Zítra je svatební den mého přítele z dětství… Nevím, proč mi poslal pozvánku, ani jak našel moji adresu. Neznám ho a on nezná mě. Tam proč si sakra oblékám tu košili? Chce se sejít, ale to neznamená, že musím jít v košili. Napomenu se a dál se rvu do sametově bílé košile. "Super! Teď najít kalhoty a ponožky." Mluvím si pro sebe, když zrovna zazvoní zvonek u dveří. Tak jak jsem oblečen, otevřu a tam stojí vysoký muž s ostrými rysy, kratšími hnědými vlasy a náušnicí v uchu. 'Kdo to asi je?' Nikdy jsem ho neviděl. A to se ani nestydím… "Jsi Derry Folln?" Pozvedne upravené obočí, vlastně celý je vymóděn do značkového oblečení a vlasy mu jen tak někdo nešmidlal. "No… Ano." Přičemž pozvednu ruku v přivítání, ale on mě obejme. "Co to děláte?!" Vykřiknu a snažím se ho odstrčit. "Já jsem Andy! Ten malej divnej kluk z předměstí!" Nadšeně oznámí. Možná to zní divně, ale to není Andy, přece, nemůže malý kluk, co měří 149 cenťáků, vyrůst na dva metry! Nemožné! "Ty nevěříš, co?" "Ne." Odpovím rozhodně a začnu zavírat dveře, přičemž mi na práh spadne otevřený mobil, sakra! 'To víte, každý má nedostatky…’ "Proč jsem na tapetě?" Nevěřícně zamrká na obrazovku, nato mu vytrhnu mobil z ruky. "Hele, nevim, kdo jsi, ale na té tapetě, je můj milovaný Andy a né vymóděný obr." Prsknu a dál mu nedovolím mluvit, jelikož zavřu dveře a začnu hledat ony kalhoty s ponožkami. Když vylezu z bytu, zkontroluji čas a zjistím, že mám byt do deseti minut na druhé straně města. 'Fajn, dnes jsou zácpy a nemůžu to autem stihnout, tak poběžím' Promyslím nejrychlejší trasu a venku se rozběhnu na místo srazu. Minuta, stihl jsem to! "Už věříš?" Zašeptá mi známý hlas do ucha. To není možný, že by to byl vážně on? "Fajn, jestli jsi Andy, řekni, kdy jsme se potkali a kde." Přitom se na něj otočím. "Patnáctého dubna, před dvanácti lety, ve staré pekárně, tam si se dostal, když ses ztratil." Mluví pravdu, to uznávám. "Ted jsi vyrostl a zkrásněl, i když krásný jsi byl i malej." Pocuchá mi mé blonďaté vlasy. "A ty zmužněl, zbohatl a mě jsi přerostl." Zasměji se a postavím na špičky nohou. "A stejně jsi menší." Chytne mě kolem boků a zatočí se, tak jako já jeho, když mě bylo devět a jemu dvanáct. "Andy…“ Obejmu ho, jakmile se přestane točit. "Derry, ty mě miluješ?" Zeptá se z nenadání. Ano miluji ho, ale co řekne na to, že jsem gay? Roztrhne tu úzkou nitku? Nebo…? "Ano…“ Zašeptám tiše a odtáhnu se. "Já tebe taky…“ Na to mě políbí. "Prosím, já…“ Jemně mi zkousne ušní lalůček a okamžitě ho omluvně olízne. "Ano…“ Položím si hlavu na jeho rameno a znovu ho objemu. Otevřu vchodové dveře a vyjdu dvě patra. Odemknu byt a vstoupím, s jednou osobou za zády, zamknu. A okamžitě ho začnu líbat. On polibek prohloubí a opře mě o zeď. "První dveře vlevo." Proplete naše prsty a táhne mě do onoho pokoje… "Vážně tě miluji a nechci jen jednu noc." "V podstatě je den." Prohodí provokativně. "Víš jak to myslím." Syknu a shodím ho na postel. Zalehnu ho, i když při mé a jeho výšce se to říct nedá… A věnuji mu dětský polibek a další na krk, na klíční kost… Roztřeseně mu začnu odepínat knoflíky košile. Nakonec to u druhého vzdám a utrhnu je všechny najednou. Rozjímám se nad vypracovanou hrudí, sehnu hlavu a věnuji jí polibek. On slastně vydechne a já překvapeně přestanu. Toho zneužije a povalí mě pod sebe. Políbí můj krk, až zasténám. Sundá mojí, pracně oblečenou, košili, přičemž mi udělá spoustu růžových flíčků na právě odhalenou kůži. Slastně se pod ním vrtím, ale on místo aby mě pustil, tak mi dá ruce nad hlavu a znovu mě políbí. "Andy… hnm… prosím!" Zasténám trhavě. "A copak bys rád?" Mlsně se olízne. "Vráž ho do mě!" "A co?" Zavrtí 'nechápavě' hlavou. "Sakra! Narvi mi tvýho ptáka do prdele!" Křiknu. "Hm… dobrá nabídka." Pomalu mi dělá jazykem cestičky až k podbřišku, dokud nenarazí na lem kalhot. Okamžitě je stáhne i se spodkami a přejede po mém vstupu prstem. Ale to bych nebyl já, abych nesténal jako prodejná kurva, že? Jazykem přejede po celé délce mého penisu a najednou ho vezme celého do úst. "Ou… kurva! Ještě! Prosím…“ Zaškemrám. "Hme do fuge." Mluví, i když ho má pořád v ústech, ale vzdá to a začne pohybovat hlavou, na mě příliš pomalými, až mučivými tempy. Chytím ho za vlasy a začnu udávat vlastní tempo, přitom vzdychám tak, že to musí být slyšet i ve vedlejším bytě. Jemně vezme mezi prsty má varlata a mne je dokud se mu neudělám do úst, můj ejakulát poslušně polkne. "Teď jsem na řadě já." Přitom si stáhne kalhoty a nasliní dva prsty, které přejedou můj vstup, a jeden zajede do vnitra. Trošku se stáhnu, ale druhou rukou přejede po celé délce mého, znovu postaveného, penisu. Uvolním všechny svaly a on začne pohybovat oním prstem a přidá další dva, pohybuje rychleji a trošku je roztahuje, já zase jen vzdychám. Nakonec je vytáhne a já nespokojeně zabručím. On se jen pousměje a přiloží jeho erekci k mé panenské zadnici. Podívá se mi do očí a čeká na souhlas, k němé otázce. Kývnu… Jazykem mi začne znovu zkoumat ústa a pomalu do mě vniká, jen jemně, ale přesto mi ujede pár bolestných vzlyků, či stenů. Znovu jemně zatlačí a dostane se do mé zádě do poloviny. Něco zachrčí ve smyslu, že jsem úzký a že je určitě můj první. Nad tím se pousměji a objemu ho, takže se musí posadit, tím do mě zajede celý a dost hluboko. "Anh…“ Zasténá a já se pohnu a znovu dosednu. Tuto polohu si užíváme, našel můj slastný bod a pořád na něj naráží. Znovu začne pohybovat rukou na mém přirození, do rytmu přírazů. "Už… budu…“ Oznámí mi a naposledy přirazí. Ještě párkrát pohne rukou a já se udělám též. Vyklouzne ze mě a přikryje nás peřinou. "A teď bude co?" Zašeptám přiškrceně. "Prosím až za chvilku, až se budeš moct postavit, ano?" Odmítne další otázky a přitáhne si mě do obětí, ve kterém brzy usnu. Probudí mě studená polovina postele a já si uvědomím, že se musel jít ženit a tohle byla jen jednorázovka… Při pohledu na noční stolek, hlavně budík, zjistím dvě zásadní věci. První: Jsou teprve tři hodiny. A druhou: Že na budíku je nalepen papírek. Derry, právě si myslíš, že jsem tě nechal, viď? Ale opak je pravdou. Prosím, v půl páté vyjdi před dům, oblečen do košile. Tvůj miláček Andy. Okamžitě hledám věci a najdu papírek, s tím že si mám obléct tohle. Sametově bílá košile s černými kalhoty, a to všechno mi perfektně padne. Ještě dva pohledy, jeden do zrcadla a druhý na hodiny. 'Asi mám hlad…’ Uvědomím si to, když mi začne kručet v bříšku. Hodiny ukazují za dvě minuty půl. Zamknu byt a vyjdu před dům. Tam uvidím něco, co se nedá ani popsat… Miluji tě Derry! Stojí tam v bílém saku a černou košilí, světle béžové kalhoty. "Derry, vezmeš si mě?" Na to poklekne a otevře krabičku s prstýnkem. "Ano!" Vrhnu se mu kolem krku. Další den začne náhle sněžit. No ano je zima, krásné, překrásné toť období na svatbu. Blondýn a brunet, malý a velký, chudý a prachatý, ale oba si jsou životně důležití. Jeden stojí vpravo druhý vlevo, oba ve sněžné barvě, oboum se lesknou na prstech prsteny a oba věnují polibek nejmilovanější osobě na světě, zajisté spolu zůstali napořád? Kdo ví? Jistě že já, ale to začíná zase jiný příběh…