Z dálky vypadal les v prvních ranních paprscích přívětivě, vzduch voněl a ptáci zpívali svoje poděkování slunci za jeho teplo a světlo. Chlapec rychle kráčel a jeho bosé nohy nedělaly žádný hluk. Srna s kolouchem ani neotočila hlavu jeho směrem a klidně se popásala na louce, která se svažovala ke statným stromům. Když však za ním zapadla první opona hustě porostlých větví, jakoby kouzlem všechno utichalo. Časné slunce také nedokázalo prorazit temnotu, která se držela pod klenbou staletých kmenů. Jen vůně byla stále víc intenzivnější, ale změnila svoji hlavu i srdce. Původní lehce květinové aroma nahradila zemitost, vlhkost a neidentifikovatelné koření.

Chlapec si změnu uvědomil a víc k sobě přitiskl uzlík ze šátku, ve kterém měl zabalený bochník chleba a hliněnou nádobu naplněnou zrnem. Pospíchal, nevěděl, jak dlouhou cestu má před sebou. Tušil, že matka by ho za jeho výpravu nepochválila, i když měl ten nejlepší úmysl. Jeho sestra se zítra vdává a on se rozhodl přinést jí dar nejvzácnější - zajištění obživy pro její novou rodinu. Jako malé děti často poslouchaly pověsti od staříčků, kteří se snažili vyplnit dlouhé zimní večery, kdy sněhová vánice a vlezlá zima nedovolila, aby dětská energie byla vybita venku. Jedna pověst vyprávěla o moudrém stoletém muži, který žije hluboko v jejich lese, až tam kde pramení Rákosnice. Ten prý zná kouzlo, kterým dokáže očarovat zrno tak, aby stotisíckrát znásobilo úrodu. Zvláště za špatných let, kdy příroda nepřála, se tato pověst častěji vyprávěla a mladí chlapci se kasali, že až povyrostou, doběhnou k čaroději a požádají ho o pomoc. Pověst pravila, že jen čistý mladík, který nikdy nepoznal lásku, přinese moudrému muži dar a ten po té zrno posvětí.

Doanovi uplynulo před letním slunovratem šestnáct roků a i když si na něj pro jeho téměř andělský vzhled myslela nejedna dívka ze vsi, do žádné se zatím nezakoukal. Jeho sestřička Kora si z něj dělala legraci, že je krásnější než všechny dívky z okolí, že si pro něj jednou přijede samotný princ z královského města. Doan měl Koru velmi rád a proto jí chtěl svým svatebním darem poděkovat za krásné dětství, které spolu sdíleli. Podle kručení v žaludku si chlapec uvědomil, že už musí být skoro poledne. Cesta nejdřív ubíhala rychle, pak se musel prodírat přes hustý porost a kameny. Držel se co nejblíže Rákosnice, ze které se občas napil. Chvílemi začal pochybovat, že se pověst zakládá na pravdě a přemýšlel, jak dlouho ještě zkusí jít, aby se stačil do setmění vrátit.

Znovu sestoupil do koryta Rákosnice a osvěžil se. Chvilku se posadil na balvan porostlý hebkým, temně zeleným mechem. Pozoroval vodu, jak obtéká balvany a sem tam sebou nese lístky a větvičky. Najednou se za ním ozvalo ostré a hlasité zakrákání. Doan sebou trhnul a otočil se po zvuku. Původce sice nezahlédl, ale zato mezi kmeny stromů uviděl něco, co musela stvořit lidská ruka. Vyskočil a rychle pospíchal do kopce. Nemýlil se, zítka vyskládaná z kamení chránila dřevěnou chatrč.

Doan se radostně hrnul do pootevřených dveří.

„Haló, moudrý muži, jste doma?"opatrně nahlédl a pomalu vstoupil do potemněné místnosti. Cítil kouř, takže někdo tu musí být. Útok přišel tak neočekávaně, že chlapec musel projevit obrovskou duševní vyrovnanost, aby neupustil uzlík na udusanou hliněnou podlahu. Někdo obrovský ho ze zadu chytil kolem pasu a ke krku se mu přitisklo něco kovového, ostrého.

„Zmetku zlodějská, co tady chceš? Vykuchám tě, střeva hodím vlkům a zbytek si opeču a sním", zašeptal mu přímo do levého ucha hluboký chraplavý hlas.

„Prosím moudrý muži, pusťte mě, já nepřišel krást. Přišel jsem vás poprosit o kouzlo", Doan si netroufal ani pohnout.

„Kouzlo? Jaké kouzlo?" muž ho nepřestával držet, ale kovové ostří už se o Doanův krk neotíralo tak nebezpečně.

„No přeci kouzlo na znásobení úrody ze zrna. Přísahám, že jsem čistý, nikoho jsem ještě nemiloval a nesu vám bochník chleba jako dar," sypal ze sebe Doan, aby poustevníka ujistil o své mírumilovnosti.

„Hm, tak čistý a nevinný?" ozvalo se mu u ucha pobaveně.

„Ano, prosím," pípl Doan.

„No tak se na to podíváme," muž ho pomalu pustil, otočil si Doana čelem k sobě a pořádně si ho prohlížel. Kdyby o sobě to stvoření nemluvilo v mužském rodě, tak by si mohl myslet, že chytil dívku převlečenou za chlapce. Delší, jemné světlé vlasy rámovaly oválný obličej, ze kterého pouze hranatější spodní čelist napovídala, že majitel je kluk. Velké modré oči si svého uchvatitele se zájmem prohlížely.

„Opravdu je vám sto let? Musíte být velký čaroděj, když vypadáte tak mladě," vypadlo naivně z chlapce.

Muž, který ho chytil, byl skoro o dvě hlavy vyšší než on a tak široká ramena neměl žádný dospělý sedlák ve vesnici. Delší černé vlasy padaly do snědé tváře, která byla porostlá strništěm tmavých vousů. Černé oči měl přimhouřené jako by si Doana přeměřoval a zkoumal mu i jeho nejtajnější myšlenky.

„Říkáš že vypadám mladě? A jak by sis představoval to svoje kouzlo na úrodu?" s úšklebkem se vyptával muž Doana. Sám už měl poměrně jasnou představu, co s chlapcem provede, taková prostá duše v tak nádherném těle se přeci musí využít.

„No tady v uzlíku mám hrnec se zrnem, když nad ním provedete kouzlo, tak až sestra příští jaro zrno zaseje, jeho úroda bude stotisíckrát větší než by byla obvykle. A ten pecen chleba je pro vás jako platba, bude to doufám stačit? Nic víc bohužel už nemám," projevil chlapec obavu o zdárné uzavření transakce. „Sestra se zítra vdává a já pro ní nemám žádný jiný dar," dodal ještě Doan.

„To víš, že mi bochník chleba bohatě postačí, ale k provedení kouzelného obřadu budu potřebovat tvoji pomoc," odpověděl mu muž, konečně chlapce pustil a založil si ruce na hrudi. Nepřestával si Doana prohlížet a pobaveně si kousal spodní ret. „Ukaž co máš," řekl a vzal si od Doana uzlík. Přešel do místnosti, kde u malého okna stál hrubě stlučený stůl a dvě lavice. U druhé stěny bylo dřevěné lůžko, pokryté poměrně čistými zvířecími kůžemi. Bochník chleba položil na stůl, ale šátek, ze kterého byl uzlík vytvořen rozprostřel na lůžko a hliněnou nádobu se zrnem postavil na šátek.

„Nejdřív musíme očistit naše těla. Svlékni se!" poručil chlapci. Doan vykulil oči,

„To jako všechno?"

„Jistě že všechno, chceš přeci, aby se kouzlo povedlo?" muž se začal sám také hned svlékat. Chlapec zíral na jeho zarostlý rozložitý hrudník. Když si muž stáhl i kožené kalhoty, Doan zrudnul a rychle uhnul pohledem. Nevšiml si pobaveného úšklebku, kterým mu muž věnoval. „Tak a teď ty", velké ruce Doana popadly a začaly z něj tahat dolů plátěnou halenu. Doan z obavy o své oblečení začal raději spolupracovat. Když se zbavil i kalhot, rychle si zakryl svoje mužství rukama.

„Jdeme," zavelel muž, vyšel z chatrče a táhl Doana za sebou dolů k Rákosnici. „Zde se očistíme," stoupl si do koryta, kde příroda vytvořila malou tůňku. Voda mu sahala do půli stehen, ale Doan zaplul až nad pás. Hned mu začaly cvakat zuby, říčka byla ledová a slunce, i když tam někde nad stromy svítilo, nedokázalo přes příkrov vzduch prohřát.

„Umyj mě," poručil muž a postavil se k Doanovi zády.

Doan chvilinku zaváhal, ale pak udělal s dlaní misku, nabral do nich vodu a vylil jí muži za krk. S obdivem pozoroval, že muž se ani nezachvěl. Znovu namočil ruce a mokrýma rukama začal kroužit po širokých ramenou, poctivě přejížděl paže a pak i záda. Přejížděl po páteři dolů, prohlížel si přitom velké množství jizev, které jinak dokonalá záda hyzdily. Před svalnatým pozadím se zarazil.

„No, jen pokračuj," vyzval ho moudrý muž pobaveně.

Doan sebral odvahu a začal přejíždět pěkně tvarované půlky. Muž se lehce předklonil a uvolnil Doanovi další prostor pro očistu.

„Všechno a pořádně," chlapci se začaly ruce třást ne jen zimou.

Do mozku se mu vtírala myšlenka, jestli kouzelníkovo počínání není trochu nemravné. Ale pro sestřino štěstí je ochotný obětovat i víc, tak umytí jednoho pozadí snad není nic strašného. Sebral odvahu a šplíchl ledovou vodu mezi rozevřené půlky. Pak rukou zajel do rýhy a opatrně sunul dolů, až se dotkl mohutných, jemně ochlupených varlat. Lehce je uchopil do ruky a promnul. Znovu nabral vodu a zopakoval své opatrné doteky. Mužovi uniklo zasyčení. Narovnal se a otočil se čelem k Doanovi.

„Tak, teď i ze předu, pak umyju já tebe."

Doan rychle zvedl zrak a zabodl ho muži doprostřed hrudi. Neodvažoval se podívat níž. Znovu nabral vodu do dlaní a od ramen začal omývat mužův hrudník. Přejel přes tmavohnědé bradavky, které vykukovaly z houští jemných kučeravých chlupů. Pokračoval níže až na svalnaté břicho.

„Níž," zasyčel muž. Doan se nadechl a pak uchopil mužův úd, který byl díky chlapcově péči již z poloviny ztopořený. Doan se stále odmítl podívat. Pouze hmatem poznával mohutnost a jemnost mytého orgánu. Lehce se probíral chloupky, jednou rukou přejížděl po údu a druhou jemně mnul varlata. Spodní ret začal mít pomalu rozkousaný. Musel si přiznat, že na pohmat byl muž velmi příjemný.

„Stačí, teď jsi na řadě ty, otoč se a poodejdi trochu do mělčí vody," nasměroval muž Doana na vyvýšené místo, takže chlapci voda dosáhla jen ke kolenům. Jednou rukou Doana držel za rameno a druhou poctivě přejížděl přes záda a paže. Pak mu oběma rukama uchopil půlky zadečku, roztáhl je od sebe a donutil chlapce k předklonu. Když prsty projel mezi půlkami a lehce obkroužil svraštělý otvůrek, Doan vyjeknul.

„Neboj se, nic se ti nestane," snažil se ho uklidnit.

Tak jako chlapec před tím, sklouzl rukou až k varlatům a jemně je stiskl, jako by je chtěl zahřát. Protáhl ruku mezi nohama dál a polaskal i chlapcův úd.

„Otoč se," zašeptal a pomohl Doanovi vykonat příkaz. Když k němu stál čelem, neodolal a lehce štípnul obě růžové bradavky. Doan neměl na hrudníku žádné chloupky. Blonďaté kučery byly soustředěny jen v jeho klínu. Muž rychle chlapce opláchl, vzal ho za ruku a vedl do chatrče. Pokračování už bude v teple.

„Jdi k lůžku a čekej," nařídil Doanovi, když vstoupili do chatrče.

Sám zašel k truhle u ohně a něco chvíli hledal. Pak přistoupil k lůžku a na šátek k nádobě se zrním položil několik bažantích per a misku se sádlem. Pak poklekl na lůžku čelem k nádobce a vybídl Doana, ať si klekne za něj.

„Teď mě začni hladit, tak jako jsi mě myl u potoka, pěkně od ramen až dolů, tak je to dobře," chválil, když chlapcovy snaživé dlaně začaly klouzat do jeho zádech. Užíval si mazlivé doteky, chlapci se zmrzlé ruce pomalu prohřály a odvážně putovaly po zádech až k hýždím. Muž se opět předklonil a naznačil Doanovi, aby se nebál zajet rukou až mezi půlky. „Vezmi bažantí pero a pěkně lehce projížděj v rýze od shora až ke koulím," uslyšel Doan další šeptavý příkaz.

Muž víc roztáhl kolena a těšil se z příjemného šimrání. Doanovi konečně začala činnost připomínat kouzlení, proto poslechl a špičkou pera pomalu projížděl mezi půlkami, lehce zakroužil okolo tmavého svraštělého otvoru a pokračoval na ochlupená varlata, kde perem trošíčku přitlačil a kroužil po nich. Muž jen vzdychal a mumlal.

Doan si namlouval, že je to zaklínadlo. I s ním se začaly dít divné věci, bylo mu najednou horko, jeho dech a tep se stával rychlejším. Mezi nohama ucítil pnutí a se zrudnutím si uvědomil, že jeho úd se začíná nalévat a stoupat.

„Klekni si z boku," poručil muž, pomohl Doanovi, aby se rozkročil okolo jeho pravé nohy a tím mu umožnil lepší přístup k jeho již plně ztopořenému údu. „Přejížděj perem po břiše a pak na pyj a pořádně polechtej špičku," další jasný příkaz, který Doan začal plnit, již naprosto zhypnotizován jak chraplavým hlasem, tak i výhledem, který se mu nabízel. Obří stojící úd, rudý žalud a pod ním pohupující se varlata. Chlapec neodolal, trochu se naklonil a levou rukou varlata potěžkal. Nezapomněl pírkem cestovat od podbřišku až na špičku údu, zkusil jako by zatlačit do dírky na vrcholu žaludu. Muž zaúpěl a chytil Doana za zátylek. Pírko sklouzlo přes uzdičku a spodem zamířilo ke koulím, které byly nyní jak opečovávané rukou, tak i pírkem, lehce se svraštěly. Pírko opět cestovalo nahoru a navštívilo dírku na žaludu, což muže přivádělo téměř k šílenství. Doan, který byl rozkročen nad mužovou pravou nohou se začal nevědomky o jeho svalnaté stehno otírat. Dech se mu stále zrychloval a i jeho pohyby pánví začal být důraznější. Muž sklouzl rukou po chlapcových zádech, zajel mezi půlky a lehce zaťukal na otvůrek. Doan zakňoural a snažil se přirazit k jeho noze. Jeho tělo vědělo, co chce, i když si to Doan svým panickým rozumem neuměl vysvětlit. Zkušený muž viděl, že by mu poddajná oběť brzy odpadla. Proto poručil Doanovi, ať se zvedne, klekne si před něj na druhou stranu šátku.

„Vezmi nádobu se zrním a nakloň ji lehce nad můj pyj a pokračuj s tím pírkem," naváděl kouzelník k prodlužování své rozkoše. Trvalo ještě několik minut, ve kterých Doan poctivě dráždil mužův úd bažantím pírkem, mnohokrát musel zajet podle příkazu až k zadní dírce, od ní přes koule k žaludu a zpět. Najednou muž levou rukou chytil svůj úd, pár krát prudce zapumpoval a do nádoby se zrním vystříkla bohatá dávka bílého semene. Muž se ohnul, oběma rukama se zapřel na lůžku a hlasitě oddechoval.

Doan rozpačitě položil nádobu. Pomyslel si, že kouzlo je již hotové a začal přemýšlet, jak by se nenápadně zbavil svého problému, který se mu tyčil mezi nohama. Zkusil pomalu vycouvat z lůžka. Muž si všiml pohybu, zvedl hlavu a podíval se na chlapce.

„Kam si myslíš že jdeš, ještě není dokonáno!"

„A..aha vykoktal Doan."

„Pojď sem."M už uvolnil místo na kterém až do teď klečel. „Klekni si zde před nádobu."

Doan poslechl, klekl si na určené místo a napjatě čekal. Muž se uvelebil za ním a začal Doana lehce hladit přes ramena a paže. Odhrnul mu vlasy a na zátylek vtiskl polibek. Jazykem zajel do ucha a polechtal ho tam. Pak se natáhl pro nové pírko a začal jím klouzat po páteři dolů. Když zajel mezi chlapcovi půlky, Doan lehce zavzdychal. Pírko začalo kroužit kolem jeho zadního otvůrku a snažilo se zavrtat i dovnitř. Doan se již nesnažil tlumit vzdechy. Muže však přestala hra s pírkem bavit. Odložil ho za začal mapovat chlapcovo tělo prsty. Levou rukou objal útlé tělo kolem pasu a začal lehce hladit vztyčný úd. Pravou rukou hmátl do misky se sádlem, nabral pořádný kus na prsty a začal ho roztírat chlapci v rýze mezi půlkami. Sádlo pomalu tálo, muž přinutil Doana, aby se předklonil a opřel se rukama o lůžko. Získal tím nádherný výhled na růžový otvůrek, který se leskl sádlem. Ukazováčkem pravé ruky začal víc otvůrek masírovat a kroužil po něm. Doan ze sebe vydával kníkavé zvuky jako štěně. Muž neodolal a zabořil mezi oblé půlky zadečku obličej a dírku podráždil jazykem. Špička silného jazyka se protlačila hlouběji do chlapcova těla a mužův úd se začal opět zvedat. Ještě párkrát vsunul jazyk dovnitř a ven jak nejvíc zvládl.

„Ááááh, ááááh," sténal Doan. Chtěl si vlastní rukou začít mnout penis, muž mu to však zakázal. Levou rukou přidržel Doana za bok a opatrně mu začal do zadní dírky zasouvat namaštěný malíček. Mladík byl tak úzký, že se bál začít jiným prstem. Doan ztuhnul a zkusil ucuknout.

„Drž nebo se kouzlo nepodaří," syknul na něj muž, „zkus povolit."

Když malíček zajel do dírky, lehce s ním obkroužil kolečko. Vytáhl a znovu zasunul. Když cítil, že chlapec povolil svaly a začíná si pohyb užívat, vyměnil malíček za prostředníček, ten jak známo bývá nejdelší, takže se opatrně dostával hlouběji, až narazil na malý hrbolek uvnitř chlapcova těla. Doan už zvládal jen chraptět a i jeho ruce ho zradily. Zapřel se do lůžka čelem a jeho zadeček vystřelil nahoru vstříct těm úžasným pocitům. K prostředníčku se přidal ukazováček, sice ne tak dlouhý, ale zato začal chlapcův vstup správně rozšiřovat. Muž nespěchal, užíval si vzrušující činnost. Když měl pocit, že chlapec zvládá bez obtíží přijmout tři prsty, nabral si znovu sádlo a pořádně si potřel i svůj úd. Vytáhl prsty a na pomalu se zavírající otvor nasadil špičku penisu. Pevně Doana uchopil za boky a začal si ho na sebe jakoby nasazovat, trochu tlačil a sledoval, jak se otvor opět rozšiřuje a začíná pomalu pohlcovat jeho chloubu. Doan zatnul zuby, tlak v konečníku začal být nepříjemný.

„Ou, ou," zavzdychal, ale nebránil se.

Muž na chvilku zastavil a rukou zabloudil k Doanově penisu. Začal jej hladit a jak byl předkloněný, umístil i pár polibků na chlapcovu šíji. Dokonce mu začal špitat laskavá slůvka. Po chvíli cítil že ho Doan pustí dál. Napřímil se a tentokrát již úd zarazil až na konec. Doanovi se zatmělo před očima.

„Tak tohle kouzlo musí být temné," blesklo mu hlavou.

Muž opět chvilku počkal a když slyšel, že se chlapcův dech uklidnil, začal přirážet. Nikam nespěchal, po předchozím vyvrcholení cítil, že svůj druhý orgasmus může odkládat takřka do nekonečna, ale chtěl ulevit chlapci od nepohodlné polohy. Vysunul se tedy ze zvoucího těla a položil chlapce na bok. Zvedl mu levou nohu, tu si umístil na svoje rameno a opět pomalu zasunul svého kamaráda tam, kde to bylo tak příjemné. Nyní měl na chlapce báječný výhled. Natáhl se pro odložené pírko a začal Doana navíc ještě zlobit. Polechtal mu bradavky, obkroužil jednu a hned i druhou. Pak dojel až k pupíku, který také nezapomněl pírkem vymést. Když se pírko dostalo přes podbřišek až k údu, Doan už jen převracel oči v sloup. Pírko se zkusilo zavrtat do jeho dírky v žaludu a to byl chlapcův konec. Dráždění žaludu se propojilo s nárazy mužova údu na jeho prostatu. Zaťal nehty do mužových stehen, vydal ze sebe zvířecí zavytí a jeho semeno dopadalo střídavě na jeho i mužovo břicho. V zápětí začal Doan plakat.

„Kouzlo se nepodaří, netrefil jsem se na zrní," fňukal a popotahoval.

„Naopak, kouzlo bude ještě lepší, dívej se," muž se natáhl po nádobě, nabral trochu zrní a nasypal ho na chlapcovo ulepené břicho. Pak začal prudce přirážet, už svůj příchod nehodlal protahovat. Těsně před vyvrcholením vytáhl  úd z mladíkova zadečku a svoje semeno přidal na břicho k zrní a Doanově daru. Vše promíchal a pak směs vrátil zpět do nádoby. Chlapec na něho vděčně pohlédl. Mužův pohled zněžněl a Doana pohladil po tváři a nakonec si ho stáhnul do těsného obětí. Společně odpočívali. Muž se po chvilce zvedl, došel ke stolu pro bochník chleba a rozlomil ho. Kus podal chlapci a sám také začal žvýkat. Doan po chlebu radostně skočil. Po prožité slasti byl jeho hlad snad ještě větší.

„Děkuji velice moudrý kouzelníku," slušně poděkoval, „už budu muset jít, doma mě už jistě hledají. Zítra je sestřin velký den a já jsem slíbil ještě matce pomoct uklidit stodolu a připravit stoly," připomněl si chlapec nesplněné povinnosti.

„Dobrá, oblékni se já ti ještě trochu pomůžu."

Muž sám vstal, navlékl si kožené kalhoty, plátěnou košili a z věšáku sebral kožený kabátek. Sáhl do kapsy a vyndal řetízek s kulatým přívěskem. Pověsil jej chlapci na krk.

„Budu rád, když si necháš jedno malé kouzlo sám pro sebe," zašeptal mu. Chlapec chytil přívěsek a schoval ho v dlani. Zdálo se mu, že ho hřeje. Oblékl se a zabalil znovu uzlík s nádobou se zrním. Muž ho vyvedl z chatrče, zašel za ní a vrátil se k velkým černým koněm. Vyšvihl se na něj a natáhl se pro zírajícího Doana.

„Pojď, svezu tě na kraj lesa, ať stihneš sestře nachystat krásnou svatbu."

Doan vděčně přijal, vyškrábal se za moudrého kouzelníka a byl rád, že si ještě naposledy může užít přitulení k teplým zádům. Muž znal evidentně pohodlnější cestu lesem. Na kraji chlapce sesadil a pokynul mu. Doan mávnul a utíkal ke vsi. Když byl hoch dostatečně daleko,  princ Goran se začal smát. Otočil koně a zamířil zpět přes les k sídelnímu městu. Že si takhle užije svůj útěk od nudných povinností, zdaleka nečekal.

„Je čas, abych si našel panoše," pomyslel si. „Počkám tak čtrnáct dnů a zajedu si pro tebe, slibuju," zašeptal do větru a doufal, že jeho slib doletí až k blonďatému mladíkovi, který už určitě pobíhá po stodole.