„Ano?” Hlesl jsem do mobilu potom co jsem zvedl neznámé číslo. Vždycky si zapomínám ukládat čísla, takže potom musím zvedat všechno.

„Ahoj Damiene. Tady Dennis, když jsme byli na základce naše rodiče se dost setkávali.”

Dennis Rejfar? Jasně. že si toho exota pamatuju. Nespočítal bych kolikrát jsme si my dva spolu něco zlomili. Aspoň, že jako malý jsme tak trochu ještě z gumy.

Proč mě po těch všech letech kontaktoval?

„Ahoj Dennisi. Můžu ti nějak pomoc?” Zkusil jsem být zdvořilý, ale totálně jsem nevěděl jak reagovat. Nemluvili jsem spolu asi 7 let. Po tom co odešel do Brna na střední jsme se pomalu přestali vídat.

„Vlastně jo. Nedávno jsem se viděl s Filipem. Podle toho co mi řekl, se vy dva pořád dost setkáváte a nějak jsme se dostali k tomu, že si na střední začal hrát na basu.”

„To je pravda. Začal jsem hrát v prváku, proč tě to zajímá?” Pořád mi nějak nedocházelo, o čem to celý je. Proč by Dennise zajímalo to, že hraju na basu?

„Vlastně hraju v kapele. Asi poslední dva roky. Už nějakou dobu hledáme basáka, a když se o tobě Filip zmínil, napadlo mě, že bych to s tebou mohl zkusit.” Nervózně se zasmál do mobilu.

„Jako jestli bych vám dělal basáka?" Na chvíli jsem o tom přemýšlel. Já a hrát v kapele. Vlastně proč ne, stejnak teď tak nějak hledám co budu dělat dál.

„Jo. Někde by sme se sešli a já bych ti řekl podmínky. Michal platí celkem dobře. Tak co myslíš? Jdeš do toho?" Slyšel jsem jak se do toho mobilu šklebil.

 

 

A tak nějak jsem se po mém setkání s Dennisem, kde my řekl základní informace o kapele, dostal sem, před Michala. Podle Dennise to byla Michalova kapela. Prý hraje na kytaru, zpívá a upravuje dost z písniček co nahrajou. Z Dennisova tónu jsem totálně slyšel jak ho obdivuje, jako by to byl nějaký genius nebo bůh.

Na mě působil spíš arogantně. Tím způsobem jak seděl, jak si mě prohlížel i jak mluvil jakoby chtěl být co nejdál ode mě. I tak jsem se pokusil být milý, hlavně protože byl tak překrásnej. Bílá pokožka, skoro bílý vlasy, a ty nebesky modrý oči.Cítil jsem jak se mi něco zabodlo do srdce a tělem mi projel mráz jen co jsem ho uviděl. Pak když začal mluvit, měl jsem pocit, jakoby se ode mě fakt chtěl zdrhnout a mě to tím moc neulehčoval.

A co sakra mysleli tím, že hrajou všechno? Jako chápu že nehrajou jeden žánr, ale všechno? To nedává smysl.

Viděl jsem jak to se mnou vzdával, když jsem mu řekl, aby mi vybral písničku. Skoro protočil oči až dovnitř hlavy a já se uvnitř tlemil, jak mě chce nejradši odstřelit. Vsadim, že kdyby měl u sebe brokovnici už by bylo po mě. Odhodlaně mi koukal do očí. Chtěl mít na vrh. Určitě myslel nad tím, že před takovym idiotem, jako já, neustoupí

Nevermore jsem vybral kvůli tomu, že je to všestraná písnička, miluju ji a Michala určitě překvapý, že spívám depkový songy. Teda pokud ji bude vůbec znát. Po celou dobu co jsem zpíval, se koukal mím směrem, ale jakoby se nedíval na mě. Zná ji? Napadlo mě.

Pak jsem zahlédl jak se mu zaleskly oči. Udělal jsem pauzu po refrému a očima se ptal jestli mám pokračovat, ale Michal se podíval na Dennise. Ten se tvářil snad ještě víc bezradně než Michal. To jsem zpíval tak špatně? To pochybuju. Možná že jsem zpíval líp než Michal a teď se mě bojí?

A pak ten bělouš začal čumět do koberce a přidal se ke mě když jsem rapoval. Znal ji. Znal ji fakt dobře, až moc. A ten jeho hlas byl snad ještě krásnější než jeho vzhled. To ty slova, ty ho dostali. To, že jsem je zazpíval. A se mnou udělali úplně to samý. Netušil jsem, že to bude depkař. Netušil jsem, že bude jako já. Znova jsem ho celého projel. Jakoby teď vypadal jinak. Všiml jsem si jak si drží rukávy mikiny a má zamotané nohy. Nebylo to tak, že by se mnou nechtěl mluvit jen se bál co řekne. On se styděl. On se fakt přede mnou styděl. Jak nějaká puberťačka. Hádám, že to je asociál. Viděl jsem jak se mu hýbali rty a poznal jsem, jak se přede mnou odhalil. Ukazuje mi, že je roztříštěný na kousíčky.

Konečně jsem ho našel. Toho koho jsem hledal. Nějak jsem tomu nemohl uvěřit.

„A takhle tě přivedu zpět k životu." Vydadlo to ze mě než jsem o tom vůbec přemýšlel. Slova od Extreme music, Bring me back to life. Já jsem mu fakt citoval z písničky. Tenhle kluk je jiná liga. Nikdy jsem nikoho jako on nepotkal. Měl jsem pocit jakoby přemýšlel stejně špatně jako já. Jakoby věděl. Chápal. Chápal ten neskutečnej nepořádek ve mě.

 

Vsadim se, že na sebe i stejně čumíme. Jenom se na něj dívám. Nic jiného nepotřebuju, ani nechci. Jenom se mu dívat do očí a přemýšlet co se děje v jeho hlavě. Chci to vědět všechno. Chci vidět jak ho přivedu k životu. Co ho nutí žít. Co dalšího poslouchá. Potřebuju ho slyšet zpívat. Chci ho-

„Tak asi bys nám měl zahrát, Damiene" Přeruší to ticho Dennis a tím i tu magii mezi námi. Co se to sakra právě stalo? V mí hlavě byl najednou jenom on. Dokázal bych tam jenom sedět naproti němu a stačilo by mi to. To je to nějakej zatracenej čaroděj? Pochybuju, protože vypadá stejně zmateně jako já. Pak ale zaklepe hlavou a já vidim jak se zase zavře.

„Jdu pro basu," Michal se zvedne a projde dveřmi na druhé straně místnosti.

„Myslim, že pokud jde o zpěv tak jsi prošel." Dennis si nalije vodu z galonu co měli na malém stolku u stěny a sedl si na červenou pohovku. Ukázal mi, ať si sednu k němu, tak jsem tak udělal.

„Jaký Michal vlastně je?" Snažím se znít neutrálně, vím, že mi to nejde.

„Řekněme, že Michal je fakt někdo. Těžko se to vysvětluje, dost si protiřečí a je těžký z něj někdy dostat co si vážně myslí. Všichni se mu tady snažíme aspoň trochu porozumět, ale někdy to je dost-."

Michal se vrátí s černou basou, zpátky do pokoje a zase slyším být své srdce.

„Hlavně mu neříkej Míšo." Šeptne mi Dennis ještě do ucha, zatímco si Michal sedne na konferenční stolek a podá mi basu. Zapne ji do jediného zesilovače k místnosti, takže hádám, že tady normálně nehrajou.

Kývne na mě, že může. Tentokrát si nevybírám žádnou konkrétní písničku, přeci jenom basa není kytara, abych mohl zahrát celou píseň a doopravdy ukázal všechny mé schopnosti. Tak začnu improvizovat. Nejdřív pomalu, pak když jsem viděl Michala přikyvovat, což mi dodalo odvahu, jsem zrychlil.

„Dobrý, stačí." Řekne když už jsem cítil, jak se mi motají prsty.  „Beru tě."

„Takže jsem prošel." Mým úsměvem se ho snažím vyzvat, aby mě pochválil. Trochu se cítim jako štěně co čeká na pamlsek.

„Ještě to vylepším, ale základy máš dobrý." Pravý koutek se mu zvedne v náznaku úsměvu a já cítim, že se mi do srdce zase něco zabodlo. Chci ho rozesmát.

„Byl si někdy k kapele?" Začíná nový výslech, když jsem teď v přijat.

„Ne. Je to problém?" Opřu basu o pohovku a začnu si hrát s prsty. Nevím co mám teď dělat. Jestli odsud zdrhnout nebo vykopnout Dennise a přinutit Michala znovu zpívat.

„Vlastně to tak je dobře. Aspoň se nebudeš divit nad těma kravinama, co tu děláme." Zasměje se Dennis a poklepe mě po zádech. Zajímalo by mě, jak dlouho se tady budu cítit jako cizinec.

„Ostatní měli dneska jinou práci. Zítra přijď v osm sem. Všem tě představíme." Michal vezme Dennisovi kelímek s vodou a napije se. Dennis si  jenom povzdychne, zatímco si jde pro nový.

„Určitě máš dost otázek. Tak se ptej." Michal si sedne do tureckého sedu a je jasné jak se snaží na mě nekoukat. Chvíli mi trvá než začnu, jak se dívám na jeho oči.

„Jak se vaše, teda naše kapela jmenuje?"

„Vidim, že Dennis se o nás moc nerozpovídal. Pojmenoval jsem ji Raw. Nemám k tomu nijak zvláštní důvod. Jen se mi to líbilo."

„Hrajete dva roky, že jo?"

„Vlastně Raw existuje už 5 let. Začal jsem v 16. Taky jsem jediný člen, který tu zůstal. Dennis se mnou hraje 2 roky. Předtím hrál na bicí Honza. No moc hrát stejnak neuměl." Michal se předkloní a pár vlasů mu spadne do obličeje, ruka mi cukla jak mě přepadla chuť mu je vrátit zpátky.

„Honzu jsi nechal v kapele jen protože si s ním spal." Zasměje se Dennis a Michal zase protočí oči. Počkat. Honza je určitš klučičí jméno. MICHAL JE GAY! JE TO GAY! Proč jsem tak šťastnej z toho, že je někdo teplej?

„Honzu jsem nechal v kapele, protože jsem s ním chtěl spát. V tom je rozdíl." Pak si Michal uvědomí, že tam jsem i já. Na sekundu na mě koukne a pak zahanbeně sklopí zrak dolů. Zase se přede mnou stydí, ježíšku na křížku, to je tak roztomilý.

„Počkej znamená to, že i já jsem v kapele, protože se mnou chceš spát?" Pokračuje ve svém přemýšlení Dennis, zatímco Michal vypadá, že chce odejít z místnosti snad ještě víc než kdy předtím.

„No přiznávám, že jsem tě pozval na pohovor, protože jsi byl hezkej a já o tobě přemýšlel jako o potencionálním partnerovi, ale pak jsem tě slyšel hrát a zjistil, že máš přítelkyni, takže pokud se ptáš jestli si v kapele, protože bych s tebou spal tak ne." Vypadávají z něj slova tak rychle, že se divim, že jim rozumím.

„Ale představoval si si někdy, že bychom spolu něco měli?"

„Ano, ale-"

„Přemýšlíš takhle o všech v kapele?"

„No Jana je holka a Bořek vypadá jako .... no ty víš jak Bořek vypadá. Jednoduše takhle přemýšlím o všech hezkej klucích, ne jenom o tobě. Prostě jako potencionální partneři... asi." Michal si proplete nohy a je na něm vidět jak málo o sobě mluví. Jak je nervózní. Mám takovou chuť ho obejmout.

„I o Damienovi?" Skoro nadskočím, když řekne moje jméno. Měl jsem pocit, že na mě zapomněli. Dennis se záludně usmívá. Jakoby si užíval, jak je Michal v rozpacích. Já jenom netrpělivě čekám na jeho odpověď. Moje srdíčko tak moc chce aby řekl ano.

„Neznám ho ani den. A taky jsem si právě dneska řekl, že s tím vším končím. Takže ne." Michal si zaplete ruce a nohy tak, že je z něj jenom klubíčko neštěstí.

„Zatím." Dennis má snad úsměv od ucha k uchu.

„NO... no... Tohle je šikana nadřízeného!" Najednou se zvedne ze stolu. „Nečekej, že v poslední době dostaneš přidáno." Pak odejde zase těmi dveřmi kde vzal basu a práskne dveřmi.

Já si nejsem tak úplně jistý, že vím co se právě stalo.

„Ups. Nedělej si starosti, asi si šel zahrát na kytaru pro uklidnění. Jo a promiň, že jsem tě do toho zatáhnul. Já si z něho jednou za čas vystřelím, i když pak se cítím jako idiot, protože Michal je tak nevinná bílá hromádka neštěstí. Vážně bych s tím měl přestat, ale on mi tak moc připomíná zraněné koťátko, že si nemůžu pomoct. Jestli ti jsou nepříjemný ty gay věci tak řekni, pokusim se tě do toho nezapojovat. Třeba Bořkovi jako heterákovi, vždycky strašně vadí, když mu řeknu ze srandy něco teplýho." Dennis si ještě jednou nalije kelímek a vyhodí ten Michalův.

„Vlastně já jsem... ehm.." Na chvíli nevím jak to podat. To Dennis uvidí můj obličej, zakucká se vodou a potom co se uklidní na mě zírá:

„Počkej ty seš taky ...?"

„No bisexuál. Takže jo."

„Do prdele já jsem takovej idiot."

Začnu se tlemit nad tím, jak zuboženě teď vypadá. Popravdě, celkem se mi tady líbí. Už se nemůžu dočkat až poznám ostatní. A uslyším Michala zase zpívat. Oči mi zabloudí ke dveřím kde zmizel Michal. Co tam maj? Zkušebnu?

„Pravda měli bychom ti ukázat náš ráj." Dennis mi ukáže, ať jdu za ním a tak se vydáme ke dveřím. Vím, že až Michala zase uvidím, moje srdce se zblázní, ale i tak tomu nedokážu nijak zabránit a vlastně si to i užívám. Připomíná mi to, že moje srdce pořád bije. Že žiju a něco cítím.

Sedí na jedné bedně, v ruce má akustickou kytaru a jenom čumí do země.

„Sleduj a uč se." Šeptne mi Dennis a nakloní se k Michalovu uchu. „MICHALE!!"

Michal jenom dvakrát mrkne a zakroutí hlavou pak se na nás zprava zmateně a pak omluvně podívá.

„Sorry, zase jsem vypnul."

Dennis rozsvítí a já konečně chápu to slovo ráj. Po stěnách byli zavěšené basy, kytary, ukulele, plakáty všemožných kapel, skoro všechno podepsané bůhví od koho. Asi troje klávesy. dvoje bicí. Trumpety, saxofony, xylofon? Ani nevim, myslim, že polovinu těch nástrojů ni neznám. Je támhle to mixážní pult?

„Řekněme, že moji rodiče jsou tak trochu za vodou." Poznamená Michal na moji otevřenou hubu.

„Trochu?" Usměje se Dennis.

„Trochu hodně."

Začnu procházet všechny ty nástroje a texty a všechno. Nikdy jsem na takovém místě nebyl a skutečně to vypadá jako ráj. Nebo muzeum. Tady vážně budu pracovat?

„Zahrajem mu?" Na Dennisova slova slyším a hned mě vytrhnou z očarování nástroji.

„Až zítra. To tu budem všichni." Michal dá kytaru pryč, zatímco mě vyprchává entusiasmus z těla. Já ho chci slyšet.

„No tak Michale, vždyť vypadá jak opuštěné štěně." Vzrdoruje Dennis.

Taky se tak cítím.

„A ty víš, že mám radši kočky, takže to na mě nezabere." Michal si začne brát všechny svoje věci. Počkat to odchází?

„Neříkej mi, že se stydíš." Dennisovi na rtech zase hraje ten úsměv.

„Už by si s tím, měl vážně přestat, Déňo. Až půjdete zamkněte. Zítra dořešíme věci a já vám oznámím plán na tenhle rok.V osm. Čus." Naposledy si mě celého prohlédne, podívá se mi do očí. V tom jeho modrém nebi vidím zase něco z toho co má uvnitř. Bolest. A pak je pryč.

 

Celej večer jsem strávil v posteli, sluchátka na uších a přemýšlel nad Michalem. A nad tím jak řekl, že se rozhodl s tím přestat. Přestat s láskou? Kolikrát jsem já přemýšlel nad tím to vzdát. Jenže nebyl tu nikdo kdo by zpíval, co já zpívám. Teda až do teď. Nikdy jsem si nebyl tak úplně jistý, co chci dělat. Dokonce i na basu jsem začal hrát spíš z nudy. Kdo by si pomyslel, že mi to pomůže k němu. Teď vím co chci. Chci se ho dotknout. Podali s me si ruce, ale to jsem ještě nevěděl kdo to je. Chci do něj vidět. Chci ho rozesmát. Chci s ním hrát.

 

Před zkušebnu dorazím asi pul hodiny před osmou. Díky bohu tam Dennis, už je a tak mi otevře. Začneme jenom zdvořilý rozhovor, i když mám chuť se ho zeptat na spoustu věcí, u nějakého důvodu to chci všechno slyšet od Michala.

Pak dorazí nějaká vysoká blondýna. S Dennisem si plácne a mě podá ruku:

„Ahoj, Jmenuji se Jana Plačková. Hraju v týhle sebrance na housle. No i když většinu času spíš jenom připravuju a upravuju hudbu a dodávám efekty. Jsem takovej kulisák. Dalo by se říct." Mile se na mě usměje. Vlastně to je celkem kočka, ale pokud je Michal stoprocentní gay, chápu, že o ni nesmýšlí jinak než kamarádku.

Než si vůbec stihne natočit vodu a já ji říct něco o sobě, přijde další. Podle jeho ne moc vábivého vzhledu u soudím, že je to Bořek. A samozřejmě se nemýlím. Překvapeně vykulím oči, když políbí Janu na uvítanou. Proč by taková kočka trávila čas s.. s ním? Musí mít peníze, nebo hraje na něco fakt hustýho, protože ani láska není takhle slepá. Ok, teď se chovám dost povrchně.

„Jdu to všechno připravit." Jana jde do zkušebny, zatímco mi dál kecáme v místnosti s pitím a pohovkou.

„Jak dlouho jsi v kapele, Bořku?" Jedno oko celou dobu nechávám na dveřích a vyhlížím Michala.

„Asi 3 roky. Hraju na trumpetu, saxík, housle a takový kraviny.” Poškrábe se na vousech a drtí plastový kelímek v ruce. Přijde mi jako velkej naštvanej ošklivej viking. Kdyby jenom měl ty tmavě hnědý vousy v copáncích a držel místo houslí sekeru, bylo by to dokonalý.

„S Janou jsou se znají od malička, oba chodili ke stejné učitelce na housle.” Dodá Dennis. Už to dává smysl. Znají se tak dlouho, že už bez sebe nemůžou být. To už moje hlava zpracuje.

„Dneska večer tě vyzpovídáme.” Bořkovi se na tváři utvoří záludný úsměv odhalující jeho křivé zuby. Na zádech mě zamrazí. Dennis se mě pokusí uklidnit, ale já už mám hlavě jen ten moment, kdy Bořek skutečně vytáhne sekeru a Michal tomu bude nečinně přihlížet.

„Sorry za zpoždění.”

Ucítím jak moje srdce začne běžet maraton.

„Mííííííšooooo! Konečně! Mě se tak stýskalo.” Jana vyrazí rychlostí blesku ze zkušebny k hlavním dveřím.

„Kolikrát ti to ještě budu opakovat, neříkej mi Míšo.” Procedí to mezi zubama. „Byl jsem ještě pro donuty.” Vytáhne z poza zad krabici s jídlem a všichni se na něho vrhnou. Teda kromě mě. Já na něho jenom koukám. Jako bych ho zase viděl poprvý. Se všemi mluví a nakonec mě konečně vyhledá. Ucítím to zvláštní bodnutí. Jakobych žil na tom co řekne. Nejlepší dárek, který bych mohl dostat, by byla jeho slova pro mě.

Pak se zase zastydí, podívá do země a konečně usměje:

„Tak co? Jdeme hrát?”

Mám pocit jakoby ta slova patřila jenom mě. A nějak mi připadá, že zní perfektně.