskl těsně nad stěrače, když ho Marvey nabral prudce maskou svého taxíku, tělo běžce se překulilo přes žlutou kapotu a pak dopadlo na dlažbu chodníku.

„Kurva! Ede!“ vykřikl nasraně muž a za jízdy otevřel dveře. Kola auta se nestačila ani zastavit, když blonďák šlápl podrážkou botasek na chodník. „Ede!“

,Zásilka´ ležela nehybně na zemi a zabiják ji s naštvaným výrazem v obličeji obcházel. Praštil pěstí do karosérie taxíku a pak trhl dveřmi u řidiče, aby vytáhl Fredericka ven.

„Otevři mi kufr. A dej mi nějaký popruhy. Svážeme ho, kdyby se náhodou probral…“

„Cože?!“ rozhodil rukama nechápavě Marvey.

Úchop kolem krku a silný stisk ho připravil o vzduch. Taky se seznámil s desátým obratlem páteře, kterým narazil do rámu taxíku, když s ním blonďák tvrdě švihl proti autu. Díval se v šeru do tmavých očí, ve kterých se v tuhle chvíli neodráželo vůbec nic.

„Měl být mrtvej a měl ležet před vilou na Sherwood street! Co na tom nechápeš? Kurva! Nacpi ho do kufru a svaž ho! Tohle já nedělám!“ vrčel mu do obličeje a několika tvrdými přírazy na okraj taxíku Frederikovi připomněl, že udělal chybu. Pak ho konečně pustil a Marvey se mohl zhluboka nadechnout. „Přepočítal sis prachy? Víš, kolik jsem ti zaplatil za blbou noční projížďku městem?!“

Frederick si promnul pohmožděný krk a otevřel kufr. Vytáhl malý kufřík s nářadím a položil ho na sedadlo spolujezdce. Proč se na to nevykašlal? Měl tu ženskou prostě vyhodit a stačilo lusknout prsty a měla u svých nohou další taxík. A on mohl… mačkat prsa svý Sherly.

Vytáhl gumové popruhy a přiklekl k omráčenému běžci. Svázal mu ruce za záda a pak ho chytil v podpaží, aby ho odtáhl k zavazadlovému prostoru. Jeho podivný zákazník odněkud vyhrabal cigaretu a zapálil si. Popotáhl a pak si ji nechal jen vyhořet mezi prsty. Pozoroval ho opřený o kufr, jak se snaží zvednout těžké bezvládné tělo. Nakrčil nos, aby si do nozder nabral jen vůni nikotinu. Vše nasvědčovalo tomu, že dotyčný zabiják nekouří, jen fetuje pach tabáku.

Konečně se taxi rozjelo. Ten muž stále seděl vzadu a Marvey cítil jeho pohled v zádech. Pozorování ve zpětném zrcátku vynechal. Provoz na ulicích Detroitu pomalu opadal.

„E128. Tady zastav!“ zavrčel muž a donutil ho přirazit taxík ke krajnici silnice. „Vystup a vytáhni ho!“ řekl rozhodně a svou zbraní zdůraznil vážnost svého přání.

Marvey práskl dveřmi a vztekle otevřel kufr. Měl toho plný zuby. Vyděšený výraz oběti ho moc nepotěšil. Kurva, proč není v bezvědomí! Vytáhl ho ven a měl chuť se mu omluvit za to, že ho nabral na kapotu taxíku. Přišlo mu to v tu chvíli lepší nápad, než si nechat zaprasit potahy nevyčistitelnými skvrnami.

„Nechápu, co máš v úmyslu…“ zaskřípal zuby Marvey a snažil se oprášit běžecký dres dotyčného od smítek, které byly viditelné pod světlem lamp.

„Jsi taxikář!“ zamručel blonďák a jediným pohybem ruky rozvázal ruce dotyčného. „Nic jiného tě nemusí zajímat.“

Zajatec udělal pár kroků a gestem pravé ruky naznačil, že chce vyjednávat.

„Zaplatím…,“ zachrčel.

Cestující jen pozvedl svou zbraň a jediný výstřel poslal běžce k zemi. Zhroutil se s dírou uprostřed čela přesně před brankou vily s číslem popisným E128. Marvey sebou jen překvapeně trhl a tiše vykřikl. Zabiják obtiskl svůj palec na tlačítko zvonku a čekal, až se rozsvítí světla dole v hale.

„Madison street a tentokrát nespěchám. Zastavíme se na kafe, co říkáš? Zvu tě,“ nastoupil do vozu opět na zadní sedadlo a zbraň položil vedle sebe.

„Co... tohle… ty jsi ho normálně…,“ nemohl popadnout dech Frederick a roztřesený si sedl za volant. „Už tě nikam nepovezu…“

„Takže sis chtěl jenom užít s chlapem a abys nemusel svůj zálet vysvětlovat novopečené manželce, vybral sis dobrovolně kulku v hlavě?“ zeptal se ho vážným hlasem zabiják a přiložil mu tlumič na temeno hlavy. „Jestli je to tvoje volba…“

„Kafe a Madison street,“ odpověděl tiše Frederick Marvey a zařadil jedničku.