Kouzlo kupeckého synka

Horký vánek si pohrával se zlatými klasy, které se vlnily a lehce šustily v jeho jemných neviditelných prstech. Slunce se už pomalu klonilo k obzoru, ale stále ještě neztratilo sílu a vedro neustupovalo.

 Zlatovlasý mladý muž seděl na mohutném balvanu, který se kdoví odkud vyskytl na pomezí mezi polem pšenice a loukou a zamyšleně hleděl k lesu. Po delší chvíli se zvedl a pomalým krokem se rozešel k blízké vesnici. Dva roky již uplynuly od svatby jeho sestry Kory. Z Doana se stal nadšený strýček a zanedlouho bude dvojnásobný. Malá Siry dostane co chvilku sestru nebo bratříčka. Doan děti miloval. Obdivoval maličká novorozeňata, nebál se, jako ostatní muži pečovat o čerstvě vyklubané dítě. A také mu nebylo zatěžko řádit s malou neteřinkou, ani s jinými dětmi z vesnice.

Před nedávnem mu matka začala připomínat, že už by se měl také pomalu ohlížet po děvčeti, se kterým si pořídí vlastní drobotinu. Ano, dovršil již osmnácti jar a jeho vrstevníci dávno začali svoje nevěsty vybírat. Doan pozoroval obzvláště v těchto letních, parných dnech na hrázi rybníka, kde omladina chladila svoje těla, jak se chlapci snaží více či méně nenápadně při skotačení zašmátrat pod haleny a suknice výskajících dívek. Doan se těchto radovánek nikdy neúčastnil. Jakmile vyhlásil jeho starý druh Haron "boj", což znamenalo, že na jednu stranu stružky se shromáždí hoši a na druhou dívky a začnou proti sobě cákat vodu s tím, že jedna či druhá strana musí být vytlačena na břeh, Doan se nenápadně vytratil.

Čím dál víc si začínal uvědomovat, že ho nepřitahují kypré tvary Jury nebo Kary, ale že si prohlíží svalnatá záda Harona v místech, kde se ztrácí pod volnými spodky, které se při namočení přilepily na oblé pozadí. Doan se prudce odvrací a je rád, že zrudlé tváře může svést na letní vedro. K večeru chodí posedět na balvan, odkud vidí les, ve kterém zažil před dvěma lety podivné dobrodružství. Musí se pousmát své tehdejší naivitě. Stále neví, jestli se má na tajemného muže zlobit a nebo o něm snít. Dnes už je mu jasné, že byl tehdy velmi nevybíravě zneužit, ale na druhou stranu, muž na něj nebyl hrubý. Fyzicky mu neublížil, naopak. Při vzpomínce na způsobenou rozkoš se Doan na kameni zavrtí a snaží se přimět probuzenou část svého těla, aby se zase hezky uklidnila. Doan rukou zabloudí pod halenu a nahmatá medailon. Matce a sestře namluvil, že ho našel na polní cestě. Matka, jako vždy roztržitá, výmluvu akceptovala, ale sestra si pátravě prohlížela jak medailon, tak i Doana a podivovala se, kde se na polní cestě mohl najednou objevit medailon s vyraženým královským znakem. Vždyť jejich vesnici již dlouho nikdo tak urozený, aby mohl být majitelem takového šperku nenavštívil. Přijala však Doanovu neochotu rozebírat podrobněji zázračný výskyt medailonu. Jen mu doporučila, ať ho raději nosí skrytě, což Doan dodržoval.

Doan došel pomalým krokem k rodnému statku. Když vešel na dvůr, uviděl jak pacholek vede do stáje dva mohutné černé koně a v otevřené stodole spatřil zaparkovaný kočár. Kočár ihned poznal, přestože to bylo již velmi dávno, co ho viděl naposledy. Otcův bratr Karon je naposledy navštívil, když před deseti lety otce pohřbívali. Doan choval svého strýce v úctě. Byl majetným obchodníkem a sídlil přímo v královském městě. Díky jeho podpoře ani po otcově smrti statek nezchudl. Strýc si nechal do města posílat vejce, sýry či samotnou drůbež a jehněčí. Prodával ho měšťanům a utržené peníze zase zasílal zpět švagrové a dětem. Samotné jeho obchodní zaměření bylo exotické koření a látky.

Doan se rychle rozběhl do hlavního sálu, kde již strýc seděl u stolu a užíval si pořádné venkovské večeře, která se v těchto letních dnech skládala z křupavého chleba a vychlazených jahod a smetany. Doanova matka se stále omlouvala a nabízela rychlé zabití a upečení kuřátka, ale strýc se jen smál a odbýval ji s tím, že takový chléb a smetanu ve městě rozhodně nemá a jahody už vůbec ne.

"Mary, ty ani nevíš, jaké poklady tady na vesnici ukrýváte. Co by za to bledule ve městě daly, kdyby se jim tváře mohly po takových jahodách začervenat." Smál se strýc na celou síň a podával džbánek se smetanou ryšavému mladíkovi, který seděl vedle něj.

"A podívejme kdo konečně dorazil. Doane z tebe je dokonalý mladý muž. Jestli pak poznáš svého bratrance Natana?" Strýc se zvedl a Doana objal. Doan objetí radostně opětoval a pak se s úsměvem zadíval na svého bratrance.

"Ne strýčku, kdybychom se potkali na návsi, pak se na sebe budeme dívat jako na cizince." Přiznal s úsměvem a podával mladíkovi ruku. Natan se také s úsměvem zvedl a opětoval Doanovi stisk ruky. Naposledy se viděli, když jednomu bylo osm a druhému devět let. Z tehdejších dětí se stali krásní mladí muži. Doan plavovlasý a modrooký, kdežto Natan měl vlasy rudé jako liščí ohon a oči oříškově hnědé. Veselý úšklebek v pihovaté tváři mu však zůstal. Stáhl Doana vedle sebe na lavici a přistrčil mu mísu jahod a chléb.

"Najez se bratránku s námi a pak můžeš povídat, jak žiješ." Sám ještě hrábl do jahod a s chutí si jednu za druhou sázel do úst. "Otec má pravdu, něco takového je ve městě vzácné. Ale před časem dorazil náklad ze zemí u Slaných vod a v něm ti bylo zvláštního ovoce. Mnohé krásně vonělo, skoro jako jablka vypadalo, ale když jsem se do něj zakousl, málem mě to zuby stálo a ta pachuť- ještě teď se mi ježí vlasy. Až pak mi otcův nákupčí poradil, že mám kůži oloupat. Vnitřek ti byl divný, rozsýpal se na díly a když jsem prudčeji zmáčkl, šťáva stříkla mi do oka a tak ti to pálilo, myslel jsem, že oslepnu." Natan vesele vykládal a Doan se zájmem naslouchal. Jak rád by město viděl. Ale matka nikdy dovolit nechtěla. Doan jedl a Natan ho bavil popisem všedních dnů kupeckého synka. Bylo znát, že je zkušenější v jednání s neznámými lidmi, že se nestydí promluvit a je rád středem pozornosti. Ovšem byl slušně vychován a z jeho vyprávění nezaznělo vychloubání. Stydlivý a nesmělý Doan si bratrance v mžiku zamiloval.

"Tak mládeži, teď si běžte po svém, Doane ukaž Natanovi jeho komnatu," zavelela matka a začala sklízet ze stolu. Chtěla se švagrem probrat vážnější věci.

"Tetinko pokud by Doan dovolil, rád bych s ním jeho komnatu sdílel. Roky jsme se neviděli a jistě si budeme mít co vyprávět." Natan udělal prosebné oči jak na tetu, tak i na Doana. "Nemáš nic proti bratránku?"

Doan radostně vyskočil, popadl Natana za ruku a táhl ho po schodech do své komnaty. Vždy si přál bratra a představoval si,  jaké by to bylo, kdyby s ním přiměřeně starý druh sdílel jeho radosti i smutky. Teď si může vyzkoušet alespoň na pár dnů, jaké to je mít spolubydlícího. Sestra se k němu chovala vždy hezky, ale přeci jen, byla starší a Doana měla tendenci vychovávat, než aby s ním lumpárny tropila.

"Nebude ti vadit společné lůžko? Je dost široké myslím, že se oba pohodlně vejdeme." Doan ukázal svoji postel, která stála v levém rohu docela prostorné místnosti. Vedle postele měl skříň, kterou hned otevřel a ujistil se, že se tam bratrancovi věci pohodlně umístí. Sám moc oblečení neměl.

"Ne, je to bezvadné. Stejně toho moc nenaspíme, budeme si povídat." Natan nenechal Doana na pochybách, že spaní je to poslední na co myslí. "Povídej také ty, co děláš, jaký je život ve vesnici? Máš asi spoustu těžké práce že?"

Doan se zamyslel. Pak začal bratranci trochu nesměle vyprávět jaké to je, když se život musí řídit převážně přírodními zákony. Kdy je čas sít, kdy sklízet, jak sotva když z polí sleze sníh se připravuje půda k osázení, v létě hlídáš každý mrak a třeseš se před bouří, která může úrodu poničit. Pak také jaká je těžká lopota se zvířaty. O ně musí být postaráno mnohdy lépe než o lidi. Doan miloval koně. Také to byla jeho největší láska starat se na statku o všechny koně. Ovšem to byli koně na práci. Ne ten nádherný bujný kůň, na kterém ho svezl tajemný muž. Doan pomalu dokončil své vyprávění a ohlédl se na bratrance, jestli ho svými řečmi neunudil ke spánku. V zápětí sebou trhl a trochu se začervenal.

Natan ležel jen ve spodkách na Doanově posteli. Jednu nohu nataženou, druhou pokrčenou. Levou ruku měl pohodlně danou za hlavou a pravou vsunutou ve spodkách a evidentně se hladil. Když viděl bratrancovi rozpaky, omluvně se pousmál, ruku vyndal a poplácal na místo vedle sebe.

"Promiň Doane, cesta byla dlouhá a cítím se napnutý. Možná by pomohla koupel. Studená voda by byla nejlepší." Mrknul na plavovlasého mladíka a doufal, že ho svým trochu otevřenějším chováním nevyděsil. Bratránek je evidentně naprosto nezkažený, zřejmě i nepolíbený.  "Nu což, to by se dalo lehko napravit," v duchu si pomyslel Natan.

"Studená říkáš?" pousmál se Doan. "Tak to si vezmi kalhoty a halenu, ať nevyděsíš služky a pojď se mnou. Mladíci potichu seběhli schodiště a zadem vykouzli do lehce setmělého sadu. Na konci sadem protékala říčka Rákosnice, studená i za horkého počasí. Doan ukázal na malou tůňku. Natan na nic nečekal, svlékl si ovšem ne jen halenu a kalhoty, ale i spodky. Bez zaváhání skočil do tůňky. Vyjekl a hned byl zase venku. Doan se na břehu rozesmál, jako už dlouho ne.

"Tak bratránku, doufám, že tě Rákosnice dostatečně uvolnila." Doan měl od smíchu v očích slzy a tak neviděl, jak k němu Natan přiskočil a než se vzpamatoval, byl bez haleny a na jeho nahém hrudníku se ryšavý mladík pokoušel ohřát.

"Uvolnila bratránku, uvolnila, ale není od tebe hezké nechat hosta umývat se samotného. Měl by ses přidat." Natan zašeptal Doanovi do ucha a hned mu začal také rozvazovat kalhoty a stahovat je. Doanem projela vzpomínka na dva roky staré dobrodružství. Jednou už společnou  koupel v ledové Rákosnici prožil. Chytil ryšavého chlapce za zápěstí a podíval se mu do očí. Viděl v nich smích a možná i touhu po něčem zakázaném. Natan naklonil hlavu na stranu v němém dotazu. Lehce se pousmál. Rozhodně nechtěl na Doana útočit. Nebyl dobyvatel. Rád se mazlil a hrál si. Myslel si, že Doan na podobné uvolňování nebude zvyklý. Tušil, že vesničané budou spíše puritánští, než lidé v královském městě. Proto byl docela překvapený, když plavovlasý mladík sám svoje kalhoty rozvázal a stáhnul si je dolů. Překvapeně pozoroval, že spodky ke bratrancově garderobě nepatřily.

"Je horko, tak chodím je v plátěných kalhotách,"špitl Doan a sestoupil k tůňce. Opatrně si sedl na kámen a ponořil nejdřív nohy do ledové vody a rukama začal pomalu vodu nalévat i na ramena a za krk. Když byl otužený, zhoupl se z kamene do tůňky. Tam se obrátil a s pozvednutým obočím sledoval Natana, který stál pořád na břehu. I v soumraku viděl, že jeho produkce nenechala bratránka tak zcela chladným. Z rudého hnízda chlupů se začal pomalu zvedat pyj. "No však on se zase schová, až za mnou slezeš," pomyslel si Doan.

Natan se odvážně pustil zpátky do říčky. Po Doanově vzoru si nejdříve sedl na kámen a nechal nohy, aby si zvykly na chlad. Pak začal lehce nalévat vodu na ramena a záda. Doan se k němu přiblížil.

"Chceš pomoct?" zeptal se s úsměvem. "Stoupni si a otoč se zády." Vybídl zrzka a počkal až tak učiní. Pak si namočil ruce a začal přejíždět po bledých pihovatých ramenou a pomalu pokračoval až k zadečku. Pohladil kulaté půlky, ale neodvažoval se nic víc. Natan se k němu otočil čelem.

"Myslel jsem, že budeš víc stydlivý bratránku." Zašeptal a začal Doana hladit po ramenou a přejel i na prsa. Dlaněmi se zastavil na růžových bradavkách, které se chladem i dotykem rychle scvrkly. Doan začal kopírovat jeho doteky, dlaněmi přejel bradavky a pak cestoval dolů přes bříško. Partie pod ním už zakrývala ledová voda. Chlapci se na sebe podívali a vesele se ušklíbli. Bylo jim jasné, že v potoce už nic vzrušujícího nepředvedou, tak vylezli z vody. Otřeli se do halen, které si v zápětí  na sebe navlékli a po té i kalhoty. Natan si podle Doanova vzoru spodky také nevzal. Zmuchlal je a nacpal do kapsy. Pak se vydal za bratrancem do jeho pokoje.

Doan rozsvítil v pokoji svíčky a zatáhl závěs na okně. Přešel k lůžku a svlékl se. Položil se a pozoroval Natana, který se také začal pomalu svlékat. Když se zbavil oblečení přistoupil k lůžku a zadíval se na ležícího mladíka. Sedl si a prstem ho pohladil po tváři, přejel po ohryzku a zarazil se u medailonu. Teď ve světle svíčky si ho mohl lépe prohlédnout.

"Odkud pak to máš?" zeptal se Doana. "To je královský znak a tady na druhé straně je osobní značka prince Gorana." Doan si vzal medailon do ruky a zahleděl se na jeho rubovou stranu. Ze zlatého povrchu vystupovaly dva překřížené meče.

"Netušil jsem, že princ má osobní značku," zašeptal.

"Korunní princ Arman má šíp zabodnutý do slunce a druhorozený princ Goran má dva překřížené meče. Náš král má značku medvěda stojícího na zadních. To jsi vážně nevěděl?" podivil se Natan.

"Znak našeho krále samozřejmě znám, kněz nám ho ukazoval při nedělních hodinách. Ale už je to dva roky co jsem do hodin přestal chodit. Už mě prý neměl co víc učit." Doan si povzdechl a zavzpomínal na skromnou knězovu knihovnu. Miloval knihy, ale bohužel jich v životě neměl moc v ruce. Rád poslouchal vyprávění o královské knihovně, která má prý stovky svazků. "To musí být ráj mít takovou zásobu knih stále k dispozici,"  zasnil se chlapec. "Kněz nám vyprávěl hlavně o králi a jeho rozhodnutích. O princích toho bohužel moc neřekl." Sevřel medailon v ruce a vybavil si tmavovlasého muže, který mu ho daroval. Pak potřesením hlavy vzpomínku zahnal a natáhl ruku k Natanovi. Pohladil bratrance po ryšavých vlasech a obkreslil ukazovákem jeho ústa, která byla prohnutá do mírného úsměvu.

Natan se sklonil a lehce přitiskl svoje rty na Doanovi. Po chvilce se odtáhl, ale pohled nechal spojený s tím jeho. Doan lehce přikývl a poodsunul se na lůžku, aby udělal pro Natana víc místa. Ten se natáhl vedle něho na bok, levou rukou si podepřel hlavu a pravou začal znovu mapovat Doanův hrudník. Obkreslil bradavky a ukazovákem pomalu mířil k pupíku a přes něj níž do světlých chloupků v klíně. Pak neodolal a celou dlaní pohladil pomalu se probouzející mužství a hebká varlata. Doan zavřel oči a vydechl. Doteky byly příjemné a oproti vlastnímu hlazení smyslné a nemravné. Pokrčil levou nohu, lehce odtáhl do strany a uvolnil tak lepší přístup ke svým intimním partiím.

Natan pokračoval v jemném hlazení varlat a s uspokojením pozoroval, jak Doanův úd mohutní a zvedá se. Růžový žalud se vyloupl z předkožky a lákal k pomazlení. Natan si uvědomil, že Doanovu nevinnost zřejmě přecenil. Kdyby byl bratranec naprosto nevědomý co se tělesné lásky týče, pak by se tak snadno jeho dotekům nepoddával. "Ale na druhou stranu, pokud oba víme o co nám jde, budou naše společné noci o to příjemnější," pomyslil si. Sám už začínal být značně vzrušený. Úd mu trčel kolmo k břichu a těšil se na pohlazení. Zavzdychal a natiskl se na Doanův bok.

Doan se zvedl a přetočil se nad Natana. Mírným tlakem ho donutil roztáhnout nohy a poklekl mezi nimi. Prohlédl si ležícího bratrance a pak se sklonil nad jeho hrudníkem a zkusil olíznout jeho pravou bradavku. Tichý vzdech mu potvrdil, že jde správnou cestou. Vtáhnul bradavku mezi rty a zakmital jazykem přes vrcholek. Levou bradavku lehce uchopil mezi palec a ukazováček a začal jí lehce mnout. Natan sebou trhnul, prohnul pánev a začal se otírat penisem o Doanovo břicho. Při tom chlapce objal a snažil se ho k sobě víc přitisknout. Nakonec se posadil a donutil tak Doana, aby se také napřímil. Nasunul se klečícímu Doanovi do klína. Když se jejich penisy dostaly k sobě, Natan je oba dva vzal do ruky, do níž si před tím pořádně plivnul a začal po nich najednou přejíždět nahoru a dolů. Doan se zaklonil a opřel se rukama za zády. Mladíci nevydrželi dlouho a po chvíli dráždění jejich semeno vytrysklo ven. Natan padnul zpět na záda a vydýchával uvolnění. Po chvilce vstal a došel k cestovnímu tlumoku a našel kapesník. Namočil ho v umyvadle, které stálo pod zrcadlem vedle okna a otřel sebe a následně i Doana.

"No bratránku, myslím, že nyní se mi podaří usnout. Ale pro jistotu si vezmeme noční košile, kdybychom zaspali a musela nás budit služka," usmál se Natan a podával Doanovi jmenovaný kus oděvu. Ten košili přijal a oblékl se. Pak sfoukl svíčky a uložil se vedle zrzka, který byl už otočený na bok a vypadal že pomalu usíná. Podle jeho vzoru se také položil zády k němu a zavřel oči. Pomyslel si, že rodiče by je za jejich chování asi nepochválili, ale kupodivu neměl žádné výčitky svědomí. Bylo v tom jen příjemné uvolnění těla. Nic víc. Jak se propadal do snu, mysl se mu opět zatoulala o dva roky zpátky, skoro ucítil lehké zašimrání pírkem a přivřené černé oči se na něj výsměšně dívaly.

Ráno se Doan probudil jak byl zvyklý, velmi časně. Vstal, oblékl se potichu, aby neprobudil Natana a vydal se po ranních povinnostech. Když byl dobytek nakrmený, případně i podojený, přišel do velké kuchyně, kde již zastihl strýce, který na něj kýval a zval ho k sobě.

"Tak co Doane, popovídali jste si včera s Natanem? Doufám, že jste si dobře porozuměli." Strýc si ukrojil pořádný krajíc chleba a lžíci zabořil do hory smažených vajec.

Doan byl rozpálený z práce, takže lehčí ruměnec, který při vzpomínce na včerejší porozumění vystoupil na jeho tváře zamaskoval rychlým přitakáním. Ukrojil si také chléb, nalil mléko a hladově ukusoval. V tu chvíli přišla i jeho matka. Posadila se ke stolu a vážně se na Doana zadívala. Pak koukla na švagra a povzdechla si.

"Tak Mary, doufám, že jsi vše řádně zvážila," promluvil strýc a kouknul na Doana. "Ať můžu tady mladému muži dát nabídku."

Doan vzhlédl od snídaně a tázavě se podíval na matku. Ta si povzdechla a přikývla. Na to zřejmě strýc čekal. Otřel si ústa do plátěného ubrousku a zadíval se zpříma na Doana.

"Drahý synovče, přijel jsem za tvojí drahou matkou, mojí vzácnou švagrovou s nabídkou, že si tě odvezu sebou do města a zkusím tě vyučit v obchodním řemesle. Jak jsem si myslel a podle dopisů od tvé matky si potvrdil, sedlačina není nic pro tebe. Jedině ještě tak ty koně, ale býčka neporazíš, to by spíš on porazil tebe. Fyzicky jsi slabý, ale co se čtení, psaní a počtů týče, pak máš prý velký talent. Co říkáš? Matka dovolila, ale konečné rozhodnutí je na tobě." Strýc se na Doana zadíval a v očekávání odpovědi pozvednul obočí.

Doan vykulil oči. Zadíval se na matku aby si potvrdil, že vážně souhlasí. Usmála se na něj a kývla. "Chlapče pokud bys rád, pak neváhej a přijmi. Ještě dnes promluvím s tvojí sestrou. Hospodářství jejího muže snadno zastane jeho bratr a oni se můžou přestěhovat sem. Víš, že na statku budou oba pracovat s radostí a budeme ti schovávat poctivý podíl peněz abys nebyl škodný. "

Doan vyskočil a sevřel si tváře v rukou. Představa, že by se podíval dál než do vedlejší vesnice na trh ho přivedla do extáze. On by měl možnost vidět město! Možná že by se mu i podařilo zjistit něco víc o dárci medailonu, pokud by se mu podařilo navštívit královský hrad. Slyšel, že strýc dodává látky i pro krále. Když se bude pilně učit, pak ho možná jednou vezme sebou.

"Ano, moc rád bych jel s vámi do města," pronesl nakonec a po tváři se mu rozlil šťastný úsměv. V tu chvíli do síně dorazil i Natan,  který když slyšel co Doan řekl zařval hlasité "Hurá!"