„Ne, ne, dost, prosím. Nechte toho, bolí to, prosím!“ Vzpouzel se i když věděl, že výsledek bude nulový. K jeho smůle byl dokonce i záporný. Svíjející se tělíčko, prosící o milost je všechny jen vzrušovalo. Proklínal se, proklínal ten nápad jít domů parkem. Mohl si za to sám, byl o tom pevně přesvědčený.

„Ale notak, přeci nejsi bábovka. Podívej, už si krásně roztaženej, to už zvládneš dodělat.“ Uslyšel za sebou ty oplzlé hlasy, které se střídaly a dělaly mu ta zvěrstva.

„Já nechci, nechci to, pusťte mě!“ Měl slzy na krajíčku. Nenáviděl svojí dětskou tvářičku, která k takovým myšlenkám vybízela. V tomto případě už nešlo o myšlenky, pánové za ním byli tak opilí, že se přímo rozhodli konat. Když ho zahlédli v parku cestou ze školy, byl on jasná kořist. Jeden se s ním dal jakoby do řeči, další dva ho zablokovali zezadu, nenechali mu jedinou únikovou cestu. Pomalu začal couvat před tou, dle jeho názoru nejakutnější, hrozbou před sebou. Přímo ukázkově nacouval do dvou párů čekajících lačných paží. Obtočily se kolem něj jako klubko hadů a než stihl začít odpočítávat abecedu, měl v puse roubík. Ruce mu svázali jeho vlastní košilí a stáhli kalhoty. Ten, který původně stál vpředu vytáhl z monterek modrou indulonu a pečlivě mu jí polovinu tuby vymačkal do konečníku. Byla studená a pocit který v něm vyvolávala rozhodně nebyl příjemný. Snažil se alespoň minimálně huhlat přes roubík, ale vysloužil si tím jen krutější zacházení. Měl alespoň trochu štěstí v tom, že měli indulonu a že si ho připravili prsty. Bolelo to jak čert a cítil, že jeho konečník je natržený, ale stále mohlo být hůř, mohli mu ho tam vrazit rovnou, jednoho po druhém. Slzy, které mu tekly po tvářích se vpíjely do roubíku a košile, kterou měl svázané ruce ho neskutečně škrtila. Bylo to tři na jednoho. Jeden se uspokojoval v jeho zadečku a dvěma zbývajícím se nechtělo nečinně sešet.

„Když budeš ticho, sundám ti roubík, slibuješ?“ Chytil ho jeden za vlasy, prskajíc mu do tváře. Pouze slabě přikývl. Cítil prudké škubnutí za uzel a měl volná ústa. První věc co udělal bylo, že se konečně pořádně nadechl s otevřenou pusou. Byla to chyba, hned dostal jiný roubík. Teplý, jemný, ale nevyžádaný.

„A kuř.“ Zněl povel. Jak na psa. Zkusmo skousl. Penis z jeho pusy sice vyjel, zato mu na tváři přistála facka, že ještě hodnou chvíli poté počítal andělíčky.

„Tak druhej pokus, ty děvko.“ A znovu ten roubík. Poslušně žužlal a sál. Ten prevít mu ho zarážel až do krku, lochtal ho na mandlích. Tak tak se ubránil dávícímu reflexu. Přišel si strašně využitý, zneužitý. Jeden za ním, co mu prznil zadeček, druhý co mu nestydatě projížděl pusinku. Kde byl ten třetí? Hloupá myšlenka, hned to zjistil, když se do jeho zadečku začal rvát další penis. Byla to pro něj nepředstavitelná bolest, ale i tak děkoval bohu za indulonu, alespoň trochu mírnila jeho mučení. První útočník v tu chvíli ležel na zádech, na sobě trýzněného mladíka, svůj penis hluboko v tom zuboženém tělíčku. Druhý klečel mezi jeho nohama a též přirážel do mladíka, třetí na kolenou přirážel do jeho krku. Zvrhlá scéna. První, který zaútočil, první který zasunul byl zároveň prvním, který se udělal. Přenechal tedy mladíkův zadeček třetímu, který si milerád lehnul a mladíka si vysadil na sebe, tím usnadnil práci druhému, alespoň nemusel klečet. První po prožitém orgasmu slastně přivíral oči. Pozoroval ty dva jak si užívají na mladíkovi a dostal nápad jak mu to ještě trochu zpříjemnit. Klekl si vedle druhého tak, aby se nemotal třetímu a vzal do úst mladíkův penis.

„Ach, achach.“ Zavzdychal. Poprvé za celou dobu to bylo trochu příjemné. První mu penis třel, lízal a sál, dokud se mladík neudělal. Pak měli doslova hadrovou panenku v rukách. Poté, co se udělali i zbývající dva ho tam nechali ležet. Nahého, zneužitého. Bylo mu na umření, ale našel v sobě sílu aby se zvedl a šel domů. Dal si horkou sprchu a šel spát, na víc se opravdu v tomto stavu nezmohl. Ráno do školy zaspal. Když přiběhl v polovině první hodiny do třídy, čelist mu klesla na zem a oči vypadávaly z důlků.

„Posaďte se, hodina dávno začala, s novými spolužáky se seznámíte o přestávce.“ Sjela ho profesorka hned ve dveřích. On se místo toho otočil a utekl. Odmítal být ve třídě, kde byli ti tři. Nevěděl kam nebo proč běží. Nevěděl ani, že na semaforu byla červená. Troubení nákladáku bylo poslední, co slyšel. Náklaďák převážející indulony. Ironie.